Otevřít hlavní menu

Wolfgang Ernst Pauli (25. dubna 1900, Vídeň15. prosince 1958, Curych) byl švýcarský fyzik rakouského (z většiny židovského) původu, jeden z nejvýznamnějších teoretických fyziků první poloviny 20. století. Zkoumal teorii relativity a kvantovou mechaniku. V roce 1945 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku za formulaci tzv. Pauliho vylučovacího principu.[1]

Wolfgang Pauli
Wolfgang Pauli ETH-Bib Portr 01042.jpg
Narození 25. dubna 1900
Vídeň
Úmrtí 15. prosince 1958 (ve věku 58 let)
Curych
Příčina úmrtí karcinom pankreatu
Alma mater Gymnázium v Döblingu (do 1918)
Mnichovská univerzita (do 1921)
Zaměstnavatelé Hamburská univerzita (1923–1928)
Spolková vysoká technická škola v Curychu (od 1928)
Kodaňská univerzita
Univerzita v Göttingenu
Niels Bohr Institute
Purdueova univerzita
Ocenění Lorentzova medaile (1931)
Nobelova cena za fyziku (1945)
Franklinova medaile (1952)
Matteucciho medaile (1956)
medaile Maxe Plancka (1958)
… více na Wikidatech
Rodiče Wolfgang Joseph Pauli a Berta Kamilla Pauli
Příbuzní Hertha Pauli (sourozenec)
Friedrich Schütz (dědeček)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Jeho otec Wolf Joseph Pascheles, lékař židovského původu, pocházel z Prahy. V r. 1899 odešel do Vídně, kde přednášel na lékařské fakultě. Konvertoval ke křesťanství a změnil si příjmení na Pauli. Oženil se s novinářkou Berthou Camillou Schützeovou, která měla rovněž židovské kořeny. Wolfgang Pauli se narodil roku 1900 a o šest let později se narodila sestra Hertha.

Wolfgang Pauli studoval na humanitním gymnáziu ve Vídni a později na univerzitě v Mnichově u Arnolda Sommerfelda. Od mládí byl nadaný na řešení matematických i fyzikálních úloh, zajímal se o teorii relativity. Pro Encyklopedii matematických věd měl v r. 1921 napsat o teorii relativity článek, ze kterého se nakonec stala monografie o 231 stranách a byla později několikrát vydána jako samostatná publikace. Jeho práci pochválil i Albert Einstein.[2]

Po studiích v Mnichově roku 1921 vyučoval fyziku v Göttingenu, a poté i v Kodani na pozvání Nielse Bohra. V letech 1923-28 vyučoval na univerzitě v Hamburku. Právě v této době se rodil nový obor kvantová fyzika, jehož se Pauli stal průkopníkem, když v roce 1925 zformuloval Pauliho vylučovací princip. Podle něj v jednom a témže stavu nemohou být 2 elektrony, které mají všechna kvantová čísla (n, l, m, s) stejná, resp. každý kvantový stav v atomu může být obsazen jen jedním elektronem.[2] V roce 1927 vysvětlil podstatu paramagnetizmu elektronového plynu v kovech.[3][2]

V roce 1927 spáchala sebevraždu jeho matka a otec se znovu oženil, což Wolfgang nesl těžce. V roce 1929 se oženil s berlínskou tanečnicí, avšak manželství vydrželo necelý rok. Osobní problémy se snažil řešit alkoholem, v letech 1932-1934 se léčil u psychologa Carla Gustava Junga. Napsal mu více než tisíc dopisů s podrobným popisem svých snů a pocitů. [2] [3] Jeho stav se zlepšil po svatbě s Franziskou Bertramovou, s níž žil od r. 1934 ve šťastném manželství až do své smrti. Děti neměli. [2]

V roce 1928 byl Pauli jmenován profesorem teoretické fyziky na Polytechnice v Curychu. Roku 1929 navrhl společně se svým bývalým spolužákem Wernerem Heisenbergem nový způsob popisu fyzikálních procesů, tzv. kvantovou teorii pole. Tato teorie spojuje kvantovou mechaniku s Einsteinovou speciální teorií relativity. Základní myšlenkou je, že všechny částice lze považovat za kvanta fyzikálních polí. Kvantová teorie pole je dnes základem celé fyziky elementárních částic.

V roce 1931 matematicky předpověděl existenci neutrina, když správně uhodl, že mizící energii při radioaktivním rozpadu beta odnáší nějaká neznámá částice. Tato částice musela být velmi lehká a elektricky neutrální a později ji pojmenoval Enrico Fermi jako neutrino. Fyzikové v její existenci nechtěli dlouho uvěřit. Neutrino s ostatní hmotou skoro nereaguje, a je tedy velmi těžké ho zachytit. Jeho existenci se podařilo potvrdit až v 50. letech.[3][2] Během svého působení v Curychu Pauli často přednášel v cizině, např. USA nebo SSSR.

Roku 1940 emigroval do USA, kde byl jmenován profesorem teoretické fyziky v Princetonu. Za svůj vylučovací princip získal roku 1945 Nobelovu cenu za fyziku. [1] Odmítl spolupráci na projektu Manhattan a v roce 1946 se vrátil do Curychu. Až do konce života se věnoval pedagogické práci, studoval dějiny a filozofii vědy. Spolupracoval při založení Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN). Zemřel v roce 1958 na rakovinu slinivky.[2]

Mezi jeho nejznámější díla patří Teorie relativity (Relativitätstheorie-1920), Kvantová teorie (Quantentheorie-1926), monografie nazývaná fyziky Starý zákon a Obecné principy vlnové mechaniky (Die allgemeinen Prinzipien der Wellenmechanik-1933), tzv. Nový zákon. [2]

ReferenceEditovat

  1. a b The Nobel Prize in Physics 1945. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. ISBN 978-80-01-04546-6. Kapitola Svědomí fyziky (Wolfgang Pauli), s. 182-189. 
  3. a b c Wolfgang Pauli | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
  • Enz, P., and von Meyenn, Karl, editors, Wolfgang Pauli - Writings on physics and philosophy, translated by Robert Schlapp (Springer Verlag, Berlin, 1994). ISBN 3-540-56859-X, ISBN 978-3-540-56859-9.
  • KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. 307 s. ISBN 978-80-01-04546-6. 

Externí odkazyEditovat