Zastoupení členem domácnosti
Zastoupení členem domácnosti představuje způsob ochrany oprávněných zájmů zletilé osoby s duševní poruchou při jednání s fyzickými, právnickými osobami a orgány veřejné moci. Tuto osobu může podle § 49–54 občanského zákoníku zastupovat se souhlasem soudu její potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která před vznikem zastoupení žila se zastoupeným ve společné domácnosti nejméně tři roky.
Vznik zastoupení editovat
Zástupce musí dát zastoupenému najevo, že ho chce zastupovat, a srozumitelně mu vysvětlit povahu a následky zastoupení. Zastoupení však vzniká až schválením soudem. Soud je při svém rozhodování povinen vyvinout nezbytné úsilí ke zjištění názoru zastoupeného.
Práva a povinnosti zástupce editovat
Zástupce je oprávněn zastupovat zastoupeného v obvyklých záležitostech (mezi tyto nepatří udělení souhlasu k zásahu do duševní nebo tělesné integrity, který by měl trvalé následky) a nakládat s jeho příjmy v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých záležitostí.
Mezi povinnosti zástupce patří:
- dbát o ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv,
- dbát o to, aby způsob života zastoupeného nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a
- dbát o to, aby způsob života zastoupeného nebyl v rozporu s jeho představami a přáními, pokud tyto nejsou nerozumné.
Zánik zastoupení editovat
Podle § 54 občanského zákoníku zaniká zastoupení v následujících případech:
- zástupce se zastoupení vzdá,
- zastoupený odmítne, aby ho zástupce dále zastupoval nebo
- soud jmenuje zastoupenému opatrovníka.
Pokud je uzavřena smlouva o nápomoci při rozhodování, zanikne zastoupení účinností smlouvy v rozsahu, v jakém je zastoupený způsobilý právně jednat.
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Důvodová zpráva k občanskému zákoníku (konsolidovaná verze) [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, [cit. 2014-05-77]. Dostupné online.
