Wikipedie

Jan Soběslav Lucemburský

moravský markrabě

Jan Soběslav Lucemburský (1355/1357 – asi 30. října 1380) byl syn moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a Markéty Opavské a markrabě moravský (1375–1380). Byl bratrem Jošta a Prokopa. Jako jediný ze synů Jana Jindřicha byl vychováván na pražském dvoře.

Jan Soběslav Lucemburský
Moravský markrabě
Doba vlády1375–1380
Narozenímezi 1355 a 1357
Brno
Úmrtí30. října 1380 (22–25 let)
PředchůdceJan Jindřich
NástupceJošt Moravský, Prokop Lucemburský.
RodLucemburský
DynastieLucemburkové
OtecJan Jindřich
MatkaMarkéta Opavská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Úvahy o sňatku editovat

Před narozením Václava IV. (1361) z manželství Karla IV. s Annou, dědičkou vévodství svídnického a javorského, byl Jan Jindřich Lucemburský oproti svému bratrovi ve značné výhodě, neboť měl již tři syny. Karel IV. se snažil jednak zajistit kontinuitu lucemburské dynastie v českých zemích a v Říši, jednak si chtěl pojistit trvalost připojení slezských dědičných vévodství Svídnicka a Javorska. Naplánoval proto sňatek své zatím jediné dcery ze svazku s Annou Svídnickou a potenciální dědičky obou vévodství Alžběty (narozena 1358) s jedním ze synů Jana Jindřicha.

S ohledem na fakt, že nejstarší syn Jošt Moravský byl zasnouben s jedinou neteří a potenciální dědičkou uherského krále Ludvíka Velikého a Jan Soběslav byl tou dobou vychováván v Praze, domnívá se historik Václav Štěpán, že mělo jít právě o něj. Tento sňatek měl být draze vykoupen poplatkem papeži za udělení dispensu pro manželství osob tak blízce příbuzných. Narození Václava IV. však tento plán proměnilo ve zcela zbytečný.

Moravský markrabě editovat

Po smrti markraběte Jana Jindřicha v roce 1375 připadla vláda nad Moravou jeho nejstaršímu synu Joštovi. Zbylí dva synové, Jan Soběslav a Prokop, rovněž získali markraběcí tituly a kromě toho i dědictví, které však spíše odpovídalo majetku předních panských rodů. Jan Soběslav se ujal správy svého dědictví a dostal se brzo do sporu se svým starším bratrem Joštem. Oba se nakonec dohodli a Janu Soběslavovi byl zajištěn stálý příjem. Naposledy se Jan Soběslav objevuje v pramenech v létě 1380.[1] Zemřel pravděpodobně 30. října 1380. V roce 1381 začala válka mezi Joštem a Prokopem, zřejmě kvůli dědictví Jana Soběslava. Na něj měl asi právní nárok Prokop, ovšem ambiciózní Jošt nechtěl přijít zkrátka. Většinu majetku svého zemřelého bratra nakonec přece jen získal Prokop.[2]

Historiografická záměna s Janem z Moravy editovat

Pravděpodobně zásluhou barokního historika Tomáše Pešiny z Čechorodu[3][4] byl Jan Soběslav po následující staletí zaměňován se svým polorodým nelegitimním bratrem Janem z Moravy, který byl vyšehradským proboštem a který měl podle tradičního výkladu zemřít krátce po roce 1380.[5] Ve skutečnosti se tento Jan, levoboček Jana Jindřicha, stal v roce 1380 biskupem litomyšlským a v roce 1387 patriarchou aquilejským. Právě tyto úřady byly připisovány Janu Soběslavovi.[6]

Vývod z předků editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ SCHMIDT, Ondřej. Aquilejský patriarcha Jan z Moravy († 1394). Biografie jednoho lucemburského levobočka. Brno, 2015. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Petr Elbel. s. 161–163. Dostupné online. [Dále jen Schmidt.]
  2. ↑ Schmidt, s. 169.
  3. ↑ Schmidt, s. 9.
  4. ↑ Schmidt, s. 171.
  5. ↑ Schmidt, s. 143–144.
  6. ↑ Schmidt, s. 170.

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Soběslav_Lucemburský&oldid=22554230“