Bílina (řeka)

řeka v Česku

Bílina je řeka v okresech Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem v České republice. Jedná se o levostranný přítok řeky Labe, který protéká mezi Krušnými horami a Českým středohořím směrem na východ, přičemž tvoří říční osu severovýchodní poloviny Mostecké pánve. Délka toku činí 81,4 kilometrů, přičemž pouhá šestina její délky má přírodní ráz.[1] Její povodí má plochu 1071 km².[1] Délka sjízdného úseku je více než 48 kilometrů.

Bílina
Bílina ve Stadicích
Bílina ve Stadicích
Základní informace
Délka toku81,4 km
Plocha povodí1071 km²
Průměrný průtokTrmice 5,91 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-14-01-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Ústecký krajJirkov, Most, Bílina,
Ústí nad Labem)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V některých starších textech a mapách bývá uváděna pod německým názvem Biela (Biela Fluss, Biela Bach), případně i v českém přepisu Bělá.[2][p 1]

Průběh toku

editovat

Bílina pramení v nadmořské výšce 825 metrů[1] v Loučenské hornatině Krušných hor v katastrálním území Radenov, poblíž tzv. Novodomské cesty zhruba ¾ km jižně od vrcholu Kamenná hůrka (878 m) a 2,5 km na západ od vesnice Zákoutí, asi 11 km severně nad městy Chomutovem a Jirkovem. Řeka udržuje převážně severovýchodní směr.

První kilometry v horách plyne Bílina východním směrem, než u Orasína obrací k jihu a spadá Telšským údolím (s vodní nádrží Jirkov) k Jirkovu, kde vystupuje z Krušných hor do Mostecké pánve.[3] Na rozhraní Jirkova a Březence na říčním kilometru 69,777 napájí vodní nádrž Březenec s rozlohou 0,75 hektaru a objemem 26 000 m³.[4]

Na středním toku, kde byla krajina silně přetvořena povrchovou těžbou hnědého uhlí, je průběh řeky silně regulován a mnohé přítoky, i sama Bílina, převedeny mimo svá původní řečiště. Za Jirkovem leží na Bílině vodní nádrž Újezd a odtud směrem k Mostu mezi povrchovými doly (lom ČSA, lom Jan Šverma) Bílina vede v umělém Ervěnickém koridoru, který byl vybudován při postupu okolních povrchových lomů. Řeka je svedena v délce 3,1 km do trubní přeložky 4 × Js 1200 mm.[5] Do začátku 20. století zde protékala Komořanským jezerem, to však bylo v důsledku důlní činnosti roku 1835 uměle vysušeno. Dřívější znečištění toku je již značně eliminované. Pokračuje Mosteckou pánví otevřenou, bezlesou krajinou. Koryto je hlinité, široké 5 až 10 metrů, z velké části regulované. Od Rudolic je již řeka vhodná i pro plavbu, začíná zde také peřejnatý úsek až k Obrnicím. Dalších 13 km je regulováno. Od Světce si řeka již zachovává svoji původní podobu, koryto je úzké a hluboké, dno až na peřejnaté úseky hlinité, proud rychlý, v cestě proto vzniká mnoho přírodních překážek, nejčastěji spadlé stromy. Poslední kilometry je řečiště silně znečištěné chemickým odpadem ze závodů poblíž Ústí nad Labem. Ústí zleva do Labe na jeho 71. říčním km v Ústí nad Labem.

Na řece je vodočet na říčním kilometru 3,5 a pro plavbu z Velvět k ústí zde potřebujeme 65 cm. Bílina je sjízdná po celý rok. Sjezd trvá v úseku RudoliceOhníč 3–4 hodiny a v úseku OhníčÚstí nad Labem 5–7 hodin (kvůli četným překážkám).

Přítoky

editovat

Nejvýznamnějším přítokem je Srpina. Další přítoky jsou Malá voda (do vodní nádrže Jirkov), Březenecký potok, Braňanský potok, Kundratický potok, Otvický potok (do vodní nádrže Újezd), Loupnice, Bílý potok, Liběšický potok, Syčivka, Lukovský potok, Radčický potok, Štrbický potok, Bouřlivec, Kladrubský potok, Luční potok, Teplická Bystřice, Bořislavský potok, Žichlický potok, Řehlovický potok, Radejčínský potok, Stadický potok, Újezdský potok a Ždírnický potok.

Vodní režim

editovat
 
Řeka v Rudolicích
 
Bílina v Ústí nad Labem

Průměrné měsíční průtoky Bíliny (m³/s) ve stanici Trmice:[6]

Hlásný profil:[7]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Trmice 3,80 923,17 km² 5,91 m³/s 120,0 m³/s

Využití

editovat

Prakticky celý průtok řeky byl dříve používán jako technologická voda v chemických závodech v Záluží u Litvínova. Vytékala jako chemický odpad, voda byla zcela bez života po celém toku a silně znečištěná fenoly a dalšími chemickými látkami. V 90. letech 20. století se situace radikálně zlepšila a dnes se do Bíliny vrací život a koryto se postupně pročišťuje. Průtok je také zvyšován Podkrušnohorským přivaděčem a Průmyslovým vodovodem Nechranice z řeky Ohře do Jirkova.

Většími sídly na toku jsou Jirkov, Most, Bílina a Ústí nad Labem. Při březích Bíliny se ve Stadicích nachází národní kulturní památka Královské pole s pomníkem Přemysla Oráče.

Znečištění

editovat

Řeka je na horním toku čistá a neovlivněná lidskou činností. Nad vodárenskou nádrží Jirkov dokonce její voda splňuje požadavky na kvalitu pitné vody pro kojence.[8] Po vstupu do oblasti těžby uhlí na Mostecku je do ní odváděno množství odpadních vod a ústí do ní značně znečištěný Mračný potok. Od soutoku s Mračným potokem je řeka Bílina hodnocena stupně znečištění IV. (velmi silně znečištěná voda). Těsně před soutokem s Labem už Bílina obsahuje rtuť, arsen a řadu organických látek, takže patří mezi nejznečištěnější řeky v České republice.[8]

Zamoření ropnými látkami v prosinci 2009

editovat

Z litvínovské chemičky Unipetrol RPA unikly 23. prosince 2009 do Bíliny ropné látky, jejichž koncentrace sto- až tisícinásobně překročily limity přípustné pro znečištění povrchových vod.[9] Hasiči na řece postavili mezi Litvínovem a Ústím nad Labem více než desítku norných stěn, ale přesto uhynul velký počet ryb a znečišťující látky pronikly až do Labe, kde už proti nim nebylo možné účinně zasáhnout a bylo nutné o havárii informovat německé orgány.[10]

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Poznámky

editovat
  1. Bílina je kodifikovaný geografický název, který se objevil až ve 20. století. (Bílina - řeka mučednice). Opuštění dvojího názvu pro řeku a města na ní ležícího bylo provedeno po roce 1945 (GRISA, Ivan. Ústecká uličnice. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1998. 194 s. S. 15. ) Pozůstatkem je kupříkladu zastávka městské hromadné dopravy v Trmicích, která dodnes zachovává název Bělský můstek (bývalý Bielasteg).

Reference

editovat
  1. a b c Kolektiv autorů. Labe a jeho povodí – geografický, hydrologický a vodohospodářský přehled. Magdeburg: Mezinárodní komise pro ochranu Labe, 2005. 258 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08. Kapitola Labe od soutoku s Vltavou po soutok s Černým Halštrovem, s. 90. Celá publikace má 171 MB.  Archivováno 8. 8. 2014 na Wayback Machine.
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Bílina, s. 81. 
  3. CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-04-24]. Dostupné online. 
  4. Dosavadní malé vodní nádrže Povodí Ohře (mimo ZVHS) [online]. Povodí Ohře [cit. 2018-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-10. 
  5. Řeka Bílina, kterou těžba uhlí zahnala do trubek, dostává nové koryto
  6. Povodí Ohře – Vodohospodářská bilance dílčího povodí Ohře, dolního Labe a ostatních přítoků Labe (str. 68) [online]. [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-25. 
  7. Evidenční list hlásného profilu stanice Trmice [online]. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. 
  8. a b Pavel Baroch: Nejšpinavější řekou v Česku je Bílina, aktualne.cz, 23.7.2006
  9. Ropné látky uniklé do Bíliny až tisícinásobně překročily limity, ceskenoviny.cz, 29. prosince 2009
  10. Benzin, který znečistil Bílinu, pronikl do Labe, ceskenoviny.cz, 25. prosince 2009

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat