Wilfried Dietrich

německý zápasník

Wilfried Dietrich (14. října 1933 Schifferstadt3. června 1992 Durbanville) byl německý zápasník, olympijský vítěz z roku 1960.

Wilfried Dietrich
Osobní informace
Datum narození 14. října 1933
Místo narození Schifferstadt NěmeckoNěmecko Německo
Datum úmrtí 3. června 1992 (ve věku 58 let)
Místo úmrtí Durbanville, Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika
Stát Německo
Přezdívka „Jeřáb z Schifferstadtu (Kran von Schifferstadt)“
Sportovní informace
Klub VfK Schifferstadt (klub)
ASV Mainz 1888 (klub)
Trenéři Heinz Ostermann (repr. 1966-72)
Kategorie těžká váha
Zápasnický styl řecko-římský styl, volný styl
Účast na LOH 1956, 1960, 1964, 1968, 1972
Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2019
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zápas na LOH
stříbro LOH 1956 Melbourne ř.ř. +87 kg
zlato LOH 1960 Řím v.s. +87 kg
stříbro LOH 1960 Řím ř.ř. +87 kg
bronz LOH 1964 Tokio ř.ř. +97 kg
bronz LOH 1968 Mexiko v.s. +97 kg
Mistrovství světa v zápasu ve volném stylu
stříbro MS 1957 Istanbul +87 kg
zlato MS 1961 Jokohama +87 kg
bronz MS 1962 Toledo +97 kg
Mistrovství světa v zápasu řecko-římském
bronz MS 1962 Toledo +97 kg
stříbro MS 1969 Mar del Plata +100 kg
Mistrovství Evropy v zápasu ve volném stylu
zlato ME 1967 Istanbul +97 kg

Sportovní kariéraEditovat

Narodil se v Schifferstadtu do falcké rodiny. Olympijskému zápasení se věnoval od svých 18 let v klubu VfK Schifferstadt jako učeň oboru svářeč, když předtím všestranně sportoval. Po vyučení pracoval v docích v Mannheimu jako jeřábník.[1] V roce 1955 pořádalo sousední město Karlsruhe mistrovství světa v zápasu řecko-římském, na které se připravil a obsadil v nejtěžší váhové kategorii nad 87 kg 6. místo.

V roce 1956 byl vybrán do sjednoceného německého týmu na olympijské hry v Melbourne. Startoval pouze v řecko-římském stylu. V úvodním kole prohrál s ruským Sovětem Anatolijem Parfjonovem těsně verdiktem sudích 1-2, ale ve třetím kole zaskočil favorizovaného Švéda Bertila Antonssona a vítězstvím verdiktem 3-0 postoupil do finálové trojice. V souboji o druhé místo porazil Itala Adelma Bulgarelliho verdiktem 3-0 a získal stříbrnou olympijskou medaili za Sovětem Parfjonovem.

V roce 1960 startoval na olympijských hrách v Římě v obou olympijských zápasnických stylech. V řecko-římském stylu zremizoval zápasy nejprve s ukrajinským Sovětem Ivanem Bohdanem a následně s Čechoslovákem Bohumilem Kubátem. Po závěrečném kole měl na svém kontě s Kubátem shodně 5 negativních (klasifikačních) bodů za vítězným Bohdanem (4 negativní body). O jeho stříbrné olympijské medaili nakonec rozhodla nižší tělesná hmotnost. Za týden po svém medailovém úspěchu nastoupil na žíněnku ve volném stylu. Bez většího zaváhání postoupil mezi finálou trojici, ve které porazil na lopatky osetského Sověta Saukujdze Dzarasova. K zisku zlaté olympijské medaile mu stačila remíza s favorizovaným Turkem Hamitem Kaplanem, kterou po takticky bezchybném výkonu dosáhl a stal se olympijským vítězem v zápasu ve volném stylu.

V roce 1964 startoval na olympijských hrách v Tokiu v obou olympijských zápasnických stylech. Ve volném stylu však neměl dobrý vstup do turnaje, když nečekaně prohrál na body s Američanem Larry Kristoffem. Aby se v turnaji zachránil, potřeboval ve třetím kole porazit na lopatky Švéda Arne Robertssona na lopatky, což se mu nepodařilo a obsadil až dělené 7. místo. Za týden startoval v řecko-římském stylu. V úvodním kole měl štěstí na volný los. Ve čtvrtém kole prohrál na technické body s Maďarem Istvánem Kozmou a v pátém kole ho z turnaje vyřadil dosažením 6 klasifikačních bodů ruský Sovět Anatolij Roščin. Protože do šestého kola postoupili dva zápasníci, získal s nejnižším počtem klasifikačních bodů bronzovou olympijskou medaili.

V roce 1968 startoval na olympijských hrách v Mexiku pouze v olympijském volném stylu. V prvních kolech měl hratelné soupeře, se kterými nasbíral 1 negativní (klasifikační) bod. Po pátém kole zůstal v turnaji s běloruským Sovětem Alexandrem Medveďem a tureckým Bulharem Osmanem Duralievem. S oběma favority prohrál před časovým limitem na lopatky a získal bronzovou olympijskou medaili.

V roce 1972 se v 38 letech připravil na domácí olympijské hry v Mnichově a vybojoval nominaci v obou olympijských zápasnických stylech. Ve volném stylu měl výborný vstup do turnaje, když porazil na lopatky nejprve Maďara Istvána Maróthyho a následně i Čechoslováka Oldřicha Vlasáka. Ve třetím kole však prohrál na body s fenomenálním Sovětem Alexandr Medveďem a ve čtvrtém kole nastoupil proti obrovitému Američanu Chrisi Taylorovi. První osobní souboj s Američanem na olympijských hrách prohrál na body a nepostoupil do bojů o medaile. Obsadil 5. místo. Po týdnu nastoupil na řecko-římském stylu. V úvodním kole proti Američanu Chrisi Taylorovi zvítězil před časovým limitem pětibodovým chvatem přední suplex, který sportovní novináři hodnotí jako nejkrásnější chvat v historii olympijského zápasu.[2] Štěstí mu však toto vítězství nepřineslo, ve třetím kole musel kvůli zranění vzdát zápas s Rumunem Victorem Dolipschim. Obsadil dělené 4. místo.

Sportovní kariéru ukončil na klubové úrovni v roce 1977. V roce 1978 nastoupil v profesionálním ringu ke dvěma zápasům s Atonio Inokim, ale jinak se mezi profesináli neprosadil. Pracoval jako úředník ve Špýru. V osmdesátých letech se po nevydařeném podnikatelském projektu dostal do finančních dluhů, které vyřešil útěkem do Jižní Afriky,[3] kde zemřel předčasně v roce 1992.[4]

VýsledkyEditovat

Volný stylEditovat

Turnaj 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972
22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39
+87 +97 +100
Olympijské hry 1. 7. 3. 5.
Mistrovství světa 2. 1. 3. 4.
Mistrovství Evropy 1. 5.

Řecko-římský stylEditovat

Turnaj 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972
22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39
+87 +97 +100
Olympijské hry 2. 2. 3. 4.
Mistrovství světa 6. 3. 6. 2.
Mistrovství Evropy 5.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat