Otevřít hlavní menu

NomenklaturaEditovat

Původ jménaEditovat

Vědeckým jménem lva je Panthera leo, synonymem je Felis leo; toto jméno určil pro druh Carl Linné v roce 1758 ve svém díle Systema naturae.[1][2] V řečtině je názvem pro lva λέων − toto jméno pochází pravděpodobně z některého semitského jazyka (například Egypťané měli pro lva pojmenování labu) nebo se jedná o indoevropskou variantu pro výraz „řvoucí”. Z řečtiny byl název λέων přebrán do latiny, která lva označuje jako leō, a z tohoto jazyka potom přešel do staré horní němčiny. Z ní možná pochází označení lva ve slovanských jazycích.[3] Označení lev se přeneseně uchytilo jako přirovnání pro odvážnou osobu.[4]

Ve svahilštině je označením pro lva simba. Tento termín lze přeložit například jako král nebo silný.[4]

Evoluce a systematikaEditovat

Lev je velká kočka (Pantherinae) náležící do rodu Panthera, kam jej zařadil poprvé Reginald Innes Pocock.[5] Moderní kočkovité šelmy prodělaly vývoj poměrně nedávno.[6] Studie vydána v říjnu roku 2011 v periodiku Science China Life Sciences, že rod Panthera vzniknul před asi 11,3 miliony lety oddělením od dalších kočkovitých šelem a postupně se z něj vyvinuly současné druhy. Nejstarším podle studie byl levhart obláčkový (Neofelis nebulosa), jenž se vyvinul asi před 8,66 miliony lety, tygři prodělali vývoj před asi 6,55 miliony lety, jaguáři (Panthera onca) přibližně o dva miliony let později a levharti se vyvinuli zhruba před 4,35 miliony lety.[7] První fosilie lvů byly nalezeny v Tanzanii (oblast Laetoli na severu státu v blízkosti území Ngorongoro) a jejich stáří je datováno na dobu před 3,5 miliony lety. V pleistocénu se vyskytoval lev hojně,[8] jednalo se o nejčetnějšího masožravce té doby, a vytvořil tři skupiny: moderní lvy, jeskynní lvy a americké lvy.[9] Před 0,7 miliony lety se rozšířil do Evropy (první záznam u Isernie). Osídlil Eurasii a kolonizoval i Ameriku, kde se dostal například i do Peru.[8]

Nejbližším příbuzným lva je levhart (P. pardus), typickým znakem obou dvou druhů je hlavně shodný tvar lebek. Příbuznost s tygrem (P. tigris), který byl za nejbližšího příbuzného lva považován, se naopak ukázala býti malá.[10] Například studie Johnsona et. kol. vydaná v roce 2006 nicméně postavila do kladogramu vedle lva jaguára (P. onca).[6] V roce 2016 byla provedena studie jaderné i mitochondriální DNA (mtDNA), jejíž výsledky jsou znázorněny na následujících kladogramech.[11]

Fylogeneze rodu Panthera
podle jaderného genomu (vlevo) a podle mitochondriálního genomu (vpravo)[11]
   Panthera   



 Panthera leo (lev)



 Panthera pardus (levhart)




 Panthera onca (jaguár)





 Panthera uncia (irbis)



 Panthera tigris (tygr)




   Panthera   




 Panthera leo (lev)



 Panthera pardus (levhart)




 Panthera uncia (irbis)




 Panthera onca (jaguár)




 Panthera tigris (tygr)



Genetickou výbavu druhu tvoří běžný diploidní karyotyp 2n = 38 chromozomů.[12]

Poddruhy a formyEditovat

 
Mapa znázorňují výskyt osmi poddruhů lva

Lev je takzvaný polytypický druh (uznal například Hemmer), tedy vytváří poddruhy (subspecie). Někdy je však na základě podobnosti jednotlivých subspecií považován za monotypický taxon;[13] zatímco ve vzhledu si jsou jednotlivé subspecie podobné, geneticky se mohou odlišovat.[14]

Jenom v Africe bylo popsáno přes dvacet poddruhů, avšak tito lvi pocházeli často ze zajetí, kvůli čemuž není tato taxonomie věrohodná; lvům chovaným v zajetí se totiž deformují lebky.[14] Integrated Taxonomic Information System u lva uvádí osm recentních poddruhů (z toho sedm z nich žije v Africe[14]);[5] Mezinárodní svaz ochrany přírody však hodnotí tradiční rozčlenění poddruhů jako neudržitelné.[15] Podle studie vydané v říjnu roku 2006 v periodiku Conservation Genetics která zkoumala mtDNA lva berberského (P. l. leo) a lva kapského (P. l. melanochaita)[pozn. 1] je však druhý zmíněný poddruh považován za jednu z populací jiného poddruhu.[16] Ze stejného roku potom pochází studie, která u lva rozeznala tři odlišné populace: populaci obývající severní Afriku a Asii, populace obývající jižní Afriku a populace obývající střední Afriku.[17] Studie Bertoly z roku 2011 odhalila, že poddruhy obývající střed a západ Afriky prodělaly evoluci pravděpodobně nedávno a jsou příbuznější lvům žijících v Asii než lvům z jihu a východu Afriky. Z toho vyplývá, že lvi v této oblasti pravděpodobně vymizeli a znovu ji kolonizovali později. Před 40 až 18 000 lety panovaly v Africe pravděpodobně sušší podmínky; v tomto období mohli lvi v oblasti vyhynout, neboť zde neměli dostatek potřebné kořisti, a znovu oblast rekolonizovat před 15 až 11 000 let z Asie.[18] Skupina IUCN SSC Cat Specialist Group rozlišila u lva dva poddruhy, které zahrnují africkou a asijskou populaci. Jedná se o subspecie Panthera leo persica a Panthera leo leo, avšak je navrženo také prozatímní rozčlenění na subspecie P. l. leo a P. l. melanochaita, přičemž první z nich je definována jako obývající asijský kontinent a západ, sever a střed Afriky a druhá byla popsána jako obývající východ a jih afrického kontinetu. Od ledna 2017 je připravován nový taxonomický dokument; následná nová systematika druhu by měla pomoci při ochraně lvů.[1]

Osmi poddruhy jsou:

  • Lev berberský (Panthera leo leo); poddruh vyhynulý v přírodě, který obýval například Alžírsko, Tunis nebo Maroko, žil v pohoří Atlas.[13] V Maroku přežívali lvi až do dvacátých let,[19] v prvních dvou zemích došlo k vyhubení ještě v devatenáctém století. Lev berberský dosahoval velké velikosti.[13]
  • Lev senegalský (Panthera leo senegalensis); obýval západní Afriku, na velké části jeho areálu rozšíření však došlo k jeho vyhubení nebo zatlačení. Zbarvení je u tohoto druhu světle rezavé, srst je navíc doplněna o načervenalé zbarvení. Hříva není výrazně vyvinuta.[20]
  • Lev severokonžský (Panthera leo azandica); obývá severovýchod státu Demokratická republika Kongo. Barva srsti je rezavě žlutá[20] s červenohnědými znaky, hříva není výrazná.[21]
  • Lev východoafrický (Panthera leo nubica, také Panthera leo massaica); nejznámější poddruh lva, jehož domovinou je velká část východní Afriky, rozšířil se například ale až k povodí Nilu nebo státu Mosambik. Zbarvení tohoto velkého poddruhu se pohybuje mezi odstíny pískově rezavé, šedožluté a šedé s okrovými znaky. Zbarvení výraznější hřívy může být až černé, na břiše hříva neroste.[21]
  • Lev jihokonžský (Panthera leo bleyenberghi); obývá Demokratickou republiku Kongo, západ Zimbabwe (kdysi Republika Rhodesie) a Zambie, žije potom také na severu Botswany a v Angole. Dosahuje šedého zbarvení a je menší než subspecie lev východoafrický. Hříva je vyvinuta dobře, na břiše nicméně chybí.[21]
  • Lev Krugerův (Panthera leo krugeri); také známý jako lev jihoafrický, vyskytuje se v oblastech bývalého Transvaalu, areál výskytu potom zahrnuje také Svazijsko a Mosambik (jih). Jedná se o velkou subspecii s dobře vyvinutou hřívou o zbarvení tmavším než mají dva předchozí poddruhy.[21]
  • Lev kapský (Panthera leo melanochaita); velká vyhubená subspecie tmavého zbarvení s výraznou hřívou, jež se vyvinula i na břiše, která obývala oblast západně od Dračích hor.[22] Podle studie mtDNA z roku 2006 se však o samostatný poddruh nejednalo, pouze o populaci jiného poddruhu.[16]
  • Lev perský (Panthera leo persica); menší poddruh, který se vyskytoval v oblasti Mezopotámie a Íránu, zde byl však vyhuben.[22] K poddruhu jsou potom většinou zařazovány populace žijící v Národním parku Gir Forest v Indii; například podle Vratislava Mazáka však tyto populace tvoří samostatnou subspecii Panthera leo goojratensis.[23]

Existují také některé fosilní poddruhy:

  • Panthera leo fossilis; v pleistocénu se vyskytoval v Eurasii. Dosahoval velikosti asi 2,40 m. Jednalo se o předka lva jeskynního (Panthera leo spelaea).[24]
  • Lev jeskynní (Panthera leo spelaea); šelma obývající Eurasii během pleistocénu, možná přežila i do holocénu. Dosahovala velikosti menší než předchozí poddruh, na délku její tělo měřilo 2,1 m. Taxonomie není zcela vyjasněna; může jít jak o samostatný druh, tak o poddruh lva.[25] Podle studie vydané roku 2016 se jedná o samostatný druh, jenž se oddělil od lva před 1,89 miliony lety.[26]
  • Lev americký (Panthera leo atrox); až 2,5 m dlouhá šelma, která osídlila obě Ameriky a žila zde během středního až svrchního pleistocénu.[27] Vymizela zde asi před 11 500 lety.[28] Je hodnocena buďto jako subspecie lva nebo jako samostatný druh P. atrox. Byl to sesterský druh jeskynního lva.[27]
  • Panthera leo sinhaleyus; subspecie obývající ostrov Srí Lanka, vyhynula před 37 000 lety.[29] Ze lvů byly na ostrově nalezeny fosilní zuby a šelma zde hraje místo také v kultuře, v jeho existenci věřil například paleontolog a zoolog Paules Edward Pieris Deraniyagala.[28]

Existovat mohou i jiné poddruhy. Například ještě ve 3. století obýval Balkánský poloostrov takzvaný lev evropský, možná zbytky populace jeskynních lvů.[23]

KříženíEditovat

 
Pár ligerů
Související informace naleznete také na stránkách Leopon, Liger, Liliger, Lipard, Litigon, Tigon, Tiliger a Titigon.

U lvů může docházet ke křížení jednotlivých subspecií.[30] Barnett ve své studii zmínil, že u 77 % registrovaných lvů není znám původ.[16] Křížení může probíhat například mezi africkými a asijskými populacemi lvů, avšak výslední jedinci slouží pouze jako oslabení genetického kódu asijských lvů, následně se potom u lvů projevují různé vady. Hybridizace může probíhat také se lvem berberským s jedinci pocházejícími z Afriky; čistokrevných exemplářů již přežívá pouze málo.[31]

Lev se kříží i v rámci jiných druhů − jména výsledných hybridů tvoří složeniny jmen obou rodičů v angličtině, přičemž název samice je obvykle umístěn jako druhá část složeniny a názvem otce složenina začíná.[32] Hybridizace může probíhat s tygrem. Hybrid mezi samcem lva a samicí tygra se nazývá liger, jenž svou výškou přerůstá oba rodičovské druhy,[33] pokud se zkříží samec tygra se samicí lva, vzniká jiný hybrid, tigon. Křížením s levharty vznikají leoponi a lipardi a může dojít i k hybridizaci tří kočkovitých šelem najednou (levhart × lev × tygr).[30] Samci hybridů kočkovitých šelem nemají schopnost se rozmnožovat, hybridní samice se však pářit mohou.[32] První záznam o spáření podobného hybridu a jiné kočky je datován na rok 1943. Pokud se spáří samec lva a samice ligera, vzniká liliger, jestliže se zkříží tygr s ligerem vzniká tiliger, ze spojení tygra a tigona se rodí titigoni a spářením lva s tigonem litigoni. Většina samců těchto hybridů je opět neplodná.[34]

PopisEditovat

Samec lva
Samice lva

Lev je velkým druhem kočkovité šelmy,[35] stavbou těla se podobá tygrovi.[36] Má osvalené tělo, hruď i končetiny (o větší proporci než například u tygra[37]),[14] přední část těla je velmi silná, naopak zadní méně.[36] Na mohutných tlapách mají lvi vepředu pět prstů, vzadu má lev prsty pouze čtyři. Prsty jsou opatřeny zatažitelnými drápy.[14] Na konci ocasu lvům vyrůstá štětka tvořená chlupy (vlastní ji samec i samice), v níž se nachází rohovitý trn.[38] U asijských lvů se vyvinula štětka větší, od afrických populací se odlišují například také záhybem kůže na břiše.[36] Krk dosahuje krátké velikosti, obličej má kulatý tvar, hlava je vybavena malýma ušima zakulaceného tvaru.[14] Na jazyku lvů se nacházejí papily.[39]

