William Hazlitt

anglický romantický literární historik a kritik, esejista, novinář a malíř

William Hazlitt (10. dubna 1778, Maidstone, Kent18. září 1830, Soho, Londýn) byl anglický romantický literární historik a kritik, esejista, novinář a malíř, společně s Charlesem Lambem přední představitel eseje 19. století.[1]

William Hazlitt
Hazlittův portrét od jeho bratra Johna
Hazlittův portrét od jeho bratra Johna
Narození10. dubna 1778
Maidstone, Kent
Úmrtí18. září 1830 (ve věku 52 let)
Soho, Londýn
Povoláníliterární historik a kritik, esejista, novinář a malíř
Národnostanglická
Žánreseje
Literární hnutíromantismus
Významná dílaCharacters of Shakespear's Plays (1817), The Spirit of the Age (1825)
Manžel(ka)Sarah Stoddartová (1808-1823, rozvod),
Isabella Bridgewaterová (1824 – 1830, jeho smrt)
DětiWilliam (1811-1893), právník
Rodičereverend William Hazlitt (1737–1820)
Příbuzníbratr John (1767–1837)
a sestra Margaret (1770-1841)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se jako syn unitářského duchovního reverenda Williama Hazlitta. Vyrůstal v Irsku a v Nové Anglii, kde jeho otec založil v Bostonu první unitářský kostel. Podle přání svého otce se měl stát také duchovním, ale studium teologie nedokončil. Začal se podobně jako jeho bratr John a sestra Margaret zaobírat malířstvím, ale postupně se jeho pozornost začala obracet k literatuře. Studoval filosofii a jeho první prací bylo pojednání An Essay on the Principles of Human Action (1805, Esej o principech lidského jednání).[2]

 
William Hazlitt, autoportrét z roku 1802

V té době se již znal s předními představiteli anglického literárního romantismu (Coleridge, Wordsworth, Keats, Lamb. Obdivoval Lambovu sestru Mary, ale nakonec se roku 1808 oženil s její přítelkyní Sarah Stoddartovou (1775–?), sestrou novináře Johna Stoddarta. Od roku 1812 začal publikovat své eseje v týdeníku The Examiner a literární kritiky v novinách The Morning Chronicle. Později následovala jejich knižní vydání. Otevřenost, s níž Hazlitt vyjadřoval své názory, mu vynesla celou řadu nepřátel, zejména v táboře konzervativců, kteří proti němu vedli novinářskou válku.

Jeho manželství se Sarah skončilo v roce 1823 v důsledku aféry se služkou Sarah Walkerovou. Roku 1824 se podruhé oženil s Isabellou Bridgewaterovou (1791–1869), se kterou podnikl dlouhou cestu po Evropě, na které se seznámil se Stendhalem. Roku 1827 se pro neshody jeho syna s nevlastní matkou jeho druhé manželství prakticky rozpadlo. Roku 1830 pak zemřel na rakovinu žaludku.[3][4]

Hazlitt je jedním z nejvýznamnějších esejistů 19. století. Jeho eseje jsou intimní, citové a autobiograficky zaměřené, psané živým hovorovým jazykem a odrážejí jeho literární znalosti a šíři jeho zájmů. Společně s Leighem Huntem a Charlesem Lambem tvořil jádro tzv. cockneyské školy, což byl hanlivý název pro jejich styl, který měl někdy blízko k londýnskému lidovému nářečí (v angličtině cockney).[5] Psal rovněž literárněkritické práce, které zahrnují poezii, prózu i drama od středověku, přes renesanci až k romantismu.[1]

Výběrová bibliografieEditovat

 
Characters of Shakespear's Plays, titulní list
 
The Spirit of the Age, titulní list
  • A New and Improved Grammar of the English Tongue (1800, Nová a vylepšená mluvnice anglického jazyka), učebnice.
  • An Essay on the Principles of Human Action (1805, Esej o principech lidského jednání).
  • Free Thoughts on Public Affairs (1806), politické eseje.
  • A Reply to the Essay on Population, by the Rev. T. R. Malthus (1807), Odpověď na Esej o populaci od reverenda T. R. Malthuse), nesouhlas s teorií Thomase Roberta Malthuse o růstu populace.
  • Characters of Shakespear's Plays (1817, Postavy Shakespearových her).
  • The Round Table (1817, Kulatý stůl), společně s Leighem Huntem, kulturní a sociální eseje publikované v letech 18141817 v týdeníku The Examiner, který Hunt redigoval. Dvanáct z 52 esejů napsal Hunt, zbytek Hazlitt.
  • Lectures on the English Poets (1818, Přednášky o anglických básnících).
  • A View of the English Stage (1818, Pohled na anglickou scénu).
  • Lectures on the English Comic Writers (1819, Přednášky o anglických humoristických spisovatelích).
  • Political Essays, with Sketches of Public Characters (1819), politické eseje.
  • Lectures Chiefly on the Dramatic Literature of the Age of Elizabeth (1820, Přednášky o dramatické literatuře alžbětinské doby).
  • Table-Talk (18211822), dva díly, esej o literatuře, umění a filosofii.
  • Characteristics: In the Manner of Rochefoucault's Maxims (1822).
  • Liber Amoris: or, The New Pygmalion (1823), dílo popisuje autorův vztah k Sarah Walkerové.
  • The Spirit of the Age (1825, Duch doby), soubor portrétů dvaceti pěti autorových literárních současníků (například Bentham, Godwin, Coleridge, Walter Scott, Byron a další).
  • The Plain Speaker: Opinions on Books, Men, and Things (1826, Obyčejný řečník: Názory na knihy, lidi a věci), dva svazky.
  • Notes of a Journey Through France and Italy (1826, Poznámky z cesty po Francii a Itálii).
  • The Life of Napoleon Buonaparte (18281830, Život Napoleona Bonaparteho), čtyři svazky.

Česká vydáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 362.[dále jen Slovník].
  2. William Hazlitt - Encyclopædia Britannica
  3. William Hazlitt Facts - Biography - YourDictionary
  4. HAEKEL, Ralf. Handbook of British Romanticism. Berlin: Walter de Gruyter GmbH 2017. S. 638
  5. Slovník, S. 385.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat