Zánět vnějšího zvukovodu
Zánět vnějšího zvukovodu (Otitis externa), občas také plavecké ucho, patří k častým a bolestivým onemocněním vnějšího ucha, nejčastěji je způsoben bakteriemi, méně často viry a mykózou. Mezi mikroorganismy, vyvolávající záněty vnějšího zvukovodu patří Haemophilus influenzae, Streptococcus, Staphylococcus, Pseudomonas aeruginosa, E. coli, Proteus mirabilis, dále viry vyvolávající chřipku, herpetické viry a kvasinky, nejčastěji Aspergilus niger, flavus, fumigatus.[1]
Vyskytuje se u všech věkových skupin. Pacienti toto onemocnění často zaměňují se zánětem středního ucha. Na rozdíl od zánětu středního ucha je zánět vnějšího zvukovodu:
- lokalizován v ušním kanále před bubínkem,
- vyskytuje se častěji v létě nebo při vodních aktivitách,
- nebývá provázen infekcemi horních cest dýchacích ani teplotami,
- typická je bolest objevující se při žvýkání a při tahu za boltec.[2]
Rozlišuje se zánět akutní (trvající méně než 6 týdnů) a chronický (trvající déle než 3 měsíce), infekční a neinfekční, dle rozsahu pak ohraničený a difúzní.[3]
Predispozice pro vznik zánětu vnějšího zvukovodu editovat
- Porušení celistvosti kůže a mikrotraumatizace při čištění ucha – vnější neboli zevní zvukovod (auris externa) je vystlán kůži s mazovými žlázami, které produkují ušní maz, ten přirozeným způsobem váže odumřelé buňky a nečistoty a samočisticím mechanismem se jich zbavuje, není třeba ho nijak zvlášť odstraňovat. Při snaze o jeho odstranění může snadno dojít k porušení kůže zvukovodu, čímž se otevře cesta pro průnik choroboplodných zárodků a vznik zánětu. K poranění kůže vnějšího zvukovodu může dojít nejen při neopatrném čištění (např. vatovou tyčinkou), dochází k němu také při úrazech nebo bodnutí hmyzem. Poranění zvukovodu hrozí také při používání ušních svíček.[4]
- Zvýšená vlhkost ve zvukovodu – zánět zevního zvukovodu se na rozdíl od zánětu středního ucha vyskytuje převážně v letních měsících. Nejčastější příčinou totiž bývá nadměrná vlhkost v uchu, která obvykle vzniká v důsledku koupání. Obzvlášť stojatá voda může obsahovat škodlivé mikroorganismy, jež patří mezi nejrizikovější faktory vzniku zánětu. Někdy se proto zánět vnějšího zvukovodu označuje jako „plavecké ucho“.[5]
- Narušení ochranné kožní bariéry při dermatologických onemocněních, např. psoriáza, pacienti trpící různými dermatitidami a ekzémy jsou ke vzniku tohoto onemocnění náchylnější.
- Zúžení zvukovodu kostními výrůstky ve vnitřní části zevního zvukovodu.
- Používání kosmetických přípravků zvyšujících pH kůže.[6]
Diagnóza editovat
Diagnózu určuje lékař na otorhinolaryngologii (ORL), a to na základě symptomů a provedeného vyšetření ucha pomocí otoskopu.
Léčba editovat
U většiny zánětů vnějšího zvukovodu se jedná pouze o lokální léčbu, která spočívá v toiletě (výplachu) zvukovodu a odstranění detritu (odumřelé buňky a jejich zbytky), úpravě pH, redukci zánětlivého edému lokálními kortikosteroidy, v aplikaci antibakteriálních ušních kapek či antimykotických mastí.[5].
Celková antibiotika se obvykle nepředepisují, pouze pokud se zánět šíří do okolí nebo u rizikových pacientů. Analgetika ke tlumení bolesti jsou zpravidla předepisována vždy.[7] Během léčby je nutné ucho chránit před vodou.[2][8] Tomuto onemocnění lze předcházet poměrně snadno, a to správnou ušní hygienou.[9][10]
Reference editovat
- ↑ NECHOJDOMOVÁ, Daniela. AKÚTNE ZÁPALY VONKAJŠIEHO A STREDNÉHO UCHA. VIA PRACTICA [online]. Solen s.r.o., 2007-02 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online.
- ↑ a b HLOŽKOVÁ, Tereza. Záněty zevního zvukovodu a středouší, možnosti terapie. Medicína pro praxi [online]. 2018-02-15 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online.
- ↑ MEDINA-BLASINI, Yiraima; SHARMAN, Tariq. Otitis Externa [online]. Treasure Island: StatPearls Publishing, 2022-08-01 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online.
- ↑ https://www.orl-lfuk.sk/wp/orl-choroby/ucho/zapaly-vonkajsieho-ucha/
- ↑ a b Phyteneo. www.phyteneo.cz [online]. [cit. 2023-03-07]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]https://www.phyteneo.cz/cs/article/zanet-vnejsiho-zvukovodu-9gdbXP
- ↑ LISÝ, Miloš. Čo môže spôsobiť zápal vo vonkajšom zvukovode?. Farmaceutický laborant [online]. Téoria a prax, 2021-08 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online.
- ↑ JUROVČÍK, Michal. Zánětlivá onemocnění ucha. Praktické lékárenství [online]. 2016-05-04 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online.
- ↑ SCHAEFER, P.; BAUGH, RF. Akutní otitis externa: aktualizace. Am Fam Physician. [s.l.]: [s.n.], 2012.
- ↑ MATKÁM, Matky. Čištění uší u dětí. Matky matkám [online]. [cit. 2023-03-07]. Dostupné online.
- ↑ PATEL, MM.; EISENBERG, L.; WITSELL, D., Schulz KA. Assessment of acute otitis externa and otitis media with effusion performance measures in otolaryngology practices. [s.l.]: Otolaryngol Head Neck Surg., 2008.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu externí otitida na Wikimedia Commons
