Wikipedista:Vojtěch Zavadil/Bobovité

Jak číst taxoboxBobovité
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Lindl., 1836

Bobovité (Fabaceae), dříve také motýlokvěté (Papilionaceae) či vikvovité (Viciaceae), je čeleď dvouděložných rostlin z řádu bobotvaré (Fabales).

TaxonomieEditovat

V současné taxonomii je čeleď bobovité pojata široce a byly do ní vřazeny čeledi citlivkovité a sapanovité.

PopisEditovat

KvětyEditovat

Květy bobovitých jsou velmi různorodé, většinou pětičetné. U bazální podčeledi Caesalpinioideae jsou květy více či méně dvoustranně souměrné, u Mimosoideae pravidelné, u většiny Faboideae silně dvoustranně souměrné. Kališní lístky jsou volné nebo srostlé v kališní trubku, někdy je kalich dvoupyský. Koruna Tyčinek je nejčastěji 10, řidčeji méně, u podčeledi Mimosoideae více. Semeník je svrchní, u převážné většiny zástupců tvořený jediným plodolistem. [1]

Druhové bohatstvíEditovat

Bobovité jsou co do počtu druhů třetí nejbohatší čeleď cévnatých rostlin, po vstavačovitých (Orchidaceae) a hvězdnicovitých (Asteraceae). Bobovité celosvětově zahrnují celkem 751 rodů a asi 19500 druhů. Největší rod této čeledi, kozinec (Astragalus), je se svými 3000 druhy zároveň největším rodem kvetoucích rostlin. Další velké rody jsou akácie (Acacia, 1200 druhů), indigovník (Indigofera, 750 druhů), chřestnatec (Crotalaria, přes 600 druhů) a citlivka (Mimosa, 500 druhů. Zároveň čeleď zahrnuje i množství rodů zastoupených jen jedním nebo několika druhy.[1][2][3]

RozšířeníEditovat

Bobovité jsou kosmopolitně rozšířená čeleď. Vyskytují se na všech kontinentech, od tropů po mírný pás a od nížin do hor. Osidlují nejrůznější typy stanovišť a často tvoří dominantní složku společenstev, ve kterých rostou. Příkladem může být jihoamerický tropický prales, kde bobovité plní podobnou roli jako dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae) v Asii.[2] Pouze minimálně jsou zastoupeny mezi vodními rostlinami.

V původní květeně ČR je čeleď bobovité zastoupena celkem 22 rody. Na druhy nejbohatší jsou rody vikev (Vicia) a jetel (Trifolium), zastoupené v naší květeně 18 druhy, též hrachor (Lathyrus) se 13 a kozinec (Astragalus) se 7 druhy. Několika druhy jsou zastoupeny rody tolice (Medicago), čilimník (Chamaecytisus a Cytisus, včetně janovce metlatého (Cytisus scoparius), kručinka (Genista), jehlice (Ononis), komonice (Melilotus), štírovník (Lotus), bílojetel (Dorycnium) a vičenec (Onobrychis). Celkem 9 rodů je v české květeně zastoupeno pouze jediným druhem: lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), ledenec přímořský (Tetragonolobus marittimus), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria), čičorka pestrá (Securigera varia), čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa), kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides) a pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca).

Množství bobovitých nalezneme také mezi okrasnými dřevinami, z nichž některé intenzívně zplaňují. K běžně pěstovaným a více či méně zplaňujícím cizokrajným dřevinám náleží zejména trnovník akát (Robinia pseudoacacia), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), čimišník stromovitý (Caragana arborescens), žanovec měchýřník (Colutea arborescens) a netvařec křovitý (Amorpha fruticosa). Z bylin zplaňují zejména jestřabina lékařská (Galega officinalis) a lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra).[4]

Ekologické interakceEditovat

Bobovité plní hrají zásadní roli v různých přírodních ekologických společenstvech zejména ze dvou důvodů: jsou schopny vázat vzdušný dusík a produkují semena bohatá na bílkoviny.[2] Bobovité jsou jedna z nejúspěšnějších linií cévnatých rostlin. Tvoří zásadní složku biotopů v mírném i mediteránním klimatu, ve vlhkých a aridních oblastech tropů, tropických pralesích i na savanách. V tropické Americe a Africe jsou stromy z čeledi bobovité zásadní složkou tropického pralesa, v Asii je nahrazují dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae).[2][5]

Fixace dusíku a mykorhizaEditovat

Mnoho zástupců bobovitých má na kořenech hlízky s baktériemi vázajícími vzdušný dusík. Zejména rod Rhizobium, dále Agrobacterium, Bradyrhizobium, Burkholderia aj. Mají to zejména Faboideae a Mimosoideae, zatímco Caesalpinioideae méně. Častější mimo tropy, v tropech méně. Nodule formation is initiated by the exudation of flavonoids, isoflavonoids, and other attractants by the host and infection of a root hair by a bacterium. Jsou však i jiné mechanismy. Vodní Fabaceae (Neptunia, Aeschynomene) mají stonkové hlízky.[6] U Caesalpinioideae je spíše ektotrofní mykorhiza než dusík vázající bakterie, což jim zřejmě umožňuje osidlovat nejchudší písčité půdy.[5] nitrogen in the xylem sap is transported as a mixture of amino acids, amides, and sometimes also ureides; very little is transported as nitrate.[6]

HerbivorieEditovat

Bobovité mají zvýšený obsah bílkovin a jsou vyhledávány herbivory. Bobovité se brání herbivorům obsahem různých jedovatých látek, jako jsou neproteinové aminokyseliny, alkaloidy, U Oxytropis kansuensis je indolizidinový alkaloid swainsonin syntetizován endofytní askomycetou rodu Undifilum. Podobně u Astragalus a Swainsona (zde příbuzná askomyceta Embellisia). Živí se na nich zejména housenky modráskovitých (Lycaenidae), zejména ohniváčci (Lycaeninae), Curetinae, Riodininae, dále žluťásci (Coliadinae) a bělásci (Dismorphiinae) z čeledi běláskovití (Pieridae). Také asi 70% všech druhů zrnokazovitých brouků (Bruchidae) se živí semeny bobovitých. Danausovití (Danainae) a běloskvrnáčovití (Ctenuchidae) vyhledávají květy rostlin rodu Crotalaria kvůli pyrrolizidinovým alkaloidům, které potřebují na feromony. Crotalarie také vyhledávají přástevníci rodu Utetheisa, jed slouží jako ochrana mladým housenkám. Také housenky vřetenušky obecné získávají jedy z bobovitých, jmenovitě z Lotus corniculatus.[6]

Bobovité a mravenciEditovat

Mnohé bobovité, zejména Mimosoideae, řidčeji i Caesalpinioideae, mají symbiózu s mravenci. Při bázi bázi řapíku nebo na řapíčcích či středním vřetenu listů bývají vyvinuta nektária poskytující mravencům sladký roztok, obsahující zejména sacharózu. Mravenci je za to chrání před herbivory. Nektária se v evoluci vyvinula vícekrát. Některé akácie mají ještě těsnější vazbu s mravenci rodu Pseudomyrmex. Na koncích lístečků tvoří Beltova tělíska bohatá na proteiny, mravenci bydlí v dutých trnech a ještě srkají sladkou šťávu z nektárií. Nektar na rozdíl od jiných Mimosoideae neobsahuje sacharózu a těmto mravencům chybí enzym invertáza ke štěpení sacharózy. Komplexní interakce mezi inhibitory proteázy v rostlinách a proteázou v mravencích pomáhají chránit beltova tělíska před jinými než symbiotickými mravenci.[6]

DiverzitaEditovat

Různost forem bobovitých je ohromující. Jsou mezi nimi krátkověké drobné bylinky i obrovské pralesní stromy dorůstající výšek až 70 metrů, dřevnaté i bylinné liány

OpylováníEditovat

Květy bobovitých jsou opylovány povětšině hmyzem, a to zejména včelami. ///Nektar je u mnohých zástupců produkován kruhovitým nektáriem obklopujícím bázi semeníku. – jen u Caesalpiniaceae???/// Motýlovité květy jsou svojí stavbou přizpůsobeny tomu, aby opylovač přišel do kontaktu s pylem a odevzdal jej na bliznu.///více informací/// Srůst nitek tyčinek do trubičky u některých zástupců Mimosoideae je považován za přizpůsobení opylování můrami, netopýry nebo ptáky. U některých zástupců se objevují kleistogamické květy, které se ani neotevírají a probíhá v nich samoopylení. Některé tropické stromovité druhy s visícími květy či květenstvími jsou přizpůsobeny opylování netopýry, jako např. kurbaryl (Hymenaea), parkie (Parkia) a některé druhy rodu Inga, jiné jsou opylované ptáky. Americké druhy opylované kolibříky mají červené květy vesměs trubkovitého tvaru, jako např. Brownea, některé zarděnice (Erythrina). ///Erythrina ve Starém a Novém světě/// Opylování jinými organismy (motýly, mouchami, mravenci, brouky) nebo větrem je spíše výjimečné.

Šíření semenEditovat

TaxonomieEditovat

Čeleď bobovité popsal John Lindley v roce 1836. Ve většině klasických botanických systémů (Cronquist, Dahlgren) byly bobovité rozděleny do tří čeledí: bobovité (Fabaceae s.str.), citlivkovité (Mimosaceae) a sapanovité (Caesalpiniaceae) v rámci řádu bobotvaré (Fabales). V Tachtadžjanově systému byly bobovité pojaty široce a tyto tři čeledi

ZajímavostiEditovat

Čeleď bobovité je na botanické pozoruhodnosti poměrně bohatá. Prosopis velutina může v průběhu jednoho roku vytvořit i milion květů.[2]

Další:

VýznamEditovat

LuštěninyEditovat

Okrasné rostlinyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené flch není určen žádný text
  2. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  3. BRUNEAU, Anne et al. Legume phylogeny and classification in the 21st century: progress, prospects and lessons for other species-rich clades. Taxon. 2013, roč. 62 (2). 
  4. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 
  5. a b Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené gentry není určen žádný text
  6. a b c d STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat



 Vlčinec
 
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Podčeleď Faboideae
Tribus Thermopsideae
Rod vlčinec (Thermopsis)
R.Br., 1811

Vlčinec (Thermopsis) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae).

PopisEditovat

RozšířeníEditovat

VýznamEditovat

ReferenceEditovat