Zdeněk Hoření

český politik a novinář

Zdeněk Hoření (9. února 1930 Frýdštejn[1][2][3]12. února 2021 Praha[4]) byl český a československý novinář, šéfredaktor Rudého práva, politik Komunistické strany Československa, poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.

RSDr. Zdeněk Hoření

Poslanec České národní rady
Ve funkci:
23. října 1976 – 22. května 1986

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
24. května 1986 – 23. ledna 1990
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 9. února 1930
Frýdštejn
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 12. února 2021 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Děti Monika Hoření (1965), Igor Hoření (1961)
Profese politik, spisovatel, novinář a redaktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Od roku 1954 pracoval jako redaktor deníku Rudé právo, v letech 1962–1968 jako jeho moskevský zpravodaj. V roce 1969 se stal zástupcem šéfredaktora stranického listu Tribuna. V letech 1969–1983 působil na pozici zástupce šéfredaktora Rudého práva, kde od roku 1983 až do konce komunistického režimu zastával post šéfredaktora. V letech 1972–1983 byl rovněž předsedou Ústředního výboru Československého svazu novinářů. V roce 1970 mu byla udělena Československá novinářská cena, roku 1980 Řád republiky.[3][5][6]

XV. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ. Ve funkci kandidáta ÚV KSČ ho potvrdil XVI. sjezd KSČ. Za člena Ústředního výboru KSČ byl kooptován 16. března 1982 a na této pozici ho potvrdil i XVII. sjezd KSČ. V období říjen 1984 – listopad 1989 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ.[5]

Ve volbách roku 1976 usedl do České národní rady. Mandát v ní získal i ve volbách roku 1981.[7][8]

Ve volbách roku 1986 přešel do Sněmovny lidu (volební obvod č. 64 – Most-Chomutov, Severočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[9][10]

Po sametové revoluci se stáhl z veřejného a politického života.[3] Po roce 1991 působil v redakci komunistického deníku Haló noviny, kde je v roce 2013 mezi členy redakce jeho dcera Monika Hoření (narozena 1965).[11]

V roce 1992 byl spoluzakladatelem Společnosti Julia Fučíka.

Zemřel dne 12. února 2021 po zápalu plic a nemoci covid-19 v pražské Thomayerově nemocnici.[4][12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. V pramenech (http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_horeniz.php) uváděno jako rodiště Frýdštejn v okrese Louny (?)
  2. Zdeněk Hoření [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Zdeněk HOŘENÍ [online]. totalita.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b Zemřel Zdeněk Hoření - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  5. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. (česky) 
  6. Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Květen 1986, roč. 66., čís. 123, s. 3. Dostupné online. 
  7. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  8. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  10. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. (česky) 
  11. Dobrá zábava v Salmovské kavárně [online]. halonoviny.cz [cit. 2014-11-02]. Dostupné online. (česky) 
  12. NEUMANN, Ondřej. Smrt komunistického šéfredaktora aneb Kdo je tu novinář. Hlídací pes [online]. 2021-02-16 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat