D'Hondtova metoda

poměrný volební systém
Metody pro přepočet hlasů na mandáty používané ve
volbách v České republice
od roku 1990

Zdroj: Metody pro přepočet hlasů na mandáty
ČSÚ

D'Hondtova metoda je jeden ze způsobů přepočtu hlasů voličů na mandáty politickým stranám pro poměrný volební systém. Metoda je pojmenována po belgickém právníkovi a matematikovi Victoru D'Hondtovi (1841–1901). Účinek D’Hondtovy metody je většinou odborníků označován jako disproporční ve prospěch větších stran, záleží však na zvoleném přístupu měření proporcionality.[1]

Způsob výpočtu

editovat

D’Hondtův dělitel je metodou volebního dělitele, který jako jediný můžeme bezesporu označit za metodu největšího průměru. D'Hondtova metoda minimalizuje největší poměr křesel k hlasům ze všech stran.[2]

Rozdělování mandátů dané volební oblasti se účastní pouze ty strany, jež celostátně získaly alespoň tolik hlasů, kolik určuje uzavírací klauzule (v ČR 5 % pro jednotlivé strany). Vstupem do D'Hondtovy metody je počet mandátů, jenž má být mezi strany v dané volební oblasti rozdělen, a dále pro každou stranu počet hlasů, jež tato v dané volební oblasti získala. Nezáleží na hlasování v jiných oblastech ani na počtu hlasů pro strany, které nepřekročily uzavírací klauzule.

Existuje několik typů výpočtu pro D'Hondtovu metodu, které se liší způsobem výpočtu, ale všechny vedou ke stejnému výsledku:

  • dělitelská metoda se zaokrouhlováním
  • metodou volebního dělitele 1, 2, 3 atd.

První způsob je nejúčinnější, druhý oblíbenější. Výhodou metody volebního dělitele je, že jej lze pracovat schematicky. Nevýhodou je, že schematická práce málo přispívá k pochopení procesu. Další nevýhodou je mnoho kroků u voleb s mnoha mandáty.

Popis dělitelské metody se zaokrouhlováním

editovat

Kolový počet hlasů se odhaduje iterativně, v prvním kole je celkový počet hlasů dělený celkovým počtem mandátů.[3] Podíl pro každou stranu je počet hlasu strany dělené kolovým počtem hlasů. Počet odhadovaných mandátů v tomto kole je podíl strany zaokrouhlen dolů. Pokud je součet odhadovaných mandátů příliš vysoký, je nový kolový počet  , kde   je počet hlasů a   je odhadovaný počet mandátů pro stranu  , které počet odhadovaných mandátu je větší než nula. Pokud je součet odhadovaných mandátů příliš nízký, je nový kolový počet  . Kola se opakují, dokud se součet odhadovaných mandátů neshoduje s počtem mandátů k rozdělení.

Příklad

editovat

Jako příklad přepočtu získaných hlasů na počet mandátů poslouží volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z roku 2006Libereckém kraji. V tomto kraji bylo rozdělováno 8 mandátů a přepočet se týká jen těch stran, které prošly celostátní uzavírací klauzule. Následující tabulka ukazuje výpočet.

kolový počet ODS ČSSD KSČM SZ KDU-ČSL součet mandátů
hlasy 83647 63181 24823 20646 9131
1. kolo podíl 25178,5 3,32 2,51 0,99 0,82 0,36
1. kolo zaokrouhlen dolů 3 2 0 0 0 5
2. kolo podil 21059,3 3,97 3,00 1,18 0,98 0,43
2. kolo zaokrouhlen dolů 3 3 1 0 0 7
3. kolo podil 20910,8 4,00 3,02 1,19 0,99 0,44
3. kolo zaokrouhlen dolů 4 3 1 0 0 8

Popis metody volebního dělitele

editovat

Mandáty se přidělují metodou volebního dělitele vícekolově, vždy jeden mandát v každém kole. V každém kole se pro každou stranu určí kolový počet hlasů   a ta strana, která má kolový počet hlasů nejvyšší, kolo vyhrává a získává mandát toho kola. Pro každou stranu se spočte volební dělitel

 ,

kde:

  •   je počet hlasů, který dostala daná strana,
  •   je počet křesel, které dosud obdržela daná strana. Volební dělitel   je 1, 2, 3 atd.

