Právnická fakulta

součást vysoké školy, na níž je možné studovat právo

Právnická fakulta je součást vysoké školy, na níž je možné studovat právo. Absolvent je pak právníkem.

Personifikace Právnické fakulty (výzdoba podstavce sochy Karla IV. na Křižovnickém náměstí v Praze)

Historie

editovat

Ve středověku byla právnická fakulta vedle fakulty teologické a lékařské jednou ze tří základních odborných fakult tehdejších univerzit, pro její absolvování však bylo třeba nejdříve navštěvovat fakultu artistickou. Vyučovalo se na ní právu římskému i kanonickému, odtud pak titul doktora obojího právaJUDr.

V 19. století byly právnické fakulty reformovány. Vyučovalo se na nich jak předmětům historickoprávním (právní dějiny, římské právo), tak platnému právu, ale i souvisejícím předmětům, jako byla národohospodářská politika. Studium trvalo 8 semestrů (později 9 semestrů) a vyučování se dělo formou přednášek a seminářů. Student mohl, ale nemusel, v průběhu studia absolvovat tři státní zkoušky (historickoprávní, judiciální a státovědeckou), které poté opravňovaly k zaměstnání ve státních službách.[1] Pokud chtěl navíc získat akademický titul doktora práv, musel kromě nich úspěšně projít i třemi stejně pojmenovanými přísnými zkouškami doktorskými, tzv. rigorózy.[2] Po prvním rigorózu studenti používali neoficiální čekatelský titul JUC. Titul doktora práv byl podmínkou pouze pro výkon advokacie,[3] k ostatním právnickým profesím, např. soudce,[4] ho nebylo třeba, postačovaly státní zkoušky. Takto upravené studium platilo do roku 1939 a od roku 1945 do roku 1950.[5]

Česká republika

editovat
České právnické fakulty

V České republice existují čtyři právnické fakulty veřejných vysokých škol:

Na právnické fakultě je v České republice možné studovat v magisterském studijním oboru Právo (program Právo a právní věda), jehož absolvováním se student stává právníkem, a v doktorských studijních oborech v programu Teoretické právní vědy. S výjimkou pražské fakulty je také možné studovat v bakalářských oborech, moravské fakulty nabízejí i navazující magisterské studijní obory.

Kromě těchto veřejných vysokých škol zde fungují i tři soukromé vysoké školy s právním zaměřením. V Praze, Brně a Ostravě funguje soukromá Fakulta práva Panevropské vysoké školy. Tato škola však není v Česku akreditována a její absolventi nemohou být bez dalšího zapsáni do seznamu advokátních koncipientů, protože jde o zahraniční vysokou školu, byť působící na území České republiky. Právní zaměření má také soukromá Vysoká škola Karlovy Vary, kde však lze studovat pouze bakalářské obory,[6] a Fakulta právních a správních studií Vysoké školy finanční a správní.

Slovensko

editovat

Na Slovensku existují také čtyři právnické fakulty veřejných vysokých škol:

Slovinsko

editovat

Ve Slovinsku existují dvě právnické fakulty veřejných vysokých škol a jedna právnická fakulta soukromé vysoké školy:

  • Právnická fakulta Univerzity v Lublani (od 1919)
  • Právnická fakulta Univerzity v Mariboru (od 1960 jako samostatná Vyšší právnická škola, od 1991 jako univerzitní fakulta)
  • Evropská právnická fakulta Univerzity v Nove Gorici (2005)

Reference

editovat
  1. Zákon č. 68/1893 ř. z., o právnických a státovědeckých studiích a zkouškách státních, později ve znění nařízení vlády č. 510/1919 Sb., č. 16/1939 Sb. II, č. 31/1939 Sb. II a č. 14/1947 Sb.
  2. Část I. nařízení č. 57/1872 ř. z., rigorosní řád pro fakulty věd právních a státních, později ve znění nařízení vlády č. 324/1920 Sb. a č. 66/1939 Sb.
  3. § 1 písm. c) zákona č. 96/1868 ř. z., advokátní řád
  4. § 4 odst. 1 zákona č. 217/1896 ř. z., o soudní organizaci
  5. Zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách
  6. Archivovaná kopie. www.portalkarlovyvary.cz [online]. [cit. 2014-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-19. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat