Otevřít hlavní menu

Zdenka Wiedermannová-Motyčková

česká bojovnice za ženská práva, učitelka a redaktorka

Zdenka Wiedermannová-Motyčková (17. dubna 1868 Náklo[1]16. října 1915 Brno[2] byla česká bojovnice za ženská práva, povoláním učitelka a redaktorka.

Zdenka Wiedermannová-Motyčková
Zdenka Wiedermannová-Motyčková
Zdenka Wiedermannová-Motyčková

Narození 17. dubna 1868
Náklo
Úmrtí 16. října 1915 (ve věku 47 let)
Brno
Rodiče Osvald Vídrman
Příbuzní Ludmila Konečná (sourozenec)
Profese učitelka, editorka a aktivistka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ženská revue, č. 1/1905
Právo ženy, č. 1/1910

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodila se v rodině Osvalda Wiedermanna, učitele v Nákle[p 1] a jeho manželky Františky, rozené Zbořilové. Její setra (dvojče) zemřela čtyřměsíční.[1] Od roku 1886 studovala na dívčím učitelském ústavu v klášteře Voršilek v Olomouci. Její sestra Ludmila Konečná (1862–1935) byla též pracovnice v ženském hnutí a komunální politička.[3]

Učitelka, bojovnice za práva ženEditovat

Působila jako učitelka ve Frenštátě pod Radhoštěm, Holešově, Fryštáku, Moravských Budějovicích a Ostravě. Postupně se její náboženské názory měnily na liberální a antiklerikální.[4] Svá veřejná vystoupení za zrovnoprávnění učitelek s učiteli zahájila v roce 1898 v Přerově. (O jejím smyslu pro pokrok i boření konvencí svědčí, že na toto vystoupení dorazila z Moravského Krumlova na kole.[5]) Když se setkala s výsměchem, uvedla detaily stejných nároků a stejných výsledků práce, které jsou od ní samotné i od mužů–učitelů.[6]

Okolo roku 1903 získala Wiedermannová místo ředitelky škol „Světlá“ ve Valašském Meziříčí.[7] V té době se stýkala s pokrokovými osobnostmi své doby, jako byli T. G. Masaryk,[p 2] František Drtina či Josef Svatopluk Machar.[6]

Zdence Wiedermannové se postupně zhoršoval sluch a měla potíže se srdcem. Proto opustila místo ředitelky školy Světlá a zažádala si o penzi. Z tzv. dočasného odpočinku byla dána na trvalý odpočinek v roce 1908.[8] V tomtéž roce vystoupila z církve[9] a plně se věnovala práci za práva žen. Již v roce 1905 založila časopis Ženská revue. Současně s vedením tohoto časopisu pokračovala jako funkcionářka spolku Dívčí akademie, později ve Sdružení žen pokrokových.

Rodinný životEditovat

Od roku 1908 žila s rozvedeným učitelem a redaktorem Vincencem Motyčkou (??–1914), vychovávala jeho dvě děti. Vincenc Motyčka byl zbaven redaktorství Věstníku učitelského pro útoky proti církvi, se Zdenou Wiedermannovou poté redigoval Ženskou revue a Právo ženy.[10]

Partnerovo příjmení připojovala Zdenka Wiedermannová-Motyčková ke svému příjmení, i když ke sňatku s rozvedeným mužem tehdy nemohlo dojít, protože by byl podle tehdejších zákonů nelegální.[p 3] Soužití s Vincencem Motyčkou bylo záminkou nevybíravých útoků v tisku na oba partnery.[11]

Závěr životaEditovat

Za první světové války se jako představitelka Sdružení žen pokrokových angažovala v dobročinné oblasti na podporu rodin, jejichž živitelé byli povoláni na frontu.[6]

Zemřela v 45 letech na selhání srdce (Org. Herzfehler) v Brně, poslední bydliště měla na brněnské Trautenbergergasse 4 (Trautenbergerova, dnes Opletalova).[2] Pochována je na Ústředním hřbitově města Brna (skup. 64, hrob č. 308); její hrob zdobí portrétní polopostava sochaře Julia Pelikána z 20. let 20. století.[12]

DíloEditovat

Zdenka Wiedermannová-Motyčková byla aktivní bojovnice za práva žen, zejména:

