Zahraniční vztahy Izraele

Zahraniční vztahy Izraele zahrnují diplomatické vztahy a mezinárodní dohody státu Izrael s jinými zeměmi. Izrael vstoupil do Organizace spojených národů 11. května 1949. V současnosti má Izrael vztahy se 163 zeměmi.[1]

Země světa podle zahraničních vztahů Izraele.
     zahraniční vztahy jsou udržovány
     zahraniční vztahy nejsou udržovány
     zahraniční vztahy v minulosti byly udržovány

Od svého založení čelil Izrael bojkotu ligy arabských států. Od Šestidenní války navázala vztahy i s několika arabskými zeměmi.

Země bez zahraničních vztahů s IzraelemEditovat

Izrael nemá žádné zahraniční diplomatické ani obchodní vztahy s 35 zeměmi, z nichž 21 je členy Ligy arabských států. V polovině ledna 2009, při konfliktu v Gaze, s Izraelem rozvázaly diplomatické vztahy čtyři země (Katar, Mauretánie, Bolívie a Venezuela).

14. ledna 2009 Bolívie a Venezuela přerušily diplomatické vztahy s Izraelem a o dva dny později Katar a Mauritánie přerušily s Izraelem styky jak politické, tak ekonomické. Tento krok nastal poté, co Bašár al-Asad a Chálid Mašál vyzvali v katarském hlavním městě Dauhá všechny arabské státy k přerušení vztahu s židovským státem na protest proti válce v Gaze. 6. března téhož roku pak izraelská diplomatická mise v Mauritánii zemi na výzvu mauritánských úřadů opustila, čímž bylo ukončeno devět let diplomatických vztahů.[2] Mauritánská diplomatická mise v Izraeli opustila židovský stát již dříve, bez zaslání oficiálního vyrozumění izraelskému ministerstvu zahraničních věcí.[3] Po Izraelském útoku na humanitární konvoj do Gazy se zhoršily vztahy Izraele s Tureckem, které zašlo až k přerušení kdysi strategicky důležité spolupráce v oblasti vyzbrojování a vyhoštění izraelského velvyslance,[4] prohlášení, že Turecko bude izraelská letadla v jeho vzdušném prostoru identifikovat za nepřátelská[5] a dopis z Knessetu Hilary Clintonové, doporučující jí, aby USA označily Turecko za stát podporující terorismus.[6]

Izrael

 

Součást seriálu:

Politický systém Státu Izrael






Částečné uznání a/nebo obchodní dohodyEditovat

V říjnu 2000 Bahrajn, Maroko a Omán přerušily diplomatické styky s Izraelem, čímž došlo k uzavření izraelských diplomatických misí v těchto zemí; obchodní a ekonomické svazky však nadále fungují. Maroko a Tunisko obvykle dovolují izraelským turistům vstupovat na svá území. Za zmínku rovněž stojí vřelé vztahy Izraele s marockým králem Hasanem II. Navzdory absenci plných diplomatických vztahů král Hasan od 70. let usiloval o arabsko-izraelský mír. Když v roce 1999 zemřel, tehdejší premiér Ehud Barak a ministr zahraničí David Levy (původem z Maroka) odletěli do Rabatu na jeho pohřeb.[7]

Saharská arabská demokratická republika v Západní Sahaře částečně uznává Izrael.

Severní Korea umožňuje Izraelcům s izraelským pasem vstoupit na její území, avšak s Izraelem diplomatické styky nemá.[8]

EvropaEditovat

Česká republikaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Česko-izraelské vztahy.

Československo uznalo nezávislost Izraele 5 dní po jejím vyhlášení, tj. 19. května 1948.[9] Diplomatické styky mezi zeměmi byly zahájeny 3. července 1948. Československá vláda nově vzniklý izraelský stát po několik měsíců zásobovala vojenskou technikou a zbraněmi. Poté však nová komunistická vláda tuto podporu přerušila a po šestidenní válce v roce 1967 byly přerušeny i diplomatické styky. Po sametové revoluci došlo k obnovení vzájemných vztahů.

Československo bylo jedinou zemí, která v prvních letech posílala pomoc Izraeli, např. v mezi lety 19471949, kdy dodávala Izraeli zbraně. Bylo také jednou ze 33 zemí, které hlasovaly pro plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 doporučující založení židovského státu.

Po rozpadu Československa navázal Izrael s oběma státy diplomatické vztahy, Českou republikou a Slovenskem.

V prosinci 2008 chtělo české letectvo trénovat v pouštních podmínkách pro nadcházející misi v Afghánistánu a Izrael byl jedinou zemí, která souhlasila. Za tímto účelem nabídl své pouštní oblasti, aby poděkoval Čechům za výcvik izraelských pilotů při založení země.

V říjnu 2016 přijal český parlament návrh odsuzující rezoluci UNESCO o Palestině, která vynechala odkaz na židovské dědictví Zdi nářků a dalších historických památek v Jeruzalémě, přičemž poslanci obviňovali UNESCO z antisemitismu a rezoluci označili za „nenávistnou“.[10][11][12] Ofir Akunis, izraelský ministr vědy a technologie, poděkoval českému parlamentu a zemi, označil to za „hrdinský čin“ a znovu potvrdil úzký vztah mezi zeměmi.[13]

FrancieEditovat

Po deklaraci nezávislosti Izraele tyto země udržovaly úzké politické a vojenské vazby. Francie byla hlavním izraelským dodavatelem zbraní, do vyhlášení nezávislosti Alžírska v roce 1962, kdy Francie neměla o Izrael takový zájem jako předtím a Francie byla vůči Izraeli stále kritičtější.[14] Tři dny před vypuknutím šestidenní války v roce 1967 uvalila vláda Charlese de Gaulla na region zbrojní embargo, které se nejvíce dotklo Izraele. Po této válce se do Izraele přestěhovalo přes 5 000 francouzských Židů.

Za vlády Françoise Mitterranda na počátku 80. let se francouzsko-izraelské vztahy výrazně zlepšily. Mitterrand byl prvním francouzským prezidentem, který navštívil Izrael, když byl ve funkci. Poté, co byl v roce 1995 zvolen Jacques Chirac prezidentem, vztahy upadly díky jeho podpoře Jásira Arafata během prvních fází druhé intifády. Po zvolení Nicolase Sarkozyho, v květnu 2007, nový francouzský vůdce řekl, že odmítne pozdravit každého světového vůdce, který neuznává existenci Izraele.

NěmeckoEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Izraelsko-německé vztahy.

Vztahy mezi Izraelem a Německem se rozplynuly po konci druhé světové války a holokaustu. V roce 1952 nabídlo Západní Německo Izraeli reparace, které vstoupily v platnost v březnu 1953.[15] Formální diplomatické vztahy mezi zeměmi byly navázány v roce 1965. V Izraeli však zůstávala nedůvěra k německému lidu a komunity židovských diaspor po celém světě po mnoho let. Vztahy mezi Východním Německem a Izraelem nikdy nebyly navázány.

Severní Afrika a Střední VýchodEditovat

BahrajnEditovat

Izrael a Bahrajn navázaly diplomatické vztahy v září 2020.[16][17]

Na setkání s velvyslancem USA v únoru 2005 se bahrajnský král Hamad bin Ísá Ál Chalífa pyšnil tím, že má kontakt s izraelskou zpravodajskou službou Mosad. Naznačil, že Bahrajn je připraven rozvíjet vztahy i v jiných oblastech. Odmítl však myšlenku obchodních vztahů s tím, že je příliš brzy a bude odloženo až do vzniku nezávislého palestinského státu.

Král Hamad na návštěvě amerického ministra zahraničí Mika Pompea řekl, že jeho země je odhodlána vytvořit palestinský stát, a odmítl tlak Washingtonu, aby arabské země normalizovaly vztahy s Izraelem.

Dne 11. září 2020 však bylo oznámeno, že Bahrajn a Izrael se dohodly na navázání úplných diplomatických vztahů. Americký prezident Donald Trump v reakci na tuto událost řekl: „Neexistuje silnější reakce na nenávist, která se objevila 11. září.“ Dohoda byla podepsána 15. září 2020 v Bílém domě ve Washingtonu, D.C. Dne 18. října 2020 odcestovala izraelská delegace vedená poradcem pro národní bezpečnost Meirem Ben-Shabbatem do bahrajnské Manámy, aby podepsala dokument normalizačního prohlášení.[18][19][20]

EgyptEditovat

Od podpisu mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem v roce 1979 mají tyto dva státy plné diplomatické styky.

Veřejné mínění o Izraeli je však vysoce negativní; Podle průzkumu egyptské vlády z roku 2006, kterého se zúčastnilo 1 000 Egypťanů (provedeno v době druhé libanonské války), 92 % Egypťanů považovalo Izrael za nepřátelský národ.[21]

Egypt zprostředkoval několik neoficiálních dohod o příměří mezi Izraelem a Palestinci.

JordánskoEditovat

Izrael má s Jordánskem diplomatické vztahy od podpisu mírové smlouvy mezi Izraelem a Jordánskem v roce 1994, vztahy však zůstávají poněkud napjaté. Více než polovina jordánské populace pochází z palestinských uprchlíků, kteří mají v drtivé většině negativní názory na Izrael.

V roce 1996 podepsaly obě země obchodní smlouvu. V rámci dohody Izrael pomáhal se zřízením moderního lékařského centra v Ammánu.

Dne 22. listopadu 2019 popsal jordánský král Abdulláh vztahy Jordánska s Izraelem jako vztahy na historicky nejnižší úrovni, zejména kvůli vnitrostátním politickým problémům v Izraeli.[22]

KatarEditovat

Katar a Izrael v současné době nemají diplomatické vztahy, přestože v letech 19962000 udržovaly hospodářské vztahy. Katar je významným finančním podporovatelem palestinské sunnitsko-islámské fundamentalistické skupiny Hamás.

V roce 2013 Katar údajně pomáhal při izraelské operaci převedení skupiny jemenských Židů do Izraele. Podle zdroje mělo 60 Židů prchajících z Jemenu povoleno přechod z Dauhá letem do Izraele.[23]

Izraelští vůdci ostře kritizovali katarskou diplomatickou a finanční podporu Hamásu v návaznosti na operaci Ochranné ostří a obvinili Katarce z toho, že jsou hlavními sponzory terorismu.[24]

V červnu 2015 katarská vláda usnadnila jednání v Dauhá mezi Izraelem a Hamásem, aby projednala možné pětileté příměří mezi oběma stranami.[25]

MarokoEditovat

V prosinci 2020 bylo oznámeno, že Maroko se rozhodlo normalizovat vztahy s Izraelem.[26] Od srpna 2020 je po Súdánu, Bahrajnu a Spojených arabských emirátech čtvrtou zemí, která tak učinila. S americkým přispěním se stalo šestou zemí sdruženou v Lize arabských států, která normalizovala styky s Izraelem.

Spojené arabské emirátyEditovat

Izrael a Spojené arabské emiráty oznámily dohodu o navázání diplomatických vztahů dne 13. srpna 2020.[27][28]

Před oficiálním uznáním Izraele neumožnily Spojené arabské emiráty izraelským občanům ani osobám podezřelým, že jsou občany Izraele vstup do Spojených arabských emirátů, včetně držitelů izraelských pasů, ale s výjimkou tranzitu. Státní příslušníci třetích stran s izraelskými razítky nebo vízy v pasech však měli vstup povolen.[29]

Mezi Izraelem a SAE neprobíhaly žádné přímé lety, takže všechny lety musely zastavovat ve jiných, neutrálních zemích (např. v Jordánsku) a do vzdušného prostoru Spojených arabských emirátů nesmělo vstoupit žádné izraelské letadlo. Taková omezení neplatila v Izraeli, ačkoli Spojené arabské emiráty zakazovaly svým občanům i letadlům vstup do Izraele. Po atentátu na Mahmouda al-Mabhouh v Dubaji, ze kterého byl viněn Izrael, byla zpřísněna omezení proti vstupu izraelských občanů.[30]

TureckoEditovat

Turecko bylo první muslimskou zemí, která formálně uznala Stát Izrael a to pouze rok po deklaraci nezávislosti (28. března 1949). Izrael byl hlavním dodavatelem zbraní do Turecka.

V únoru 2006 utrpěly vztahy mezi Tureckem a Izraelem, když Turecko hostilo delegaci palestinské skupiny Hamás, ačkoli na oficiální návštěvě Turecka v roce 2006 tehdejší izraelská ministryně zahraničí Cipi Livniová uvedla, že „dvoustranné vztahy mezi Tureckem a Izraelem jsou vynikající. Nejen na úrovni vůdce k vůdci, ale také na úrovni mezi lidmi “.

V lednu 2009 turecké vládní odsoudily operaci Lité olovo, v průběhu války v Gaze, které vážně napjalo vztahy mezi oběma zeměmi. Erdoğan ostře kritizoval chování Izraele v Gaze na konferenci Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu počátkem roku 2009.[31]

Subsaharská AfrikaEditovat

AngolaEditovat

Vztahy mezi Izraelem a Angolou jsou výborné a jsou primárně založeny na obchodu a proamerické zahraniční politice. V březnu 2006 dosáhl objem obchodu mezi oběma zeměmi 400 milionů dolarů. V roce 2005 navštívil angolský prezident José Eduardo dos Santos Izrael.

V srpnu 2012 navštívil angolský kancléř po dobu tří dní Jeruzalém, kde vlády Angoly a Izraele ratifikovaly v Tel Avivu dohodu o posílení vazeb mezi oběma zeměmi. Izraelský prezident Šimon Peres uvedl, že by to mělo být založeno na oblastech vědy a technologie, ekonomiky a bezpečnosti, a angolský kancléř vyjádřil přání pokračovat v bilaterální spolupráci v oblasti zdraví, zemědělství, vědy a technologie.[32]

EritreaEditovat

Eritrea navázala s Izraelem vztahy krátce poté, co v roce 1993 získala nezávislost, a to přes protest arabských zemí. Izraelsko-eritrejské vztahy jsou blízké. Prezident Eritreje navštívil Izrael za účelem lékařského ošetření. Eritrea však odsoudila izraelskou vojenskou operaci Lité olovo.[33]

EtiopieEditovat

Etiopie je izraelským nejbližším spojencem na africkém kontinentu kvůli svým společným politickým, bezpečnostním i náboženským zájmům.[34] Jejich vztahy byly přerušeny mezi lety 1973 a 1989. V roce 1989 byly obnoveny formální diplomatické vztahy. Na konci roku 1989 Izrael údajně dokončil tajnou dohodu o poskytnutí zvýšené vojenské pomoci výměnou za umožnění imigrace etiopských Židů do Izraele. Mnoho měst v Etiopii je pojmenováno po biblických osadách Izraele, včetně třetího největšího etiopského města Adama (dříve Nazaret).

Izrael byl jedním z nejspolehlivějších etiopských dodavatelů vojenské pomoci a podporoval různé etiopské vlády během eritrejské války za nezávislost.

KeňaEditovat

Diplomatické vztahy mezi Keňou a Izraelem byly navázány v prosinci 1963. Izrael má velvyslanectví v Nairobi a Keňa má velvyslanectví v Tel Avivu. V roce 2003 požádala Keňa o pomoc Izraele při vývoji národního programu sluneční energie. V roce 2006 vyslal Izrael do Keni 80členný pátrací a záchranný tým, aby zachránil lidi uvězněné v troskách po zhroucení budovy.[35]

MalawiEditovat

Izrael navázal diplomatické vztahy s Malawi v červenci 1964, ihned poté země a dosáhla nezávislosti na Spojeném království. Malawi bylo jedním ze tří subsaharských afrických států (společně s Lesothem a Svazijskem), které pokračovaly v udržování diplomatických vztahů s Izraelem v důsledku Jomkipurské války v roce 1973 a tyto vztahy dosud nepřerušily.[36]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Foreign relations of Israel na anglické Wikipedii.

