Wikipedistka:Jrnka ka/Pískoviště 5

Předbraní Kouřimské brány

Městské opevnění Český Brod

Historie opevnění

Město Český Brod patřilo do husitských válek pražskému biskupství a bylo v nejstarším období za činnosti biskupa Tobiáše z Bechyně po roce 1289 nebo po obsazení města po roce 1303 opatřeno dřevěnými hradbami doplněnými valem nebo příkopem.

Kamennými a finančně podstatně nákladnějšími postupně budovanými hradbami dal město obehnat arcibiskup Arnošt z Pardubic v polovině 14. století. Hradby byly tvořeny dvěma liniemi zdí, mezi nimiž byl parkán široký 9, místy až 14 metrů. O vnější linii se zmiňuje ve své kronice Beneš Krabice z Veitmíle.

Vnitřní linie hradeb měřila přes 1100 metrů, vnější byla o ca 300 metrů delší a byla v pravidelných rozestupech doplněna půlválcovými mohutnými baštami. Vnitřní zeď v průběhu 19. a 20. století téměř zmizela, její linii je možno vidět na Stabilním katastru z roku 1841. Šířka zdi byla mohutná, většinou 1,6 - 1,8 metrů. Zdivo bylo z llmového kamene.

Bašta, městské opevnění

Vnější hradba (místy zachovaná) byla vybudována z místního červeného kamene a je odlišná od většiny jiných opevnění, které jsou charakteristické pečlivým vrstvením kamenů.

Zachovalá část městského opevnění

Za husitských válek hradby zachránily město před obléháním Diviše Bořka z Miletínka. V zápise v nejstarší dochované městské kronice (založena roku 1448) se uvádí "město zevnitř i zvnějšku různými věžemi, baštami, které nikdy předtím nebyly hradbou a jinak vyzdobyli."

Branka v městském opevnění

Zachovala se i deska (uložena v městském muzeu) s kamennými nápisy s textem "1487 Magister G.. / opus hoc complevit / eitus exordium erat 14 / 51 die Mercurii... (přeloženo 1487 mistr G. dokončil toto dílo, započaté roku 1451 ve středu...).

Před původní vnitřní parkánové zdí postavili Českobrodští novou hradební zeď vysoké přibližně 5 metrů s cimbuřím a půlkruhovými baštami, kterých se do dnešní doby dochovalo šest. Do města se vstupovalo postupně vybudovanými třemi branami Liblickou (na severovýchodě, postavena roku1585), Pražskou (na jihozápadě) a Kouřimskou (na jihovýchodě). V roce 1587 bylo vybudováno předbraní Pražské brány. Předbraní Kouřimské brány musilo být vybudováno (dle dochovaného heraldického obsahu) až na přelomu vlády Maxmiliána II. (1564-1575) a Rudolfa II. (1575-1611).

Před vnější hradbou byl vyhlouben mohutný příkop, do kterého se v případě potřeby a nebezpečí dala svést voda z potoka Šembery. V době míru a klidu se v příkopě držela voda, která způsobovala obyvatelům potíže (množství komárů). V příkopech byl pasen dobytek. Na vnitřní straně vnějších hradeb byl původně vybudován také dřevěný ochoz (podsebití). Ten měli povinnost udržovat majitelé přilehlých domů a nahrazovat uhnilá dřeva (v dnešní ulici Krále Jiřího).

Velmi cenný a unikátní je sedm metrů dlouhý úsek na soukromém pozemku čp. 62, v němž na úrovni navážky se dodnes dochovaly původní středověké střílny o velikosti ca 45 x 15 cm včetně zachovalých středověkých fošen a s dřevěnou směrovatelnou příčkou.

V době renesance je zpráv o opevnění málo, jsou jen spíše náhodné zápisy. Jen dle zachovaných účtů se ví, že v roce 1580 byly opravovány dvě bašty i s makovicemi u Pražské brány, v roce 1581 byl opravován také kus zdi u Pražské brány.

Po velkém požáru města v dubnu roku 1628 se uvádí že "věže, zdi, brány a mosty městské jsou nanejvýš ohněm rozcvekané".

Po třicetileté válce význam hradeb začal silně upadat, pro město bylo opevnění dokladem jeho historického významu a viditelným symbolem postavení královského města.

Na počátku 18. století se objevily snahy některých obyvatel hradby rozebrat a a kámen použít na stavbu svých domů, proti tomu se velmi razantně postavila městská rada.

Za vlády Josefa II. byly hradby odborně prohlédnuty, finančně oceněny, následně i s přilehlými valy a parkány po částech prodány jako zahrady nebo jako stavební materiál. Stejný osud potkal později i městské brány: byly prodány ve veřejné dražbě roku 1796.

Jejich stavební stav byl vzhledem k tomu, že dlouhou dobu nebyly udržovány velmi špatný, Kouřimská dokonce hrozila zřícením, ta byla preventivně zbořena už roku 1783. Kolem roku 1840 byla zbourána hradba Liblická a jako poslední Pražská v roce 1867. Pražská brána je zachycena na nejstarší fotografii města. Ze všech hradeb zůstalo zachováno pouze předbraní Kouřimské brány v podobně po pozdně renesanční přestavbě po roce 1656.

U každí z bran stál malý domek v němž bydlil "branný" se svou rodinou, kterou vykonávali (doloženo již roku 1447) zpravidla příslušníci městské chudiny. Tím si "odpracovali" střechu nad hlavou, někdy současně vykonávali i funkci zvoníka. Podmínkou branného byla znalost němčiny. Brány se zamykaly v zimě v 8 večer (20 hodin), v létě v 10 hodin (22 hodin). V patře Pražské brány byl ještě byt ponocného.