Lev má sedm krčních obratlů, třináct obratlů hrudních, bederních obratlů je sedm a křížové tři.[39]

RozměryEditovat

Lev je v Africe největším z celé čeledi kočkovití, v Asii druhým největším po tygrovi.[14] Samci lvů jsou větší než samice; u druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus. Samci měří na délku 1,7 až 2,5 m dlouzí, s 0,9 až 1,05 dlouhým ocasem, v ramenech dosahují výšky asi 1,2 m a hmotnost činí 150 až 250 kg. Velikost těla menších samic činí mezi 1,4 až 1,75 m bez ocasu, který dosahuje velikosti mezi 70 cm a 1 m. Kohoutek leží ve výšce asi 1,07 m. Hmotnost samic činí 120 až 182 kg.[40] Ocas lva měří mezi 70 až 105 cm.[4]

Jednotlivé variety lva se velikostně podobají. I když jisté odchylky zde jsou, nepanuje tu takový rozdíl velikostí poddruhů jako například u levharta či tygra.[41] Za největší subspecii je obvykle považován vyhubený lev berberský, Vratislav Mazák však jako největší poddruh lva určil taktéž vyhynulého lva kapského.[42] V oblasti Etosha může hmotnost samců lvů činit okolo 260 kg a u samic 165 kg, ve východní Africe žijí lvi o hmotnosti asi 180 kg (samci) a 120 kg (samice). Hmotnost jihoafrických lvů dosahuje zhruba 200 kg (samci) a 140 kg (samice);[43] podle pozorování Smutse z roku 1976 váží dospělí lvi z Krugerova NP okolo 181 kg (maximálně 225 kg) a samice 126 kg (maximálně 152 kg).[44] Menšího vzrůstu potom dosahují formy žijící v Asii.[35]

Často citována délka těla bez ocasu až 2,5 metrů je přehnaná a odpovídá spíše vyhynulým pleistocenním formám.[45] I tak však existují rekordně velcí jedinci. Obrovským exemplářem lva byl například samec ulovený v Keni při řece Nzoia na počátku dvacátého století, který mohl měřit až 310 cm, hmotnost tohoto kusu je neznámá. V oblasti Oranžska byl v roce 1865 zastřelen jedinec s hmotností téměř 265 kg.[46] U masivu Mount Kenya pak došlo roku 1993 k odstřelu lva, jenž dosahoval hmotnosti 272 kg.[44]

LebkaEditovat

 
Lebka lva

Hlava lva může připomínat hlavu některých psovitých šelem.[10] Lebka dosahuje velké výšky i šířky (podle měření lebek lvů z jihovýchodní Afriky největší lebky měří 353 až 401 mm),[14] v obličejové části se zužuje a protahuje.[10] Podobně jako u levharta je její horní část plochá.[14] Stejně jako u tygra, i u lva se vyvinuly velké zygomatické oblouky a sagitální hřebeny (značí, že zvíře má silné žvýkací svaly), lebky obou druhů se ovšem dále odlišují;[37] rozlišovacím znakem je například odlišná postavení lebečních švů spojujících čelní kost s nosní kostí ke švům spojujícím čelní kost s horní čelistí.[47] Lev má velké očnice (končí v polovině lebky),[39] naopak mozkovna se k poměru k tělu vyvinula malá. Dolní čelist je mohutná.[14]

Celkový zubní vzorec činí I 3/3, C 1/1, P 3/2, M 1/1 = 30. Řezáky jsou drobné a nemohou se obrušovat. V horní čelisti lev disponuje řezáky většími než v čelisti spodní. Rovněž špičáky (43 až 52 mm), vyznačující se svou ostrostí a zploštěním, které jsou vybavené drážkou malé velikosti, jsou větší v horní čelisti. Drážka se nachází také ve spodním trháku, horní trhák je potom vybaven hrotem. První stolička (dolní čelist) se vzájemně obrušuje se čtvrtým třenovým zubem v čelisti horní.[39][48]

