Otevřít hlavní menu

Zdislav ze Zvířetic

český římskokatolický duchovní

Zdislav ze Zvířetic, v některých dobových pramenech uváděn jako Zdeslav, byl 28. proboštem litoměřické kapituly sv. Štěpána roku 1421.

Mistr Zdislav ze Zvířetic
Narození v závěru druhé poloviny
14. století
Úmrtí kolem poloviny 15. století
Povolání římskokatolický duchovní
Znám jako 28. probošt litoměřický
Období 1421
Předchůdce Zikmund z Budějovic
Následovník Zikmund z Michalovic
Nábož. vyznání římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Historické panoramaEditovat

Do období husitství bylo litoměřické proboštství a s ním související kapitula kvetoucí církevní institucí znamenitě prosperující, hlavně ve 14. století. Kolem nově vybudovaného kostela a proboštského sídla se řadily hospodářské i obytné budovy ostatních příslušníků instituce patrně i kapitulní škola s knihovnou. Probošt sám pak ochraňoval cenná privilegia, zaručující hmotnou základnu proboštství a tím nerušnou vlastní jeho náboženskou funkci. Vichřice válek husitských smetla tento starobylý církevní útvar skoro úplně jako celou řadu jiných. Události v Litoměřicích se však vyvíjely jinak než v ostatních městech. Bouři proti církvi, částečně jistě zaviněné jí samou, přitahoval nejen ostroh, na němž stálo proboštství, nýbrž celé město se svými jedenácti svatyněmi, které dávaly tušit, že zde byl kněžský živel zastoupen snad ještě početněji než v jiných daleko větších městech. Charakteristickou dominantou siluety města byla robustní věž při farním kostele uchovaná dodnes v tvářnosti, kterou jí vtiskla Karlova doba.

Do problematiky náboženské zasahovaly také zde nemalou měrou i jitřivé otázky sociální, jak například pro Litoměřice významně naznačuje listina Václava IV. z roku 1398, zakazující měšťanům nižší pracující vrstvy dráždící přepych, okázale rozvíjený při svatbách a křtinách. K tomu přistupují pro Litoměřice typické otázky národnostního charakteru.

Osobnost Zdislava ze ZvířeticEditovat

Probošt litoměřické kapituly Mistr Zdislav ze Zvířetic byl ve své proboštské funkci jen asi pouhý jeden rok, a i v této krátké době býval často nepřítomný. Bohužel nedostatek spolehlivých pramenů nám nedovoluje blíže poznat činnost této výrazné osobnosti v Litoměřicích. Zdislav pocházel z významného panského rodu, který byl větví rodu Markvarticů. Se svými šesti bratry přijal roku 1400 v Praze nižší svěcení, ale vysvěcen na kněze zřejmě nikdy nebyl. Studoval v Praze na univerzitě, od roku 1420 na právnické fakultě, ale brzy přestoupil na fakultu filozofickou. Roku 1405 ho Hus promoval na bakaláře. Zdislav byl asi ze 40 studentů jediným z panského stavu, kteří pod vedením Husa absolvovali filozofickou fakultu. V době studií na filozofii bydlel Zdislav dokonce u svého milovaného Mistra Jana Husa v ústavu při Betlémské kapli, tzv. Nazaretské koleji. Hodnosti univerzitního mistra dosáhl roku 1410, kdy byl rektorem univerzity právě Mistr Jan Hus, jenž měl také promoční řeč, která se bohužel nezachovala.

Zdislav patřil mezi nejoddanější ctitele Mistra Jana Husa, s nímž sdílel jeho názory na učení Jana Viklefa. Když pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburku (14031411) ohlásil roku 1410 spálení 18 Viklefových spisů, připojil se k veřejnému protestu 25. června 1410 s dalšími členy univerzity i právě jmenovaný mistr svobodného umění Zdislav ze Zvířetic. Sám Mistr Jan Hus podal odvolání k papežskému stolci. Pan Zdislav se v těchto vzrušených dnech účastnil i disputací na univerzitě na straně Mistra Jana Husa. Se svými bratry zpečetil také proti upálení Mistra Jana Husa stížný list do Kostnice. Roku 1417 byl Mistr Zdislav dokonce zvolen rektorem univerzity a pokračoval neohroženě ve své činnosti obhájce Husových názorů dále, takže byl dokonce 22. března 1418 vyzván, aby se jako jeden z deseti předních husitských mistrů dostavil před soud kostnického koncilu.

Zdislavovo ustanovení do funkceEditovat

V období po smrti krále Václava IV. měla vdova královna Žofie, známá svými sympatiemi k Husovi, právo, jako zatímní vladařka, jmenovat nového litoměřického probošta. Rozhodla se právě pro Zdislava ze Zvířetic. Oficiální jmenování se stalo někdy v poslední čtvrtině roku 1419. Zdislav se však nové významné funkce probošta neujal ihned po svém jmenování, protože byl zřejmě stále vázán k Praze a univerzitě. Právě v této době, o Vánocích roku 1419, došlo v Litoměřicích k zatčení přívrženců Husových, kteří byli popraveni utopením v Labi 30. května 1420.

Tragické utopení měšťanů litoměřickýchEditovat

S husitsky smýšlejícím proboštem Zdislavem sympatizovalo asi šestnáct mladých měšťanských synů (někteří udávají 17–24 osob), kteří byli v přítomnosti císaře Zikmunda odsouzeni k smrti utopením. Za rozsudek a trest přirozeně zodpovídala městská rada, v jejímž čele stál Petr Pichel. Rozsudek byl vykonán, jak bylo stanoveno, 30. května 1420. Na dvou vozech byli k smrti odsouzení přivezeni k Labi, tam svázání, hozeni na velký prám a svrženi uprostřed Labe do řeky. Někteří se pokusili o záchranu a dosáhnutí břehu. Tam však stáli někteří měšťané, kteří vidlicemi a kyji jim zabránili z řeky vystoupit.

Tragika pobuřujícího rozsudku byla zvětšena dobrovolnou smrtí purkmistrovy dcery Zuzany Pichlovy, která se vrhla do labské hlubiny za odsouzeným snoubencem. Husité uctívali popravené utopením jako mučedníky. Odplata za toto provokativní chování nedala na sebe dlouho čekat.

Husitská revoluce v LitoměřicíchEditovat

Nový probošt kapituly nastoupil do své funkce v Litoměřicích zcela jistě až po utopení Husových přívrženců. Zdislav odjížděl poměrně často z Litoměřic, zvláště když mu hrozilo jako známému husitovi nebezpečí. Město Litoměřice mu nebylo z těchto důvodů nakloněno. V Litoměřicích nebyl probošt Zdislav v době, kdy zde pobýval král Zikmund od října do Vánoc 1420.

Podle literatury, necitující bohužel prameny, prý probošt Zdislav začal v Litoměřicích veřejně z kazatelny prohlašovat utopené husity za mučedníky a poskytoval prý i litoměřickým husitům v opevněném proboštství útulek a ochranu. Probošt Zdislav dosáhl toho, že na svou stranu získal i tehdejšího děkana kapituly Jana ze Slivna (14141443) a další příznivce. Litoměřičtí si dokonce stěžovali na „husitské rejdy“ Zdislava přímo králi Zikmundovi, když byl ve Slaném. Napjaté vztahy vyvrcholily v únoru, kdy litoměřičtí (tehdy ještě většinou katolické měšťanstvo) přepadli opevněné proboštství, dobyli ho a pobořili. Proboštův dům pak srovnali se zemí. Svého nepřítele se však nezmocnili. Probošt Zdislav byl včas varován – snad někým z okruhu královny Žofie, která tehdy byla v Litoměřicích – a stačil uprchnout do Prahy a stěžoval si prý písemně na toto hrubé porušení platného práva u krále Zikmunda. V Praze se Zdislav oženil s Klárou, vdovou po pražském měšťanu Štěpánovi z Kladska. Podle dosavadních znalostí však již nijak veřejně nevystupoval. Podle A. Sedláčka měl Zdislav syna Václava. Mistr Zdislav, litoměřický probošt, zemřel roku 1427 snad v Praze a podle F. M. Bartoše dokonce až roku 1433 v exilu v Sasku.

Po obléhání města husity přešli Litoměřičtí k Pražanům a zřekli se císaře Zikmunda. V poslední fázi lipanské tragedie skončili litoměřičtí na nejradikálnějším křídle husitském.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat