Wikipedistka:Meloun1212/Pískoviště 2

Elektrárna Battersea je vyřazená uhelná elektrárna nacházející se na jižním břehu řeky Temže v Nine Elms v Battersea v londýnské čtvrti Wandsworth. Byla postavena společností London Power Company (LPC) podle projektu Leonarda Pearce, hlavního inženýra LPC, a CS Allott & Son Engineers. Architekty byli J. Theo Halliday a Giles Gilbert Scott. Je to jedna z největších cihlových budov na světě a je pozoruhodná svým originálním interiérovým vybavením a výzdobou ve stylu art deco.

Budovu tvoří dvě elektrárny, postavené ve dvou etapách. Elektrárna Battersea A byla postavena v letech 1929 až 1935 a elektrárna Battersea B na východ od ní v letech 1937 až 1941, kdy byla výstavba pozastavena kvůli zhoršujícím se následkům druhé světové války. Budova byla dokončena v roce 1955. „Battersea B“ byla postavena podle téměř identického návrhu jako ‚Battersea A‘, čímž vznikla ikonická čtyřkomínová stavba.

„Battersea A“ byla vyřazena z provozu v roce 1975. V roce 1980 byla celá stavba zařazena do památkové rezervace II. stupně, „Battersea B“ byla uzavřena o tři roky později. V roce 2007 byl její památkový status zvýšen na stupeň II*. Budova zůstala prázdná až do roku 201 a během této doby téměř zchátrala. Existovaly různé plány na využití budovy, ale žádný nebyl úspěšný. V roce 2012 uzavřeli správci Ernst & Young exkluzivní smlouvu s malajsijskými společnostmi S P Setia a Sime Darby o výstavbě areálu, v němž mělo vzniknout 253 bytových jednotek, bary, restaurace, kancelářské prostory (obsazené společností Apple a klubem pro členy podnikatelské sféry No. 18), obchody a zábavní prostory. Plány byly schváleny a přestavba byla zahájena o několik let později. Od roku 2021 vlastní budovu a celkový rozvoj lokality o rozloze 42 akrů (17 ha) konsorcium malajských investorů.


Tedžon

Již rok nato byla uspořádána světová výstava v jihokorejském městě Daejeon (též Taejon). Náš pavilon byl tentokrát bez soutěže přímo zadán architektu Petru Fuchsovi, autoru řady výstavních instalací. Šlo o nevelkou stavbu s motivem vysokého trojúhelníkového štítu, která byla narychlo rozdělena na dvě poloviny – českou a slovenskou, neboť mezitím se republika rozpadla na dva samostatné státy. Na interiérech pavilonu spolupracoval Fuchs s výtvarníkem Alešem Lamrem. O akci se u nás tehdy moc nevědělo, přípravy proběhly téměř v utajení, což rozladilo zejména architektonickou obec, která logicky očekávala vypsání soutěže.[1]

První prezentace samostatné České republiky. Na přípravu bylo málo času a omezené byly také finanční prostředky. Expozice, která měla prezentovat kulturní a průmyslovou tradici Česka, byla na stísněném prostoru a návštěvníky nezaujala ani tradiční výstava skla.[2]

historii československých pavilonů na světových výstavách a veletrzích v meziválečném období [3]

Brusel, Montreal, Ósaka,[4]

Architektura a Expo v čase[5]

Reference

editovat
  1. Porevoluční hnízda her. Lidovky.cz [online]. 2010-05-29 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  2. Archiweb - Historické bylo pro Česko Expo 1958, úspěch slavila i Šanghaj. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Zdeněk Lukeš: Dávná krása starých pavilonů. www.earch.cz [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (cz) 
  4. Brusel, Montreal, Ósaka | Domov. Lidovky.cz [online]. 2010-05-22 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  5. RYSKA, Autor: Petr. Unikátní architektura…aneb EXPO v čase. www.prahaneznama.cz [online]. 2015-11-16 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online.