Wikipedistka:Jiřina Peřina/Pískoviště

marešova vila

13.11.Založení pískoviště

20.11. vkládání obrázků

27.11. přidání odkazu do článků k wikifikaci

4.12. struktura encyklopedického hesla

8.12. vkládání obrázků a přenos článku z pískoviště do reálu

Toto je úvodní sekce článku. měla by obsahovat důležité informace rozepsané v jednotlivých kapitolách.

Marešova vila je v je ojedinělým dílem německého architekta , který vypracoval v roce na zakázku manželů a návrh stavby. V roce byla vila Tugendhat zapsána do seznamu .

Nadpis Historie stavby - architekt

podnadpis

normální písmo pro text

Význam vily

Podnadpis podkapitola 1

text

podnadpis 2 pod podkapitolu 1

text

Výstavba vily

Architektonický návrh vytvořil koncem roku 1928 německý architekt , který na pozvání manželů Tugendhatových přijel do Brna v září zmíněného roku. Stavba byla zahájena v červnu následujícího roku (1929), jako generální dodavatel byla zvolena brněnská firma Mořice a Artura Eislerových. Na stavbě se podílela řada domácích i zahraničních firem, přírodní materiál se dovážel z různých koutů světa.

Stavbu financoval otec Grety Tugendhat a architektovi nestanovil žádný finanční limit. Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na 5 milionů korun (přičemž cena průměrného celého domu v té době činila 50 000 korun).

Vila byla dostavěna v rekordně krátké době, trvala pouhých 14 měsíců a v prosinci 1930 se manželé Tugendhatovi již mohli nastěhovat

Popis vily

Vila Tugendhat se nachází na Černopolní 45, na území v  na č. 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366. Pozemek v příkrém svahu byl součástí velkého pozemku, patřícího k vile otce Grety Tugendhatové, známého brněnského textilního , který horní část svého pozemku dceři věnoval jako svatební dar a celou stavbu domu také financoval.

Historie vily

prohlášení technickou památkou

Technická struktura stavby však zůstala i přes válečné újmy zachována. Po osvobození vila sloužila jako soukromá škola rytmiky a taneční gymnastiky paní Karly Hladké, a to v rozmezí let 1945–1950. Pak byla vila předána Státnímu ústavu léčebného tělocviku, který zde prováděl rehabilitaci dětí s vadami páteře a špatným držením těla. V 60. letech se ozývaly hlasy o významu vily jako památky . Tyto hlasy byly vyslyšeny , kdy byl dům zapsán do Státního seznamu kulturních památek.

rekonstrukce

V 80. letech 20. století proběhla , která již tenkrát byla často kritizována. Tato kritika se týkala hlavně nedůslednosti při zasklívání hlavního obytného prostoru (nepodařilo se sehnat patřičně veliké tabule skla, nová skla byla slepena silikonem ze dvou dílů). Použita byla zcela běžná skla, na rozdíl od původních, leštěných unikátní a velmi nákladnou technikou tak, aby se prakticky neleskla. Jediné dochované původní pohyblivé sklo bylo zničeno. Zničeno bylo také do té doby dochované zařízení koupelny (kovové baterie, umyvadla, , chromované doplňky a osvětlovací tělesa byly nahrazeny běžnými, typovými výrobky osmdesátých let).

Přestože kritika této rekonstrukce se objevuje dodnes, stavebně historický průzkum provedený v roce 2001 tuto kritiku vyvrací. Vzhledem k tehdejším materiálovým a stavebně technickým možnostem a společensko-politické situaci můžeme tuto rekonstrukci označit za profesionální.

Citace

citace.com je generátor citací přes ISBN

a nebo přes souborný katalog národní knihovny ČR

ČERNÁ, Iveta. Slavné vily jihomoravského kraje. 1. vyd. v českém jazyce. Editor Jan Sedlák. Praha: Foibos, 2007, 197 s. ISBN 978-80-87073-02-5.