Otevřít hlavní menu

Wu (Deset říší)

bývalý stát
Říše Wu
 Říše Tchang 907–937 Jižní Tchang 
geografie
Mapa
Čína roku 923, tmavočerveně stát Wu
Ťiang-tu (moderní Jang-čou)
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
907, odmítnutím legitimity státu Pozdní Liang
zánik:
937, státním převratem Sü Č’-kaoa, který založil stát Jižní Tchang (do 939 Čchi)
státní útvary a území
Předcházející:
Říše Tchang Říše Tchang
Nástupnické:
Jižní Tchang Jižní Tchang

Říše Wu (čínsky pchin-jinem , znaky zjednodušené , tradiční ) byl v letech 907937 jeden z jihočínských států období Pěti dynastií a deseti říší. Rozkládal se v oblasti dolního toku Jang-c’-ťiang, zahrnoval moderní provincii Ťiang-su a části provincií Ťiang-si, An-chuej a Chu-pej. Vznikl roku 907, když Jang Wo, ovládající zmíněný region, odmítl uznat svržení posledního císaře říše Tchang a nástup říše Pozdní Liang v severní Číně. Faktickou moc ve státě držel generál Sü Wen a po něm jeho adoptivní syn Sü Č’-kao, který roku 937 svrhl posledního panovníka z rodu Jang a prohlásil se císařem státu Čchi (roku 939 přejmenovaného na (Jižní) Tchang.

HistorieEditovat

Ke konci říše Tchang autorita její vlády klesala a povstání Chuang Čchaoa v letech 874–884 ještě více oslabilo moc ústředních úřadů. V následujících desetiletích regionální vojenští guvernéři ťie-tu-š’ spravovali svěřená území prakticky nezávisle.

Oblast dolního dolního toku Jang-c’-ťiang ovládal Kao Pchien, od roku 879 ťie-tu-š’ Chuaj-nanu se sídlem v Kuang-lingu (dnešní Jang-čou), nedokázal však udržet regionální stabilitu a roku 887 prohrál v bojích s konkurenty a zahynul. Z nastalých bojů o moc vyšel vítězně vojevůdce Jang Sing-mi, začínající jako vůdce jedné z mnoha malých lupičských band.[1] Roku 892 Jang Sing-miho pozici uznala tchangská vláda udělením titulu ťie-tu-š’ Chuaj-nanu. Roku 902 navíc obdržel titul knížete z Wu (吳王).[2] Jang Sing-mi uhájil a rozšířil svá území v bojích s Ču Wenem ovládajícím většinu severní Číny, Čchien Liouem, kontrolujícím dnešní Če-ťiang, jihovýchodně od domény Jang Sing-miho a dalšími menšími regionálními pány. Území Wu pak zahrnovalo střed a jih moderní provincie An-chuej, střední a jižní část Ťiang-si, východ Chu-peje a většinu provincie Ťiang-su (jejíž dobývání se protáhlo do roku 618).[3] Hlavním městem panství bylo Kuang-ling.

Jang Sing-mi roku 905 zemřel, jeho syn a nástupce Jang Wo neuznal Ču Wenův převrat roku 907, kterým byl svržen poslední císař říše Tchang a na místě tchangského státu založena říše Pozdní Liang. Od roku 907 tak Jang Wo stál v čele zcela nezávislého království Wu. Jang Wo závisel na vlivných generálech svého otce, především Sü Wenovi a Čang Chaovi, když se začal vymykat jejich vlivu, zavraždili ho a na trůn dosadili jeho mladšího bratra Jang Lung-jena. Sü Wen poté zabil i Čang Chaoa[2] a fakticky vládl státu Wu ze svého sídla v Ťin-lingu (dnešní Nanking). Loutkového panovníka Jang Lung-jena a každodenní provoz vlády v hlavním městě kontroloval Sü Wenův syn Sü Č’-sün a po jeho zavraždění znepřáteleným dvořanem roku 618 Sü Wenův adoptivní syn Sü Č’-kao.[4]

S utichnutím bojů, v nichž vznikl stát Wu, a stabilizací politické situace se pod vedením Sü Wena i Sü Č’-kaoa jeho původně vojenská správa posouvala k civilnějšímu rázu, namísto důstojníků získali váhu konfuciánští úředníci a roku 909 byly obnoveny úřednické zkoušky, jako v prvním post-tchangském státu.[5]

Jang Lung-jen roku 620 onemocněl a zemřel, Sü Wen na trůn dosadil jeho mladšího bratra Jang Pchua. Roku 927 Sü Wen zemřel a jeho postavení v říši převzal Sü Č’-kao, který koncem téhož roku nechal Jang Pchua povýšit na císaře. Po čtyřech letech, v nichž nahradil staré stoupence Sü Wena spolehlivě loajálními hodnostáři, po Sü Wenově vzoru přesídlil do Ťin-lingu a dění v hlavním městě ponechal pod řízením svého syna, Sü Ťing-tchunga.[6] Roku 937 se Sü Č’-kao rozhodl převzít moc i formálně, sesadil Jang Pchua, prohlásil se císařem a stát přejmenoval na Čchi. Po dvou letech se rozhodl využít prestiže zaniklé tchangské říše a přisvojit si nárok na její dědictví; stát přejmenoval na Tchang (kvůli odlišení od svého vzoru je historiky nazýván Jižní Tchang) a sám se prohlásil za potomka tchangských císařů a změnil si jméno na Li Pien.[6]

PanovníciEditovat

Králové (od 927 císařové) Wu (902–937)[2]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Ťing-wang (景王)
později Ťing-ti (景帝)
Lie-cu
烈祖
Jang Wo
楊渥
886–908 907908 [pozn. tab. 1]
Süan-wang (宣王)
později Süan-ti (宣帝)
Kao-cu
高祖
Jang Lung-jen (楊隆演)
původně Jang Jing (楊瀛), pak Jang Wej (楊渭)
897–920 908920 Wu-i (武義, 919–920)[pozn. tab. 1]
Žuej-chuang-ti
睿皇帝
Jang Pchu
楊溥
900–939 920937 Šu-i (順義, 921–926)

Čchien-čen (乾貞, 927–928)
Ta-che (大和, 929–934)
Tchien-cuo (天祚, 935–937)

  1. a b Do roku 918 užívali králové Wu poslední tchangskou éru Tchien-jou.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. CLARK, Hugh R. The Southern Kingdoms between the T'ang and Sung, 907–979. In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Five Dynasties and Sung China And Its Precursors, 907-1279 AD. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. [Dále jen Clark]. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 133–205, na s. 145. (anglicky)
  2. a b c THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. 2013-6-22 [cit. 2018-11-18]. Kapitola Chinese History - Wu Dynasty 吳 (Huainan 淮南; 902-937). Dostupné online. (anglicky) 
  3. Clark, s. 147.
  4. Clark, s. 166.
  5. Clark, s. 161.
  6. a b Clark, s. 166–167.

LiteraturaEditovat

  • CLARK, Hugh R. The Southern Kingdoms between the T'ang and Sung, 907–979. In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Five Dynasties and Sung China And Its Precursors, 907-1279 AD. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 133–205. (anglicky)

Externí odkazyEditovat