Wikipedista:MirkAdamcova/Etická výchova

Etická výchova

Přes celé 20. století pedagogika odložila charakter a zájem o jeho rozvoj. V druhé polovině 20. století se po celém světě uskutečnily různé výzkumy, které si vytyčily cíl, odpovědět na otázku, které faktory určují rozvoj charakteru. Odpovědí výzkumných prací pak je konstatování, že to co zásadním způsobem ovlivňuje rozvoj charakteru žádoucím směrem je tzv. prosociálnost, což je schopnost prokazovat dobropřejnou lásku, nebo odborněji definováno: je to chování zaměřené na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo společenských cílů, avšak bez toho, že by existovala vnější odměna pro autora chování. To znamená, že předpokladem a motivem prosociálního chování je vnitřní potřeba dělat to, co prospěje druhému a nečekat za to protislužbu.

Díky vědeckému úsilí zaměřenému na zkoumání charakteru vznikla celá řada pedagogicko-psychologických projektů např. CDP (Solomon), nebo Výchova k prosociálnosti (Roche), nebo Etická výchova (Lencz), Forgiveness Education (Robert Enrigh).

V ČR byl vytvořen Při doplňujícího vzdělávacího oboru RVP ZV pod názvem Etická výchova.

Pojetí etické výchovy není jen informovat žáka o etickém chování, ale umožnit mu, aby si vytvořil na dané téma vlastní názor a osvojil si přiměřené postoje a chování.

Způsob výuky etické výchovy je ovlivněn kvalitou výchovného stylu pedagoga, tedy postupem jímž vychovatel nebo rodič ovlivňuje rozvoj etického chování dětí nebo druhých lidí obecně. Etická výchova prochází stylem učitele a více než učením, tak vztahem se žákem a z chování učitele získává žák etické dovednosti.