Záblatí (okres Prachatice)

obec v okrese Prachatice v Jihočeském kraji

Obec Záblatí (německy Sablat) se nachází v okrese Prachatice, kraj Jihočeský. Leží na řece Blanici v Prachatické hornatině v nadmořské výšce 593 m. Žije zde 311[1] obyvatel.

Záblatí
kostel svatého Jana Křtitele
kostel svatého Jana Křtitele
Znak obce ZáblatíVlajka obce Záblatí
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPrachatice
Obec s rozšířenou působnostíPrachatice
(správní obvod)
OkresPrachatice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel311 (2024)[1]
Rozloha24,49 km²[2]
Nadmořská výška593 m n. m.
PSČ383 01, 384 33
Počet domů187 (2021)[3]
Počet částí obce8
Počet k. ú.9
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa obecního úřaduZáblatí 9
384 33 Záblatí u Prachatic
info@zablati.cz
StarostaJan Poliček
Oficiální web: www.obeczablati.cz
Záblatí
Záblatí
Další údaje
Kód obce550680
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Části obce

editovat

Historie

editovat

První písemná zmínka o obci pochází z doby Jana Lucemburského k roku 1337. Roku 1400 král Václav IV. svolil, aby Zikmund Huler, k jehož hradu Husi tehdy městys patřil, Záblatí opevnil. Huler byl oblíbencem krále Václava IV. a organizoval četné výpady proti církevním statkům v okolí. Zajal mj. tři duchovní, z nichž prvního dal upálit, druhého stít a třetího posléze utopit. Arcibiskup ho za to prohlásil za "největšího nepřítele Boha i církve katolické, za prodlouženou ruku ďáblovu a posla Antikristova". Král naopak Hulera zahrnul ještě vyšší přízní. Ještě v roce 1400 povýšil Záblatí na městečko, majitele panství učinil pak svým královským rádcem a podkomořím. Po odhalení falešné kvitance byl však Huller nakonec zadržen a ještě téhož dne roku 1405 sťat. Městečko zároveň získalo městská práva (např. právo týdenních trhů) podle vzoru Písku a také právo zřídit silnici do Pasova. Městečko tak těžilo z nedaleké Zlaté stezky. Jako na jiných místech při řece Blanici, se i v Záblatí ve středověku rýžovalo zlato. Roku 1630 bylo Záblatí přiřazeno k vimperskému panství.

V letech 17291733 byla k jižní stěně raně gotického kostela umučení sv. Jana Křtitele přistavěna barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. V kostele je možné spatřit řadu gotických stavebních prvků – kružby oken, ostění dveří, křtitelnici. V roce 1874 fara i kostel vyhořely, v následujícím roce byly obnoveny jejich krovy. Z původní gotické stavby se zachoval presbytář, sakristie a zdivo lodi. Ta byla později zaklenuta pozdně gotickou síťovou klenbou. V kostele se dochovaly pozdně gotické malby znázorňující výjevy "Christologického cyklu", které byly v nedávné době restaurovány a oltář ze 17. století. Před kostelem stojí kamenný kříž s litinovým korpusem, který je datován letopočtem 1876. Součástí komplexu je i fara (čp. 38), která se nachází přes ulici naproti kostelu. Jedná se o původně pozdně gotickou budovu, patrně z 15. či raného 16. století.

V roce 1910 stálo v Záblatí 91 domů a žilo tu 492 obyvatel (k češtině se tehdy hlásili tři). Ještě v první polovině 20. století bylo Záblatí městečkem s rušným hospodářským životem. V roce 1930 žilo v Záblatí 402 obyvatel. V letech 1938 až 1945 bylo Záblatí v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu.[4] Po druhé světové válce byla část obyvatelstva vysídlena a obec vyrabována. V Dobré Vodě byla v 50. letech 20. stol. internátní základní škola pro děti odebrané rodičům.[5] Nyní má obec Záblatí 311[1] obyvatel a patří k ní několik okolních osad, např. Hlásná Lhota, Řepešín, Zvěřenice, viz seznam částí obce.

Pamětihodnosti

editovat

Osobnosti

editovat

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b c Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Seznam obcí a okresů republiky Česko–Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (Stav ke dni 28. listopadu 1938). Praha: [s.n.], 1938. Dostupné online. S. 12. 
  5. Saša Uhlová: Jednoznačně černobílé odebírání dětí. Deník Referendum [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  6. Toulavá kamera 1, str. 17, ISBN 80-7316-228-8

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat