Zikmund Habsburský

rakouský arcivévoda

Zikmund Habsburský zvaný Bohatý nebo Plný měšec (německy Sigismund der Münzreiche; 26. října 1427, Innsbruck4. března 1496, Innsbruck) byl rakouský arcivévoda, vládce Předních Rakous a Tyrolska.

Zikmund Habsburský
hrabě tyrolský
Portrét
Narození26. října 1427
Innsbruck
Úmrtí4. března 1496
Innsbruck
PohřbenKlášter Stams
ManželkyEleonora Skotská
Kateřina Saská
PotomciWolfgang
DynastieHabsburkové
OtecFridrich IV. Habsburský
MatkaAnna Brunšvická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Zikmundův guldiner
 
Vyobrazení Zikmunda a jeho manželek v habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg

Narodil se z manželství tyrolského hraběte Fridricha IV. s princeznou Annou, dcerou brunšvického vévody Fridricha a Anny Saské. Otec zemřel roku 1439 a poručníkem dvanáctiletého Zikmunda se stal jeho starší bratranec, pozdější císař Fridrich III. Navzdory dohodě s tyrolskými stavy odvezl Fridrich Zikmunda i s obsahem tyrolské klenotnice na výchovu do Štýrska. Jedním z vychovatelů byl i Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Poručenství mělo původně skončit v roce 1443, kdy Zikmund dosáhl věku šestnácti let. Fridrich však tuto dobu svévolně prodloužil o tři roky, což vedlo k vážné krizi mezi ním a tyrolskými stavy.

Zikmund dosáhl samostatné vlády roku 1446, kdy došlo k dohodě. Zatím se mohl ujmout pouze vlády v Tyrolsku a na panstvích ve Vorarlbergu. Fridrich si zároveň zajistil i jisté příjmy plynoucí z Tyrolska. Ostatní země Předních Rakous dostal do správy Fridrichův mladší bratr Albrecht VI. Teprve po jeho smrti v roce 1463 se mohl Zikmund ujmout i těchto držav.

V prvních desetiletích svého panování měl Zikmund spory s brixenským biskupem Mikulášem Kusánským, který se snažil o omezení světské moci tyrolských vládců a návrat ke stavu z doby vrcholného středověku, kdy byli brixenští biskupové faktickými vládci této oblasti. Zikmund své země spravoval úspěšně, svými reformami podpořil jejich hospodářský vývoj. Tyrolsko bývalo nejbohatší rakouskou zemí, a to zejména díky těžbě stříbra a dalších kovů. Zikmund provedl mincovní reformu a nechal přemístit mincovnu z Meranu do Hallu. Díky tomu přestala být mincovna závislá na dováženém kovu. V nové mincovně dal od roku 1486 razit první tolary, v té době ještě zvané guldiner. Tyto velké stříbrné mince měly stejnou hodnotu jako zlatý. Zikmund rovněž podporoval hospodářství a dopravu výstavbou nových silnic. Během jeho vlády také vzkvétalo sídelní město Innsbruck.

Po roce 1480 se však u nadaného vládce začala projevovat senilita,[zdroj?] spojená s bezmeznou rozhazovačností. Hrozilo, že Zikmund, který neměl legitimní potomky, předá vládu bavorskému vévodovi Albrechtu IV. Tomu zabránily zemské stavy a osobní intervence císaře Fridricha III. v roce 1487. V roce 1487 vedl vojenský útok proti Benátkám. V krvavých bitvách u Rovereta a Calliana sice zvítězil, tato vítězství však nepřinesla žádné územní zisky. Válkou navíc značně utrpěla doprava a obchod.

V roce 1490 byl donucen abdikovat ve prospěch Fridrichova syna Maxmiliána I., kterého zároveň přijal za svého syna. Maxmilián mu za to přiznal vysokou doživotní rentu a také se postaral o hmotné zajištění jeho početných nemanželských dětí.

Zikmund zemřel v roce 1496 v Innsbrucku. Pohřben byl v klášteře Stams. Přízvisko Plný měšec se poprvé objevuje v malovaném habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg. Rodokmen byl namalován okolo roku 1506.

Manželství, potomciEditovat

Zikmund byl dvakrát ženatý. V prvním manželství s Eleonorou, čtvrtou dcerou/šestým potomkem z osmi dětí skotského krále Jakuba I. a jeho manželky Johany Beaufortové, se až po třiceti letech jeho trvání narodil jediný syn Wolfgang, matka i syn však krátce po porodu 20. listopadu 1480 zemřeli. Čtyři roky po Eleonořině smrti, roku 1484, se Zikmund oženil podruhé, a to s šestnáctiletou Kateřinou Saskou, nejstarším potomkem z osmi dětí saského vévody Albrechta III. zv. Srdnatého a jeho ženy Zdeny, dcery českého krále Jiřího z Poděbrad. Kateřina byla o čtyřicet let mladší než její manžel; toto manželství pak zůstalo vůbec bezdětné. Zikmund však vedl nespoutaný život a třebaže neměl legitimního nástupce, z jeho četných milostných dobrodružství vzešlo údajně až padesát nemanželských potomků. Zikmundovým úmrtím tak vyhasla vedlejší větev Leopoldinské linie habsburského rodu.

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Albrecht I. Habsburský
 
 
Albrecht II. Moudrý
 
 
 
 
 
 
Alžběta Goricko-Tyrolská
 
 
Leopold III. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Oldřich III. z Pfirtu
 
 
Johana z Pfirtu
 
 
 
 
 
 
Jana Burgundská
 
 
Fridrich IV. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Stefano Visconti
 
 
Bernabo Visconti
 
 
 
 
 
 
Valentina Doria
 
 
Viridis Visconti
 
 
 
 
 
 
Mastino II. della Scala
 
 
Beatrice Regina della Scala
 
 
 
 
 
 
Tadea z Carrary
 
'Zikmund Habsburský'
 
 
 
 
 
Magnus I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Žofie Braniborská
 
 
Fridrich I. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Bernhard III. Anhaltský
 
 
Kateřina z Anhalt-Bernburgu
 
 
 
 
 
 
Anežka Sasko-Wittenberská
 
 
Anna Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Rudolf I. Saský
 
 
Václav I. Saský
 
 
 
 
 
 
Anežka z Lindowa
 
 
Anna Sasko-Wittenberská
 
 
 
 
 
 
František I. z Carrary
 
 
Cecilie z Cararry
 
 
 
 
 
 
Fina Buzzacarini
 

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 382–383. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání. 
  • VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 184, 200–201. 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Fridrich
  Tyrolský regent
14391490
  Nástupce:
Ferdinand II.