Wikipedista:Luk.Moravec/Pískoviště

Pavel KOLLRUS

(* 16. 08. 1954 – + 01. 03. 2016) byl český fotograf, grafik a malíř.

Stručný životopis

Vyrůstal v pošumavském městečku Velhartice a již od mládí se intenzivně zajímal o fotografování a o kulturu undergroundu. Jeho snem bylo prosadit se v Praze, kde se ve věku 20 let usadil. Absolvoval učiliště – obor číšník/kuchař.

V Praze v brzké době navázal kontakt s disidentským hnutím, do kterého se aktivně zapojil. Jeho přátelé byli mj. Vlasta Třešňák, Martin Němec… Vzhledem ke své protirežimní angažovanosti dostal pracovní uplatnění pouze jako kulisák či topič. To mu však nebránilo v profesním růstu, hlavně v oboru fotografie.

Mimo realistické fotografie často používal různé umělecké techniky. Jeho oblíbenou byl tzv. Sabattierův jev, u kterého vytvořil vlastní novátorský pracovní postup.

Jako zakázaný umělec neměl jinou možnost, než pořádat tzv. „pokojové“ výstavy u sebe doma, popř. při různých akcích u přátel. Jeho fotografická tvorba byla velmi rozmanitá - od abstrakce přes portréty, reportážní fotografii, zátiší až po pražské, nebo velhartické motivy. Často fotografoval koncerty hudebních skupin, např. undergoundové DG 307, Umělá hmota, Plastic People, nebo folkových hudebníků Vlasty Třešňáka, Jaromíra Nohavici, Vládi Merty ...

Důležité je jeho fotografování aktuálních historických událostí. Během sametové revoluce dokumentoval celkové dění a ze své tvorby tohoto období uspořádal svou jedinou veřejnou výstavu (1990) v rodných Velharticích.

Své fotografie vystavoval a prodával několik let na Karlově mostě, avšak jeho složitá povaha mu tuto činnost později dále znemožnila. Převážná část jeho tvorby nebyla nikdy veřejně prezentována.

Jeho osobní život byl silně nestálý. Pavel Kollrus byl příliš svobodomyslný a bohémský. Nikdy nebyl ženatý. Jeden syn - Lukáš (1980). Svá poslední léta dožíval v rodném domku osaměle ve Velharticích, kde je také pohřben.

Jediný kamarád z Velhartic Pavlův život okomentoval takto: "Pavel veškerou svou sílu a invenci vložil do předlistopadového a především do polistopadového období, kdy jeho tvorba byla na vrcholu ... pak už neměl sílu. Neuměl na historické změny správně zareagovat, podobně jako např. Karel Kryl. Polistopadová doba ho zklamala a zůstal uvězněn ve vzpomínkách na euforii z let listopad 1989 – 1990."