Wikipedista:PraBor/Pískoviště
JUDr. Přemysl Pražák | |
---|---|
Narození | 19.3.1908 Praha |
Úmrtí | 27.10.1966 Praha |
Místo pohřbení | Praha - Vinohradský hřbitov (50°4′35″ s. š., 14°28′53″ v. d.) |
Povolání | knihovník, hudební kritik a publicista |
Národnost | česká |
Stát | Československo |
Vzdělání | VŠ práva, filosofie, knihovnictví |
Alma mater | Universita Karlova Praha |
Manžel(ka) | Emma Trundová (1914-2000) |
Děti | Radmila (1945) Bořivoj (1948) |
Rodiče | Albert Pražák Marie, roz. Pexová |
JUDr. Přemysl Pražák (19. března 1908 Praha - 27. října 1966 Praha) byl český hudební kritik a publicista
JUDr. Přemysl Pražák byl synem univ. prof. PHDr. Alberta Pražáka. Po absolvování gymnasia v Křemencově ulici v Praze vystudoval na Universitě Karlově v Praze práva a současně studoval hru na klavír a hudební teorii. Po roce 1945 ještě vystudoval literární historii a knihovnictví na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Po absolvování práv Pražák působil jako právník na Ministerstvu a Ředitelství pošt krátce v Bratislavě a od roku 1934 v Praze. V roce 1943 se oženil s Emmou, rozenou Trundovou (12. května 1914 Hrušovany u Brna – 30. července 2000 Praha), která si do manželství přivedla dceru Jitku (1938) ze svého prvního manželství. S manželkou měl Pražák dvě děti – dceru Radmilu (1945) a syna Bořivoje (1948). Pražák po roce 1945 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí, kde vedl odbornou knihovnu. V roce 1958 musel z kádrových důvodů (jako nestraník a kvůli působení svého otce jako předsedy České národní rady v květnu 1945) z ministerstva odejít, a až do konce života pak byl zaměstnán jako knihovník nejprve v Universitní knihovně a po reorganizaci knihoven ve Státní knihovně v Praze. Vedle svého zaměstnání se od studentských let intenzívně zajímal o literaturu a hudbu a začal záhy publikovat odborné a populární publikace, zejména o české hudbě a o Bedřichu Smetanovi. Pražákův zájem o Národní divadlo a jeho interprety se mimo jiné projevil redigováním sborníku o tenoristovi Otakaru Mařákovi a následně zorganizováním sbírky, díky které se tento významný pěvec po svém onemocnění v Americe mohl na sklonku života navrátit do Čech. Podobně byl Pražák redaktorem sborníku věnovaného skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Pražák působil také jako hudební kritik, publikoval v odborných časopisech a v rozhlase. Působil jako referent časopisu Naše doba (1939-1949), pro pražské Národní divadlo psal programy k představením. Od roku 1945 pracoval také jako hudební referent pořadu Československého rozhlasu s názvem Kulturní hlídka. Nějakou dobu též vedl redakci hudebního časopisu Zprávy Bertramky. Po roce 1948 Pražákova činnost ve sdělovacích prostředcích přestávala být z politického a ideového hlediska žádoucí, což vedlo k ukončení jeho působení jako redaktora a kritika. Přes určité překážky ale dále pokračoval v přednáškové a popularizační činnosti, kdy pro veřejnost a pro školní mládež zasvěceně přednášel o významných osobnostech české a světové hudby. Pražákův odborný zájem, hluboká znalost kultury i soustavné studium hudby a osobností hudebního světa ústil v napsání a vydání řady publikací s touto tématikou. Na prvním místě stojí čtyřsvazková obsáhlá monografie „Smetanovy zpěvohry“, dále pak monografie „Bedřich Smetana“, vydaná i na Slovensku, monografie „Prodaná nevěsta“, dvoudílná kniha „Osobnosti české hudby“ obsahující portréty významných hudebníků vydaná na Slovensku, „Malá preludia“ o dětství a mládí velkých skladatelů, „Světoví mistři hudby v naší vlasti“ a další. V Pražákově pozůstalosti zůstaly dva rukopisy, a sice „Dvořákovy zpěvohry“ a kniha s pracovním názvem „… a jako člověk“ zachycující lidskou tvář velkých skladatelů, které již Pražák nestačil do svého předčasného odchodu ze života vydat.
Připomínkou činnosti a díla této osobnosti je Cena Přemysla Pražáka, která je každoročně udělována jako speciální cena v interpretační Soutěži Nadace Bohuslava Martinů.
Ø Neruda o hudbě
Ø Neruda a Smetana
Ø Politické strany v ČSR (1935)
Ø Otakar Mařák, sborník (1937)
Ø Milejší o celé milování (1941)
Ø Smetanovy zpěvohry (1948)
Ø Vítězslava Kaprálová, sborník (1949);
Ø Charlotta Masaryková
Ø Bedřich Smetana (česky 19xx, 1961, 1974; slovensky 1956)
Ø Ludwig van Beethoven (1957)
Ø Světoví mistři hudby v naší vlasti (1958)
Ø Osobnosti české hudby I. a II. (slovensky 1961-62)
Ø Prodaná nevěsta (1962)
Ø Malá preludia – Dětství a mladá léta velkých skladatelů (česky 1969, 1972, 1978, 1981; bulharsky 1989)
Ø Jak se kdy koncertovalo (1966)