Srst a její zbarveníEditovat

 
Dospělý šestiletý samec lva s vyvinutou hřívou

Srst lva je krátká[35] se světlejší podsadou. Zbarvení je převážně jednotné bez vzorkování a kreseb, vyvinula se však u něj řada odstínů. Lvi mohou být světlí i tmaví, barva se pohybuje mezi stříbřitě šedou a tmavě hnědou. Spodek těla je světlejší než hřbet, avšak ne nějak výrazně. U očí mají lvi skvrny, uši jsou potom z části černě zabarvené.[36][44][49][40] Zbarvení se vyvíjí podle věku. Mláďata, která ještě nedosáhla jednoho roku, mají šedožlutou srst a jsou na rozdíl od dospělců poseta znaky.[50] Může se jednat o skvrny či rozety, vyvinout se mohou i pruhy (tento úkaz je neobvyklý).[51] Zbarvením se začnou podobat dospělcům asi za pět a půl měsíce, avšak stále mají skvrny na nohách a bocích.[50] Než skvrny úplně zmizí, uplynou asi čtyři roky, u některých lvů, především samic, pak zůstávají znaky i v dospělosti (spodní část těla, končetiny).[51]

Samci lvů vlastní hřívu (jsou jediné kočkovité šelmy, u kterých se vyvinula[35]) rostoucí na tvářích, krku, hrudi a týlu. Někdy se může vyvinout také takzvaná břišní hříva, častým jevem jsou rovněž dlouhé chlupy rostoucí na loktech. Hříva slouží jako nejvýraznější pohlavní dimorfismus mezi všemi kočkovitými šelmami, u kterých se samec a samice odlišují převážně podle větší velikosti a jiných, nevýrazných znaků.[38] Hříva se někdy nicméně může vyvinout i u samic, například v deltě řeky Okavango bylo pozorováno šest takovýchto jedinců,[52] naopak u některých starších samců může chybět.[41]

Samcům začíná hříva růst okolo 6 až 8 měsíců života.[14] Její zbarvení může být různé. Zatímco právě mladí lvi mají svou hřívu zabarvenou žlutě, hnědě či načervenale hnědě, postupně začíná nabírat tmavších odstínů a někdy i zčerná.[40] Velikost a zbarvení hřívy je závislá na několika faktorech. Jedním z ním je například teplota, samci mají kratší hřívu v horkých obdobích, svou roli však hraje například také genetika. Temně zbarvená hříva potom ukazuje na dobrý stav samce. Takoví jedinci mají velké množství hormonu testosteronu a jsou dobře živeni; lvi žijící ve špatném prostředí mají totiž hřívu světlejší. Samci s tmavou hřívou jsou preferováni i samicemi, tito lvi se totiž mohou rozmnožovat delší dobu a jejich mláďata se dožijí dospělosti častěji než mláďata jedinců s méně vyvinutými hřívami. Předčasně vykastrovaným jedincům se hříva nevyvine.[53][54]

Hříva lvů může také sloužit jako rozlišovací znak jednotlivých jedinců na dálku; vzhledem k tomu, že i lidé mohou jednotlivé jedince na základě hřívy rozlišovat, je možné, že je tomu tak i v rámci druhu. Jako funkce hřívy je v některých zdrojích uváděna i ochrana během soubojů.[36] Například studie Westa a Packera z roku 2002 ovšem nenašla informace o tom, že by lvi při potyčkách útočili na ramena či krk, tedy na místa chráněná hřívou, navíc jiné kočkovité šelmy, jež jsou rovněž schopny uštědřit smrtelnou ránu, hřívu nevlastní. Naopak porovnáváním zbarvení hřívy samci mohou předem odhadnout sílu soupeře a případnému konfliktu se vyhnout.[53]

Barevné odchylkyEditovat

 
Bílý lev v bratislavké zoologické zahradě; bílí lvi sice nejsou tak běžní jako bílí tygři, ale v zoologických zahradách jsou chováni častěji[55]
Bílí lviEditovat

Mimo běžného zbarvení se mohou vyskytnout i takzvaní bílí lvi. Tato zvířata však nejsou albinická a jejich zvláštní zbarvení je dáno jinou odchylkou, leucismem. Vzniknout mohou bílí lvi buďto tak, že se samovolně pozmění jejich genetický kód, případně také projevením recesivního genu (existuje teorie, že tento gen lvi vlastní jako pozůstatek z dob, kdy bylo možné lvy najít i v zasněžených oblastech a bílé zbarvení jim sloužilo jako maskování). Bílí lvi mají světlejší hřívu a ocas a jejich mláďata nemají standardní zbarvení, ale jsou zbarvena sněhobíle. Kdysi byla existence bílých lvů považována za pověru, první věrohodné pozorování je datováno z roku 1928. V zajetí žije okolo tří set leucistických lvů (první údajně podle vyjádření této organizace chovala Johannesburg Zoo), ve volné přírodě je tato odchylka vzácná. Přestože zde tato mutace může vzniknout, není pro zvířata výhodná, protože snižuje jejich schopnost maskovat se v terénu.[55] Bílí lvi byli v přírodě zjištěni v Krugerově národním parku a přilehlé Timbavati Game Reserve;[36] v této rezervaci byli roku 1975 odchyceni první exempláři.[55]

Černí lviEditovat

Co se týče melanismu, některé zdroje jej uvádějí jako neexistující formu.[44] V 19. století prý viděl Sir Henry Layard v Persii tmavě zabarvený exemplář, v současnosti zde už však lvi nežijí. Tmavý, nikoli však úplně černý, lev se potom narodil roku 1975 v Zoo Glasgow, jednalo se nicméně o neplodného jedince. Údajně prý černí lvi byli viděni ve městě Matsulu roku 2008, pravděpodobně se však jednalo o obyčejné lvy, kteří se vlivem špatného osvětlení mohli zdáti černí. O čtyři roky později poté začala kolovat internetem fotka černého lva, nejedná se však o melanistický exemplář jak uvádí popisek, nýbrž fotomontáž.[56]

MaroziEditovat
 
Kůže maroziho

Marozi je označení pro skvrnitou formu lva z Keni. Jako první o ní slyšel důstojník R. Meinertzhagan na počátku 20. století, roku 1924 pak byli neobvyklí, skvrnití, lvi pozorování Blayney Percivalem. V roce 1931 farmář Michael Trent zabil samce a samici skvrnitých lvů. Dle odhadu se jednalo o jedince starší tří let. Samec z této dvojice měřil 284 cm, tedy méně než normální lev. Roku 1933 se snažili šelmu objevit Gandar Dower a Raymond Hook (jenž úspěchům výpravy tolik nevěřil), avšak nalezeny byly pouze stopy, které by mohly zvířeti potenciálně patřit − byly menší, než normálních lvů, ale větší, než u levharta skvrnitého. Jejich pátrání zaznamenal Dower v knize The Spotted Lion, po jejímž vydání zájem o maroziho stoupl a byla hlášena další pozorování. Systematici té doby nechtěli maroziho popsat a dodnes jsou informace a existence maroziho neobjasněny. Mohlo by se jednat jak o zkreslení pozorování světlem (čemuž však neodpovídají kůže z roku 1931), tak o leopona, křížence levharta a lva, nebo o opravdovou skvrnitou formu, která se například mohla morfologicky a velikostně adaptovat na život v lesích.[57][58]

VýskytEditovat

HabitatEditovat

ChováníEditovat

Vztah s lidmiEditovat

OhroženíEditovat

OchranaEditovat

KulturaEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Obě tyto subspecie jsou hodnoceny jako vyhynulé

