Wikipedista:Nathali.K/Pískoviště
Ideologie
Ideologie, jakožto soustava názorů a postojů se dostala do centra pozornosti lingvistů relativně pozdě. Zkoumání ideologie lze považovat za jedno z výrazných metod práce kognitivní sociolingvistiky. Přibližně od konce 70. let 20. století se kritická diskurzivní analýza (CDA) věnuje lingvistickému studiu ideologie a diskurzu. Vznikla tzv. teorie kritické lingvistiky z které vychází zaměření CDA ohledně jazyka. Detailněji je vývoj bádání v této oblasti zachycen v knize Caldas-Coulthard a Coulthard (1996) a v Toolanově (2002).
CDA ideologii chápe jako modalitu moci, tedy jako postoj vůči sociálním vztahům nadvlády. Z kognitivně lingvistického pohledu nejsou zjevné ideologie odděleny od konvenčních pojetí.
Lakoff, jeden z prvních badatelů kognitivně lingvistické ideologie uvádí v rozhovoru s Piresem de Oliveirou, že ideologie má vědomé i nevědomé aspekty. Kognitivní lingvista při pohledu na člověka s politickou ideologií, který má seznam různých přesvědčení a určitých zobecnění, zvolí raději nevědomé rámce a metafory, které leží za vědomými přesvědčeními tohoto člověka. Právě tímto způsobem mohou kognitivní lingvisté přispět.[1]
Kognitivní lingvistika tedy usiluje o analýzu nevědomých i vědomých aspektů, přičemž jejich společným střetem je perspektiva. Ideologie v jazyce se týká pojmů a jazykových jevů. Spolu s těmito pojmy a jazykovými jevy utváří konkrétní, často nevědomé pohledy (perspektivy) na svět.
Kognitivně lingvistická analýza může přispět ke zvýšení kritického povědomí o tom, jak jsou pojaty oblasti diskurzu.[2]Pokud jde o metafory, uvědoměním metafor se navyšuje možnost k hledání modelů, které zachycují a rozvíjejí alternativní pohledy na danou cílovou oblast. Kognitivní lingvistika nabízí analytické nástroje pro kritické hodnocení ideologií.
Standardním zájmem kognitivně lingvistického výzkumu ideologie byla právě metafora. Tento přístup byl aplikován na řadu oblastí, např. na oblast ekonomie, které se věnovali např. Boers, Eubanks, Koller, White a Herrera, Wolf a Polzenhagen. Tato oblast byla utvořena metaforami konkurence, konfliktu, nepřátelství. První metaforou přirovnávají firmy k predátorům, kteří profitují a ke kořisti, podnikání k válce a ke kolonizaci. Druhá skupina metafor upřednostňuje strategický aspekt a říká, že obchod je válkou a obchod je kolonizací.
K pochopení ideologické funkce těchto metafor je hlavním pojmem perspektiva. V teoriích o metafoře se opakovaně objevuje charakteristika, která určuje povahu metafory. Ta poté představuje svůj cíl z určitého úhlu pohledu. V oblasti kognitivní lingvistiky je vše výstižně popsáno v Lakoffově a Johnsonově „Highlighting and hiding".
Teorie metafory se uplatnila i v dalších sociálních oblastech, jako je konzervativní a liberální politika ve Spojených státech, školská oblast, oblast práva, skrytá ideologie internetu a další.
Tento přístup explicitně analyzuje jazykové projevy na pozadí jejich sociokulturních, skupinově specifických modelů.[3] Lingvistické vzorce je nutné vztahovat k širšímu sociálnímu kontextu, jelikož i přesto že jsou zásadním ukazatelem, nejsou dostatečně spolehlivým ukazatelem ideologických vzorců.
- ↑ DIRVEN, René; POLZENHAGEN, Frank; WOLF, Hans-Georg. The Oxford Handbook of Cognitive Linguistics. Příprava vydání Dirk Geeraerts, Hubert Cuyckens. USA: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-514378-2. S. 1224.
- ↑ DIRVEN, René; POLZENHAGEN, Frank; WOLF, Hans-Georg. The Oxford Handbook of Cognitive Linguistics. Příprava vydání Dirk Geeraeerts, Hubert Cuyckens. USA: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-514378-2. S. 1236.
- ↑ DIRVEN, René; POLZENHAGEN, Frank; WOLF, Hans-Georg. The Oxford Handbook of Cognitive Linguistics. Příprava vydání Dirk Geeraerts, Hubert Cuyckens. USA: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-514378-2. S. 1236.