Wikipedista:MikotaP/Pískoviště

Mýtnice v minulosti

editovat
 
Mýtnice Plzeň

Výběr poplatků na komunikacích (clo, mýto, mostné, přívozy, dlažebné, poplatky na řekách) má dlouhou tradici. Na našem území se již ve středověku tyto poplatky vybíraly. Některé náležely králi, jiné vybírala města. Clo se vybírá ze zboží, mýto z použití dopravní cesty. [1]V minulosti clo a mýto někdy splývalo a vybíralo se na jednom místě. Clo bylo důležitým státním příjmem a bylo upravováno zákony.Říšská sbírka zákonů Dalším poplatkem na komunikaci byl poplatek za ochranu (tzv. provod) na určitém úseku komunikace. Ve vybraných tzv. uzavřených městech (Praha, Brno, Vídeň apod.) se od roku 1829 platila potravní daň tzv. akcíz. městech se Tento odstavec se zabývá speciálně mýtem.

Mýto sloužilo primárně k hrazení výdajů na stavbu a opravy silnic. Vybíralo se na na mnoha místech na hlavních silnicích, na přechodech přes řeky (mostné, převozné, u brodů), platilo se i za plavbu po řekách. Dostalo se proto do mnoha pomístních jmen. Mýto se vybíralo i ve městech. Původně v branách a jak město rostlo, stěhovali se výběrčí na okraj nové zástavby, kde pro ně byly stavěny mýtní domky. Na rozdíl od cla, které náleželo panovníkovi, mohlo být mýto jak státní, tak soukromé. Tyto poplatky zdražovaly přepravu zboží, komplikovaly dálkový obchod a již v 19. století byly chápány jako přežitek.

Rušení státního (erárního) mýta však přišlo až koncem 19. století. Roku 1893 bylo zrušeno mýto mostní a vodní. Silniční mýto bylo zrušeno až od 1. 1. 1903. Erární přívozy byly ponechány k provozování a výběru poplatku soukromým subjektům. I nadále mohlo město nebo jiný subjekt požádat stát o právo vybírat mýto pro uhrazení nákladů na výstavbu mostu. Tyto poplatky se udržely i ve 20. století a na významných a drahých stavbách např. v Alpách se platí i dnes.[2]

Druhy mýta v našich zemích

editovat

mýto státní - bylo vybíráno na státních silnicích. Koncem 18. století bylo zahájeno budování moderní silniční sítě a s tím byl spojen i výběr mýta. Jen v Čechách se vybíralo se na více než 700 místech (citace - ručně, základní, kurzívou) [3],

mýto soukromé - vybíráno na komunikacích na území měst, na mostech a přívozech.

dlažebné - poplatek vybíraný městy jako příspěvek na dláždění ulic. Příklady jsou již ze středověku, vrchol spadá do konce 19. stol do 2. světové války.

  1. KOLEKTIV. Celnictví v Československu. Praha: [s.n.], 1982. 
  2. HAJŠMAN, Jan; MIKOTA, Petr. Plzeňské mýtnice. Plzeň: [s.n.], 2015. 72 s. ISBN 978-80-87170-43-4. 
  3. Plzeňské mýtnice, s. 999