  • Starostka Jednoty učitelek moravských (1902). Zde prosazovala např. stejný služební postup učitelů a učitelek, zastoupení učitelek ve školských radách všech stupňů či zrušení nuceného celibátu učitelek.[13]
  • Jednatelka spolku Dívčí akademie (1903). Tento spolek usiloval o založení moravského českého ženského gymnázia. Reformní dívčí gymnázium[p 4] (první na Moravě[p 5]) zahájilo vyučování 22. října 1907[14] na základě dohody Dívčí akademie a obce Valašské Meziříčí, dle které Akademie příspívala na ztrátu a měla na chod ústavu vliv a obec provoz financovala.[15] V roce 1908 vzniklo dívčí gymnázium v Brně.[16][p 6]
  • Účastnice třetího mezinárodního sjezdu žen (1904). Mezinárodní ženský svaz byl ustaven v roce 1888 a postupně byly zakládány jeho národní svazy. Třetí světový sjezd se konal v Berlíně v červnu 1904. Wiedermannová byla na sjezdu jako pasivní účastník, zástupce Dívčí akademie, protože neexistoval český národní svaz, který by mohla reprezentovat. O sjezdu podala podrobnou zprávu, která byla zveřejněna v Lidových novinách ve dnech 17.–22. 6. 1904 na titulních stránkách.[17]
  • Redaktorka a vydavatelka časopisu Ženská revue (od roku 1905)
  • Zakladatelka časopisu Právo ženy, přílohy Ženské revue (od roku 1910, později s názvem Učitelka)
  • Zakladatelka Sdružení žen pokrokových (1910),[18] pozdější Zemské organizace pokrokových žen moravských. Od roku 1909 se ustavovaly krajské pobočky Sdružení pokrokových žen v Olomouci, Brně, na Vyškově, Prostějově, Přerově, Tišnově, Boskovicích, Holešovicích, Valašském Meziříčí. Roku 1910 se tyto spolky spojily v Zemskou organizaci pokrokových žen. Zdenka Wiedermannová-Motyčková se stala sekretářkou organizace.
  • Aktivně bojovala za volební právo žen[19] a proti klerikalismu.[4] Na téma práv žen vystupovala na četných přednáškách.

ZajímavostEditovat

Podle vzpomínek sestry Petra Bezruče měla Zdenka Wiedermannová-Motyčková v roce 1904 Janu Herbenovi pomoci odhalit básníkovu identitu.[20]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Podle dobového tisku a literatury psal tento vlastenecky založený učitel své příjmení česky – Vídrman.[1]
  2. Jak sama uvedla, poprvé se s Masarykem setkala o velikonocích 1903. K jeho šedesátinám zveřejnila v Ženské revue obsáhlý článek, kde popisovala Masarykův vliv na její názory. [2]
  3. Některé zdroje bez podrobností uvádějí,[3] že se za Motyčku nelegitimně provdala, v matrice zemřelých je však uvedena pouze se svým vlastním příjmením a jako svobodná („ledig)“.
  4. Škola se nazývala Osmitřídní dívčí česká škola (s osnovou reformního gymnasia. [4]
  5. Některé zdroje mylně uvádějí, že se jednalo o první dívčí gymnázium v tehdejším Rakousku. Dívčí gymnázium Minerva, první ve střední Evropě, vzniklo v Praze v roce 1890.
  6. Na financování svých aktivit pořádala Dívčí akademie sbírky. [5]

ReferenceEditovat

  1. a b Matrika narozených, Náklo, 1861–1893 snímek 21
  2. a b Matrika zemřelých, Brno (městská rada), 1872–1924, snímek 7
  3. Encyklopedie města Brna: Ludmila Konečná
  4. a b Emancipace ženy od kněze. Nová doba. 1. 1. 1909, s. 7. Dostupné online. 
  5. Petr Zídek: Misogynní metropole. Lidové noviny. 6. 6. 2018. 
  6. a b c KÁLESOVÁ, Jana. Charitativní činnost žen za první světové války v Brně. Brno, 2006 [cit. 2018-06-10]. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jiří Malíř. s. 72-76. Dostupné online.
  7. Z Jednoty učitelek moravských. Moravská orlice. 14. 8. 1903, s. 5. Dostupné online. 
  8. Zemská školská rada. Lidové noviny. 8. 9. 1908, s. 1. Dostupné online. 
  9. Známá pokrokářka slečna Wiedermannová. Hlas lidu. 7. 10. 1908, s. 3. Dostupné online. 
  10. Úmrtí. Našinec. 21. 4. 1914, s. 4. Dostupné online. 
  11. Kariéra Zdenky Wiedermannové. Našinec. 11. 10. 1908, s. 4. Dostupné online. 
  12. Encyklopedie města Brna: Zdenka Wiedermannová–Motyčková
  13. První sjezd moravských učitelek. Moravská orlice. 6. 6. 1906, s. 1. Dostupné online. 
  14. Reformní dívčí gymnasium ve Val. Meziříčí. Opavský týdenník. 28. 10. 1907, s. 2. Dostupné online. 
  15. Reformní dívčí gymnasium ve Val. Meziříčí. Opavský týdenník. 6. 5. 1908, s. 2. Dostupné online. 
  16. Odbor školský a učitelský. Národní politika. 15. 7. 1908, s. 5. Dostupné online. 
  17. Z mezinárodního sjezdu žen. Lidové noviny. 17.-22. 6. 1904, s. 1. Dostupné online. 
  18. Sdružení žen pokrokových. Ženská revue. 5/1910, s. 1. Dostupné online. ,
  19. Ženy a politika. Rozvoj. 14. 2. 1908, s. 5. Dostupné online. 
  20. Ivan Herben: Oprava dvou omylů. Lidové noviny. 15. 10. 1937, s. 1. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • KÁLESOVÁ, Jana. Charitativní činnost žen za první světové války v Brně. Brno, 2006 [cit. 2018-06-10]. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jiří Malíř. Dostupné online.

Externí odkazyEditovat