Wikipedista:Kristýnatýn/Pískoviště

KOSTEL SV. VÁCLAVA V LOMNICI NAD LUŽNICÍ editovat

Kostel sv. Václava se nachází východně od radničního bloku, který přiléhá k náměstí. Původně byl hradní kaplí založenou v roce 1359 Vilémem mladším z Landštejna.

Kostel svatého Václava (Lomnice nad Lužnicí) (3)

HISTORIE editovat

13. - 14.století editovat

Ves Lomnice nad Lužnicí vznikla kolonizací Vítkovců asi v 1. polovině 13. století, ve stejné době byl též založen hrad nazývaný blatný, neboť se nacházel uprostřed mokřadů. Je doložen již v roce 1265 v predikátu Oldřicha z Lomnice /Vítkovec/ a dalších 100 let se převáděl mezi příslušníky rodu Vítkovců. V roce 1356 Lomnici získal probošť a nejvyšší kancléř Českého království Vilém mladší z Landštejna a roku 1359 pro spásu své duše založil a též bohatě obdaroval v hradním areálu kapli Božího těla a sv. Petra a Pavla. Ve fundační listině píše, že se ve svém hradu v Lomnici rozhodl založit novou kapli, tato kaple pak v následujícíh desetiletích sloužila k bohoslužbám na hradě. Od roku 1381 držel Lomnici král Václav IV.. Mezi lety 1368 a 1413 je doloženo vystřídání šesti kaplanů. Ve 14. století byly v Lomnici dva požáry, ale žádný z nich se nejspíše hradního kostelíku - kaple nedotkl, zasáhl ale farní kostel, který je postaven na severozápadní - protilehlé straně města.

15.století editovat

V roce 1420 královská posádka hrad předala Janu Žižkovi, a tak si zajistila volný odchod. Vojevůdce jej obydlel posádkou Jana Roháče z Dubé.  Hrad měl velmi dobrou a pro Tábority velice výhodnou polohu - byl oklopen bažinami a tím byl nedobytný a též požáry nezničitelný - kvůli vlhkému okolí (2 obléhání - 1421, 1435).  Hradní kostelík byl ale prý zpustošen - nejspíše jen interiery respektive výzdoba. Při druhém obléhání v roce 1435, které trvalo půl roku, předal táborský hejtman a kněz Bedřich hrad na základě smlouvy Oldřichovi z Rožmberka. Ten nechal tvrz (“jako sídlo lupičů”) zbořit a srovnat se zemí, příkopy zasypat, na místě hrádku vznikl později trh. Z celého hradního areálu zůstala nejspíše jen kaple Božího Těla, a tak na místě hradního komplexu zůstal kostelík obklopen tržištěm a později postavenými městskými domky. Tradují se pověsti, že z kostela vedou tajné chodby do domků v okolí.    Zánikem hradu a husitským zesvětštěním ztratil kostelík své původní poslání a přešel v majetek městké obce jako soukromá kaple. Znovu začal fungovat nejspíše až v únoru roku 1494, kdy v něm Lomnice zřídila kaplanské místo. Tomu nejspíše předcházela oprava, jejíž rozměr není znám. Není ani známo, jak časté zde byly bohoslužby.

16.-17.století editovat

V 16. století byly Václavem Březanem zaznamenány dva velké požáry: 24.6.1544 - “město Lomnice vyhořelo”, 23.2.1560 - “v městečku Lomnici vyhořelo 50 domů, též kostel farní i fara”, ale naopak téhož roku na podzim se “v pivovaře počalo pivo vařiti” a tak ač město hořelo mnohokrát, ke kostelíku plameny pravděpodobně nikdy nedošly. Během třicetileté války utrpěla nejen Lomnice, ale i kostelík. V roce 1618 prošla krajem nejen Buquyova armáda, též hlavní stavovská armáda a docházlo k menším bitkám a drancování z různých stran. V roce 1628 stálo v městečku jen osm nepoškozených domů, ještě v roce 1679 bylo v městě pustých šedesát domů, což bylo více než polovina. Až smlouva z 29.9.1665 městské rady s budějovickým stolařem a řebářem Janem Martinem Schwarzmaierem na vyrobení předního oltáře do chrámu páně sv. Václava je jasným dokladem o způsobilosti kostelíka k bohosužebným činnostem. Přímý doklad o údržbě je z roku 1670 - městská rada psala hajnému k vydání latí na opravu - spíše znovupostavení velmi sešlé a nebezpečné zvonice při chrámu Páně sv. Václava, v roce 1681 zas přijel třeboňský pokrývač kvůli střeše kostelíka. V těto době však byly statut i funkce kostela sporné - farář Jindřich V. Tyvallda roku 1677 uvedl, že kromě tří filiálek nebyly ve vsi vystavěny žádné svatyně a ani pusté kostely pro sloužení bohoslužeb. Jeho následovník Josef V. Gally napsal v roce 1700, že kromě filiálek není v jeho farnosti žádná veřejná kaple, jen jedna zachovaná soukromá, ve které se ale necelebruje a prý je v péči obce, protože stojí na obecním pozemku. Ale v roce 1695 vrchní třeboňský hejtman Theobald Siebeert von Lilienthal řekl, že v Lomnici je jedna kaple literátů zasvěcená sv. Václavovi,která je ale bez stálých příjmů a bohoslužby se tam udržují jen z darů a z prodeje malých svíčiček. Z toho plyne, že bohoslužebná funkce kostelíku - kaple byla značně omezená a pro žití v městečku spíše okrajovou.

STAVEBNÍ HISTORIE editovat

 Kostel sv. Václava v Lomnici nad Lužnicí byl založen původně jako hradní kaple Božího Těla a sv. Petra a Pavla Vilémem mladším z Landštejna v roce 1359. Z této doby je jeho půdorys a též rozvrh klenby presbytáře s opěráky. Strop lodi byl plochostropý, což je i dnes, nejspíše měl dřevěný trámový strop /jako dnes/. V době Oldřicha z Rožmberka byla tvrz zbořena /1459/ a kostel od té doby stával na tržním náměstí jako dominanta Starého města. Po třicetileté válce byly uskutečněny rozsáhlejší opravy /1635 nebo 1645/, protože za války Lomnice velmi utrpěla. V té době byl kostel přesvěcen na kostel sv. Václava. Naštěstí nebylo dostatečné množství financí na opravy a tak si kostel zachoval gotický charakter. V roce 1787 bylo navrženo jeho zrušení v rámci josefinských reforem. Až v roce 1829 došlo k opravě na základě rozpočtu stavitele Spiesse. Později bylo uvažováno i o jeho zdemolování či změnu funkce na nemocnici či zcela zdegradovat jeho prvnotní účel a to tak, že z kostela udělat zbrojnici nebo sýpku. Tyto varianty ale naštěstí nenastaly a v roce 1834 byly provedeny nejnutnější opravy. Kostel měl nadále sloužit bohoslužbám, což ale vyžadovalo lepší a nákladnější údržbu. K větším opravám došlo až roku 1862 /nutné dozdění či přezdění, nová omítka, nový krov nad presbytářem, nové okenní rámy a dveře, nová dlažba/. V dalších letech nejspíše nebyl udržován a tak v roce 1953 byl konstatován jeho “bědný stav”, ale v roce 1957 byly snahy o jeho opravu ukončeny. Až začátkem devadesátých let byla provedena nutná oprava střechy, zpět snesena přístavba při jižním průčelá a zpátky snížena sakristie o oratoř.

ROZBOR PRŮČELÍ editovat

SEVERNÍ PRŮČELÍ editovat

Je prolomeno dvěma polokruhovými okny, která jsou v současnosti dělena do obdélníků a zasklena, stejně jako okna v ostatních průčelích. V horní části oblouku mají paprsčité dělení a ve spodní části jsou ukončena šikmým parapetem pokrytým cihlami.

JIŽNÍ PRŮČELÍ editovat

Je prolomeno tesaným sedlovým portálem s ostěním profilovaným oblounem s výžlabky, vnitřní profil okosení se na spodní straně obrací do vodorovného směru. Obvod portálu je v obdélném rámu novodobě hrubě nahozen. Portál je vložen do vysoké polokruhové liché arkády, jenž je zdůrazněna po obvodu rytou linkou a na hraně okosená, ukončená trojúhelníkovým hrotem obráceným dolů. Okosení a špaleta jsou též nově hrubě nahozeny. V portálu jsou zasazeny dvoukřídlé dveře ze 3. čtvrtiny 19.století - nejspíš z oprav v roce 1862. Portál je kryt novodobým sedlovým přístřeškem ze dřeva a eternitu, též je oplechován a po stranách je nesen dřevěnými pásky. Zeď lodi je prolomena polokruhovým zaskleným oknem, které je drobně dělené, na spodní straně má šikmý parapet, jenž je kryt cihlami. V parapetu okna je na pravé straně zdvojená rytá linka obrysu nejspíše již zaniklého rámování neznámé podoby. K presbytáři je z jižní strany přičleněn přízemní přístavek sakristie, jenž je krytý pultovou střechou s eternitovou krytinou. 

Sakristie

Sakristie je po obvodu hladce omítána, stejně jako zbytek stavby, má lehce přeložený sokl a na středu je jižní průčelí sakristie prolomeno vertikálně obdélným okénkem s provlékanou mříží. Do sakristie se vstupuje jednokřídlými dveřmi s výplněmi s prolamováním po obvodu též z obnovy v roce 1862. Východní štít sakristie je prolomen opět drobným obdélníkovým okénkem s provlékanou mříží. Líc čela těsně nad oknem o kousek ustupuje. Nízký sokl se v části vpravo od okna ostře zvyšuje, původně ten již vysoký náležel opěráku, který splynul s čelem sakristie.

Presbytář

Presbytář je v polygonálním závěru i v přední části osvětlován dvěma polokruhově klenutými okny, které jsou také drobně děleny - v oblouku paprsčitě a jejich současný tvar pochází až z roku 1862. Částečně jsou v nich barevná skla. Také mají šikmý parapet pokrytý cihlami. Opěráky závěru jsou v soklové části výrazně rozšířeny, shora šikmo ukončené , oproti tomu sokl obvodového zdiva je předložen jen mělce, pravoúhle odstupněn. Zde jsou opěráky shora pultově ukončeny, též jsou obloženy kamennými deskami se zatřenými spárami s přesahem probraným výžlabkem. Omítka je po opravě a pod levým oknem jsou ale patrné pekované omítky v přírodní barvě, hrubší.

Zaniklá předsíň

V minulosti ale bylo jižní průčelí odlišné - dle katastru z roku 1828 byl portál v předsíni a teprve později možná při opravě 1862, byla sakristie a předsíň portálu propojeny, což dokládají půdorysy kostela. Z tohoto místa bylo též vedeno schodiště na kruchtu.  Nejspíš při poslední úpravě v 90.letech 20.století byla nejspíše předsíň i průchod do sakristie kvůli špatnému stavu zbořen a vybudován současný přístřešek nad jižním portálem. Zrušením přístavby bohužel zanikl přístup na kruchtu, jenž byl i je vně omítaný a uvnitř je patrné režné zdivo.

VÝCHODNÍ PRŮČELÍ editovat

Poměrně ostrý štít lodi nad triumfálním obloukem vystupuje nad střechu presbytáře a je omítnut hladce a bíle.   

ZÁPADNÍ PRŮČELÍ editovat

Je hladce omítnuto, vrcholí trojúhelným lehce ustupujícím štítem, jenž je na spodní straně oddělený na šířku cihly. K průčelí přiléhají 3 lichoběžné, omítané opěráky - dva diagonální při nároží a jeden osový, všechny jsou shora ukončeny prostým zaoblením bez stříšek. Vlevo od středního opěráku je průčelí prolomeno vstupem - lomený portál s dvoukřídlými výplňovými dveřmi patrně pochází z úprav z roku 1862. V ose vstupu směřuje na emporu polokruhové okno, v hloubce lichoběžníků niky je zaklenuté nepravidelným oválným záklenkem, jeho parapet je též pokryt cihlami.

Kostel sv. Václava Lomnice nad Lužnicí

ZÁVĚR editovat

V polygonálním závěru se uplatňují opěráky s rozšířenými sokly. V ustupující části je sokl drobně pravoúhle předložen. Při východním nároží lodi je kolmo předložen nižší dodatečný lichoběžný opěrák, ten je pouze omítaný. Čelo závěru je prolomeno slepou polokruhově zaklenutou okenní nikou, jenž je situována lehce doleva mimo osu.  Oba přiléhající nárožní opěráky jsou shodné s ostatními a střecha je s prostým přesahem bez římsy, což je velmi podobné i u lodí.

ROZBOR DISPOZICE editovat

Jedná se o jednolodní čtvercový plochostropý prostor, jenž je přístupný od západu se sedlovým gotickým portálem, od jihu navazuje na presbytář o jednom křížovém poli a pětibokém závěru, který je oddělen polokruhově zaklenutým triumfálním obloukem.

Presbytář

Je zaklenut gotickou klenbou z doby výstavby. Ta má jedno pole křížové klenby a v pětibokém závěru je klenba paprsčitá. Její čela jsou lomená a u křížového pole jsou parabolická. Žebra půlválcového profilu jsou s drobnými výžlabky a původní profil půlválcové přípory je doložen v čele závěru. Původní profil hlavice se dvěma půloblounky je též patrný na pravé straně v čele závěru, tam je překryt v mladší etapě /asi v 17.století/ reliéfní listovou hlavicí, která je krytá abakem. Všechny hlavice jsou stejné. Půlválcové přípory jsou přetaženy štukem a jsou na nich též koutové lišty, přípory jsou opatřeny polygonálním trojbokým soklem, který je ukončen patkou s profilem půloblouku s výžlabkem ve štuku. Původně půlválcové přípory sbíhaly až k dlažbě, toto řešení je patrné v čele a v závěru na levé straně za oltářem, kde je porušen polygonální sokl. Ve vrcholu křížení žeber závěru i křížového pole jsou plastické svorníky válcového profilu s reliéfy pětilisté růže. Střední přípory jižní a severní stěny jsou kryty dřevěnými barokními sokly s výžlabkem na hraně a s čabrakovou hlavicí, na spodní straně mají palmetu. Je pravděpodobné, že právě tyto sokly byly pořízeny i s kazatelnou a též s výbavou oltáře.  Současná výzdoba klenby je upravena v roce 1862. V ose jižního čela je křížové pole presbytáře a tam se nachází sedlový portál směřující do sakristie. Ten je tesaný, žulový, v nadpraží okosený a sedlo má s diamantováním. V portálu jsou jednokřídlé dveře - nejspíše barokní, dokonce mají zachován původní barokní zámek.. V ose vstupu se nachází zaklenutá arkáda oratoře.

Sakristie

Sakristie je dnes plochostropá a proto jsou východní a jižní stěna prolomeny vertikálně obdélnými drobnými okny s provlékanou mříží, přičemž nadpraží oken těsně pod stropem půspbí dojmem dodatečného řešení. Je možné, že současný strop je tedy novodobý. V jeho severozápadním rohu je čtvercový otvor pro vstup na oratoř po žebříku. Dlažba v kostele je topinková. V popisu kostela z roku 1862 se píše, že klenba nad sakristií a malá oratoř byly přístupny vnějším schodištěm - podle historiků se ale nezdá, že by byla klenba stržena až v 90.letech - stopy po odstranění neexistují. Nejspíš byla klenba i zdivo sakristie strženy již v roce 1862 a její obvod proveden nově. Snížení oratoře však pochází až z počátku 90. let, což je vidět i na fotografiích z roku 1953.

Loď

Loď i presbytář jsou osvětleny okny, které jsou polokruhově zaklenuté, ty jsou z barokní úpravy a nahradila původní gotická lomená okna. Po vnější straně polygonálního závěru obíhají gotické opěráky, při západní zdi lodi byli patrně až při vložení barokní nejspíše podklenuté kruchty vybudovány nárožní skarpy a osový opěrák. Původně zde nejspíše existoval osový portál /gotický/ - tesaný, vložením klenby a opěráku ale bohužel zrušený. Kruchta byla pravděpodobna přístupna vnějším schodištěm. Skarp při severovýchodním nároží lodi je nejspíše také barokní. Loď má štukový podhled, dřevěný trámový strop s rákosovým podhledem s čtvrtkruhovým výžlabkem, který obíhá po obvodu, jeho vnitřní obvod obíhá konvexkonkávně prolamovaný mělký rám štukový.  Empora je vložena do západního čela lodi. Má plný parapet prokládaný obdélníky. A je až barokní, teď však klasicistně upravena /asi při rekonstrukci 1862/.

KROV, STŘECHA editovat

Nad lodí je střecha sedlová a ta má lehce protáhlý vrchol, nad presbytářem je též střecha sedlová, ale je nižší, nad polygonálním závěrem je střecha přirozeně zvalbená. Nad lodí je dnes krov barokní /ležaté stolice se zavětrováním v střešní rovině/. Je s hambalky, na západní straně se sanktusníkem. Nad presbytářem je kov z roku 1862 - vaznicový se stojatou stolicí.