Wikipedista:Kubakov/Pískoviště
Biedermeier v nábytkové tvorbě
editovatFormám a motivům biedermeieru předcházely formy a motivy empíru. Určité (zdobné) motivy přetrvaly i v biedermeieru, avšak formy se od sebe liší výrazněji.
Začátky tohoto stylu v nábytkářství se datují od roku 1814-15 po léta 1848-49 jež byly zmítány občanskými revolucemi.
Biedermeier, na rozdíl od Empíru, vznikl převážně nově vznikající střední třídou pro své vlastní potřeby. Nejednalo se tedy o řemeslníky (návrháře), jež tvořili pro interiéry tehdejší aristokracie a vyšší třídy. To se přirozeně obtisklo i do nových nábytkových forem, které se jeví býti mnohem střídmější a účelnější, než již zmíněný ,,Napoleonův styl’’.
Nábytek je tvořen mnohem věcněji, mnohdy je až kubických, či jiných geometrických forem. Případně jejich kombinací. Nábytkový kus již nezastává pozici volné sochy, na kterou lze nahlížet z jakéhokoli úhlu. Je pojednáván mnohem více frontálněji a uzpůsoben k nahlížení na objekt převážně z čelního pohledu.
Hlavním a nejčastějším materiálem byla ořechová dýha. Její bohatá kresba splňovala nové nároky pro plošné zdobení, převážně rovných ploch nábytku. Mahagon, jakožto drahá a v empíru hojně využívaná okrasná dřevina, byla na ústupu. Avšak na některých nábytkových kusech z období Biedermeieru ji spatřit můžeme. Docházelo i k imitaci mahagonového dřeva a to převážně z důvodu vysoké ceny materiálu.
Dřevo, jakožto materiál, bylo základním konstrukčním i zdobným materiálem. To, co formu tvořilo, bylo do větší míry, než tomu bylo dříve, i součástí jejího obsahu. K jeho zdůraznění bylo docíleno jak již zmíněnou plošnou kresbou dřeva, tak i konstrukcí samotnou, jež byla do určité míry přiznána a vystavena na odiv. S věcnějšími formami nábytku byl materiál ze své pozice tvůrce hmoty, povýšen i na estetickou funkci. Ta tedy spočívala jak ve vizuální stránce, tak i ve stránce funkční.
Určité módní zdobné motivy, však byly z empíru převzaty. Ať už se jedná o tvar lyry, který byl používán ve formě zdobných kovových aplik, jakožto forma podstavce stolu, tak také jako základní tvar skříňového, či jiného typu úložného nábytku. Lze poměrně často zaregistrovat i použití lvích tlapek jako zakončení nohou všech možných typů nábytku. A to mnohdy i bez jakéhokoli kontextu. Pouze jako samostatný modní prvek. Používavaným typem zakončení nohy nábytku byla i voluta, či jiný organický motiv volutě podobný. A to jak u různých typů stolů, tak i u různých typů úložného nábytku. Častými zdobnými motivy ve formě aplik byly palmety, akatnové listy, korintská hlavice, girlandy… Jako zdobný prvek se používaly také polosloupy, pilastry (převážně u sekretářů), nebo šavlovité prohnutí nohou u téměř všech typů nábytku.
Největší proměnou pravděpodobně prošel nábytek sedací. Přiznaná konstrukce, jež byla do jisté míry sama sobě dekorem. Šavlovitě prohnuté nohy, zadní přímo přecházející do opěradla zdobeného akantem, či jiným florálním, nebo organickým motivem. Oblíbeným tvaroslovím opěráku byl opět i tvar lyry. Významným prvkem sedacího nábytku biedermeieru bylo sofa. Výrazný prvek v interiéru, jenž byl středobodem společenského vyžití. Sofa tvořeno pro tři osoby, masivní kruhový stůl na centrální noze a tři okolo postavené židle. To byl ideální soubor nabízející se k různým společenským událostem. Sofa si ponechalo určitou ladnost křivek z období Ludvíka XVI. avšak je výrazné i typickou biedermaierovskou masivností a výrazným čalouněním, jež z něj tvoří až monumentální kus. Typické zpracování pro frontální pohled tento pocit ještě umocňuje.
Sekretáře byly nejčastěji kubických tvarů přísně členěny římsami, polosloupy, nebo pilastry. Případně tvaroslovím opět napodobovaly tvar lyry. Polosloupy po stranách sklápěcí desky, nacházející se ve středu sekretáře, byly velmi častým prvkem také ve spojení hlavy sfingy místo hlavice. Typická je také výrazná a symetrická (ořechová) dýha zdobící povrch nábytkového kusu. Oddenková dýha také nebyla neobvyklým vizuálním prvkem. Pro dodržení vyváženého členění fasády sekretáře se vyskytovaly i kusy, jež měly na vnější straně výklopné desky zpracovány falešné zásuvky.
Významnou osobou v nábytkové tvorbě biedermeieru byl Josef Ulrich Danhauser, který je neoddělitelně spjat se svým působením ve Vídni. Jeho původní profesí bylo sochařství. Ve Vídni se původně specializoval na řezbované ornamenty, které měly být náhražkou bronzových aplik. Stal se však ředitelem významné nábytkářské filmy, jejíž sortiment byl velice široký a soustředil se i na bytové doplňky jako jsou závěsy, koberce, různé typy čalounění, hodiny a od roku 1820 i zrcadla. Firma vyráběla nábytek pouze navržený Josefem Ulrichem Danhauserem. V Österreichisches Museum für angewandte Kunst se nachází přes 2 500 podepsaných návrhů a pouze malá část těchto návrhů připadá jeho synovy, jež po jeho smrti v práci pokračoval.[1]
- ↑ HIMMELHEBER, Georg. Biedermeier furniture. London: Faber and Faber 115 s. (Faber monographs on furniture). ISBN 978-0-571-08719-8.