ReferenceEditovat

  1. a b Panthera leo [online]. Iucn Red List of Threatened Species, rev. leden 2017 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. LINNÉ, Carl. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. [s.l.]: [s.n.], 1758. (latinsky) 
  3. HARVALÍK, Milan. Proč je lev lev? [online]. Český rozhlas, 14.6.2010 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. 
  4. a b c Lion [online]. San Diego ZOO [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Panthera leo (Linnaeus, 1758) [online]. ITIS [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b JOHNSON, Warren E.; EIZIRIK, Eduardo; PECON-SLATTERY, Jill. The Late Miocene Radiation of Modern Felidae: A Genetic Assessment. Science. 2006-01-06, roč. 311, čís. 5757, s. 73–77. PMID: 16400146. Dostupné online [cit. 2017-07-25]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1122277. PMID 16400146. (anglicky) 
  7. LEI, Wei; XIAOBING, Wu; ZHU, LiXin. Mitogenomic analysis of the genus Panthera. Science China Life Sciences. 2011-10-01, roč. 54, čís. 10, s. 917–930. Dostupné online [cit. 2017-07-25]. ISSN 1674-7305. DOI:10.1007/s11427-011-4219-1. (anglicky) 
  8. a b TURNER, Alan; ANTÓN, Mauricio. The Big Cats and their fossil relatives. New York: Columbia University Press, 1997. S. 72. (anglicky) 
  9. BARNETT, Ross; SHAPIRO, Beth; BARNES, Ian. Phylogeography of lions (Panthera leo ssp.) reveals three distinct taxa and a late Pleistocene reduction in genetic diversity. Molecular Ecology. 2009-04-01, roč. 18, čís. 8, s. 1668–1677. Dostupné online [cit. 2017-07-25]. ISSN 1365-294X. DOI:10.1111/j.1365-294X.2009.04134.x. (anglicky) 
  10. a b c MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa 7 - Velké kočky a gepardi. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 192 s. ISBN 07-085-80. Kapitola Lev, s. 85. [Dále jen Mazák 1980]. 
  11. a b LI, Gang; DAVIS, Brian W.; EIZIRIK, Eduardo, a kol. Phylogenomic evidence for ancient hybridization in the genomes of living cats (Felidae). Genome Research [online]. 2016-01 [cit. 2016-09-07]. Roč. 26, čís. 1, s. 1–11. Dostupné online. DOI:10.1101/gr.186668.114. (anglicky) 
  12. RÉDEI, G. P. Genetics Manual: Current Theory, Concepts, Terms. Singapur: World Scientific, 1998. 1152 s. Dostupné online. ISBN 9814498483, ISBN 9789814498487. S. 601. (anglicky) 
  13. a b c Mazák 1980, s. 100.
  14. a b c d e f g h i j k KINGDON, Jonathan; HOFFMAN, Michael. Carnivores, pangolins, equids and rhinoceroses. In: Mammals of Africa. Bloomsbury: Bloomsbury Natural History, 2013. [Dále jen Kingdon & Hoffman 2013]. ISBN 9781408122570. S. 149. (anglicky)
  15. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené iucn není určen žádný text
  16. a b c BARNETT, Ross; YAMAGUCHI, Nobuyuki; BARNES, Ian. Lost populations and preserving genetic diversity in the lion Panthera leo: Implications for its ex situ conservation. Conservation Genetics. 2006-08-01, roč. 7, čís. 4, s. 507–514. Dostupné online [cit. 2017-07-26]. ISSN 1566-0621. DOI:10.1007/s10592-005-9062-0. (anglicky) 
  17. BARNETT, Ross; YAMAGUCHI, Nobuyuki; BARNES, Ian. The origin, current diversity and future conservation of the modern lion (Panthera leo). Proceedings of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 2006-09-07, roč. 273, čís. 1598, s. 2119–2125. PMID: 16901830. Dostupné online [cit. 2017-07-26]. ISSN 0962-8452. DOI:10.1098/rspb.2006.3555. PMID 16901830. (anglicky) 
  18. BERTOLA, L. D.; VAN HOOFT, W. F.; VRIELING, K. Genetic diversity, evolutionary history and implications for conservation of the lion (Panthera leo) in West and Central Africa. Journal of Biogeography. 2011-07-01, roč. 38, čís. 7, s. 1356–1367. Dostupné online [cit. 2017-07-26]. ISSN 1365-2699. DOI:10.1111/j.1365-2699.2011.02500.x. (anglicky) 
  19. Mazák 1980, s. 101.
  20. a b Mazák 1980, s. 102.
  21. a b c d Mazák 1980, s. 103.
  22. a b Mazák 1980, s. 104.
  23. a b Mazák 1980, s. 105.
  24. Panthera leo fossilis [online]. prehistoric-wildlife.com [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Panthera leo spelaea [online]. prehistoric-wildlife.com [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. BARNETT, Ross; MENDOZA, Marie Zepeda; SOARES, André Rodrigues. Mitogenomics of the Extinct Cave Lion, Panthera spelaea (Goldfuss, 1810), Resolve its Position within the Panthera Cats. Open Quaternary. 2016-06-23, roč. 2, čís. 0. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 2055-298X. DOI:10.5334/oq.24. 
  27. a b Panthera leo atrox [online]. prehistoric-wildlife.com [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. a b SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago ; London: The University of the Chicago Press, 2002. 452 s. ISBN 0-226-77999-8. S. 286. (anglicky) [Dále jen Sanquist & Sanquist 2002]. 
  29. MANAMENDRA-ARACHCHI, Kellum & kol. A SECOND EXTINCT BIG CAT FROM THE LATE QUATERNARY OF SRI LANKA. THE RAFFLES BULLETIN OF ZOOLOGY. Čís. 12, s. 423–434. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. (anglicky) 
  30. a b Hybrid & Mutant Animals [online]. messybeast.com [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. HYBRIDS BETWEEN LION SUBSPECIES [online]. messybeast.com [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. a b HOUSER, Pavel. „Lvotygři“ a další plodní kříženci mezi druhy – a přece existují [online]. ScienceWorld [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. 
  33. LIGERS [online]. messybeast.com [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. TI-TIGON, TI-LIGER (TIG-LIGER), LI-TIGON, LI-LIGER [online]. messybeast.com [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b c d HARRINGTON, Erin. Panthera leo - lion [online]. Animal Diversity Web, 2004 [cit. 2017-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. a b c d e f Sanquist & Sanquist 2002, s. 287.
  37. a b Sanquist & Sanquist 2002, s. 288.
  38. a b Mazák 1980, s. 86.
  39. a b c d HAAS, Sarah K.; HAYSSEN, Virginia; KRAUSMAN, Paul R. Panthera leo. Mammalian Species. 2005-07-01, s. 3. [Dále jen Haas, Hayssen & Krausman 2005]. Dostupné online [cit. 2017-08-08]. ISSN 0076-3519. DOI:10.1644/1545-1410(2005)762[0001:PL2.0.CO;2]. 
  40. a b c NOWAK, Ronald. Walker´s Carnivores of the World. Baltimore; London: John Hopkins University Press, 1995. ISBN 0-8018-8033-5. S. 268−270. (anglicky) 
  41. a b Mazák 1980, s. 88.
  42. Mazák 1980, s. 90.
  43. BOTHMA, J. du P. Larger carnivores of the African savannas. Berlin ; New York: Springer, 1999. 274 s. ISBN 354065660X. S. 23. (anglicky) [Dále jen Bothma 1999]. 
  44. a b c d NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild cats : status survey and conservation action plan. Gland: IUCN Red List of Threatened Species, 1996. ISBN 2-8317-0045-0. S. 17. (anglicky) [Dále jen Nowell & Jackson 1996]. 
  45. MAZÁK, Vratislav. Der Tiger. [s.l.]: Westarp Wissenschaften, 2004. ISBN 3-89432-759-6. S. 178. 
  46. Mazák 1980, s. 92.
  47. CHRISTIANSEN, Per. Distinguishing skulls of lions (Panthera leo) and tigers (Panthera tigris). Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde. Roč. 73, čís. 6, s. 451–456. Dostupné online [cit. 2017-08-08]. DOI:10.1016/j.mambio.2007.08.001. 
  48. Kingdon & Hoffman 2013, s. 150.
  49. Mazák 1980, s. 86−87.
  50. a b SCHALLER, George B. The Serengeti Lion. Chicago ; London: The University of Chicago Press, 1972. 480 s. ISBN 0-226-73640-7. S. 28. (anglicky) [Dále jen Schaller 1972]. 
  51. a b Mazák 1980, s. 87.
  52. READHEAD, R. Scientists discover ‘genderfluid’ lioness who looks, acts and roars like a male [online]. metro.co.uk, 2015 [cit. 2017-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. a b WEST, Peyton M.; PACKER, Craig. Sexual Selection, Temperature, and the Lion's Mane. Science. 2002-08-23, roč. 297, čís. 5585, s. 1339–1343. PMID: 12193785. Dostupné online [cit. 2017-08-17]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1073257. PMID 12193785. (anglicky) 
  54. BIJAL, Trivedi. Female Lions Prefer Dark-Maned Males, Study Finds. news.nationalgeographic.com [online]. [cit. 2017-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. a b c WHITE LIONS - MYTHOLOGY, HISTORY & GENETICS [online]. messybeast.com [cit. 2017-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. MUTANT BIG CATS - BLACK LIONS [online]. messybeast.com [cit. 2017-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. MUTANT BIG CATS - SPOTTED & STRIPED LIONS [online]. messybeast.com [cit. 2017-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Marozi [online]. kryptozoologie-online.de, 20.5.2005 [cit. 2017-09-18]. Dostupné online. (německy)