  1. http://www.mfa.gov.il/mfa/about%20the%20ministry/diplomatic%20missions/Israel-s%20Diplomatic%20Missions%20Abroad
  2. " Israel closes Mauritania embassy", BBC News, 6 March 2009
  3. "Mauritania expelled the Israeli embassy personnel" Archivováno 5. 6. 2011 na Wayback Machine, Haaretz, 6 March 2006, in Hebrew
  4. Turecko poskytne lodím vezoucím pomoc Gaze ozbrojenou eskortu
  5. http://ria.ru/world/20110913/436665972.html
  6. Archivovaná kopie. www.todayszaman.com [online]. [cit. 2011-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-03. 
  7. Israel-Morocco Relationship
  8. A report in Hebrew by Sarah Osacky Lazar about her visit to the Kumgang County, Haaretz, 17 November 2006
  9. Bilateral Relations - stary. www.mzv.cz [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Sněmovna: Rezoluce UNESCO k Jeruzalému je nenávistně protiizraelská. iDNES.cz [online]. 2016-10-19 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  11. Rezoluce UNESCO o Chrámové hoře pobouřila Izrael. "Absurdní představení pokračuje," řekl Netanjahu. Aktuálně.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  12. Czech lower parliament: UNESCO Jerusalem resolution strengthens antisemitism. The Jerusalem Post | JPost.com [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ECHO24. ‚Světlo v temnotě nenávisti.‘ Izrael děkuje Česku za podporu - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2016-10-20 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  14. When Did the U.S. and Israel Become Allies? (Hint: Trick Question) | History News Network. hnn.us [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  15. The Reparations Agreement of 1952 and the response in Israel. web.nli.org.il [online]. [cit. 2020-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Bahrajn normalizuje vztahy s Izraelem, oznámil Trump. Země tak následuje krok Emirátů. iROZHLAS [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (česky) 
  17. Další stát naváže vztahy s Izraelem. Bahrajn uzavře mír, oznámil Trump. iDNES.cz [online]. 2020-09-11 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  18. Trump: Izrael a Súdán se dohodly na normalizaci vzájemných vztahů - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  19. GRIČOVÁ ,ČTK, Andrea. Historický milník. Po Emirátech normalizuje vztahy s Izraelem i Bahrajn. Deník.cz. 2020-09-11. Dostupné online [cit. 2020-11-02]. (česky) 
  20. Bahrajn a SAE navázaly vztahy s Izraelem. Začátek nového Blízkého východu, řekl Trump. Aktuálně.cz [online]. 2020-09-15 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (česky) 
  21. NOVEMBER 21, DANIEL PIPES |; 2006. Time To Recognize Failure Of Israel-Egypt Treaty. The New York Sun [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 
  22. ECHO24. Vztahy Izraele a Jordánska jsou nejhorší v historii, prohlásil král Abdalláh - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2019-11-23 [cit. 2020-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  23. Qatar Helping Yemenite Jews Reach Israel? - Jewish World. Israel National News [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. MILLER, Elhanan. Israel singles out Qatar as key Hamas terror sponsor. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Israeli and Hamas officials 'meet in Qatar to discuss a five year ceasefire deal'. The Telegraph [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Morocco latest country to normalise ties with Israel in US-brokered deal. BBC News [online]. 2020-12-10 [cit. 2020-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Historický den. Izrael naváže vztahy se Spojenými arabskými emiráty - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online. 
  28. Spojené arabské emiráty navážou diplomatické styky s Izraelem, USA to vítají. Aktuálně.cz [online]. 2020-08-13 [cit. 2020-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  29. Entry requirements - United Arab Emirates travel advice. GOV.UK [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. 'Israelis no longer allowed in Dubai after Hamas hit'. Haaretz.com [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Breaking News, World News and Video from Al Jazeera. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2020-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Radio Cadena Agramonte, news of Camagüey, Cuba and the World. Radio Cadena Agramonte [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. www.shabait.com [online]. [cit. 25-01-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-01-2009. 
  34. A search for allies in a hostile world. The Economist. Dostupné online [cit. 2020-09-09]. ISSN 0013-0613. 
  35. DMICHAELS. Jewish Exponent [online]. 2013-03-25 [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. mfa.gov.il [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat