Nicolas Mahut

francouzský profesionální tenista

Nicolas Pierre Armand Mahut (výslovnost [nikɔla may]IPA, * 21. ledna 1982 Angers) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem zkompletoval v letech 2015–2019 kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Po boku Herberta triumfoval na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019 a 2021.

Nicolas Mahut
Nicolas Mahut na French Open 2021
Nicolas Mahut na French Open 2021
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození21. ledna 1982 (42 let)
Místo narozeníAngers, Francie[1]
BydlištěBoulogne-Billancourt, Francie[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost82 kg[1]
Profesionál od2000
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek12 683 430 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů181–225
Tituly4 ATP, 12 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění37. místo (5. května 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2012)
French Open3. kolo (2012, 2015, 2019)
Wimbledon4. kolo (2016)
US Open3. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů463–290
Tituly37 ATP, 19 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (6. června 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2019)
French Openvítěz (2018, 2021)
Wimbledonvítěz (2016)
US Openvítěz (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2019, 2021)
Olympijské hry1. kolo (2016, 2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2017, 2019)
French Open2. kolo (2010, 2023)
Wimbledončtvrtfinále (2023)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2016, 2020)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240118a18. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi roky 2016–2017 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi druhý francouzský muž na čele singlové či deblové klasifikace.[2] Mezi lety 2016–2017 strávil na čele žebříčku 39 týdnů během dvou období.

V juniorské kategorii vybojoval singlovou trofej ve Wimbledonu 2000 a deblová vítězství na US Open 1999 a Australian Open 2000. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a třicet sedm deblových turnajů. Na challengerech ATPokruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dvacet čtyři ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2014 na 37. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2016 na 1. místě. Trénují ho Nicolas Copin a Nicolas Renavand. Předtím tuto roli plnili Thierry Ascione, Nicolas Escudé, Gabriel Urpi či Jérôme Haehnel.[1]

V úvodním kole Wimbledonu 2010 odehrál proti americkému hráči Johnu Isnerovi nejdelší zápas tenisové historie. Čas utkání činil 11 hodin a 5 minut. Dvakrát došlo k přerušení pro tmu. Isner jej vyhrál po setech 4–6, 6–3, 7–6, 6–7 a 70–68. Své prožitky pak popsal v knize Le match de ma vie (Zápas mého života).[1]

Tenisová kariéra

editovat

Týmové soutěže

editovat

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským 1. kolem Světové skupiny proti Německu, v němž s Julien Benneteauem vyhráli čtyřhru a za rozhodnutého stavu odešel poražen ze závěrečné dvouhry. Francouzské družstvo postoupilo do čtvrtfinále 3:2 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 15–4 ve čtyřhře.[4]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Pierrem-Huguesem Herbertem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Caroline Garciaovou turnajovými jedničkami. Poraženi však odešli v prvním kole od brazilské dvojice Teliana Pereirová a Marcelo Melo po nezvládnutých tiebreacích.

Za Francii nastoupil na Hopman Cupu 2011. Po boku Kristiny Mladenovicové vyhráli v základní skupině B dvě ze tří mezistátních utkání a skončili na druhém, prvním nepostupovém, místě. Ve dvouhrách podlehl Američanu Johnu Isnerovi a Britovi Andymu Murraymu. Naopak zdolal Itala Potita Staraceho.

1998–2000: Juniorská kariéra

editovat

V juniorské kategorii vyhrál roku 1988 francouzské mistrovství 16letých stejně tak i 18letých. V sezóně 1999 si připsal deblový titul na floridském Orange Bowlu a singlové trofeje si odvezl ze Sunshine Cupu a Coffee Bowlu.

Na grandslamové juniorce vybojoval vítězství ve Wimbledonu 2000, když ve finále přehrál chorvatský talent Maria Ančiće. K tomu přidal dva deblové vavříny. Nejprve s Julienem Benneteau zvítězili ve čtyřhře US Open 1999, a poté se Španělem Tommym Robredem opanovali soutěž na Australian Open 2000.

Mezi juniory zaznamenal bilanci utkání 93–33 ve dvouhře a 76–21 ve čtyřhře. Na juniorském žebříčku ITF dosáhl singlového maxima v lednu 2000, když figuroval na 3. příčce. Ve čtyřhře mu v prosinci 1999 patřila 1. pozice.[5] V roce 1999 se stal s Julianem Benneteauem juniorským mistrem světa ITF ve čtyřhře.

Profesionální kariéra

editovat
 
Podání na londýnském AEGON Championships 2015, kde vyhrál čtyřhru

V sezóně 2000 vstoupil mezi profesionální tenisty, kdy mu patřila dělená 1 063. příčka žebříčku ATP.[6] Daný rok se nejdále probojoval do čtvrtfinále challengeru v Cherbourgu, kde podlehl hráči z třetí stovky klasifikace Michailu Južnému.[7] Na turnajích Futures dohrál třikrát také mezi poslední osmičkou hráčů.[7] Divokou kartu obdržel na French Open 2000, ale v úvodním kole jej vyřadil 105. muž světa Markus Hipfl z Rakouska.[8]

Australian Open 2001 zahájil prohrou od světové devětapadesátky Andreje Medveděva.[9] První vítězný zápas na okruhu ATP Tour vybojoval na Marseille Open 2001, když porazil 121. jihoafrického hráče klasifikace Nevilla Godwina.[9] Ve druhé fázi premiérově nastoupil k zápasu proti hráči elitní světové desítky. Poražen odešel od sedmého muže pořadí Jevgenije Kafelnikova.[9]

Všech pět singlových finále na okruhu ATP, které odehrál do roku 2015, proběhly na travnatém povrchu.

První trofej ve dvouhře vybojoval na wimbledonské přípravě, Topshelf Open 2013 v 's-Hertogenboschi, kde si ve finále poradil se Švýcarem Stanislasem Wawrinkou.[10] Turnajem prošel bez ztráty setu a s jediným prohraným podáním. Bodový zisk jej následně posunul o více než sto míst vzhůru, když mu patřila 125. příčka žebříčku ATP.[11]

Ve Wimbledonu 2013 startoval na divokou kartu. Ve druhém kole jej zastavil Španěl Tommy Robredo.[12][13] Poté odcestoval na americký Hall of Fame Tennis Championships 2013 do Newportu, kam také obdržel divokou kartu. Turnaj vyhrál po finálovém vítězství nad bývalou světovou jedničkou Lleytonem Hewittem, ačkoli Australan v závěru druhé sady, za stavu 5-4, podával na vítězství v zápase.[14] Trofej jej posunula do elitní světové stovky na 75. místo.

Na French Open 2015 dohrál ve třetím kole. Poté, co vyřadil nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise, skončil na raketě turnajové dvanáctky Gillese Simona. Třetí singlový titul přidal na travnatém Topshelf Open 2015. V přímém boji o vítězství přehrál belgického tenistu Davida Goffina a z Hertogenbosche si odvezl druhý vavřín.

 
Během US Open 2014

S krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem získali grandslamový titul v mužské čtyřhře US Open 2015. V roli dvanáctého nasazeného páru ve finále zdolali britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem po dvousetovém průběhu, když ani jednou neztratili podání.[15] Jako poražený finalista odešel z deblových soutěží na French Open 2013 a Australian Open 2015.

V sezóně 2016 s Pierrem-Huguesem Herbertem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament, aby následně získali tituly ze tří úvodních Mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters, Miami Miasters a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení ve třetím kole debla na French Open 2016, se stal novou světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi (1986) druhým francouzským mužem na čele singlové či deblové klasifikace.[2]

Ve Wimbledonu se nejprve v singlové části probojoval do čtvrtého kola, kde ho z turnaje odstranil Američan Sam Querrey. S Herbertem, kterého v singlové části vyřadil ve třetím kole, se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný grandslamový titul.[16] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.

Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Herbertem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).[17]


Soukromý život

editovat

Narodil se roku 1982 v Angers do rodiny počítačového inženýra Philippa a Brigitte Mahutových. Matka zemřela v roce 2005. Má sestru a tři starší bratry.[1]

Tenis začal hrát v pěti letech. Žije na pařížském předměstí Boulogne-Billancourt, v blízkostí Stade Roland-Garros. V roce 2007 navázal partnerský vztah s Virginií, s níž se poději oženil. Dvojici se 18. srpna 2011 narodil syn Nathanaël Mahut.[1]

Finále na Grand Slamu

editovat

Mužská čtyřhra: 8 (5–3)

editovat
Stav Rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2013 French Open antuka   Michaël Llodra   Bob Bryan
  Mike Bryan
4–6, 6–4, 6–7(3–7)
Finalista 2015 Australian Open tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Simone Bolelli
  Fabio Fognini
4–6, 4–6
Vítěz 2015 US Open tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Jamie Murray
  John Peers
6–4, 6–4
Vítěz 2016 Wimbledon tráva   Pierre-Hugues Herbert   Julien Benneteau
  Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–1), 6–3
Vítěz 2018 French Open antuka   Pierre-Hugues Herbert   Oliver Marach
  Mate Pavić
6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 2019 Australian Open tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Henri Kontinen
  John Peers
6–4, 7–6(7–1)
Finalista 2019 Wimbledon tráva   Édouard Roger-Vasselin   Robert Farah Maksúd
  Juan Sebastián Cabal
7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–7(6–8), 7–6(7–5), 3–6
Vítěz 2021 French Open (2) antuka   Pierre-Hugues Herbert   Alexandr Bublik
  Andrej Golubjev
4–6, 7–6(7–1), 6–4

Finále na Turnaji mistrů

editovat

Čtyřhra: 3 (2–1)

editovat
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Finalista 2018 Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Mike Bryan
  Jack Sock
7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 2019 Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Raven Klaasen
  Michael Venus
6–3, 6–4
Vítěz 2021 Turín, Itálie tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)

Finále na okruhu ATP Tour

editovat
Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (5–3 Č)
Turnaj mistrů (2–1 Č)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (7–5 Č)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (8–1 Č)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (4–2 D; 15–12 Č)

Dvouhra: 6 (4–2)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 17. června 2007 Londýn – Queen's Club, Velká Británie tráva   Andy Roddick 6–4, 6–7(7–9), 6–7(2–7)
Finalista 2. 15. července 2007 Newport, Spojené státy tráva   Fabrice Santoro 4–6, 4–6
Vítěz 1. 22. června 2013 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva   Stanislas Wawrinka 6–3, 6–4
Vítěz 2. 15. července 2013 Newport, Spojené státy tráva   Lleyton Hewitt 5–7, 7–5, 6–3
Vítěz 3. 14. června 2015 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (2) tráva   David Goffin 7–6(7–1), 6–1
Vítěz 4. 13. června 2016 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (3) tráva   Gilles Müller 6–4, 6–4

Čtyřhra: 59 (37–22)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. září 2003 Mety, Francie tvrdý   Julien Benneteau   Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
7–6(7–2), 6–3
Finalista 1. 6. října 2003 Lyon, Francie koberec   Julien Benneteau   Jonatan Erlich
  Andy Ram
1–6, 3–6
Finalista 2. 10. července 2004 Newport, Spojené státy tráva   Gregory Carraz   Jordan Kerr
  Jim Thomas
3–6, 7–6(7–5), 3–6
Vítěz 2. 16. října 2004 Mety, Francie (2) tvrdý   Arnaud Clément   Ivan Ljubičić
  Uros Vico
6–2, 7–6(10–8)
Finalista 3. 29. září 2007 Bangkok, Thajsko tvrdý   Michaël Llodra   Sančaj Ratiwatana
  Sončat Ratiwatana
6–3, 5–7, [7–10]
Vítěz 3. 31. října 2009 Lyon, Francie tvrdý   Julien Benneteau   Arnaud Clément
  Sébastien Grosjean
6–4, 7–6(8–6)
Finalista 4. 13. listopadu 2011 Paříž, Francie tvrdý (h)   Julien Benneteau   Rohan Bopanna
  Ajsám Kúreší
2–6, 4–6
Vítěz 4. 5. února 2012 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Édouard Roger-Vasselin   Paul Hanley
  Jamie Murray
6–4, 7–6(7–4)
Vítěz 5. 26. února 2012 Marseille, Francie tvrdý (h)   Édouard Roger-Vasselin   Dustin Brown
  Jo-Wilfried Tsonga
3–6, 6–3, [10–6]
Vítěz 6. 23. září 2012 Mety, Francie (3) tvrdý (h)   Édouard Roger-Vasselin   Johan Brunström
  Frederik Nielsen
7–6(7–3), 6–4
Finalista 5. 8. června 2013 French Open, Paříž, Francie antuka   Michaël Llodra   Bob Bryan
  Mike Bryan
4–6, 6–4, 6–7(3–7)
Vítěz 7. 15. června 2013 Newport, Spojené státy tráva   Édouard Roger-Vasselin   Tim Smyczek
  Rhyne Williams
6–7(4–7), 6–2, [10–5]
Finalista 6. 22. září 2013 Mety, Francie tvrdý (h)   Jo-Wilfried Tsonga   Johan Brunström
  Raven Klaasen
4-6, 6-7(5-7)
Finalista 7. 9. února 2014 Montpellier, Francie (2) tvrdý (h)   Marc Gicquel   Nikolaj Davyděnko
  Denis Istomin
4–6, 6–1, [7–10]
Vítěz 8. 16. února 2014 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h)   Michaël Llodra   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
6–2, 7–6(7–4)
Finalista 8. 31. ledna 2015 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Simone Bolelli
  Fabio Fognini
4–6, 4–6
Finalista 9. 13. června 2015 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva   Pierre-Hugues Herbert   Ivo Karlović
  Łukasz Kubot
2–6, 6–7(9–11)
Vítěz 9. 21. června 2015 Queen's Club, Londýn, Velká Británie tráva   Pierre-Hugues Herbert   Marcin Matkowski
  Nenad Zimonjić
6–2, 6–2
Vítěz 10. 12. září 2015 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Jamie Murray
  John Peers
6–4, 6–4
Finalista 10. 27. září 2015 Mety, Francie (2) tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Łukasz Kubot
  Édouard Roger-Vasselin
6–2, 3–6, [7–10]
Vítěz 11. 14. února 2016 Rotterdam, Nizozemsko (2) tvrdý (h)   Vasek Pospisil   Philipp Petzschner
  Alexander Peya
7–6(7–2), 6–4
Vítěz 12. 19. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Vasek Pospisil
  Jack Sock
6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 13. 2. dubna 2016 Miami, Spojené státy tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Raven Klaasen
  Rajeev Ram
5–7, 6–1, [10–7]
Vítěz 14. 17. dubna 2016 Monte Carlo, Monako antuka   Pierre-Hugues Herbert   Bruno Soares
  Jamie Murray
4–6, 6–0, [10–6]
Vítěz 15. 19. června 2016 Queen's Club, Londýn, Velká Británie tráva   Pierre-Hugues Herbert   Chris Guccione
  André Sá
6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 16. 9. července 2016 Wimbledon, Londýn, Velká Británie tráva   Pierre-Hugues Herbert   Julien Benneteau
  Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–1), 6–3
Finalista 11. 23. října 2016 Antverpy, Belgie tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Daniel Nestor
  Édouard Roger-Vasselin
4–6, 4–6
Finalista 12. 6. listopadu 2016 Paříž, Francie (2) tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Henri Kontinen
  John Peers
4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 17. 26. února 2017 Marseille, Francie (2) tvrdý (h)   Julien Benneteau   Robin Haase
  Dominic Inglot
6–4, 6–7(9–11), [10–5]
Finalista 13. 14. května 2017 Madrid, Španělsko antuka   Édouard Roger-Vasselin   Łukasz Kubot
  Marcelo Melo
5–7, 3–6
Vítěz 18. 21. května 2017 Řím, Itálie antuka   Pierre-Hugues Herbert   Ivan Dodig
  Marcel Granollers
4–6, 6–4, [10–3]
Vítěz 19. 13. srpna 2017 Montréal, Kanada tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Rohan Bopanna
  Ivan Dodig
6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz 20. 20. srpna 2017 Cincinnati, Spojené státy tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Jamie Murray
  Bruno Soares
7–6(8–6), 6–4
Vítěz 21. 18. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko (3) tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Oliver Marach
  Mate Pavić
2–6, 6–2, [10–7]
Vítěz 22. 9. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka   Pierre-Hugues Herbert   Oliver Marach
  Mate Pavić
6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 23. 24. září 2018 Mety, Francie (3) tvrdý (h)   Édouard Roger-Vasselin   Ken Skupski
  Neal Skupski
6–1, 7–5
Vítěz 24. 21. října 2018 Antverpy, Belgium tvrdý (h)   Édouard Roger-Vasselin   Marcelo Demoliner
  Santiago González
6–4, 7–5
Finalista 14. 18. listopadu 2018 ATP Finals, Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Mike Bryan
  Jack Sock
7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 25. 26. ledna 2019 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý   Pierre-Hugues Herbert   Henri Kontinen
  John Peers
6–4, 7–6(7–1)
Finalista 15. 13. července 2019 Wimbledon, Londýn, Velká Británie tráva   Édouard Roger-Vasselin   Robert Farah Maksúd
  Juan Sebastián Cabal
7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–7(6–8), 7–6(7–5), 3–6
Finalista 16. 22. září 2019 Mety, Francie tvrdý (h)   Édouard Roger-Vasselin   Robert Lindstedt
  Jan-Lennard Struff
6–2, 6–7(1–7), [4–10]
Vítěz 26. 6. října 2019 Tokio, Japonsko tvrdý   Édouard Roger-Vasselin   Nikola Mektić
  Franko Škugor
7–6(9–7), 6–4
Vítěz 27. 3. listopadu 2019 Paříž, Francie tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Karen Chačanov
  Andrej Rubljov
6–4, 6–1
Vítěz 28. 17. listopadu 2019 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Raven Klaasen
  Michael Venus
6–3, 6–4
Vítěz 29. 16. února 2020 Rotterdam, Nizozemsko (4) tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Henri Kontinen
  Jan-Lennard Struff
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Vítěz 30. 24. února 2020 Marseille, Francie (3) tvrdý (h)   Vasek Pospisil   Wesley Koolhof
  Nikola Mektić
6–3, 6–4
Vítěz 31. 18. října 2020 Kolín na Rýnem, Německo tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Łukasz Kubot
  Marcelo Melo
6–4, 6–4
Finalista 17. 23. května 2021 Lyon, Francie antuka   Pierre-Hugues Herbert   Hugo Nys
  Tim Pütz
4–6, 7–5, [8–10]
Vítěz 32. 13. června 2021 French Open, Paříž, Francie (2) antuka   Pierre-Hugues Herbert   Alexandr Bublik
  Andrej Golubjev
4–6, 7–6(7–1), 6–4
Vítěz 33. červen 2021 Queen's Club, Londýn, Velká Británie (3) tráva   Pierre-Hugues Herbert   John Peers
  Reilly Opelka
6–4, 7–5
Vítěz 34- 14. října 2021 Antverpy, Belgie tvrdý (h)   Fabrice Martin   Wesley Koolhof
  Jean-Julien Rojer
6–0, 6–1
Finalista 18. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Michael Venus
  Tim Pütz
3–6, 7-6(7-4), [11-13]
Vítěz 35. 21. listopadu 2021 Turnaj mistrů, Turín, Itálie (2) tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)
Vítěz 36. únor 2022 Montpellier, Francie (3) tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert   Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
4–6, 7–6(7–3), [12–10]
Vítěz 37. říjen 2022 Florencie, Itálie tvrdý (h)   Édouard Roger-Vasselin   Ivan Dodig
  Austin Krajicek
7–6(7–4), 6–3
Finalista 19. říjen 2022 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h)   Édouard Roger-Vasselin   Ivan Dodig
  Austin Krajicek
4–6, 6–7(5–7)
Finalista 20. únor 2023 Marseille, Francie tvrdý (h)   Fabrice Martin   Édouard Roger-Vasselin

