Wikipedista:Luiscrassus328/Pískoviště

Voynichov rukopis - základy gramatiky, dekódovania a prekladu jazyka.

Voinichov rukopis - základy gramatiky, dekódovania a prekladu jazyka je badatelská studia (2016) autora Luis Crassus. Záhadné písmo z 15.století je pojímané z úplně jiného pohledu. Autor vychází z předpokladu, že text je sice psaný zleva doprava, ale slova jsou ukládány zprava doleva a odspodu nahoru. Jako důkaz je argument, že mnohé řádky nejsou rovné, ale schodovité. Při ukládání slov zprava doleva nad již napsaným řádkem písař kopíroval spodní řádek, čili nad vyšším písmenem dal slovo výše a nad nižším zase níže a tak vznikly schody. Z tohoto vyplývá, že text se čte zprava doleva. V textu jsou použity kořeny slov z latinského, francouzského, italského, španělského a anglického jazyka. Několik slov je z maďarského, tureckého a srbského jazyka. Autor Voinichovho rukopisu se snažil vytvořit dokonalý evropský jazyk. Aby mohl skloňovat či časovat slova z různých jazyků, vytvořil systém předpony a přípony, které úpravu slov zajišťují. Gramatika má i několik zvláštností jako je např: písmeno vložené do jiného písmene se čte dříve, než to do kterého je vloženo. Hláska, v níž jsou čarou spojeny písmena, se čte opačně (zleva doprava). Všechna slova jsou vytvořeny tak, že se dají navzájem skládat a kombinovat podle významu, a tak vznikají další a další nová slova. Takto vznikl pravděpodobně nejúspornější a nejjednodušší středověký tajný jazyk, který byl pro nevítaných čtenáře absolutně nečitelný.

Crassusova abeceda a číslovky

Nanovo nakreslená mapa Voynichovho rukopisu

Téma rukopisu: Voinichov rukopis se zabývá lidskými dušemi, které opustily podsvětí a stěhují se do domů. Posedlé duše musí projít různými náboženskými procedurami ze svěcenou vodou, které autor zobrazil zvláštními Božskými zařízeními, potrubím a sprchami. Smočením a vysušením duše přestanou být posedlé, čili jsou již dobré a súce na smrt a mohou jít do posmrtné zahrady, jenže jiné posedlé duše je znovu namočí do bahna a znovu se z nich stanou posedlé. Zelená voda (bahno) je na posednutí a modrá voda je na polepšení. Neexistující rostliny v herbářových části jsou také lidské duše, žádné recepty se tam nepopisují. Na mapě jsou popsány různé příběhy mužů - duchů, putujících po zemi. Je tam popsané zemětřesení, výbuch sopky, bahenní záplavy a různé neštěstí. Jsou tam města, přístavy, kostely s modlícími věřícími (horní a spodní střední rozeta), městské zahrady, posmrtné zahrada pro vyvolené (Elysium, Eden), městský hrad, slavil atd. Podle představ autora Voynichovho rukopisu zemětřesení způsobují gigantičtí sumci - ďáblové, kteří se pohybují pod zemí, otevírají propadliště a pekelné brány. V bažinách vábničky (víly, rusalky, bludička) vábí své oběti, aby je mohli sumci stáhnout do podsvětí a pak se už ďáblem posedlé duše vrátí do města. Duše, které se chtějí dostat do posmrtné zahrady musí předstoupit před Boží soud, který vybere nejlepší duše a ostatní se musí vrátit. Duším, které jsou ochotny zaplatit správci-andělu měšec denárů, bude brána do ráje otevřená. Ženské a dívčí duše se páří s mužskými dušemi nebo s ďábly a když je oplodní, tak rodí zmiňované vábničky. Aby se posedlé duše nepřemnožily musí svatí (duchovní, kněží, mniši a andělé) špatné duše pochytat a smáčet svěcenou vodou. Nepolepšiteľné duše se usmrtí, zazdít zda nechat sežrat úhoři.

Reference: Badatelská studia dostupná online.