Otevřít hlavní menu
Wu-jüe
吳越
 Říše Tchang 907–978 Říše Sung 
geografie
Mapa
Čína roku 923, růžově stát Wu-jüe
Si-fu (moderní Chang-čou)
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
907, se zánikem říše Tchang
zánik:
978, obsazeno říší Sung
Státní útvary a území
Předcházející:
Říše Tchang Říše Tchang
Nástupnické:
Říše Sung Říše Sung

Říše Wu-jüe (čínsky pchin-jinem Wúyuè, znaky zjednodušené 吴越, tradiční 吳越) byl v letech 907978 jeden z jihočínských států období Pěti dynastií a deseti říší. Rozkládal se v moderní provincii Če-ťiang, později připojilo i přilehlé části provincie Fu-ťien. Vznikl roku 907, když Čchien Liou, ovládající zmíněný region, uznal svržení posledního císaře říše Tchang a nástup říše Pozdní Liang v severní Číně, přijal od lingského císaře titul krále Wu-jüe a vládl prakticky nezávisle. Království Wu-jüe patřilo mezi nejmocnější jižní státy, bylo známé svou učeností a kulturou. Království zůstalo nezávislé do roku 978, kdy se vzdalo říši Sung.

HistorieEditovat

Ke konci říše Tchang autorita její vlády klesala a povstání Chuang Čchaoa v letech 874–884 ještě více oslabilo moc ústředních úřadů. V následujících desetiletích regionální vojenští guvernéři ťie-tu-š’ spravovali svěřená území prakticky nezávisle.

V Če-ťiangu byl koncem 9. století nejmocnější Tung Čchang, který od konce 70. let stál v čele místní domobrany zorganizované proti povstalcům a banditům a roku 887 odstranil guvernéra Che-tungu Liou Chan-tunga.[1] Nestačilo mu postavení ťie-tu-š’ Če-tungu, a roku 895 se prohlásil císařem Jüe, ale v tchangském jménu se proti němu postavil jeho generál Čchien Liou, který ho na podzim 896 porazil a zabil.[2] Čchien Liou poté ovládl Če-ťiang jako ťie-tu-š’ oblastí Čen-chaj a Tung-chaj, přičemž sídlil v Chang-čou.[3] S konsolidací své moci začal budovat řádnou státní správu do níž nabíral vzdělané úředníky.[4] Roku 902 byl jmenován knížetem z Jüe a roku 904 ještě knížetem z Wu.[5][6] Ču Wen, ovládající většinu severní Číny, zprvu z pozice nejvlivnějšího muže tchangské vlády a od roku 907 císaře říše Pozdní Liang, čelil jak nepřátelům na severu (šatoským knížatům Li Kche-jungovi († 908) a jeho synovi Li Cchun-süovi, ovládajícím Šan-si), tak na jihu (království Wu, rozkládající se severně a západně od Wu-jüe). Loajální, byť nezávislé, Wu-jüe bylo proto pro něj přínosem, jak kvůli protiváze Wu, tak kvůli ekonomickým vztahům.[7] Ve snaze získat Čchien Liouovu podporu, mu roku 907 Ču Wen udělil titul krále Wu-jüe. I později zasílal dary a uděloval vysoké čestné tituly Čchien Liouovi a jeho příbuzným. Čchien Liou oplátkou uznal Ču Wenovu formální nadřazenost, ale svému území vládl nezávisle.[8] Vyhlásil i vlastní éru vlády, byť ve vztazích s vládci severní Číny používal na znamení formální podřízenosti jejich éry a zasílal jim tribut.[5]

Strategické postavení Wu-jüe se zhoršilo roku 918, kdy Wu dobylo dosud nezávislý kraj Čchien-čou (dnes Kan-čou v jižním Ťiang-si) podporovaný státy Wu-Jüe, Min a Čchu. Přes Čchien-čou totiž procházela vnitrozemská dopravní trasa z Wu-jüe a Min na sever územím států Čchu a Ťing-nan do severočínských říší. Po roce 918 wujüeským poslům a obchodníkům cestujícím na sever nezbylo než používat výrazně kratší, ale nebezpečnější plavbu po Východočínském moři do Šan-tungu.[9] Roku 923 Čchien Liou obdržel od císaře říše Pozdní Liang vyšší titul král země Wu-jüe (Wu-jüe kuo-wang), ojedinělý titul kuo-wang ho stavěl nad ostatní krále (wang). Království Wu protestovalo s tím, že jméno Wu se vztahuje k zemím státu Wu a nikoliv státu Wu-jüe.[10] Čchien Liou poté přejmenoval svůj palác, úředníky i služebnictvo s použitím titulů a označení funkcí používaných v císařstvích, prakticky se choval jako císař ve všem kromě používání samotného titulu císař.[11] Vyvyšování se Čchien Lioua vedlo pozdnětchangský dvůr roku 929 k přerušení diplomatických styků, ale už roku 931 byly vztahy obnoveny.[12]

Wu-jüe mělo napjaté vztahy, které čas od času vyústily ve válečné střety, s Wu a státem Jižní Tchang, nástupcem Wu.[6] Přátelské vztahy udržovalo s jihozápadním sousedem, královstvím Min. Diplomatické styky navázalo též s dalšími jihočínskými státy, Ťing-nan, Čchu a Jižní Chan. Roku 919 Wu požádalo Wu-jüe o uzavření míru, který vydržel dvě desetiletí,[10] a přežil i změnu státu Wu ve stát Jižní Tchang.

Po úmrtí Čchien Lioua se novým králem Wu-jü stal jeho syn Čchien Jüan-kuang, roku 941 následovaný svým synem Čchien Chung-cuoem. Roku 947 nastoupil na trůn Čchien Chung-cuoův bratr Čchien Chung-cung, vzápětí svržený generálem Chu Ťin-s’em, který na trůn dosadil dalšího Čchien Chung-cuova syna, Čchien Chung-čchua.[6] Za vlády rodu Čchiou se Wu-jüe těšilo z vnitřního míru, který umožnil ekonomický a kulturní rozvoj.[3] Vláda zorganizovala výstavbu přehrad a kanálů, kterou vedl nově zřízený specializovaný úřad pro vodní díla.[13] Země byla známá výrobou a exportem hedvábí, papíru a porcelánu. Živě se rozvíjel námořní obchod se severovýchodem Číny, Japonskem, i jihovýchodní Asií.[3] Administrativně se dělilo na třináct krajů, mělo početné obyvatelstvo, přibližně 550 700 domácností.[14]

Ve 40. letech 10. století se stát Min začal rozpadat ve vnitřních rozbrojích, nakonec roku 945 jeho většinu obsadila jižnětchangská armáda. Minští představitelé ve Fu-čou se však roku 946 se poddali Wu-jüe a požádali jej o pomoc. Wujüeská armáda následně porazila jižnětchangské oddíly, obsadila Fu-čou a připojila jej ke svému území.[15] Roku 956 severočínská říše Pozdní Čou požádala Wu-jüe o podporu ve válce se státem Jižní Tchang. Wujüeská vláda po intenzivní debatě souhlasila, nicméně wujüeská armáda byla tchangskými oddíly odražena. Válka však roku 958 skončila čouským vítězstvím a říše Jižní Tchang byla nezvratně oslabena: ztratila všechna území severně od řeky Jang-c’-ťiang, její panovník se vzdal císařského titulu přestala být pro Wu-jüe hrozbou. Naproti tomu zesílení severočínské říše Pozdní Čou (resp. od roku 960 říše Sung) a bližší sousedství s nimi nutilo Wu-jüe k silnějším projevům podřízenosti vůči severu.[16]

Roku 975 říše Sung dobyla sousední stát Jižní Tchang, vláda Wu-jüe viděla odpor jako beznadějný a rozhodla se vzdát Sungům. Kvůli úmrtí sungského císaře Tchaj-cua roku 976 a následném smutku se přechod Wu-jüe pod sungskou správu protáhl a odložil do roku 978.[17] Změna proběhla v klidu, poslední wujüeský panovník Čchien Chung-čchu obdržel titul krále země Chuaj-nan (Chuaj-nan kuo-wang), také členové jeho rodiny a wujüeští hodnostáři si zachovali tituly a hodnosti.[18]

PanovníciEditovat

Králové Wu-jüe (907–978)[3]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Wu-su wang
武肅王
Tchaj-cu
太祖
Čchien Liou
錢鏐
852–932 907-932 Tchien-pao (天寶, 908–912)

Pao-ta (寶大, 924–925)
Pao-čeng (寶正, 926–931)

Wen-mu wang
文穆王
Š’-cung
世宗
Čchien Jüan-kuang (錢元瓘)
do 932 Čchien Čchuan-kuan (錢傳瓘)
887–941 932-941 [pozn. tab. 1]
Čung-sien wang
忠獻王
Čcheng-cung
成宗
Čchien Chung-cuo (錢宏佐)
nebo Čchien Cuo (錢佐)
928–947 941-947
Čung-sün wang
忠遜王
Čchien Chung-cung (錢宏倧)
nebo Čchien Cung (錢倧)
929–971 947
Čung-i wang
武懿王
Čchien Chung-čchu (錢宏俶)
později Čchien Čchu (錢俶)
929–988 948-978
  1. Jako výraz formální podřízenosti používány éry severočínských říší Pozdní Tchang, Ťin, Chan, Čou a Sung tak, jak po sobě následovaly.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. CLARK, Hugh R. The Southern Kingdoms between the T'ang and Sung, 907–979. In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Five Dynasties and Sung China And Its Precursors, 907-1279 AD. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. [Dále jen Clark]. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 133–205, na s. 140. (anglicky)
  2. Clark, s. 143.
  3. a b c d THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. 2013-6-22 [cit. 2018-11-18]. Kapitola Chinese History - Wu-Yue Empire 吳越 (907-978). Dostupné online. (anglicky) 
  4. Clark, s. 162.
  5. a b Clark, s. 179, 188.
  6. a b c WORTHY, Edmund H. Diplomacy for Survival: Domestic and Foreign Relations of Wü Yueh, 907-978. In: ROSSABI, Morris. China among Equals: the Middle Kingdom and its Neighbors, 10th-14th centuries. Berkeley: University of California Press, 1983. [Dále jen Worthy]. S. 17–44, na s. 20. (anglicky)
  7. Worthy, s. 21.
  8. Worthy, s. 19, 21–23.
  9. Worthy, s. 21–22.
  10. a b Worthy, s. 23–24.
  11. Worthy, s. 25.
  12. Worthy, s. 26.
  13. Clark, s. 173–174.
  14. Worthy, s. 19.
  15. Worthy, s. 29.
  16. Worthy, s. 30–31.
  17. Clark, s. 205.
  18. Worthy, s. 34.

LiteraturaEditovat

  • CLARK, Hugh R. The Southern Kingdoms between the T'ang and Sung, 907–979. In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Five Dynasties and Sung China And Its Precursors, 907-1279 AD. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 133–205. (anglicky)
  • WORTHY, Edmund H. Diplomacy for Survival: Domestic and Foreign Relations of Wü Yueh, 907-978. In: ROSSABI, Morris. China among Equals: the Middle Kingdom and its Neighbors, 10th-14th centuries. Berkeley: University of California Press, 1983. S. 17–44. (anglicky)

Externí odkazyEditovat