Wikipedista:Mojmir Churavy/TestovaciStrankaBA

Václav Churavý
Narození	13. dubna 1923 Praha, Československo Československo
Úmrtí	17. dubna 2002 Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy v Praze; Hřbitov VII, Oddělení 14c, Hrob číslo 23 (50°4′52,2″ s. š., 14°27′51″ v. d.)
Národnost	česká
Vzdělání	Žižkovská reálka v Praze; Vojenské akademie v Hranicích na Moravě; Vojenské technické akademie v Brně
Alma mater	Vojenské akademie v Hranicích na Moravě; Vojenské technické akademie v Brně
Povolání	voják z povolání (důstojník); strojník; zásobovač; technický úředník
Zaměstnavatelé	Československá lidová armáda; Elektrárna Mělník II; ČSAD Žamberk; Orlické elektrotechnické závody OEZ v Letohradě
Domovské město	Praha, Vlašim, Žamberk
Titul	Ing. (strojní); plukovník (ve výslužbě)
Choť	Vlasta Churavá (rozená Tomková) (1923–2004)
Děti	Ing. Vratislav Churavý (* 1949) Ing. Václav Churavý (* 1952)
Rodiče	Josef Churavý (1894–1942) Marie Churavá (rozená Wolfová/Volfová) (1897–1982)
Chybí svobodný obrázek.

Václav Churavý (13. dubna 1923, Praha - 17. dubna 2002) byl starším synem plukovníka (generála in memoriam) Josefa Churavého. Během druhé světové války po maturitě (v roce 1941) nastoupil do pracovního poměru v Českomoravských strojírnách Kolben-Daněk.

Životopis

Studia, protektorát, květen 1945

Václav Churavý se narodil 13. dubna 1923 jako prvorozený syn Josefa Churavého - příslušníka československých legií na Rusi, prvorepublikového důstojníka (v hodnosti kapitána dělostřelectva) a pozdějšího profesora Vysoké školy válečné v Praze. Po absolvování obecné školy navštěvoval reálku na Žižkově. V roce 1939 byl studentem - kvintánem (pátý ročník víceletých gymnázií).

Citace z životopisu

• Ve svém životopise nazvaném „Stručný životopis a činnost z války“ (sepsaném jím osobně v roce 1946, nalezen v pozůstalosti jeho bratra Miloslava) Václav Churavý uvádí:

Můj otec, plukovník gen. štábu, hned od dnů mnichovských pracoval na zachránění našich národních hodnot. V únoru 1940 mělo dojít k jeho zatčení. Gestapo však marně obsadilo budovu VZÚ, marně podniklo zevrubnou prohlídku našeho bytu. Otci se podařilo uprchnout. Němci, aby jej přinutili k návratu, rozhodli se internovat celou rodinu, to je moji matku, mne i mladšího bratra. Po několika dnech nás však propustili a otce odsoudili za jeho nepřítomnosti k smrti. Otec, přes velké nebezpečí, neopustil své čelné místo v domácím odboji, uchýlil se do ilegality a pracoval všemi prostředky proti okupantům.

Václav Churavý, O svém otci Josefu Churavém a životě v Protektorátu, Životopis 1946

Stýkali jsme se s ním často a otec nás používal, tj. matku, mne i bratra, jako spojky hlavně k přenášení zpráv písemných, ústních, zprostředkování schůzek apod. Později používali nás, chlapců, jako spojek i jiní páni, nám neznámí.

Václav Churavý, O svém otci Josefu Churavém a životě v Protektorátu, Životopis 1946

Jak jsem se později dozvěděl, byla tato činnost pokládána za činnost v organizaci Černý lev, utvořivší se v r. 1941.

Václav Churavý, O svém otci Josefu Churavém a životě v Protektorátu, Životopis 1946

V roce 1941 byl otec zatčen a v heydrichiádě popraven. Zůstal styk se skupinou dam, soustředěných kolem paní Pelantové (manželka náměstka Primátora), Pokorné, Honzůové, s nimiž spolupracovala naše matka a nás, chlapce, zase používala jako spojek.

Václav Churavý, O svém otci Josefu Churavém a životě v Protektorátu, Životopis 1946

• Poznámka: Kromě manželky a synů je v souvislosti se sabotážními akcemi, výbušninami a „pekelnými stroji“ zmiňována i jeho sestra Marie Zelená (1905-1991), manželka pražského pekaře. Ta naštěstí vyvázla bez perzekucí. Jeho švagr (bratr jeho ženy) Antonín Wolf (1895-1951), odborný učitel, vyráběl v klempířské dílně svého otce pro odbojáře ochranná plechová pouzdra na zbraně a písemnosti. Jeho „zákazníky“ byli mimo jiné i pplk. Josef Mašín a pplk. Josef Balabán.

1940 až 1945

V roce 1941 maturoval Václav Churavý na žižkovské reálce v Praze a to v době, kdy již byl jeho otec hledán gestapem, v nepřítomnosti (27. srpna 1940) odsouzen k trestu smrti, ukrýval se (od 4. února 1940 do 8. října 1941) v ilegalitě a působil jako čelný představitel v odbojové organizaci Obrana národa. Německé represivní složky se snažily přinutit plukovníka Josefa Churavého k opuštění ilegality a k návratu k rodině tím, že internovali celou jeho rodinu (manželku a oba syny). Po několika dnech ale rodinné příslušníky propustili a Josefa Churavého odsoudili v nepřítomnosti k trestu smrti. Josef Churavý se během svého pobytu v ilegalitě často stýkal s oběma svými syny a používal je (stejně tak i svoji manželku Marii) jako spojky a to především k předávání zpráv písemných, ústních, ke zprostředkování ilegálních schůzek apod. Později využívali Václava a Miloslava jako spojek i jiní odbojáři. (Jednalo se o ilegální činnost v rámci organizace „Černý lev“, která vznikla v roce 1941.) Po zatčení plukovníka Josefa Churavého (9. října 1941) se jeho synové Václav a Miloslav ocitli bez prostředků a žili z podpory příbuzných a ilegálních organizací. Manželka Josefa Churavého – Marie Churavá spolupracovala po zatčení svého muže se skupinou dam, soustředěných kolem Růženy Pelantové, paní Pokorné a paní Honzůové. I zde fungovali její synové Václav a Miloslav jako spojky. Když v roce 1941 tehdy osmnáctiletý Václav Churavý dokončil svá středoškolská studia zapojil se do aktivního odboje v Organizaci mládeže v Českomoravské Kolben - Daněk a s touto organizací se v květnu 1945 účastnil i pouličních bojů.

Zatýkání

• Manželka plk. Churavého, Marie Churavá (1897–1982), byla zatčena v srpnu 1943 a zbytek války strávila v různých koncentračních

táborech.

Byla zatčena kvůli stánkaři Linhartovi, který prodával na Nuselském trhu. Byl to prostý člověk, rád si přihnul. A jednou se v hospodě začal chlubit, že ukrýval také důstojníka. Byl tam fízl, sbalil ho a po nátlaku prozradil, že jsme se všichni s otcem stýkali!

Miloslav Churavý, O zatčení jeho matky Marie Churavé, ústní vzpomínka

• Když pak zatkli Miloslavova strýce a o den později i jeho matku, stál proti nim i stánkař Linhart. Stále tvrdil, že ona, její bratr i synové se s Josefem Churavým scházeli. Miloslav dále vzpomíná:

Matka nezapírala, že se s ním vídala. Ale nás se snažila za každou cenu uchránit. Uvěřili jí. Ale sama prošla třemi koncentračními tábory.

Miloslav Churavý, O zatčení jeho matky Marie Churavé, ústní vzpomínka

• Poznámka: Marie Churavá (1897–1982) byla zatčena 25. srpna 1943, její bratr Antonín Wolf byl zatčen 24. srpna 1942 v bytě Marie Churavé v Lucemburské 35 na Praze XI. Oba byli asi 7 měsíců vězněni na Pankráci. Potom byli převezeni do koncentračního tábora Malá pevnost v Terezíně. Antonín byl odtud poslán do koncentračního tábora Buchenwald. Naštěstí přežil a vrátil se domů. Marie (podle deníku syna Václava) prošla přes Drážďany a Lipsko do koncentračního tábora Ravensbrück a skončila v koncentračním táboře Sachsenhausen u Oranienburgu, vlastně jemu podřízeném táboru Siemensstadt. Odtud se zúčastnila pochodu smrti od 28. března 1945 a 5. května 1945 byla osvobozena Rudou armádou. Na naše území se dostala u Ostravy. Do Prahy se vrátila 2. června 1945.

Návrat matky

• Významnou událostí pro Václava a Miloslava po skončení druhé světové války byl návrat jejich matky Marie Churavé z koncentračního tábora 2. června 1945.

Měla na hlavě takového ježečka a já jí ho hladil ... Ohromně jí pomohla služka Anna Norková od generála Janáka, naše známá. Nebýt jí, tak matku zastřelili. Nohy měla oteklé, byla celá nešťastná. Šly spolu, Anna Norková jí nesla kabát a dodávala jí kuráž: „Nesmíte do příkopu, tam je smrt! Na vás doma čekají chlapci!

Miloslav Churavý, O návratu jeho matky Marie Churavé, ústní vzpomínka

Odbojová činnost Václava Churavého (stručněji)

Václav nastoupil po maturitě v roce 1941 do zaměstnání v automobilce „Praga“ v rámci akciové společnosti „Českomoravské strojírny“. Tam se seznámil a spřátelil s kolegou Ladislavem Nachtmannem-Mukařovským., který byl napojen na odbojovou organizaci „Hnutí za svobodu“. Počátkem roku 1945 jím byl pověřen organizováním sítě spolupracovníků a vytvořením úderného mužstva v automobilce „Praga“ k přímé ochraně závodu hlavně před jeho zničením. Opatrným navazováním vždy asi tří lidí na jednoho postupně až k vedoucímu, se podařilo vytvořit dvě takové úderky. Jednu vedl Churavý, druhou jeho kolega Luba Adamec. Postavení třetí probíhalo a měl ji vést jejich kolega Šůma. Jak se blížil konec války, opatrnost a ostražitost se pomalu uvolňovala. Okruh těch, kteří se stýkali, se velmi rozšířil. Sešlo se několik schůzek zástupců jednotlivých závodů akciové společnosti. Řešili se otázky jejich činnosti, zejména množství sil, s nimiž lze počítat. (Odtud také zřejmě směrnice, kterou si Churavý vlastnoručně opsal a byla nalezena v jeho pozůstalosti – viz „Směrnice HzS 1945“ na str. xx). Zkoumala se opatření proti vykradení továren v případě převratu a rozhodovalo se, co se má udělat s tovární stráží, tzv. „Werkschutzen“, a kdo ji nahradí. Spolehliví lidé měli vytvořit seznamy vedoucích pracovníků s uvedením jejich spolehlivosti a jejich ochotou zúčastnit se akcí organizace. Churavý byl pověřen kontaktovat ředitele automobilky ing. Tichého a vyzvat jej k vyhotovení tohoto seznamu a vyzvat jej k podpoře činnosti organizace. To udělal 3. či 4. května. V sobotu 5. května urgoval slíbené zbraně. Bylo nám řečeno, že zbraně dostat nemůžeme a kdyby se něco strhlo, tak se máme hlásit na Kollárově nám. (dnešní Žižkovo nám. nedaleko věže televizního vysílače Praha Žižkov), kde prý budou. Mezitím dostal za úkol, aby ve funkci organizačního vedoucího automobilky „Praga“ spolu s ředitelem ing. Tichým vypracovat odpovědi na několik otázek. Odjel hned do Libně a s ing. Tichým sepsali odpovědi. Ing. Tichý pak slíbil, že se okamžitě postará o postavení spolehlivých stráží a zařízení nejnutnějších bezpečnostních opatření.

Odpoledne běžel na Kollárovo nám. Cestou slyšel jednotlivé výstřely, místní rozhlas vyzýval k pomoci pražské budově rozhlasu, zúčastnil se odzbrojení dvou německých vojáků. Na místě už byl Nachtmann a další. Protože zbraní bylo málo, držel stráž u internovaných Němců, než tuto funkci převzala policie. Pak držel hlídky na ulicích, u brány a v telefonní ústředně. Marně se pokoušel sehnat nějakou zbraň, aby se mohl aktivně zúčastnit bojů na Žižkově. Když se mu to nepodařilo, pomáhal v noci z neděle na pondělí stavět barikádu ve Strašnicích u židovského hřbitova. V úterý přišel rozkaz vyslat hlídku k obsazení budovy bývalého „Kuratoria“ na Havlíčkově náměstí (dnešní Senovážné náměstí). Dobrovolně se přihlásil a patřil mezi 12 ochotných k tomuto nebezpečnému úkolu. Dostali pásky RG s razítkem „Národní rady“ a s několika puškami a dvěma pistolemi se vydali přes barikády do vnitřní Prahy. Budova byla ve velikém nepořádku po bitvě, která se uvnitř strhla. Měli stavět stráž u vybourané zdi ve sklepě, před vchodem a v nedaleké kavárně „Holandský mlýn“, kuchyni bývalého „Kuratoria“. Střídali se po třech hodinách. Churavý s kolegou hlídal většinou v „Holandském mlýně“, vyzbrojeni 1 puškou a 1 pistolí. Ve středu, po obsazení Prahy Rudou armádou, se všem značně ulevilo, zvlášť když jejich stráž byla posílena novými členy. Už 12. května požádal o propuštění z jednotek RG a vrátil se zpět do továrny, kde mohl být užitečnější.

Odbojová činnost Václava Churavého (podrobně)

V roce 1941 se Václav Churavý seznámil a spřátelil s Ladislavem Nachtmannem - Mukařovským, s nímž se po maturitě sešel v Českomoravských strojírnách, kde oba pracovali. Ladislav Nachtmann - Mukařovský byl zapojen na ilegální odbojovou organizaci "Hnutí za svobodu". Ten Václava pověřil zorganizováním úderného družstva v automobilce „Praga“, „propojil“ jej s kolegy Fenreislem a technickým úředníkem urgenční a evidenční kanceláře Lubou Adamcem. Jak Adamec, tak i Churavý měli (z titulu pracovního zařazení) přístup do všech i tajných oddělení továrny. Nadřízeným Luby Adamce byl technický úředník Josef Novotný (příbuzný Marie Churavé).

Úkolem Václava a ostatních „ilegálů“ bylo získat spolehlivé lidi a utvořit organizační síť a úderná mužstva. Ta měla být včas zapojena a nasazena k přímé obraně závodu především před případným a velmi pravděpodobným vyhozením továrny do povětří. Churavý a Adamec postupně vytvořili (řetězovým navazováním) síť vždy asi tří lidí „navázaných“ na jednoho postupně až k nim.

Tato aktivita se uskutečňovala nejspíše v období před vánoci 1944 ale jistě pak v prvních měsících roku 1945. Krátce nato automobilka „Praga“ začala stěhovat cenné stroje z Libně do Hlubočep do závodu „Eulalie“. Výroba byla ve štolách umístěných hluboko pod zemí ve skále, kanceláře ve vojenských dřevěných barácích v okolních lesících. (Dle popisu se muselo s určitostí jednat o Vojenský objekt v Prokopském údolí.) Václav Churavý pracoval tou dobou ve strojním referátě a měl přesnou evidenci o všech strojích a zařízeních nejen v automobilce v Libni, ale i v automobilce ve Slaném, v závodě Eulalia, v oddělení aeromotorů v Libni i Malešicích. Navíc měl v popisu práce i možnost častých služebních cest do Hlubočep.

Luba Adamec a jeho skupina byli přeloženi do hlubočepského závodu (vedli evidenci výroby); v blízkém Prastavu (tovární komplex na výrobu stavebních hmot - vápna, cementu a keramiky v blízkosti Prokopského lomu v Hlubočepech u nádraží) pracoval pro Churavého jeho bývalý spolužák - kolega Bystřický. Získávání dělníků pro odboj ale nebylo snadné: docházelo k jejich častému přemisťování (takže se zpřetrhaly známosti a vazby); štoly byly nehotové a na jejich budování stále pracovala paramilitantní jednotka určená k výstavbě strategických objektů tzv. Todtova organizace (němečtí inženýři, políři a dělníci, kteří bydleli v barácích v blízkosti štol).

Od lidí v aeromotorech získával Churavý úřední cestou i soukromě zprávy o pohybech strojů, o poměrech mezi úřednictvem a dělnictvem i informace o vedoucích. Dokonce se Churavému podařilo nahlédnout a udělat si výpisky i z přísně tajných organizačních „pavouků“ automobilky a aeromotorů. Takto získané skutečnosti předával periodicky (jednou týdně) kolegovi Fenreislovi.

V břenu 1945 byla továrna vybombardována (zřejmě se jednalo o nálet ze dne 25. března 1945, který zničil téměř celou automobilku). Shořely všechny ilegálně nashromážděné podklady, veškeré osazenstvo továrny bylo redislokováno po celém koncernu a vybudování zpravodajské sítě muselo být zahájeno znovu a od začátku. V Hlubočepech pracovali Luba Adamec, Šůma, Josef Novotný, Bystřický a jiní. Churavý byl preložen do ústředního paláce v Karlíně. Odtud měl spojení s kolegou Vinterou na strojním referátě v Libni. Evidence strojů musela být zahájena úplně znovu, mnohé byly zničeny, dlouze opravovány apod. Práce v dílnách hlubočepské automobilky byla zastavena. I za této situace byly vybudovány dvě funkční úderky: jednu vedl Churavý, druhou Adamec. Budování třetí úderky probíhalo a v jejím čele měl stát Šůma.

Churavý se stýkal s Nachtmannem, Fenreislem, Zimou, Mrázkem, Ing. Hanzálkem, Vaňkem. Koncem dubna a počátkem května 1945 se účastnil tří schůzek u Nachtmannů na Žižkově. Na těchto koordinačních schůzkách byli přítomni zástupci vysočanské Kolbenky, karlínského závodu, libeňské strojírny a automobilky (tu zastupoval Churavý). Té poslední koordinační schůzky (v jednom z prvních květnových dní roku 1945) se účastnil ředitel libeňské strojírny Ing. Janů, disponent z Karlína Srb, Ing. Hanzálek, Vaněk, Fenreisl, Zima, Zikán ze Žižkova a Zikán ze strojírny v Libni. Jednotliví zástupci se rozešli s tím, že měli ve svých závodech nalézt odpovědi na otázky, které se týkaly především množství osob s nimiž bylo možno počítat v případě převratu, při realizaci opatření směřujících proti vykradení továren nezodpovědnými živly i jakým způsobem paralyzovat stávající německé tovární stráže (tzv. „Werkschutz“) a kdo nastoupí na jejich místo. Zároveň byly požadovány seznamy spolehlivých vedoucích úředníků s klasifikací jejich použitelnosti při jejich eventuální aktivní účasti během převratu.

Na poslední koordinační schůzce byl Churavý pověřen kontaktovat Ing. Tichého – závodního ředitele automobilky a přimět jej k vyhotovení výše uvedených seznamů. Schůzka s Ing. Tichým se uskutečnila 3. května (čtvrtek) nebo 4. května (pátek) 1945 a seznamy měly být hotovy nejpozději do soboty 5. května 1945. Mezitím Churavého kontaktoval Fenreisl (nebo Zima) a předal mu dotazník, který měl Churavý (coby organizační vedoucí automobilky „Praga“) vyplnit spoju s ředitelem Ing. Tichým. Churavý neprodleně odjel do Libně a spolu s Ing. Tichým sepsali odpovědi v dotazníku požadované. Ing. Tichý zároveň slíbil, že se okamžitě postará o postavení spolehlivých stráží a zařízení nejnutnějších bezpečnostních opatření. Seznam spolehlivých lidí měl Ing. Tichý vyhotovit nejpozději do 11.00 hodin a to nejen z automobilky, ale i z aeromotorů, které mu také podléhaly. Václav Churavý Ing. Tichého opustil a odjel do Karlína nahlásit, co vše je již hotovo.

V 10.30 byl Václav Churavý opět v Libni a účastnil se konference na níž byli přítomni: závodní ředitel automobilky Ing. Tichý; provozní ředitel Ing. Páv; ředitel technických kanceláří Ing. Kneschka; přednosta Paclt; štábní kapitán tehdy tajemník závodního ředitele Jandl a ještě jedna osoba (muž) z aeromotorů. Všichni přítomní vypracovali a vlastnoručně podepsali požadovaný seznam a Churavý s tímto seznamem měl odjet do Karlína.

Ruch na ulicích donutil Churavého pozměnit program a místo do Karlína dojet na Žižkov. U Masarykova nádraží musel vystoupit z tramvaje a dále pokračovat v cestě pěšky. Během své cesty domů se účastnil odzbrojení dvou německých vojáků. Doma se rychle převlékl a spěchal k Nachtmannovým odevzdat seznamy. Po jejich předání se vrátil domů.

Asi v 16.00 spěchal Václav Churavý na Kollárovo náměstí (Žižkovo náměstí), kde již byl Nachtmann, Světlý, Adamec, Matějka, Petráň, Zikán a ostatní z mládeže z odbojového „Hnutí za svobodu“. Protože zbraní bylo málo, držel Churavý stráž u intervenovaných Němců do té doby, než tuto funkci převzala policie. Pak hlídkoval na ulici, u brány a také v telefonní ústředně. Několikrát také navštívil žižkovskou radnici v marné naději, že se tam seženou nějaké zbraně. V noci z neděle 6. května 1945 na pondělí 7. května 1945 se účastnil stavby barikád ve Strašnicích u Židovského hřbitova.

V úterý 8. května 1945 přišel rozkaz k vyslání hlídky k obsazení budovy bývalého "Kuratoria" na Havlíčkově náměstí (Senovážném náměstí) v Praze II. Churavý se dobrovolně přihlásil. Spolu s dalšími asi jedenácti osobami (mezi nimi byli Adamec a Zikán) se hlídka vydala (pod velením br. Světlého) přes barikády do vnitřní Prahy. Byli vybaveni páskami RG, razítkem „Národní gardy“, několika puškami a dvěma pistolemi. Když se hlídka dostala k Bulharu, narazila (u rozbombardovaného Ředitelství státních drah) na kolonu prchajících německých automobilů. K ozbrojenému střetu nedošlo. Němci příliš pospíchali a hlídka byla jen slabě vyzbrojena.

V budově Kuratoria byl důkladný nepořádek, který svědčil o bojích, které se uvnitř odehrály. (Prostřílená okna, ve zdech díry po kulkách, převrhané skříně.) Hlídka měla stavět stráž u vybourané zdi ve sklepě, před vchodem a v nedaleké kavárně „Holandský mlýn“, kde byla závodní kuchyně bývalého Kuratoria. Členové hlídky se střídali po třech hodinách.. Churavý s Adamcem drželi hlídky většinou v „Holandském mlýně“ (vyzbrojeni jednou puškou a jednou pistolí). Ve středu 9. května 1945 byla Praha obsazena Rudou armádou a stráž v budově bývalého Kuratoria byla posílena novými členy.

Odbojová činnost (v bodech)

• V únoru roku 1940 se Václavův otec – plukovník Josef Churavý - uchýlil před hrozícím zatčením do ilegality, skrýval se na území Prahy a fungoval jako jeden z vedoucích vojenské skupiny domácího odboje Obrana národa. Při této své ilegální činnosti využíval svých synů Václava a Miloslava, jakož i celé své rodiny jako spojek a informátorů.
• Po přechodu Josefa Churavého do ilegality (jako rukojmí) byl Václav Churavý vězněn několik dní na gestapu v Praze. Napodruhé byl vězněn jeden den při zatčení matky a strýce.
• V rozmezí let 1940 až 1945 byl Václav Churavý mnohokrát vyslýchán pro odbojovou činnost, ale vždy vše popřel.
• V roce 1944 se Václav Churavý stal členem ilegální organizace Hnutí za svobodu – mládež a pracoval v Českomoravských strojírnách v tzv. akčních trojkách. Od 5. května 1945 do 9. května 1945 se Václav zúčastnil bojů na Pražačce a obsazení a střežení budovy „Kuratoria“ na Havlíčkově náměstí (Senovážném náměstí) a budovy „Der Neue Tag“.
• Ústřední výbor "Hnutí ta svobodu" v Praze vydal dne 15. května 1945 ověření Václavu Churavému (bytem Praha XI., Žižkov, Lucemburská 35). V ověření se uvádí: "Hnutí za svobodu", ilegální organizace odboje, které pracovalo na území Čech, Moravy a Slezska a které spolutvořilo "Českou národní radu" a bylo v této zastoupeno, potvrzuje, že držitel tohoto průkazu byl v tomto hnutí činný jako zpravodajská spojka na mimo toho pracoval na jemu přikázaném úseku.
• "Ústřední národní výbor mládeže" v Praze dne 11. května 1945 potvrdil, že pan Churavý Václav, narozen 13. dubna 1923, bytem v Praze XI., Lucemburská 35 byla zasazen v bojovém útvaru Revoluční Gardy a byl činný v pouličních bojích v Praze. Doba zasazení od 5. května 1945 do 12. května 1945. Z organizace odchází na vlastní žádost, aby se mohl věnovati svému civilnímu povolání.

Vojenská kariera (1945–1970)

Po pražském květnovém povstání požádal Václav Churavý (ke dni 12. května 1945) o propuštění z jednotek RG a vrátil se do továrny „Praga“. Po návratu matky z pochodu smrti (červen 1945) někdy koncem srpna 1945 odešel Václav Churavý z továrny a podal si přihlášku na techniku. (Návratem Marie Churavé vězněné od roku 1943 zpět do Prahy tak skončilo dvouleté období, kdy se Václav Churavý staral o chod domácnosti a svého mladšího bratra Miloslava.) Dříve však, než začaly vysokoškolské přednášky dostal a využil příležitost pokračovat ve šlépějích svého otce a byl přijat (povolán) do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě.

Studia na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě

A tak tedy po skončení druhé světové války pokračoval Václav v rodinné „vojenské“ tradici vstupem do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Jako odbojář byl zařazen do zkráceného studijního běhu a v roce 1946 byl vyřazen jako poručík dělostřelectva (Vojenskou akademii absolvoval 29. srpna 1946). V poválečné československé armádě během následujících 6 let postupně prošel řadou velitelských a štábních funkcí na různých úrovních a různých místech (od velitele čety, velitele baterie, přes různé štábní funkce až do jmenování velitelem měřičského dělostřeleckého oddílu). Mezi tím absolvoval několik odborných dělostřeleckých kurzů.