  Santiago González

6–4, 6–7(4–7), [7–10]
Finalista 21. březen 2023 Miami, Spojené státy tvrdý   Austin Krajicek   Édouard Roger-Vasselin

  Santiago González

6–7(4–7), 5–7
Finalista 22. květen 2023 Lyon, Francie antuka   Matwé Middelkoop   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
0–6, 3–6

Finále na juniorce Grand Slamu

editovat

Juniorská dvouhra: 1 (1–0)

editovat
stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2000 Wimbledon tráva   Mario Ančić 3–6, 6–3, 7–5

Juniorská čtyřhra: 2 (2–0)

editovat
stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1999 US Open tvrdý   Julien Benneteau   Tres Davis
  Alberto Francis
6–4, 3–6, 6–1
Vítěz 2000 Australian Open tvrdý   Tommy Robredo   Tres Davis
  Andy Roddick
6–2, 5–7, 11–9

Postavení na konečném žebříčku ATP

editovat

Dvouhra

editovat
Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 1070. 390. 214. 266. 94. 129. 135. 68. 45. 98. 214. 132. 80. 108. 50. 117. 71. 39. 104. 198. 196. 238. 406.

Čtyřhra

editovat
Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 824. 203. 276. 292. 74. 27. 57. 84. 38. 79. 98. 97. 59. 51. 5032. 19. 12. 1. 6. 11. 3. 7. 5.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolas Mahut na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Nicolas Mahut na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  2. a b Nicolas Mahut devient numéro 1 mondial du double, 30 ans après Noah [online]. Eurosport, 2016-06-04 [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. Nicolas Mahut na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  4. Nicolas Mahut na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  5. Nicolas Mahut Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Emirates ATP Ranking history [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. 
  7. a b 2000 Singles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. 
  8. 2000 Doubles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. 
  9. a b c 2001 Singles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. 
  10. Nicolas Mahut wins first ATP title [online]. ESPN, 22-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online. 
  11. SHARKO, Greg. First-Time Winner Spotlight: Nicolas Mahut [online]. ATP World Tour, 22-06-2013 [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. 
  12. U.S.' Johnson joins Mahut as a Wimbledon wild card [online]. Sports Illustrated, 18-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online. 
  13. MACKENZIE, Colin. Wimbledon's wounded Wednesday followed by torpid Thursday [online]. Fulham Chronicle, 28-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online. 
  14. Nicolas Mahut wins Newport title [online]. ESPN, 14-07-2013 [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. 
  15. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. 
  16. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem ve Wimbledonu získali druhý grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2016-07-09 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
  17. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Herbert s Mahutem na domácím French Open ovládli třetí grandslam [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-09 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat