Wikipedista:Skot/Pískoviště2

Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie v Klementinu
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťStaré Město
Základní informace
Církevčeská římskokatolická
Provinciečeská
Diecézepražská
Statuskaple
Datum posvěcení1600
Architektonický popis
ArchitektDomenico Bossi (Ottaviano Mascarino)
Stavební slohmanýrismus/baroko
Výstavba15901597
Specifikace
Stavební materiálkámen, zdivo
Další informace
AdresaKarlova
11000 Praha 1-Staré Město

Kaple Nanebevzetí Panny Marie v Klementinu, známá jako Vlašská kaple je římskokatolická kaple dokončená roku 1600 v barokním slohu. Nachází v Karlově ulici na Starém MěstěPraze 1. Stavebně je propojena s jezuitským komplexem Klementina, má společný vstupní portikuskostelem sv. Klimenta a současně je umístěna za kněžištěm kostela Nejsvětějšího Salvátora.

Historie

editovat
 
Večerní kaple

Při staroměstské jezuitské koleji v místě dnešní kaple existovala již v roce 1569 starší kaple a oratoř, která sloužila pro potřeby pražské italské komunity.[1] Italové (Vlaši) si staroměstskou lokalitu zvolili proto, že zdejší jezuité se sídlem v Klementinu nabízeli kázání v italštině. Italská komunita se však rozrostla natolik, že původní kaple již kapacitně nedostačovala, proto byla v roce 1589 stržena a od roku 1590 celkově přestavěna. Nová kaple byla vysvěcena v na svátek Nanebevzetí Panny Marie v srpnu 1600 Monsignorem Filippem Spinellim, tehdejším papežským nunciem u dvora Rudolfa II.[2]

Ve spolupráci s jezuity pražští Italové založili duchovní společenství, z něhož se později vyvinula samostatná Vlašské kongregace Nanebevzetí Panny Marie. Ve Vlašské ulici na Malé Straně později vznikla kaple Panny Marie a sv. Karla Boromejského jako součást Vlašského špitálu, která staroměstskou kapli částečně nahradila. Tíživá finanční situace přiměla Kongregaci v roce 1942 převést obě kaple i špitál do vlastnictví italského státu.

V souvislosti s výstavbou kostela sv. Klimenta prošla Vlašská kaple v letech 1715–1735 výraznými barokními úpravami, které významně změnily její vnitřní vzhled i dispozici. Došlo k přesunu hlavního oltáře z východní strany na západní, nad novým vchodem v původním místě oltáře byl vybudován malý balkon, kam byly později umístěny varhany. Pro vstup do kaple i kostela sv. Klimenta byl postaven společný vstupní portikus dle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky. Původní manýristická výzdoba kaple byla odstraněna a nahrazena barokní, v roce 1734 byla provedena nová malířská výzdoba včetně kupole.[3] Autoři nástěnných maleb nejsou s jistotou známi, jako možný autor hlavní fresky Nanebevzetí Panny Marie umístěné v kupoli je uváděn Giovanni Pietro Scotti.[3][4]

 
Večerní kaple

Jednoduchá kaple eliptického půdorysu byla vystavěna v letech 1590–1600 v manýristickém stylu. Svůj název vlašská (tj. italská) získala podle Vlašské kongregace tvořené komunitou Italů žijících v Praze na Malé Straně na protějším břehu Vltavy, pro něž byla vystavěna. Dnešní podoba kaple z let 1590-1600, vzniklá po celkové přestavbě staré kaple, díky své svébytné architektonické struktuře na eliptickém půdorysu s vnitřním ochozem, tvořícím malé mělké výklenkové kapličky, dodnes zaujímá význačné místo v historii české i evropské architektury, neboť je prvním příkladem[1] italské kaple na eliptickém půdorysu v Evropě severně od Alp.

Kapli s kupolí zdobila majestátní freska s výjevem nanebevzetí Panny Marie od neznámého a geniálního italského mistra tehdejší doby. I přes zasvěcení Panně Marii, byla kaple odedávna hovorově nazývána "Vlašská kaple", jak je ostatně běžně nazývána dodnes.

Fotogalerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b HORYNA, Mojmír; OULÍKOVÁ, Petra. Kostel Nejsvětějšího Salvátora a Vlašská kaple. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 39 s. ISBN 80-7195-070-X. S. 33-37. 
  2. OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum : průvodce. Praha: Národní knihovna České republiky, 2006. 76 s. ISBN 80-7050-491-9. S. 65-66. 
  3. a b FIALOVÁ, Hana. Vlašská kaple a italská komunita v Praze z hlediska konceptu paměti. Praha, 2008 [cit. 10-06-2024]. 80 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Studium humanitní vzdělanosti. Vedoucí práce Blanka Altová. s. 15–16. Dostupné online.
  4. PREISS, Pavel. Italští umělci v Praze. Praha: Panorama, 1986. 548 s. S. 405. 

Literatura

editovat
  • Eduard Škoda, Pražské svatyně, Libri, Praha 2002

Externí odkazy

editovat