Studia na Vojenské akademii v Brně

V roce 1952 si splnil svoje přání, když byl od roku 1953 přijat a nastoupil do Vojenské technické akademie v Brně, kde zaměnil velitelskou odbornost za inženýrsko-technickou a v únoru 1957 byl v Brně promován strojním inženýrem.

Vlašim

Po absolvování byl ustanoven zástupcem vojenské správy pro munici a výbušniny v Blanických strojírnách ve Vlašimi v hodnosti inženýr major. Do hodnosti inženýr podplukovníka byl povýšen 1. ledna 1961. Po šesti letech zatoužil po dalším profesním růstu. Od března do července v roce 1963 studoval a absolvoval speciální technický kurz v Hranicích na Moravě. Ještě v jeho průběhu, od dubna 1963, byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka – hlavní inženýr 21. dělostřelecké základy v Žamberku. (V roce 1962 byl ustanoven hlavním inženýrem základny operačně-taktických raket.)

Žamberk

Do funkce v Žamberku nastoupil od 1. srpna 1963. Po několik měsíců zastupoval velitele základny, protože budoucí velitel končil studium v Moskvě. Měl tak příležitost budovat jeden z prvních útvarů raketového vojska v naší republice, vyzbrojený operačně-technickými raketami. Ani to mu nestačilo a na podzim roku 1964 začal dálkově studovat kurz mechanizace a automatizace velení na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, který absolvoval v červnu 1965.

Generální štáb v Praze

Od září roku 1965 byl přemístěn ke generálnímu štábu československé armády do Prahy, kde působil ve funkci staršího důstojníka skupiny průmyslových kapacit a mobilizačních rezerv v oddělení mobilizačním a organizačním, později ve skupině příprav hospodářské mobilizace a na správě ústředního plánování generálního štábu.

Na této pozici jej zastihl rok 1968 a hlavně rok 1969. To byla léta, ve kterých probíhal na generálním štábu doslova „soudruho-vražedný“ boj. Z jeho vzpomínek lze vyčíst, že v něm hrálo význam i vzdělání. Bylo tam několik podplukovníků, kteří vycítili příležitost zbavit se konkurence v podobě vysokoškolsky vzdělaných kolegů. Hlavní příčinou jeho prohry však byl fakt, že se nesmířil se srpnovým vstupem „bratrských vojsk“ na naše území (tj. s okupací Československa (po 21. srpnu 1968) armádami pěti členských států Varšavské smlouvy) a považoval jej za omyl spojenců. Za tento postoj byl 1. října 1969 dán do kádrové dispozice náčelníka generálního štábu a v únoru 1970 přeložen na nevýznamnou funkci odborného technického dozoru do Mikulovic u Jeseníku.

Mikulovice u Jeseníku

Základní organizace KSČ v Mikulovicích u Jeseníku vše vylepšila usnesením: „S. Churavý . . . ve svých jednáních a názorech neuplatňoval třídní internacionální hlediska a podceňoval pravicově oportunistické nebezpečí, jejíž propagandě podléhal. Jeho postoje pro stranu v obtížných dobách odpovídaly maloměšťáckému pojetí. Za své postoje byl potrestán stranickou důtkou s výstrahou.“ Na velitelství VPO v Olomouci se pak rozhodlo o vyloučení jmenovaného z řad KSČ, což potvrdilo i velitelství KRN OPS v Táboře v červenci 1970. Koncem roku 1970 byl pplk. Churavý (po těchto stranických prověrkách a normalizačních čistkách) nakonec propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání z československé lidové armády s nálepkou tzv. „pravicového oportunisty“.

Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století

Tehdejší poměry podobně postiženým lidem nedovolily využít svého vzdělání. Pplk. Churavý ve výslužbě si musel najít místo v nějakém dělnickém povolání. Rozhodl se využít této situace a přiblížit své bydliště blíže ku Praze, kde žila jho matka, bratr, studovali oba jeho synové a doufal, že se mu podaří znovu navázat kontakty se svými kamarády z mládí. Jako civilní strojní inženýr pracoval Václav Churavý nejprve jako strojník turbíny v elektrárně Mělník II. Slíbený byt mu zaměstnavatel nezajistil, tak dal výpověď a vrátil se do Žamberku, kde stále měla jeho rodina trvalý pobyt a jeho manželka zůstala sama. Později přijal místo zásobovače v ČSAD Žamberk. Od roku 1973 pracoval jako technický úředník v Orlických elektrotechnických závodech OEZ v Letohradě. V Žamberku už od roku 1972 zůstal natrvalo. Zemřel tam 17. dubna 2002.

Po sametové revoluci

Po Sametové revoluci byl v roce 1990 rehabilitován jako plukovník ve výslužbě. Zároveň v rámci této rehabilitace bylo jednání Ing. Václava Churavého v roce 1968 oceněno rezortním vyznamenáním „Za zásluhy o ČSLA“ (viz níže).

Zájmová činnost

áclav od jakživa něco sbíral. V mládí se trochu koketoval s filatelií. Při studiu v Brně se věnoval filumenii, sbíraní nálepek ze zápalek. Když přišel do Žamberku, tak svoji sbírku prodal a přešel na numismatiku. Nejprve sbíral jen mince, později si přibral notafilii, sbírání bankovek a nakonec si přibral i faleristiku, sbírání medailí a přidal k tomu i sbírání odznaků.

V roce 1972 vstoupil do České numismatické společnosti (ČNS) a aktivně se zapojil do práce v jejich pobočkách v Hradci Králové a v Ústí nad Orlicí. Jako sběratel se zaměřil na československé, rakouské a římské mince. Později svůj zájem rozšířil o notafilii (sbírání bankovek), faleristiku (historie řádů a vyznamenání) a signistiku (pečetě a odznaky). V automotoklubu Svazarmu v Žamberku dlouhá léta zastával funkci tajemníka motokrosových závodů mistrovství republiky „Žamberecký kotel“. V pobočce České numismatické společnosti v Ústí nad Orlicí vykonával funkci pokladníka a organizoval pro členy aukce mincí. Nějaký čas také vykonával funkci předsedy České numismatické společnosti. Sběratelství přivedlo Václava Churavého posléze i k publikační činnosti. Do regionálního tisku přispíval především články o penězích, později napsal dvě publikace pro sběratele odznaků a vyznamenání (viz níže). Práci pro Českou munismatickou společnost ocenila pobočka v Ústí nad Orlicí medailí z lité kompozice, jejímž autorem byl Tomáš Dušek. Tuto medaili obdržel Václav Churavý ke svým 75. narozeninám.

Publikační činnost (chronologicky)

• "Přídělový systém, lístky na potraviny 1939-1945 a 1945-1953." in Ročenka 1990 ČNS Ústí nad Orlicí a Městského muzea v Ústí nad Orlicí.
• "Žamberecké peníze." in Žamberecké listy 10, 11, 12, 13, 14, 15/1993.
• "Rezortní vyznamenání, medaile a čestná uznání ministerstva vnitra z let 1945-1989." in ČNS, pobočka Ústí nad Orlicí, 1993.
• "Máte doma také milionové bankovky?" in Žamberecké listy 13, 14, 15/1994.
• "Československá zdravotnická vyznamenání, čestná uznání a odznaky." in ČNS, pobočka Ústí nad Orlicí, 1996.
• "Odznaky Svazarmu a jiných branných organizací - 1. díl", Žamberk 2000, 80 stran textu formátu A5 + 20 stran formátu A5 obrazových (černobílých) příloh.
• "Odznaky Svazarmu a jiných branných organizací - 2. díl", Žamberk 2000, 83 stran textu formátu A5 + 20 stran formátu A5 obrazových (černobílých) příloh.

Vyznamenání

Za odbojovou činnost a službu v armádě byl Václav Churavý oceněn těmito vyznamenáními:

• 1948 - Pamětní medaile II. národního odboje „Za věrnost“
• 1948 - Pamětní kříž SOPVP
• 1949 - Pochvalné uznání Ministerstva národní obrany (MNO) za účast v boji za osvobození Československa
• 1955 - Medaile „Za vlast“
• 1956 - Medaile „Za zásluhy o obranu vlasti“
• 1965 - Pamětní medaile k 20. výročí osvobození Československa
• 1990 - Medaile Ministerstva obrany (MO) „Za zásluhy o ČSLA“ (toto ocenění obdržel až při rehabilitaci - viz předchozí text)

Odkazy

Související články

• otec: Josef Churavý (1894–1942)
• matka: Marie Churavá (rozená Volfová/Wolfová) (1897–1982)
• bratr: PhDr. Miloslav Churavý (1926–2014)
• manželka: Vlasta Churavá (rozená Tomková) (1923–2004)
• starší syn: Ing. Vratislav Churavý (* 1949)
• mladší syn: Ing. Václav Churavý (* 1952)

Externí odkazy

Portály: Lidé | Česko | Druhá světová válka | Komunistický režim v Československu

[[Kategorie:Narození 1923]] [[Kategorie:Narození 13. dubna]] [[Kategorie:Narození v Praze]] [[Kategorie:Úmrtí 2002]] [[Kategorie:Úmrtí 17. dubna]] [[Kategorie:Muži]]