V prvním kole je kolový součet strany roven počtu hlasů a první mandát získává strana s nejvyšším počtem hlasů. V dalších kolech se kolový počet hlasů každé strany určí jako podíl získaných hlasů strany ku počtu mandátů, které získala v předchozích kolech, zvýšenému o jedničku. Kolový počet hlasů těch stran, jež v minulém kole mandát nevyhrály, tedy zůstává oproti minulému kolu beze změny, protože se nezměnil počet mandátů, které získaly. Kolo vyhrává ten, jenž má nejvyšší kolový počet hlasů a mandát pak dostane. Postup se opakuje v dalších kolech, dokud nejsou přiděleny všechny mandáty. Metodu pro názornost dokreslují následující příklady.

Jednoduchý příklad

editovat

Předpokládejme, že existují tři strany A, B, C s počty získaných hlasů 100, 40 a 45. Rozdělují se tři mandáty. Tabulka ukazuje výpočet kolového počtu hlasů  . Vítěz kola s nejvyšším kolovým počtem hlasů je označen tučným písmem.

Kolo Strana A Strana B Strana C
1. 100 = 100 / (0 + 1) 40 = 40 / (0 + 1) 45 = 45 / (0 + 1)
2. 50 = 100 / (1 + 1) 40 = 40 / (0 + 1) 45 = 45 / (0 + 1)
3. 33,3 = 100 / (2 + 1) 40 = 40 / (0 + 1) 45 = 45 / (0 + 1)
Získaných mandátů 2 0 1

Reálný příklad

editovat

Jako reálný příklad převodu počtu získaných hlasů na počet mandátů poslouží volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z roku 2006Libereckém kraji. V tomto kraji bylo rozdělováno 8 mandátů. Přepočet se týká jen těch stran, které prošly celostátní uzavírací klauzule: získaly alespoň 5 % z celkového počtu hlasů na území celé České republiky. Pro tyto vybrané volby a kraj ukazuje propočet následující tabulka.

VOLBY DO PSP 2006 ODS ČSSD KSČM SZ KDU-ČSL ostatní
Počet získaných hlasů
(% v kraji)[4]
83 647
(38,81 %)
63 181
(29,31 %)
24 823
(11,51 %)
20 646
(9,58 %)
9 131
(4,23 %)
14 082
(6,56 %)
v celostátní uzavírací klauzule propadlé hlasy, cca 0,5 mandátu
Rozdělování hlasů a mandátů stranám, které prošly celostátní uzavírací klauzule
1. mandát 83 647 63 181 24 823 20 646 9 131
2. mandát 41 824 = 83 647 / 2 63 181 24 823 20 646 9 131
3. mandát 41 824 31 591 24 823 20 646 9 131
4. mandát 27 882 = 83 647 / 3 31 591 24 823 20 646 9 131
5. mandát 27 882 21 060 24 823 20 646 9 131
6. mandát 20 912 = 83 647 / 4 21 060 24 823 20 646 9 131
7. mandát 20 912 21 060 12 412 20 646 9 131
8. mandát 20 912 15 785 12 412 20 646 9 131
Získané mandáty
(%)
4
(50 %)
3
(37,5 %)
1
(12,5 %)
Z toho přerozdělené mandáty voličů, kteří tyto strany nevolili celkem
mandáty
(%)
0,9
(11,19 %)
0,7
(8,19 %)
0,1
(0,99 %)
1,7
(20,37 %)
Nezastoupení, nebo ne podle jejich vůle zastoupení, voliči 43 859

Příklad Libereckého kraje ukazuje, že pětina jeho aktivních voličů (     43 859 hlasů; 20,37 %; 1,7 mandátů) není v PSP ČR zastoupena jimi volenými zástupci – hlasy těchto voličů buď propadly v celostátní uzavírací klauzule, nebo kvůli nedosažení potřebného počtu na zisk mandátu v daném kraji.

Paradoxy přepočítávání hlasů po volebních obvodech

editovat

D'Hondtova metoda vede systematicky k tomu, že silnější straně stačí na zisk jednoho mandátu méně hlasů než slabší straně. Např. při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017 stačilo vítězné straně ANO 2011 na jeden mandát pouze 19 232 hlasů, zatímco poslední dvě z těch, které překročily hranici 5 %, TOP 09 a STAN, potřebovaly hlasů dvojnásobek, 38 402 a 43 693.[5][6][7]

Paradoxy přepočítávání hlasů po rozdělování mandátů v jednotlivých krajích

editovat

Po zveřejnění výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006 se v Česku začalo hovořit o paradoxech přepočtu hlasů na mandáty.[zdroj?] Například v Libereckém kraji Stranu zelených volilo 9,58 % a nezískala ani jeden mandát (viz příklad výše). V Moravskoslezském kraji stejná strana obdržela 4,34 % a po přepočtení hlasů získala jedno poslanecké místo. Při D'Hondtovy metodě může docházet k záporné váze hlasu.

KDU-ČSL v celé republice získala 7,22 % hlasů a 13 poslaneckých mandátů, Stranu zelených volilo o 0,93 procentních bodů méně a obdržela jen 6 mandátů.

Tyto nepravidelnosti však byly jen z části způsobeny D'Hondtovou metodou, hlavní příčinou je oddělené rozdělování mandátů v jednotlivých krajích. Například 5 mandátů v Karlovarském kraji není možné spravedlivě rozdělit podle žádné metody (strana s 7 % hlasů může získat buďto 0 % nebo 20 % mandátů, nic mezi), naproti tomu pokud by se všech 200 mandátů rozdělilo celostátně, bude rozdělení mandátů (i podle D'Hondtovy metody) téměř dokonale odpovídat rozdělení hlasů mezi strany. V Německu, Finsku, a Bulharsku a části Švýcarska je tento paradox řešený dvojitě poměrným přidělováním (anglicky biproportional apportionment).

Paradoxy přepočítávání hlasů po rozdělování mandátů a přirozený práh

editovat

Další roli zde hrál tzv. „přirozený práh“. Strana totiž musí v příslušném volebním kraji získat pro zisk mandátu zhruba takový podíl hlasů, jaký odpovídá podílu odpovídajícímu volenému počtu poslanců. Například: pro zisk mandátu ve volebním kraji, kde se volí jen 5 poslanců, musí získat 1/5 (20 % hlasů). Strana, jejíž voliči se z velké části soustřeďují v několika krajích tak má při stejném počtu hlasů odevzdaných pro obě strany výhodu oproti straně, jejíž voliči jsou více rozptýlení.

Uzavírací klauzule (5% klauzule) mírně posiluje účinky D'Hondtovy metody, protože propadlé hlasy se při přidělování mandátů nepočítají, což zvětšuje poměr mezi slabými a silnými stranami ve prospěch stran silných, a tedy i účinky D'Hondtovy metody. Například při 33,3% zisku jedné strany a podílu propadlých hlasů 0 % získala vlastně tato strana 1/3 hlasů počítaných pro přepočítávání mandátů. Pokud 50 % hlasů patřilo stranám pod 5% klauzulí (tedy propadlo) a zisk strany je 33,3 %, strana vlastně získala 33,3 procentních bodů z 50 procentních bodů, čili 2/3 hlasů pro přepočítávání mandátů.

