Hlad

Pocit vyvolaný nedostatkem potravy
Další významy jsou uvedeny na stránce Hlad (rozcestník).

Hlad (lat. fame) je pocit (nepodmíněná fyzická reakce organismu), vyvolaný nedostatkem potravy. Hlad je důležitým signálem, sdělující tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní. Chuť k jídlu je pouze psychický stav.

Hladové dítě na graffiti v São Paulo (Brazílie)

Vznik pocitu hladu

editovat

Hlad vzniká, když hladina glukózykrvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje také psychické rozpoložení, stav pozornosti aj., takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocit hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), mohou je provázet halucinace či paranoia.

Fyziologie

editovat

Řídícím orgánem ovládajícím hlad je část mozku zvaná hypothalamus, který sleduje obsah glukózy v krvi. Je-li jeho správné fungování narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti.

Hladovění

editovat

Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít přibližně 50 dní bez jídla při dostatku tekutin (při tzv. irské hladovce v roce 1981 v severním Irsku byl zaznamenán případ člověka hladovějícího 74 dnů a v Indii dokonce 116 dnů).[1] Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk. Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.

Řešení hladu ve světě je dlouhodobý úkol. Zvyšování produkce potravin v rozvojových zemích je nedostatečné. Roku 1976 UNESCO ocenilo dokonce návrh levné výroby bílkovin z ropy, který uvedl Alfred Champagnat.[2] Zemědělská lobby však prosadila svou výrobu. Později biopaliva zvedla cenu potravin, což způsobuje společenské krize.[3] Hlad v Africe způsobují převážně válečné konflikty a nikoli změna klimatu.[4]

Na světě zemře každý den přibližně 25 000 lidí hlady[5] a to převážně v chudých rozvojových zemích. Podíl lidí trpících hladem (vyjádřený například pomocí GHI – Global Hunger Index) však dlouhodobě klesá.

Reference

editovat
  1. SOCHA, Vladimír. Bezkonkurenční rekordmani hladu: Kdo vydrží nejdéle bez jídla?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2021-07-14 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  2. Summary list of UNESCO Prizes: list of prizewinners [online]. UNESCO, 1998 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KREMLÍK, Vítězslav. Viníkem vlny uprchlíků není oteplování, ale biopaliva. osel.cz [online]. 2015-11-12 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  4. Earth Institute at Columbia University. Warfare, not climate, is driving resurgent hunger in Africa, says study. phys.org [online]. 2021-08-12 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Archivovaná kopie. www.osn.cz [online]. [cit. 2007-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-05. 

Literatura

editovat
  • HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 189. 
  • SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0249-1. S. 171. 
  • VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 30–31. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat