Wikipedista:MajkaDlo/Pískoviště/Pokus
Pojem
editovatTermínem feminizace chudoby označujeme celosvětový trend zvyšujícího se podílu a převahy chudoby mezi ženami ve srovnání s muži.[1] Feminizaci samotnou většinou chápeme jako počáteční převahu žen v některém odvětví lidské činnosti, případně jako proces vedoucí k této převaze.[2] V oblastech, kde dochází k feminizaci chudoby, mají ženy horší možnosti výběru a sníženou míru příležitostí, zejména k tomu, vést dlouhodobě uspokojivý život založený na základních právech svobody, důstojnosti a uznání, což se týká zejména obyvatelek rozvojových zemí. Ve Velké Británii tvoří ženy 58 % dospělých osob žijících v chudobě, jak vyplynulo z průzkumu Měření chudoby a sociálního vyloučení Davida Gordona v roce 2000.[3]
Komplexní přístup
editovatZ celosvětového hlediska rozlišujeme několik faktorů, které ovlivňují genderovou nerovnost a finanční situaci žen. Z hlediska feminizace chudoby není jediným faktorem výše příjmu, ale je důležité zaměřit se také na individuální možnosti žen rozhodovat o svém životě.
Zdraví
editovatŽeny postižené chudobou jsou vystaveny zhoršeným podmínkám v přístupu ke zdravotní péči a zdravotním prostředkům. Tím se dostávají do vyššího ohrožení svého zdravotního stavu. Zvláště chudé ženy v rozvojových země jsou vystaveny sexuálnímu násilí a nebezpečí přenosu pohlavních chorob, jako je HIV.
Vzdělání
editovatV zemích, kde jsou ženy ve výrazném útlaku vůči svým mužským protějškům, je limitováno také jejich právo na vzdělání. To přitom zvyšuje šanci na lepší zaměstnání, plat a pozici na společenském žebříčku. Vzdělání žen bývá tradičně obětováno na úkor vzdělání mužských sourozenců.
Možnost rozhodování
editovatMužské a ženské priority v otázce vedení domácnosti se mohou značně lišit. Možnost rozhodovat se liší s různými kulturami. V mnoha zemích, kde ženy musí bojovat s genderovou nerovností, rozhodují o významných otázkách vedení domácnosti muži. Ti mají možnost ovlivňovat z velké míry společenské styky žen a jejich zdravotní stav. To pramení z běžné praxe, kdy muži ovládají finance domácnosti, a mohou tak ženám znemožnit například přístup k lékům.
Rozdíl příjmů
editovatŽeny ve většině zemí disponují prokazatelně nižšími příjmy než muži. V České republice dosahuje rozdíl příjmů mužů a žen v průměru cca 25%. Podle Českého statistického úřadumají muži vyšší mediánovou mzdu než ženy, a to jak podle všech kategorií zaměstnání, tak podle vzdělání.[4] Feminizace chudoby ale není důsledkem pouze nízkých příjmů. V ženské situaci hrají podstatnou roli také genderové stereotypy. Jedním z těchto stereotypů je genderová dělba práce, tedy dělení pracovních sil na tradiční „mužská a ženská zaměstnání“. Ženy jsou nepoměrně více zastoupeny v hůře placených zaměstnáních a to negativně ovlivňuje nejen jejich příjmy, ale i výši jejich důchodu.[3] Historicky vykonávají hůře placená zaměstnání v textilním průmyslu, pedagogice, učitelství, sociální péči a humanitních vědách. Muži naopak převládají v technických oborech. V českých zemích jsou feminizované profese i odvětví méně finančně hodnoceny. Historicky se tato devalvace někdy objevuje až poté, co se daná profese či odvětví změnilo v „typicky ženské“ (viz. např. školství), někdy jde o obrácený proces: nízké finanční hodnocení práce odradilo muže a bylo přijato ženami, které neměly možnost výběru (viz. např. textilní průmysl).[2] K dělbě práce podle genderu dochází kromě pracovního trhu také v domácnosti. Ženy velmi často přebírají odpovědnost za péči o děti a o příbuzné, což může výrazně ovlivňovat schopnost práce mimo domov. Menší výdělek je potom způsoben i prací na částečný pracovní úvazek.[3]
Samoživitelství
editovatV České republice žije pod hranicí chudoby 9 % obyvatel. Nejvyšší riziko chudoby nesou osamělé matky, jejichž příjem je v poměru k výdajům za vedení domácnosti a výchovu dětí často nedostatečný. Z průzkumu společnosti Proequality vyplynulo, že 90 % domácností, kde je přítomen jeden rodič, tvoří ženy.[1] Vzhledem k rostoucí rozvodovosti se zvětšuje i skupina chudobou ohrožených žen. Podle současného demografického trendu bude počet žen samoživitelek dále narůstat. U žen samoživitelek se vyskytuje vyšší riziko nezaměstnanosti než u žen z dvoupříjmových domácností. Nedostatek finančních prostředků nepřímo ovlivňuje situaci dětí. Ty bývají oproti svým vrstevníkům znevýhodňovány. V ČR končí každé druhé manželství rozvodem. Životní úroveň žen klesá v prvním roce po rozvodu o 75%.[1] V případě rozvodu mizí jeden plat, který nedokážou v plné míře nahradit ani vyživovací příspěvky od nepřítomného rodiče. Mateřství a samoživitelství je znevýhodňující aspekt při přijímání do zaměstnání. Jedinou věkovou skupinou, kde převládají v podílu zaměstnaných ženy, jsou mladí ve věku 15-24 let. Oproti tomu muži z rozvodu profitují, jelikož jejich kariérní rozvoj není omezován péčí o dítě. V roce 2006 uvedlo 60% žen žijících s dítětem bez partnera, že jejich čistý měsíční příjem nedosahuje deseti tisíc korun.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, Jaroslava. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. Praha: Gender Studies o. p. s., 2011. 18 s. Dostupné online. S. 4.
- ↑ a b PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996.
- ↑ a b c GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 2013. S. 453.
- ↑ ČSÚ. GENDER: Genderové statistiky - Úvod. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online.
- ↑ PFEIFEROVÁ, Štěpánka. Slaďování rodinného a pracovního života a (ne)rovné příležitosti matek samoživitelek. [s.l.]: Fakulta humanitních studií UK v Praze, 2010. Dostupné online.