William Murray, 1. hrabě z Mansfieldu

William Murray, 1. hrabě z Mansfieldu (William Murray, 1st Earl of Mansfield, 1st Baron Mansfield) (2. března 1705, Scone Palace, Skotsko20. března 1793, Kenwood House, Londýn, Anglie) byl britský právník a politik. Od mládí zastával vysoké funkce v anglické justici, nakonec byl historicky nejdéle úřadujícím lordem nejvyšším sudím (1756–1788). Z titulu svých funkcí byl iniciátorem četných reforem britského právního systému, souběžně byl vlivným politikem strany toryů. Od roku 1756 byl s titulem barona členem Sněmovny lordů, v roce 1776 byl povýšen na hraběte. Jeho dědicem byl synovec David Murray, 2. hrabě z Mansfieldu (1727–1796), dlouholetý diplomat a nakonec ministr zahraničí.

William Murray, 1. hrabě z Mansfieldu
Jean-Baptiste van Loo - William Murray, 1st Earl of Mansfield - Google Art Project.jpg
Narození 2. března 1705 nebo 2. března 1704
Scone
Úmrtí 20. března 1793
Highgate
Místo pohřbení Westminsterské opatství
Alma mater Christ Church
Westminster School
Povolání soudce a politik
Manžel(ka) Lady Elizabeth Finch (od 1738)
Rodiče David Murray, 5th Viscount of Stormont a Marjory Scott
Příbuzní David Murray, 6th Viscount of Stormont[1], James Murray[1], Hon. Marjorie Murray[1] a Hon. Emilia Murray[1] (sourozenci)
Funkce Attorney General for England and Wales (1754–1756)
Lord Chief Justice of England and Wales (1756–1788)
kancléř státní pokladny (5. dubna 1757 – 8. dubna 1757)
Lord Speaker (únor 1783 – prosinec 1783)
Member of the 9th Parliament of Great Britain
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KariéraEditovat

 
Nejvyšší sudí William Murray, 1. hrabě z Mansfieldu (1783, John Singleton Copley, Národní portrétní galerie, Londýn

Pocházel z významného skotského rodu Murrayů, patřil k linii, která od roku 1621 užívala titul vikomta Stormonta. Narodil se jako čtvrtý syn Davida Murraye, 5. vikomta Stormonta (1665–1731). Studoval ve Westminsteru a Oxfordu, od mládí působil jako právník ve Skotsku, kde jako advokát vynikl ve známých soudních sporech. Díky spříznění s rodinou Finchů přesídlil po pádu Walpolovy vlády do Londýna, stal se královským justičním radou (King's Counsel, 1742) a nejvyšším státním zástupcem (solicitor general, 1742–1754), v letech 1742–1756 byl též členem Dolní sněmovny.[pozn. 1] V letech 1754–1756 byl právním zástupcem koruny (attorney general). I když nominálně nepatřil k nejvyšším státním úředníkům, jako stoupenec toryů a vynikajicí právník patřil k předním řečníkům v Dolní sněmovně.

Přes třicet let zastával funkci lorda nejvyššího sudího (Lord Chief Justice of the King's Bench, 1756–1788) a do vysokého věku si udržel značný vliv v justici i politice. V roce 1756 byl zároveň povýšen na barona a vstoupil do Sněmovny lordů. Jako nejvyšší sudí se chtěl věnovat především práci v justici a patřil k zakladatelům moderního obchodního práva, zůstával ale i významnou osobností politiky a pokud byli u moci toryové, obhajoval vládní politiku ve Sněmovně lordů. V letech 1756 a 1757 byl dvakrát provizorně kancléřem pokladu. V závěru sedmileté války se na protest proti přerušení mírových jednání odmítl zúčastnit zasedání vlády. V letech 1760 a 1770–1771 byl z titulu svých funkcí předsedou Sněmovny lordů. Z úřadu nejvyššího sudího odešel v červnu 1788.

Na jeho počest bylo pojmenováno město Mansfield v USA (1775).

Rodinné a majetkové poměryEditovat

 
Palác Kenwood House (Londýn), hlavní sídlo 1. hraběte z Mansfieldu

Jeho manželkou byla Elizabeth Finch (1705–1784), dcera 2. hraběte z Nottinghamu. Manželství zůstalo bez potomstva, ale William získal pro své příbuzné dva hraběcí tituly z Mansfieldu (1776 a 1792).[pozn. 2] Synovec David Murray, 2. hrabě z Mansfieldu (1727–1796), byl dlouholetým diplomatickým zástupcem v různých zemích a v letech 1779–1782 ministrem zahraničí.

V roce 1754 koupil pozemky se zámkem Kenwood House severně od Londýna (dnes čtvrť Hampstead v severním Londýně). Přestavbou zámku Kenwood House pověřil v roce 1760 skotského architekta Roberta Adama, který jako autor projektu dostal zcela volnou ruku při realizaci svých představ. Díky tomu vznikla architektonicky čistá stavba reprezentující tzv. Adamův sloh vycházející z antických a italských renesančních vzorů. William Murray se do zámku nastěhoval v roce 1780 a také zde zemřel, pohřben byl ve Westminsterském opatství.

PoznámkyEditovat

  1. Dlouhodobě vlivný klan Finchů byl po nástupu hannoverské dynastie (1714) na delší dobu odstaven z předních pozic státní správy a jejich návrat do vysokých úřadů je spojen s pádem vlády Roberta Walpola. V roce 1742 se několik Finchů objevilo ve dvorských a státních funkcích. William Murray se do rodiny Finchů přiženil v roce 1738, a když se jeho tchán hrabě z Nottinghamu jako ministr námořnictva stal vlivným členem vlády, Murray s příslibem vlastní kariéry přesídlil do Londýna. Ještě v roce 1742 byl zvolen do parlamentu a stal se nejvyšším státním zástupcem. Přes protekční nástup se jako vynikajicí právník udržel ve vysokém postavení několik desetiletí již zcela mimo vliv Finchů. Dlouholetá participace Williama Murraye v nejvyšších funkcích britské justice bývá v literatuře zdůrazňována především s ohledem na fakt, že rodilým Skotům byly tyto posty dosud odpírány.
  2. Užívání zdvojeného hraběcího titulu z Mansfieldu patří v historii britské šlechty k nijak ojedinělým paradoxům, které znesnadňují orientaci v rodové titulatuře. William Murray získal první titul hraběte z Mansfieldu v říjnu 1776. Předurčenou dědičkou tohoto titulu byla Louisa Cathcart (1758–1843), dcera generála a diplomata 9. barona Cathcarta. Louisa se krátce předtím provdala za Williamova dědice Davida Murraye, který byl tehdy jako volený zástupce skotské šlechty členem Sněmovny lordů a navíc vyslancem v Paříži. S ohledem na jeho kariéru byl předpoklad, že získá další peerský titul. K tomu ale nedošlo a William Murray krátce před smrtí obdržel v roce 1792 druhý hraběcí titul určený pro Davida Murraye. Tituly byly užívány souběžně, v roce 1843 došlo ke sloučení v osobě Williama Murraye (1806–1898), který byl zároveň 2. a 3. hrabětem z Mansfieldu, od té doby potomci užívají jeden titul. Současným reprezentantem rodu je Alexander David Murray, 9. a 8. hrabě z Mansfieldu (*1956)

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

  1. a b c d Kindred Britain.