Wikipedistka:Hellooo/Pískoviště 3
Rod
editovatVokálová harmonie
editovat...
Souhláskové stupňování
editovat...
Skloňování
editovatSkloňování je společné pro všechna nomina. V některých publikacích se uvádí, že existuje pouze jeden společný vzor, jiné používají systém vzorů rozsáhlý zhruba stejně jako má čeština. Jeden z nich sestává z následujících vzorů:[zdroj?]
- maa („země“)
- talo („dům“)
- bussi („autobus“)
- ovi („dveře“)
- kieli („jazyk“)
- käsi („ruka“)
- huone („pokoj, místnost“)
- nainen („žena“)
- sairas („nemocný“)
- salaisuus („tajemství“)
- vastaus („odpověď“)
- avain („klíč“)
Kromě těchto vzorů existuje ještě několik méně užívaných vzorů, například kaunis („krásný“), a několik desítek nepravidelných slov, třeba lapsi („dítě“) či veli („bratr“).
Pády
editovatFinština užívá celkem 14 pádů (někdy se uvádí 15). Systém pádů je značně odlišný od českého, jejich užití se proto někdy překládá velmi špatně. Každý pád se navíc obvykle využívá v několika různých případech.
pád | běžná přípona | příklad užití | příklad | překlad příkladu |
---|---|---|---|---|
nominativ | – | talo | dům | |
genitiv | -n | (koho, čeho) | talon | domu |
partitiv | -(t)a | – | taloa | dům (jako neurčitý objekt) |
essiv | -na | jako | talona | jako dům |
translativ | -ksi | do (role něčeho) | taloksi | do (role) domu |
inessiv | -ssa | v | talossa | v domě |
elativ | -sta | z (zevnitř) | talosta | z domu |
illativ | -Vn | do | taloon | do domu |
adessiv | -lla | na, u, při | talolla | na domě |
ablativ | -lta | z | talolta | z domu |
allativ | -lle | do, na | talolle | na dům |
abessiv | -tta | bez | talotta | bez domu |
komitativ | -ne | společně (s) | taloineen | s mými domy |
instruktiv | -n | s (pomocí čeho) | taloin | s domem |
Jako 15. pád se někdy uvádí akuzativ, který je ale téměř (vyjma osobních zájmen) shodný s genetivem.
Tam, kde je to možné, existuje jak zadní, tak přední varianta pádové přípony, například -ssa a -ssä.
Pro běžný objekt ve větě se podle situace používá nominativu, genitivu, akuzativu a partitivu. Zvláštní skupinu lokálních pádů tvoří šestice inessiv, elativ, illativ, adessiv, ablativ a allativ. Tři z nich (adessiv, ablativ a allativ) jsou vnější, které se používají pro otevřené prostory. Ostatní tři jsou vnitřní. Ty se používají pro uzavřená místa.
Komitativ a instruktiv mají až na výjimky pouze tvary množného čísla, které se používají i pro jednotné číslo. Komitativ se používá často s posesivní příponou.
Inessiv, elativ, illativ, adessiv a abessiv se mohou spojovat i se slovesy například v podobě takzvaného třetího infinitivu. Pádové přípony je možno vysledovat i v postpozicích.
Příklad:
- Minä menen syömästä – „Jdu z jídla (jezení).“
Ve finštině se dají nalézt i zbytky prauralského lokativu, například ve slově ulkona („venku“). Podobně se někdy považuje za podobný zbytek dalšího pádu koncovka slova ulos („ven“). Obě slova jsou dnes příslovce. Dalším pádem, který je ve finštině jen v náznacích je prolativ, kterým vyjadřujeme české předložky „skrze“, „pomocí“ nebo „přes“ nebo jen český instrumentál. Ve finštině má koncovku -tse a najdeme ho jen v některých ustálených spojeních jako postitse – „poštou“ nebo puhelimitse – „telefonem“. Podobně jako komitativ a instruktiv i zbytky prolativu jsou většinou jen v množném číslem. Výjimkou jsou slova končící na -i.
Použití pádů není omezeno jen na příklady uvedené v tabulce. Některá slovesa se pojí například s illativem, jiné s inessivem nebo elativem, přičemž se ve všech případech prakticky jedná o objekt. Dále se některé pády používají v ustálených spojeních, například adessiv může někdy nahrazovat český instrumentál.
Příklady:
- Minä rakastun saunaan. – „Zamilovávám se do sauny.“
- Minä käyn saunassa. – „Navštěvuji saunu.“
- Minä pidän saunasta. – „Mám rád saunu.“
- Minä kirjoitan kynällä. – „Píši tužkou.“
V některých starších zdrojích se některé pády jmenují jinak, případně došlo k jejich upřesnění.
- indefinitiv = partitiv
- objektiv = akuzativ
- mutativ = translativ
- prosekutiv = prolativ
Přídavná jména
editovatStupňování
editovat...
Zájmena
editovatOsobní zájmena
editovatnominativ | genitiv | akuzativ | partitiv | essiv | translativ | inessiv | elativ | illativ | adessiv | ablativ | allativ | abessiv |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
minä (já) | minun | minut | minua | minuna | minuksi | minussa | minusta | minuun | minulla | minulta | minulle | minutta |
sinä (ty) | sinun | sinut | sinua | sinuna | sinuksi | sinussa | sinusta | sinuun | sinulla | sinulta | sinulle | sinutta |
hän (on/ona) | hänen | hänet | häntä | hänenä | häneksi | hänessä | hänestä | häneen | hänellä | häneltä | hänelle | hänettä |
me (my) | meidän | meidät | meitä | meinä | meiksi | meissä | meistä | meihin | meillä | meiltä | meille | meittä |
te (vy) | teidän | teidät | teitä | teinä | teiksi | teissä | teistä | teihin | teillä | teiltä | teille | teittä |
he (oni/ony) | heidän | heidät | heitä | heinä | heiksi | heissä | heistä | heihin | heillä | heiltä | heille | heittä |
Kmeny osobních zájmen nejsou vytvořeny podle obvyklých pravidel, pádové koncovky však zůstávají stejné, s výjimkou akuzativu, kde mají osobní zájmena zvláštní tvar. V zájmenech me, te a he se před pádovou koncovkou vyskytuje plurálová přípona -i- (např. meillä).
Číslovky
editovatZákladní a řadové číslovky
editovatČíslovka | Základní | Řadová | Číslovka | Základní | Řadová |
---|---|---|---|---|---|
0 | nolla | nollas | 21 | kaksikymmentäyksi | kahdeskymmenesensimmäinen |
1 | yksi | ensimmäinen | 30 | kolmekymmentä | kolmaskymmenes |
2 | kaksi | toinen | 40 | neljäkymmentä | neljäskymmenes |
3 | kolme | kolmas | 50 | viisikymmentä | viideskymmenes |
4 | neljä | neljäs | 60 | kuusikymmentä | kuudeskymmenes |
5 | viisi | viides | 70 | seitsemänkymmentä | seitsemäskymmenes |
6 | kuusi | kuudes | 80 | kahdeksankymmentä | kahdeksaskymmenes |
7 | seitsemän | seitsemäs | 90 | yhdeksänkymmentä | yhdeksäskymmenes |
8 | kahdeksan | kahdeksas | 100 | sata | sadas |
9 | yhdeksän | yhdeksäs | 101 | satayksi | sadas ensimmäinen |
10 | kymmenen | kymmenes | 200 | kaksisataa | kahdessadas |
11 | yksitoista | yhdestoista | 300 | kolmesataa | kolmessadas |
12 | kaksitoista | kahdestoista | 400 | neljäsataa | neljässadas |
13 | kolmetoista | kolmastoista | 500 | viisisataa | viidessadas |
14 | neljätoista | neljästoista | 600 | kuusisataa | kuudessadas |
15 | viisitoista | viidestoista | 700 | seitsemänsataa | seitsemässadas |
16 | kuusitoista | kuudestoista | 800 | kahdeksansataa | kahdeksassadas |
17 | seitsemäntoista | seitsemästoista | 900 | yhdeksänsataa | yhdeksässadas |
18 | kahdeksantoista | kahdeksastoista | 1000 | tuhat | tuhannes |
19 | yhdeksäntoista | yhdeksästoista | 2000 | kaksituhatta | kahdestuhannes |
20 | kaksikymmentä | kahdeskymmenes | 1 000 000 | miljoona | miljoonas |
Řadové číslovky se tvoří z číslovek základních přidáním přípony -s. Nepravidelně jsou vytvořena pouze slova ensimmäinen („první“), toinen („druhý“) a kolmas („třetí“), kde se koncové e ve slově kolme („tři“) změnilo na a. Finské číslovky se na rozdíl od češtiny píší dohromady, bez mezer, a oddělují se až v případě velkých čísel (u základních vždy po tisících, u řadových po stovkách).
Příklady:
- 456 302 – neljäsataaviisikymmentäkuusituhatta kolmesataakaksi
- 320. – kolmessadas kahdeskymmenes
Podstatné jméno, které stojí za číslovkou jinou než 1, se uvádí vždy v partitivu jednotného čísla. Pokud stojí za číslovkou 1, podstatné jméno je v nominativu. V některých případech lze použít i partitiv množného čísla, např. tuhansia taloja – „tisíce domů“ (srovnej: tuhat taloa – „tisíc domů“). Pokud je číslovka podmětem, přísudek je v jednotném čísle. Výjimečně může být přísudek v plurálu, pokud před číslovkou stojí ukazovací zájmeno.
Příklady:
- yksi talo – „jeden dům“
- kaksi taloa – „dva domy“
- puoli litraa – „půl litru“
- Kolme taloa seisoo. – „Tři domy stojí.“
- Nämä kolme taloa seisovat. – „Tyhle tři domy stojí.“
Násobné číslovky
editovatNásobné číslovky se tvoří pomocí základní číslovky a slova kerta („krát“) a píší se odděleně.
Příklady:
- (yhden) kerran – „jednou“
- kaksi kertaa – „dvakrát“
Zlomky a desetinná čísla
editovatČísla vyjadřující podíl se tvoří pomocí řadové číslovky a slova osa („část“) a píší se dohromady. U čísel do šesti lze tyto číslovky tvořit také pomocí genitivu řadové číslovky a přípony -s.
- 1/2 (polovina) – puoli / puolet
- 1/3 (třetina) – kolmannes / kolmasosa
- 1/4 (čtvrtina) – neljännes / neljäsosa
- 1/5 (pětina) – viidennes / viidesosa
- 1/6 (šestina) – kuudennes / kuudesosa
- 3/7 – kolme seitsemässosaa
- 0,25 – nolla pilkku kaksikymmentäviisi
Slovesa
editovatPodobně jako můžeme najít vzory u ohýbání substantiv, můžeme je najít i u ohýbání sloves. Jejich systém se v publikacích liší. Jeden z nich je zde:[zdroj?]
- 1. třída saa/da („dostat“)
- 2. třída puhu/a („mluvit“)
- 3. třída má dvě podtřídy
- podtřída 3a) má tři vzory
- vzor tul/la („přijít“)
- vzor sur/ra („smutnit“)
- vzor pan/na („položit“)
- podtřída 3b)nous/ta („vstát“)
- podtřída 3a) má tři vzory
- 4. třída má tři podtřídy
- podtřída 4a) halu/ta („chtít“)
- podtřída 4b) tarvi/ta („potřebovat“)
- podtřída 4c) vanhe/ta („stárnout“)
Kromě těchto tříd je možno se setkat i s několika nepravidelnými slovesy, např. olla („být“), nähdä („vidět“), tehdä („dělat“) nebo käydä („chodit“).
Časy
editovatFinština má čtyři slovesné časy: přítomný (prézens), předpřítomný (perfektum), minulý (imperfektum, které je ale vlastně préteritem) a předminulý (plusquamperfektum). Finština nemá budoucí čas. Nahrazuje ho buď opisnými tvary nebo přítomným časem. Pomocí pádových koncovek přidávaných k odvozeninám ze sloves se dá vyjádřit i určitá průběhovost děje.
Příklady:
- Minä olin mennyt. – „Šel jsem (před tím, než se něco stalo).“
- Minä menin. – „Šel jsem.“
- Minä olen mennyt. – „Šel jsem (před chvílí).“
- Minä menen. – „Jdu.“
- Minä aion mennä. – „Půjdu.“ („Plánuju jít.“)
- Minä olen menossa. – „Jdu (právě teď).“ („Jsem v chození.“)
Přítomný čas
editovat...
Minulý čas
editovat...
Předpřítomný čas
editovat...
Předminulý čas
editovat...
Slovesné způsoby
editovatFinština má čtyři slovesné způsoby: oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ), podmiňovací (kondicionál) a potenciál. Někdy se za pátý způsob považuje eventiv, který je kombinací podmiňovacího způsobu a potenciálu. Používal se ve staré literatuře a je možné ho nalézt třeba v historickém eposu Kalevala.
Příklady:
- Sinä puhut. – „Mluvíš.“
- Puhu! – „Mluv!“
- Älä puhu! – „Nemluv!“
- Puhukaa! – „Mluvte!“
- Älkää puhuko!" – „Nemluvte!“
- Puhuisit." – „Mluvil bys.“
- Olisit puhunut.„ – „Mluvil bys.“ (minulý čas)
- Puhuttaisiin.“ – „Mluvilo by se.“ (podmiňovací způsob trpného rodu)
Rozkazovací způsob
editovat...
Podmiňovací způsob
editovat...
Potenciál
editovat...
Slovesný rod
editovatFinština má jak činný (aktivní), tak trpný (pasivní) slovesný rod. Trpný rod se využívá mnohem více než v češtině. V hovorové finštině se tvary trpného rodu někdy přenášejí i do činného rodu. Vytváří se z kořene infinitivu přidáním koncovky -Kaan (kde K představuje souhlásku) v případě přítomného času a koncovek -tiin nebo -ttiin v případě minulého času.
Přítomný čas trpného rodu
editovatPřítomný čas trpného rodu se tvoří tak, že se k slabému samohláskovému nebo souhláskovému (pokud jej sloveso má) kmenu připojí přípona -taan/-tään. Pokud kmen slovesa končí na samohlásku -a/-ä, dochází k změně na -e. Slovesa, jejichž infinitiv končí na -da/-dä, mají příponu daan/dään. Slovesa, která mají infinitivní koncovku -la/-lä, -na/-nä nebo -ra/-rä, mají příponu pasivu -laan/-lään, -naan/-nään nebo -raan/-rään. Verba kontrakta, která mají v infinitivu koncovku -ta, připojují v pasivu pouze příponu -an/-än přímo k infinitivu. Záporný tvar pasivu se utvoří s kladného pasivu odtržením koncového -an/-än a přidáním záporného slovesa ei. Tudíž jsou tvary některých sloves shodné s tvary infinitivu.
infinitiv | kmen | kladné pasivum | záporné pasivum |
---|---|---|---|
přípona -taan/-tään | |||
antaa – dát | anne- | annetaan | ei anneta |
nukkua – spát | nuku- | nukutaan | ei nukuta |
lukea – číst | lue- | luetaan | ei lueta |
nousta – vstávat | nous- | noustaan | ei nousta |
přípona -daan/-dään | |||
jouda – pít | jou- | joudaan | ei jouda |
tehdä – dělat | teh- | tehdään | ei tehdä |
přípona -laan/-lään -naan/-nään -raan/-rään | |||
olla – být | ol- | ollaan | ei olla |
mennä – jít | men- | mennään | ei mennä |
purra – kousat | pur- | purraan | ei purra |
verba kontrakta – přípona -an/-än | |||
haluta – chtít | halutaan | ei haluta | |
tarvita – potřebovat | tarvitaan | ei tarvita |
Minulý čas trpného rodu
editovatMinulé pasivum se tvoří obdobně jako pasivum přítomného času. Koncovka se připojuje k samohláskovému nebo souhláskovému (pokud jej sloveso má) kmenu. Pokud se připojuje k samohláskovému kmenu s krátkou samohláskou na konci, je přípona -ttiin. V ostatních případech je přípona -tiin. Stejně jako v případě přítomného pasiva dochází ke změně samohlásky -a/-ä na konci kmenu na -e. Záporný tvar minulého pasivu dostaneme odtržením -iin od kladného minulého pasiva a přidáním koncovky -u/-y. Přípony záporného minulého pasiva jsou tedy -ttu/-tty a -tu/-ty. Tento tvar je shodný s tvarem minulého pasivního participia. Verba kontrakta se na rozdíl od přítomného pasiva tvoří tak, že k souhláskovému kmeni připojíme koncovku tiin/tiin.
infinitiv | kmen | kladné pasivum | záporné pasivum |
---|---|---|---|
přípona -ttiin | |||
antaa – dát | anne- | annettiin | ei annettu |
nukkua – spát | nuku- | nukuttiin | ei nukuttu |
lukea – číst | lue- | luetaan | ei luettu |
přípona -tiin | |||
nousta – vstávat | nous- | noustiin | ei noustu |
jouda – pít | jou- | joutiin | ei joutu |
tehdä – dělat | teh- | tehtiin | ei tehty |
olla – být | ol- | oltiin | ei oltu |
mennä – jít | men- | mentiin | ei menty |
purra – kousat | pur- | purtiin | ei purtu |
verba kontrakta – přípona -tiin | |||
haluta – chtít | halut- | haluttiin | ei haluttu |
tarvita – potřebovat | tarvit- | tarvittiin | ei tarvittu |
Předpřítomný a předminulý čas trpného rodu
editovatTvoří se pomocným slovesem olla a tvarem minulého pasivního participia (přípony -ttu/-tty a -tu/-ty, viz minulý čas trpného rodu). Sloveso olla je v předpřítomném pasivu ve tvaru on/ei ole a v předminulém pasivu ve tvaru oli/ei ollut. Sloveso olla je jen v těchto tvarech, protože trpný rod má pouze jeden tvar.
Předpřítomný čas trpného rodu:
- on annettu – ei ole annettu
- on tehty – ei ole tehty
- on menty – ei ole menty
Předminulý čas trpného rodu:
- oli annettu – ei ollut annettu
- oli tehty – ei ollut tehty
- oli menty – ei ollut menty
Zápor
editovatZápor se ve finštině vyjadřuje pomocným negativním slovesem, které v češtině neexistuje. Toto sloveso nemá infinitiv a pro každou mluvnickou osobu má jiný tvar. Koncovky těchto tvarů jsou shodné s osobními koncovkami, které se připojují ke slovesům v přítomném čase. Tyto tvary se používají při tvorbě záporů všech časů a způsobů s výjimkou imperativu, kde se používají odlišné tvary tohoto slovesa.
základní tvar | imperativ | ||||
---|---|---|---|---|---|
osoba | singulár | plurál | osoba | singulár | plurál |
1. | en | emme | 1. | – | älkäämme |
2. | et | ette | 2. | älä | älkää |
3. | ei | eivät | 3. | älköön | älkööt |
Příklady:
- Minä puhun. – „Mluvím.“
- Minä en puhu. – „Nemluvím.“
- Älä puhu! – „Nemluv!“
- Etkö sinä puhu? – „Nemluvíš?“
Posesivní konstrukce
editovatFinština nemá sloveso „mít“, ale nahrazuje je, podobně jako ruština, opisem, který se asi nejlépe dá vyjádřit jako „u někoho je něco“ nebo také „na někom je něco“.
Příklady:
- Minulla on auto. – „Mám auto.“ (doslova „U mě je auto.“)
- Heillä ei oli rahaa. – „Neměli peníze.“
Příslovce
editovatPříslovce se mohou tvořit z přídavných jmen pomocí přípon -n nebo -sti. Příslovce zakončená na -n se vždy vážou k přídavnému jménu, zatímco příslovce zakončená na -sti mohou stát ve větě samostatně.
Příklady:
- Hän oli kovin surullinen. – „Byl strašně smutný.“
- Tuulee kovasti. – „Strašně fouká.“
Stupňování
editovat...
Předložky a záložky
editovatAčkoliv finština hojně využívá pádových přípon a má celkem mnoho předložek (prepozice), zcela zvláštním fenoménem jsou záložky (postpozice), které stojí vždy za slovem, ke kterému patří. Pojí se většinou s genetivem nebo partitivem, možné jsou však i jiné kombinace. Změnou pádu může předložka nebo záložka i změnit svůj význam.
Příklady:
- ilman sinua – „bez tebe“
- talon edessä – „před domem“
- kirkkoa vastapäätä – „naproti kostela“ (lze i vastapäätä kirkkoa)
- joulukuuhun asti – „do prosince“
- joulukuusta asti – „od prosince“
Otázka
editovatOtázka se ve finštině tvoří pomocí přípony -ko/-kö. Ta se připojuje vždy k prvnímu slovu ve větě a používá se u otázek, na něž je možno odpovědět „ano“ nebo „ne“. V jiných otázkách se nepřikládá. Intonace se v otázce na rozdíl od češtiny a jiných jazyků nezvedá, je tedy stejná jako u oznamovací věty.
Příklad:
- Onko hän kotona? – „Je doma?“
- Missä on kukka? – „Kde je kytka?“ (nelze odpovědět ano/ne)
Přivlastňování
editovatFinština nemá přivlastňovací přídavná jména. Místo nich využívá genitivu.
Příklad:
- isän auto – „otcovo auto“ (dosl. „auto otce“)
- Onko se sinun? – „Je to tvoje?“
Přivlastňovací přípony
editovatos. | singulár | plurál |
---|---|---|
1. | -ni | -mme |
2. | -si | -nne |
3. | -nsa/-nsä, -Vn |
Finština nemá ani přivlastňovací zájmena, místo nich využívá osobních zájmen v genitivu a přivlastňovacích přípon. Ty se připojují vždy ke slovu, které označuje předmět vlastnictví, a stojí až za pádovou koncovkou. Přivlastňovací přípony všech osob se v plurálu i singuláru od sebe liší, pouze třetí osoba je má společné pro obě čísla. Třetí osoby mají také dva sufixy: -nsa/-nsä a -Vn (kde V je samohláska před přivlastňovací příponou; tato samohláska se vlastně prodlouží). Příponu -nsa/-nsä lze připojit ke všem pádům, avšak tam, kde je to možné, se častěji užívá přípona -Vn. Ta se používá pouze po pádových koncovkách zakončených na krátkou samohlásku, nikoliv tedy po nominativu, genitivu nebo illativu.
U 1. a 2. osoby singuláru i plurálu se mohou zájmena v genitivu vypouštět, u třetích osob nikoliv. V mluvené finštině se přípony nepoužívají a přivlastňování se tvoří jen pomocí zkráceného tvaru osobních zájmen v genitivu. Přivlastňovací přípony se mohou používat také s předložkami a záložkami.
Příklady:
- hänen talonsa – „její dům“
- hänen talostansa / hänen talostaan – „z jeho (jejího) domu“
- (minun) autoni – „moje auto“
- mun auto – „moje auto“ (mluvená finština; ve standardní finštině je však podobná konstrukce – „minun auto“ – chybná)
- sinun edessäsi – „před tebou“
Při skloňování má jméno s přivlastňovacím sufixem stejný tvar nominativu singuláru, nominativu plurálu a genitivu singuláru. Význam se pak překládá dle kontextu. Samotné slovo autoni lze přeložit jako „moje auto“, „moje auta“ nebo „mého auta“. Při skloňování slova s přivlastňovacím sufixem odpadá z illativu koncové -n (např. autoon + -ni → autooni).
Přípony
editovatKromě přípon popsaných výše má finština ještě mnoho dalších. Lze se setkat např. s příponou -kin vyjadřující české slovo „také“ nebo -kaan/-kään, která je překládána jako slovo „ani“. Přípona -han/-hän má několik různých významů, jeden z nich zhruba odpovídá české příponě „-pak“, v jiném případě přípona zdůrazňuje řečnickou otázku.
Příklad:
- autokin – „i auto“
- minäkään – „ani já“
- Missähän? – „Kdepak?“
- Voinkohan? – „Mohu?“ (řečnická otázka)
Odkazy
editovatReference
editovat
Literatura
editovat- LINDROOS, Hilkka. Finština nejen pro samouky. Praha: Leda, 2002. 344 s. ISBN 80-7335-000-9.
- KARLSSON, Fred. Finnish: An Essential Grammar. Londýn: Routledge, 2008. 288 s. ISBN 978-0-415-43914-5. (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Příklad vyčasování slovesa (finsky)