Otevřít hlavní menu

Wilhelm Müller (básník)

německý básník

Wilhelm Müller, též Johann Ludwig Wilhelm Müller (7. října 1794 Dessau1. října 1827 tamtéž) byl německý pozdně romantický básník se vztahem k západním Čechám.

Wilhelm Müller
Dichter Wilhelm Müller.gif
Narození 7. říjen 1794
Dessau
Úmrtí 1. října 1827 (ve věku 32 let)
Dessau
Místo pohřbení Dessau-Roßlau
Literární hnutí romantismus
Významná díla Krásná mlynářka
Zimní cesta
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Pamětní deska, Františkovy Lázně (detail)

Narodil se jako šesté dítě krejčího Leopolda Müllera a jeho manželky Marie Leopoldiny, dcery dvorního zámečníka Johanna Efraima Zellariuse. Jeho sourozenci brzy zemřeli a v roce 1808 také matka. V roce 1809 se jeho otec z finančních důvodů oženil s bohatou vdovou Marií Seelmannovou, rozenou Gödelovou.

Wilhelm začal studovat filologii a dějiny v Berlíně v roce 1812, ale v únoru 1813 se přihlásil do pruské armády a bojoval proti Napoleonovi, prošel bitvami u Lützenu, Budyšína a Chlumce. V roce 1814 byl povýšen do hodnosti poručíka a v zimním semestru 1814/1815 se vrátil ke studiu na univerzitě. Od roku 1816 navštěvoval literární salony v Berlíně a seznámil se mimo jiné s Gustavem Schwabem, Achimem von Arnim, Clemensem Brentanem, Ludwigem Tieckem a skladatelem Ludwigem Bergerem. Nešťastně se zamiloval do Luisy Henselové. Přátelil se s malíři Josefem Antonem Kochem a Juliem Schnorrem z Carolsfeldu [1], který vytvořil jeho malovaný portrét.

Již v letech 1816-1817 byly texty jeho básní zhudebněny. V letech 1817-1818 podnikl studijní cestu do Itálie a formou fiktivních dopisů napsal knihu Řím, Římané a Římanky. V dubnu 1819 nastoupil v rodné Dessavě na střední školu na místo učitele dějin, latiny a řečtiny. Roku 1820 se stal knihovníkem zámecké knihovny knížete Leopolda IV. Friedricha von Anhalt Dessau.

Od 1. do 3. července 1824 se účastnil hudebního festivalu k oslavě Friedricha Gottlieba Klopstocka v Quedlinburgu, který měl přispět k vybudování Klopstockova pomníku. Jeho žena Adelheid zpívala alt, dirigoval Carl Maria von Weber. V srpnu 1824 byl jmenován dvorním radou. Byl svobodným zednářem, v červenci roku 1820 byl přijat do lóže Minerva u Tří palem v Lipsku. V březnu 1826 onemocněl černým kašlem. Roku 1827 podnikli manželé Müllerovi cestu Porýním, při které mj. navštívili J. W. Goetha. I přes několik lázeňských pobytů ve Františkových Lázních a dalších lázních se Müllerovo zdraví stále zhoršovalo a následující rok zemřel na infarkt, ve věku pouhých 32 let.

Ve Františkových Lázních napsal Písně z Františkových Lázní u Chebu. Za to mu město roku 1910 dalo postavit kamenný památník ve Františkových sadech, autorem reliéfu je chebský sochař Adolf Mayerl (1884-1954). Památník byl stržen v květnu roku 1945 a znovu obnoven roku 2013[2].

RodinaEditovat

21. května 1821 se oženil s Adelheid Basedowovou, vnučkou reformního pedagoga Johanna Bernharda Basedowa. Měli dvě děti, dceru Augustu (* 1822) a syna (* 1823), později slavného filologa Fridricha Maxe Müllera.

DíloEditovat

Je znám především svými sociálně kritickými německými lidovými písněmi. Bojoval za řeckou nezávislost proti turecké okupaci, zvolil si přídomek "Griechen-Müller“ a naučil se řecky. Řecko však nenavštívil, cestu ukončil z důvodu morové epidemie v Istanbulu. Četl dobře anglicky a ve své tvorbě byl ovlivněn mimo jiné lordem Byronem, který se účastnil řecké války za nezávislost osobně. Širší veřejnost jej zná jako autora básní, které zhudebnil Franz Schubert v cyklech písní Krásná mlynářka ("Die schöne Müllerin", 1823) a Zimní cesta ("Die Winterreise", 1827). Müller byl ovšem také editorem a redaktorem. Pro nakladatelství Brockhaus editoval německé básníky sedmnáctého století, po něm pokračoval Karl August Förster a dokončil 14. svazek. Kromě toho Müller psal pro různé literární časopisy, včetně Literarische Conversationsblatt a Hermes.

PozůstalostEditovat

Jeho literární pozůstalost je uložena v Anhaltské zemské knihovně v Dessau.

Literární cenaEditovat

Od roku 1996 je v Německu udílena Cena Wilhelma Müllera.

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Neue deutsche Biographie, svazek 18, 1997, s. 320-322 [1]
  2. Text na tabulce u pomníku

LiteraturaEditovat

  • Neue deutsche Biographie, svazek 18, Moller-Nausea, Berlin 1997, s. 320-322, dostupné online
  • heslo Fridrich Max Müller. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto ISBN 80-7185-057-8.
  • Andreas Dorschel: 'Wilhelm Müllers Die Winterreise und die Erlösungsversprechen der Romantik', in: The German Quarterly LXVI (1993), nr. 4, pp. 467-476.

Externí odkazyEditovat