Wikipedie

Wilhelm Müller (básník)

německý básník

Wilhelm Müller, též Johann Ludwig Wilhelm Müller (7. října 1794 Dessau – 1. října 1827 tamtéž) byl německý pozdně romantický básník se vztahem k západním Čechám.

Wilhelm Müller
Narození7. říjen 1794
Dessau
Úmrtí1. října 1827 (ve věku 32 let)
Dessau
Místo pohřbeníDessau-Roßlau
Literární hnutíromantismus
Významná dílaKrásná mlynářka
Zimní cesta
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Pamětní deska, Františkovy Lázně (detail)

Narodil se jako šesté dítě krejčího Leopolda Müllera a jeho manželky Marie Leopoldiny, dcery dvorního zámečníka Johanna Efraima Zellariuse. Jeho sourozenci brzy zemřeli a v roce 1808 také matka. V roce 1809 se jeho otec z finančních důvodů oženil s bohatou vdovou Marií Seelmannovou, rozenou Gödelovou.

Wilhelm začal studovat filologii a dějiny v Berlíně v roce 1812, ale v únoru 1813 se přihlásil do pruské armády a bojoval proti Napoleonovi, prošel bitvami u Lützenu, Budyšína a Chlumce. V roce 1814 byl povýšen do hodnosti poručíka a v zimním semestru 1814/1815 se vrátil ke studiu na univerzitě. Od roku 1816 navštěvoval literární salony v Berlíně a seznámil se mimo jiné s Gustavem Schwabem, Achimem von Arnim, Clemensem Brentanem, Ludwigem Tieckem a skladatelem Ludwigem Bergerem. Nešťastně se zamiloval do Luisy Henselové. Přátelil se s malíři Josefem Antonem Kochem a Juliem Schnorrem z Carolsfeldu [1], který vytvořil jeho malovaný portrét.

Již v letech 1816-1817 byly texty jeho básní zhudebněny. V letech 1817-1818 podnikl studijní cestu do Itálie a formou fiktivních dopisů napsal knihu Řím, Římané a Římanky. V dubnu 1819 nastoupil v rodné Dessavě na střední školu na místo učitele dějin, latiny a řečtiny. Roku 1820 se stal knihovníkem zámecké knihovny knížete Leopolda IV. Friedricha von Anhalt Dessau.

Od 1. do 3. července 1824 se účastnil hudebního festivalu k oslavě Friedricha Gottlieba Klopstocka v Quedlinburgu, který měl přispět k vybudování Klopstockova pomníku. Jeho žena Adelheid zpívala alt, dirigoval Carl Maria von Weber. V srpnu 1824 byl jmenován dvorním radou. Byl svobodným zednářem, v červenci roku 1820 byl přijat do lóže Minerva u Tří palem v Lipsku. V březnu 1826 onemocněl černým kašlem. Roku 1827 podnikli manželé Müllerovi cestu Porýním, při které mj. navštívili J. W. Goetha. Navzdory léčbě ve Františkových Lázních a dalších lázňských městech se Müllerovo zdraví stále zhoršovalo a následující rok zemřel na infarkt, ve věku pouhých 32 let[2].

Ve Františkových Lázních napsal Písně z Františkových Lázní u Chebu. Za to mu město roku 1910 dalo postavit kamenný památník ve Františkových sadech, autorem reliéfu je chebský sochař Adolf Mayerl (1884-1954). Památník byl stržen v květnu roku 1945 a znovu obnoven roku 2013[3].

Rodina editovat

21. května 1821 se oženil s Adelheid Basedowovou, vnučkou reformního pedagoga Johanna Bernharda Basedowa. Měli dvě děti, dceru Augustu (* 1822) a syna (* 1823), později slavného filologa Fridricha Maxe Müllera.

Dílo editovat

Je znám především svými sociálně kritickými německými lidovými písněmi. Bojoval za řeckou nezávislost proti turecké okupaci, zvolil si přídomek "Griechen-Müller“ a naučil se řecky. Řecko však nenavštívil, cestu ukončil z důvodu morové epidemie v Istanbulu. Četl dobře anglicky a ve své tvorbě byl ovlivněn mimo jiné lordem Byronem, který se účastnil řecké války za nezávislost osobně. Širší veřejnost jej zná jako autora básní, které zhudebnil Franz Schubert v cyklech písní Krásná mlynářka ("Die schöne Müllerin", 1823) a Zimní cesta ("Die Winterreise", 1827). Müller byl ovšem také editorem a redaktorem. Pro nakladatelství Brockhaus editoval německé básníky sedmnáctého století, po něm pokračoval Karl August Förster a dokončil 14. svazek. Kromě toho Müller psal pro různé literární časopisy, včetně Literarische Conversationsblatt a Hermes.

Pozůstalost editovat

Jeho literární pozůstalost je uložena v Anhaltské zemské knihovně v Dessau.

Literární cena editovat

Od roku 1996 je v Německu udílena Cena Wilhelma Müllera.

Fotogalerie editovat

  •  
    Dílo 'Sieben und siebzig Gedichte.' (1. díl)
  •  
    Dílo 'Sieben und siebzig Gedichte.' (2. díl)
  •  
    Hrob Wilhelma Müllera v Dessau ('Neuer Begräbnisplatz')
  •  
    Památník v městském parku (Dessau)
  •  
    Památník v parku ve Františkových Lázních

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Neue deutsche Biographie, svazek 18, 1997, s. 320-322 [1]
  2. ↑ Více o pobytu ve Františkových Lázních v díle MÜLLER, Wilhelm. Písně z Františkových Lázní u Chebu = Lieder aus Franzensbad bei Eger. Františkovy Lázně: ve spolupráci s Mezinárodní společností Wilhelma Müllera vydalo Městské muzeum Františkovy Lázně, 2020. 184 stran. ISBN 978-80-907528-0-1.
  3. ↑ Text na tabulce u pomníku

Literatura editovat

  • Neue deutsche Biographie, svazek 18, Moller-Nausea, Berlin 1997, s. 320-322, dostupné online
  • heslo Fridrich Max Müller. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto ISBN 80-7185-057-8.
  • Andreas Dorschel: 'Wilhelm Müllers Die Winterreise und die Erlösungsversprechen der Romantik', in: The German Quarterly LXVI (1993), nr. 4, pp. 467-476.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wilhelm_Müller_(básník)&oldid=23286424“