Wikipedista:PraBor/Pískoviště

JUDr. Přemysl Pražák
Narození	19.3.1908 Praha
Úmrtí	27.10.1966 Praha
Místo pohřbení	Praha - Vinohradský hřbitov (50°4′35″ s. š., 14°28′53″ v. d.)
Povolání	knihovník, hudební kritik a publicista
Národnost	česká
Stát	Československo
Vzdělání	VŠ práva, filosofie, knihovnictví
Alma mater	Universita Karlova Praha
Manžel(ka)	Emma Trundová (1914-2000)
Děti	Radmila (1945) Bořivoj (1948)
Rodiče	Albert Pražák Marie, roz. Pexová

JUDr. Přemysl Pražák (19. března 1908 Praha - 27. října 1966 Praha) byl český hudební kritik a publicista

JUDr. Přemysl Pražák byl synem univ. prof. PHDr. Alberta Pražáka. Po absolvování gymnasia v Křemencově ulici v Praze vystudoval na Universitě Karlově v Praze práva a současně studoval hru na klavír a hudební teorii. Po roce 1945 ještě vystudoval literární historii a knihovnictví na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Po absolvování práv Pražák působil jako právník na Ministerstvu a Ředitelství pošt krátce v Bratislavě a od roku 1934 v Praze. V roce 1943 se oženil s Emmou, rozenou Trundovou (12. května 1914 Hrušovany u Brna – 30. července 2000 Praha), která si do manželství přivedla dceru Jitku (1938) ze svého prvního manželství. S manželkou měl Pražák dvě děti – dceru Radmilu (1945) a syna Bořivoje (1948).  Pražák po roce 1945 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí, kde vedl odbornou knihovnu. V roce 1958 musel z kádrových důvodů (jako nestraník a kvůli působení svého otce jako předsedy České národní rady v květnu 1945) z ministerstva odejít, a až do konce života pak byl zaměstnán jako knihovník nejprve v Universitní knihovně a po reorganizaci knihoven ve Státní knihovně v Praze. Vedle svého zaměstnání se od studentských let intenzívně zajímal o literaturu a hudbu a začal záhy publikovat odborné a populární publikace, zejména o české hudbě a o Bedřichu Smetanovi. Pražákův zájem o Národní divadlo a jeho interprety se mimo jiné projevil redigováním sborníku o tenoristovi Otakaru Mařákovi a následně zorganizováním sbírky, díky které se tento významný pěvec po svém onemocnění v Americe mohl na sklonku života navrátit do Čech. Podobně byl Pražák redaktorem sborníku věnovaného skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Pražák působil také jako hudební kritik, publikoval v odborných časopisech a v rozhlase. Působil jako referent časopisu Naše doba (1939-1949), pro pražské Národní divadlo psal programy k představením. Od roku 1945 pracoval také jako hudební referent pořadu Československého rozhlasu s názvem Kulturní hlídka. Nějakou dobu též vedl redakci hudebního časopisu Zprávy Bertramky. Po roce 1948 Pražákova činnost ve sdělovacích prostředcích přestávala být z politického a ideového hlediska žádoucí, což vedlo k ukončení jeho působení jako redaktora a kritika. Přes určité překážky ale dále pokračoval v přednáškové a popularizační činnosti, kdy pro veřejnost a pro školní mládež zasvěceně přednášel o významných osobnostech české a světové hudby. Pražákův odborný zájem, hluboká znalost kultury i soustavné studium hudby a osobností hudebního světa ústil v napsání a vydání řady publikací s touto tématikou. Na prvním místě stojí čtyřsvazková obsáhlá monografie „Smetanovy zpěvohry“, dále pak monografie „Bedřich Smetana“, vydaná i na Slovensku, monografie „Prodaná nevěsta“, dvoudílná kniha „Osobnosti české hudby“ obsahující portréty významných hudebníků vydaná na Slovensku, „Malá preludia“ o dětství a mládí velkých skladatelů, „Světoví mistři hudby v naší vlasti“ a další. V Pražákově pozůstalosti zůstaly dva rukopisy, a sice „Dvořákovy zpěvohry“ a kniha s pracovním názvem „… a jako člověk“ zachycující lidskou tvář velkých skladatelů, které již Pražák nestačil do svého předčasného odchodu ze života vydat.

Připomínkou činnosti a díla této osobnosti je Cena Přemysla Pražáka, která je každoročně udělována jako speciální cena v interpretační Soutěži Nadace Bohuslava Martinů.  

Ø Neruda o hudbě

Ø Neruda a Smetana

Ø Politické strany v ČSR (1935)

Ø Otakar Mařák, sborník (1937)

Ø Milejší o celé milování (1941)

Ø Smetanovy zpěvohry (1948)

Ø Vítězslava Kaprálová, sborník (1949);

Ø Charlotta Masaryková

Ø Bedřich Smetana (česky 19xx, 1961, 1974; slovensky 1956)

Ø Ludwig van Beethoven (1957)

Ø Světoví mistři hudby v naší vlasti (1958)

Ø Osobnosti české hudby I. a II. (slovensky 1961-62)

Ø Prodaná nevěsta (1962)

Ø Malá preludia – Dětství a mladá léta velkých skladatelů (česky 1969, 1972, 1978, 1981; bulharsky 1989)

Ø Jak se kdy koncertovalo (1966)