Modifikovaná verze D'Hondtovy metody

editovat

Existuje modifikovaná verze D'Hondtovy metody, v níž je volební dělitel pokud strana dosud obdržela nula křesel 1,42 namísto 1; postup pokud strana obdržela křeslo, je shodný. Tato verze nahrává tím více větším stranám, čím menší je velikost volebního obvodu.

Příklad stran A, B, C zadaný stejně jako výše, avšak spočítaný modifikovanou metodou s prvokolovým dělitelem 1,42:

Kolo Strana A Strana B Strana C
1. 70 = 100 / 1,42 28 = 40 / 1,42 32 = 45 / 1,42
2. 50 = 100 / (1 + 1) 28 = 40 / 1,42 32 = 45 / 1,42
3. 33 = 100 / (1 + 2) 28 = 40 / 1,42 32 = 45 / 1,42
Získaných mandátů 3 0 0

Srovnání s jinými metodami alokování křesel

editovat

Podobně jako D'Hondtova metoda funguje i Sainte-Laguëova metoda, jejíž výsledek má optimální průměrný poměr křesel k hlasům jednotlivých stran, lépe než D'Hondtova metoda, která zvýhodňuje větší strany.[8] Rozdíl je ve volebním děliteli. U metody Sainte-Laguë jde o posloupnost lichých čísel: 1, 3, 5, 7,…. Tato metoda posiluje zisky malých a středně velkých stran na úkor velkých stran. Používá se v Bosně a Hercegovině, Indonésii, Kosovu, Lotyšsku, na Novém Zélandu a v Německu.

Platnost v zemích

editovat

Používá se v těchto zemích: Albánie, Angola, Argentina, Arménie, Aruba, Belgie, Bolívie, Brazílie, Bulharsko, Burundi, Černá Hora, Dánsko, Dominikánská republika, Ekvádor, Estonsko, Fidži, Finsko, Guatemala, Chile, Chorvatsko, Island, Izrael, Japonsko, Kambodža, Kapverdy, Kolumbie, Kosovo, Lucembursko, Maďarsko, Moldavsko, Monako, Mosambik, Nikaragua, Nizozemsko, Paraguay, Peru, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Salvador, San Marino, Severní Irsko, Severní Makedonie, Skotsko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, částečně Švýcarsko, Turecko, Uruguay, Venezuela, Východní Timor a Wales; v některých zemích Evropské unie se používá také při volbách do Evropského parlamentu.

Reference

editovat
  1. LEBEDA, Tomáš. Hlavní proměnné proporčních volebních systémů. Sociologický časopis. 2001, roč. 37, čís. 4, s. 436. Dostupné online. ISSN 0038-0288. 
  2. André Sainte-Laguë. La représentation Proportionnelle et la méthode des moindres carrés. Annales Scientifiques de l'École Normale Supérieure. l'École Normale Supérieure, 1910. Dostupné online. 
  3. PUKELSHEIM, Friedrich. Sitzzuteilungsmethoden – Ein Kompaktkurs über Stimmenverrechnungsverfahren in Verhältniswahlsystemen.. [s.l.]: Springer-Verlag, 2015. Dostupné online. 
  4. Zdroj: Český statistický úřad Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 2. - 3.6.2006 Archivováno 1. 9. 2006 na Wayback Machine.: Výsledky hlasování za volební kraje
  5. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017
  6. Pravicové strany se měly spojit, Jiří Hlavenka, Britské listy, 22. 10. 2017
  7. Proč si necháváme “přepočítávat” hlasy?, Vladimír Rott, na svém blogu (vjrsite.wordpress.com), 22./24. 10. 2017
  8. LIJPHART, Arend. Electoral Laws and Their Political Consequences. Redakce Grofman Bernard. [s.l.]: Algora Publishing, 2003. (Agathon series on representation; sv. 1). ISBN 9780875862675. Kapitola Degrees of proportionality of proportional representation formulas, s. 170–179. , pp. 174–175.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat