Radnice ve Velvarech
Radnice ve Velvarech v okrese Kladno je památkově chráněnou budovou na náměstí Krále Vladislava, čp. 1. Z její původně barokní podoby byla na konci 18. století přestavěna podle projektu Ignáce Palliardiho.
| Radnice | |
|---|---|
 Budova radnice | |
| Poloha | |
| Adresa | Velvary,  Česko |
| Ulice | náměstí Krále Vladislava |
| Souřadnice | 50°16′53,54″ s. š., 14°14′6,25″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 33183/2-645 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Stavba budovy radnice byla zahájena v roce 1618. Přízemí postavil v roce 1618 pravděpodobně italský stavitel Santini Malvazione, kamenickou práci provedl H. J. Bragatius de Serponto. Další stavbu přerušila třicetiletá válka a teprve v letech 1722-23 ve stavbě pokračoval pražský stavitel Jan Wolf. V letech 1793–1797 byla radnice rozšířena a výrazně přestavena podle návrhu Ignáce Palliardiho. Při přestavbě byla odstraněna mansardová střecha a porušen původní architektonický soulad schodiště v radnici.[1]
V roce 1850 bylo Království české rozděleno na kraje. Velvary se staly sídlem c.k. okresního soudu a c.k. berního úřadu, budova radnice nestačila pro všechny úřady a v letech 1854–1855 byla přistavena dvě kancelářská křídla. V přízemí byly také žalářní cely, fungovaly až do roku 1945.
Do roku 1860 se ve funkci purkmistra střídali měšťané, zejména reprezentanti kupeckého měšťanstva. Po obnovení samosprávy v roce 1861, na zasedání 19. března 1861 udělilo zastupitelstvo „čestné měšťanství královského města Velvary Františku Palackému, dr. Františku Ladislavu Riegrovi a Janu Evangelistovi Purkyně."[2]
Od roku 1868 se město Slaný stalo sídlem okresního hejtmanství a Velvary okresem soudním a berních, v budově radnice byly umístěny i tyto úřady.
Od voleb v roce 1873 v čele 24členného zastupitelstva stál purkmistr Vilém Tomsa podporovaný radním a později starostou města Karlem Krohnem, zakladatelem prvního dobrovolného hasičského sboru v Čechách. Město si uvědomovalo i význam školství a vzdělání, vzkvétala také spolková činnost – učitelská obec Budeč velvarská, Občanská beseda, pěvecký sbor Hlahol, řemeslnická beseda, Podřipský Sokol, divadelní ochotnický spolek Tyl, vše podporováno městskou radou, některé spolky měly sídlo v radnici.
Na počátku 20. století poklesl význam královského města Velvar, vyhnula se mu železnice i silnice, proto zachování okresního soudu mělo pro město velký význam.
V letech 1962–1972 v prostorách budovy byla umístěna také Karsova galerie (dnes součást Městského muzea).[3]
Architektonický popis editovat
Radnice je samostatně stojící trojkřídlá patrová budova vedle kostela sv. Kateřiny Alexandrijské na náměstí. Má valbovou střechu a výškově převyšuje okolní zástavbu. Průčelí hlavní budovy je do náměstí otevřené trojdílnými pilířovými arkádami s křížovými klenbami. Postranní pilíře končí konzolami, na nichž měly být umístěny alegorické sochy Moudrosti a Spravedlnosti.[4]
Patro je pravidelně rozděleno sedmi vysokými okny s římsami, střední osa je zdůrazněna pilastry s ozdobnou volutovou hlavicí. Vstupní portál v loubí je zdoben vysokým klenákem.
Na průčelní budovu navazují dlouhá dvorní křídla. Předmětem ochrany je budova radnice čp. 1 a okolní parcelní pozemky.[5]
Další budova radnice editovat
Zdeněk Fišera v monografii Historické radnice v Čechách, na Moravě a ve Slezsku uvádí, že stavitel Santini Malvazini si ve Velvarech postavil (v dnešní ulici Pražské čp. 109) vlastní dům, který byl ale nucen pro dluhy prodat městu, které v roce 1699 dům upravilo pro potřeby radnice, protože budova radnice na náměstí byla krátkodobě v soukromých rukou.
Dnes v této budově sídlí Městské muzeum a Galerie Jiřího Karse. Budova je patrová se segmentovým portálem vstupu do budovy. Ten ústí do klenutého mázhauzu, v němž je vlevo schodiště s podestou do 1. patra. Uliční trakt má v 1. patře pět oken. V přízemí jsou stropy s klenbami, v patře ploché.[6]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ FIŠERA, Zdeněk. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 2. díl, Katalog historických radnic H-Ž. Praha: Libri, 2010. 479 s. ISBN 978-80-7277-437-1. S. 401.
- ↑ ŠPECINGER, Otakar; PÖMERL, Jan. Velvary. Kapitoly z dějin královského města. Městský úřad Velvary: Velvary, 2008. 125 s. ISBN 978-80-87019-10-8. S. 34–38.
- ↑ ŠPECINGER, Otakar; PÖMERTL, Jan. Velvary, Kapitoly z dějin královského města. Velvary: Městský úřad Velvary, 2008. 125 s. ISBN 978-80-87019-10-8. S. 34–48.
- ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VIII. díl. V-Ž. Praha: Libri, 2011. 891 s. ISBN 978-80-7277-041-0. S. 216.
- ↑ Památkový katalog Národní památkový ústav [online]. Dostupné online.
- ↑ FIŠERA, Zdeněk. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. Katalog historických radnic H-Ž. Praha: Libri, 2010. 479 s. ISBN 978-80-7277-437-1. S. 401.
Literatura editovat
- KIBIC, Karel. Historické radnice. 2. přeprac. vyd. Praha: Tisk., ediční a propag. služba místního hosp., 1988. 158 s. S. 31,37.
- KOLLER, Rudolf. Nástin regionálních dějin okresu kladenského. Kladno: Okresní pedagogické středisko, 1968. 248 s. S. 217.
- KUCHYŇKA, Zdeněk. Není Santini jako Santini. Mladá fronta Dnes, 20.3.2001, roč. 12, č. 67, příl. Střední Čechy Dnes, s. 3.
- ŠPECINGER, Otakar. Historie a současnost města Velvar. 1482–1982. Kralupy nad Vltavou: Barvy a laky, 1982. 61 s. S. 9,19,32.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Radnice na Wikimedia Commons
