Wikipedista:Mojmir Churavy/TestovaciStrankaY

Projev ke 27. říjnu 2014

Vážené dámy a pánové.

Jedno sto dvacet let (a to na den přesně) dnes uplynulo od narození mého dědečka Josefa Churavého. Jeho rodiče tehdy netušili, že tento 27. říjen o 24 let později bude předvečerem slavného 28. října 1918, který si zítra připomeneme jako státní svátek: Den vzniku samostatného Československého státu.

Propátráme-li podrobněji některé milníky Josefova života uvidíme, že měsíc říjen hrál téměř magickou ba přímo osudovou roli.

V říjnu 1914 byl odveden a poslán na ruskou frontu. Tam také o rok později - v říjnu 1915 padl do ruského zajetí. A bylo to právě 28. října 1939, kdy jako předseda rodičovského sdruženi na žižkovském reálném gymnasiu, kde tehdy studoval jeho syn Václav, pronesl statečný projev, v němž uctil památku našich obětí v boji za práva národa.

A bylo to také 9. října 1941, kdy byl zatčen gestapem.

Ani v poválečném dění říjen nepřestal hrát v jeho životě svoji "zvláštní" roli. V říjnu 1945 byl Josef Churavý posmrtně vyznamenán "Československým válečným křížem 1939" a o rok později, ve věstníku MNO z 26. října 1946 vyšlo oznámení o jeho povýšení do hodnosti brigádního generála.

Doba plynula a pohled na hrdiny nekomunistického odboje se měnil. Byli vyzdvihováni jiní a zapomínáni druzí. Čas pokřivených historických pohledů na protektorát a úlohu hrdinů některých částí národního odboje byl dlouhý. Literatura těsně po roce 1945 se zmiňuje ještě o jeho ilegálních spolubojovnících: Josefu Balabánovi, Josefu Mašínovi, Václavu Morávkovi a mnoha dalších. Pak se jejich jména objevují jen v odborných historických studiích badatelů, vesměs na okraji zájmu společnosti. Krátké oživení nastává kolem roku 1968, ale ne na dlouho. Léta normalizace k popularizaci těchto hrdinů odboje nepřispěla.

Jako by dřímala energie odvážných skutků Josefa Churavého, jen doutnala kdesi pod povrchem, občas připomínaná ve vyprávění jeho manželky Marie, ve vyprávění a vzpomínkách jeho synů Václava a Miloslava. Ano, jako jeho vnuci jsme měli povědomí o tom, kdo byl děda Josef, co vykonal v boji za svobodu a jakou za to zaplatil krutou cenu. Ale kdo z mladých se zajímá o historii rodu, když kolem kypí atrakce života? Ani my jsme tehdy nebyli jiní.

A zase ten říjen. Tentokráte rok 2011. Můj otec Miloslav přebral 27. října z rukou tehdejšího ministra obrany Alexandra Vondry vyznamenání - Kříž obrany státu, udělený in memoriam Josefu Churavému. A ledy se pohnuly. Spící energie činů dědečka Josefa se probudila.

Na den přesně po 71 letech ode dne, kdy 30. června 1942 dotepalo statečné Josefovo srdce na kobyliské střelnici propůjčil prezident Miloš Zeman vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu v Dobrušce jméno generála Josefa Churavého.

A události dostávají rychlý spád. V rámci projektu Post Bellum, v soutěži "Příběhy 20. století" v kategorii 16 až 18 let mladá studentka Karolína Granja na základě rozhovorů s mým otcem Miloslavem konaných od srpna do října 2013 uveřejňuje na internetu článek "Čtvrtý mušketýr", pojednávající o Josefu Churavém.

A je to opět říjen, tentokráte 2013, kdy naše široká rodina "Churavých" prostřednictvím neformální iniciativy pravnučky Josefa – zde přítomné Evičky Churavé navazuje první kontakt se Sdružením přátel vojenské zeměpisné služby.

V předvánočním čase 18. prosince 2013 se pak zásluhou Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby uskutečnilo první setkání členů naší široké rodiny s představiteli Geografické služby Armády České republiky (AČR). Setkali jsme se zde v historické budově Vojenského zeměpisného ústavu v Praze Bubenči, na místě, kde v letech 1939 až 1940 působil můj dědeček Josef Churavý jako zástupce velitele tehdejšího Vojenského zeměpisného ústavu.

Položili jsme květiny u pamětní desky, která je umístěna tady v mezipatře. U desky, na níž je jeho jméno spolu s dalšími jmény příslušníků Vojenského zeměpisného ústavu, kteří se stali oběťmi nacistického teroru. Tehdy s námi byl ještě můj otec Miloslav, syn Josefa. Z "Pamětní medaile VGHMÚř" (Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu), kterou přijal z rukou pana plukovníka Vaňka měl velkou radost. V besedě se všemi přítomnými se rád poděli o svoje zážitky a vzpomínky na svého tatínka Josefa, maminku Marii i bratra Václava.

Setkání v Dobrušce ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu se uskutečnilo letos 18. června. Můj otec Miloslav se jej bohužel již ze zdravotních důvodů zúčastnit nemohl. Ale my ostatní jsme si rádi vyslechli přednášku pana doktora Karla Straky o Josefu Churavém, o jeho životě, práci a zejména o jeho odbojové činnosti v době okupace a při záchraně strategického geografického materiálu odsud z Vojenského zeměpisného ústavu před nacisty.

Následná prohlídka některých pracovišť Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu, jakož i návštěva radnice v Dobrušce zakončená besedou o možnostech vybudování památního místa s dokumenty a fotografiemi připomínajícími dědečkovu osobnost byla pro nás - potomky - nezapomenutelným zážitkem. Dodnes na tuto návštěvu rádi vzpomínáme.

Bohužel dnešního pietního setkání se již nezúčastní přímý pamětník Josefa Churavého, jeho syn a můj otec Miloslav. Jak jistě všichni víte, opustil nás letos 25. srpna klidně, smířeně a navždy, opustil nás ale s pocitem, že ani my jeho potomci a ani naše česká armáda na činy jeho otce Josefa nikdy úplně nezapomněla a také nikdy nezapomene.

Stojíme na místě, kde si všechny tyto věci připomínáme. Připomínáme si odhodlání, odvahu a statečnost těch, kdo bojovali za naši svobodu. Jejich jména jsou na pamětní desce tady v mezipatře, na pamětních deskách při vstupu do historické budovy Generálního štábu Armády České republiky na Vítězném náměstí, na Vinohradech v ulici Anny Letenské 7 a na dalších místech ...

Tady si připomínáme odvahu a statečnost pana generála Josefa Churavého, který položil život za to, abychom se my později mohli mít lépe. On s nebývalou odvahou, obdivuhodnou vnitřní silou a nevyčerpatelnou energií stál aktivně proti devastujícímu režimu, který se snažil podrobit si svět. Uznával a ctil hodnoty, které dnes, bohužel, upadají v zapomnění. Jako je svoboda, sebeurčení, vlastenectví a spravedlnost. Měl to, co řada z nás postrádá a někteří z nás to ani nechtějí – měl víru. Víru ve svou vlast, víru v přátelství, víru v sounáležitost, v loajalitu a také velkou víru v sebe sama.

Uplynulo jen sedmdesát dva let od doby, kdy byl český národ zadupáván do země. A ač národ malý, našli se v něm velké osobnosti, které se teroru a snaze vyhladit českou národní identitu postavili a zaplatili životem. A to nejmenší, čím jim to můžeme splatit je to, že na jejich oběť budeme stále vzpomínat a nedopustíme, aby oni a jejich činy byly zapomenuty.

Nesmíme dovolit, aby lhostejnost, touha po majetku, moci a nadvládě pokřivila morálku. Generál Josef Churavý zemřel jako hrdina, a přesto, a možná právě proto že jeho hrdinství bylo záměrně zamlčováno, bychom si ho měli o to více a jednou za čas připomínat.

Připomínejme si ho – nejen při příležitostech, jakou je tato, ale i kvůli sobě samotným, naší morálce a pokoře.

Děkuji Vám za pozornost.