Wikipedista:Jmhad/PískovištěB"
KUNEROL
KUNEROL je název margarínu,který byl vyráběn od roku 1897 továrnou na kokosový tuk Kunerol v Atzgersdorfu u Vídně.
Margarín, jako kyselina, byl objeven v roce 1813 a byl nazván podle svého perleťového lesku , řecky márgaro .Do poloviny 19.století možnost využití margarinu zůstala nepovšimnuta. V letech 1850-1870 se v Evropě změnila hospodářská situace a konkrétně cena másla, jako základní potraviny pro chudé i armádu se zvýšila dvojnásobně. Proto císař Napoleon III Bonapart, při příležitosti konání světové výstavy v Paříži v roce 1867, vyhlásil nabídku ceny komukoliv, kdo vyrobí kvalitní náhražku másla, vhodnou pro použití ve velkém množství v armádě i pro prostý lid. Francouzský chemik Hippolyte Mège-Mouries se úkolu ujal a vynalezl látku tzv. oleomargarine, který z obchodních důvodů zkrátil na margarin. Výroba margarinu se v Evropě i USA rozjela až po roce 1873. Vzhledem k poloviční ceně oproti máslu byl oblíben zejména v průmyslových městech s velkými dělnickými čtvrtěmi. Pro chudší lidi byl margarín vítanou úsporou výdajů. Proto také získal označení „máslo chudých“.
Výroba
K výrobě margarinu se zprvu používaly různé druhy olejů, až později se ukázal jako nejvhodnější a nejchutnější olej kokosový. S rostoucí výrobou přicházely i podvody při výrobě. Někteří ho z počátku vydávali za máslo. Další šejdíři různě šidili a upravovali suroviny k jeho výrobě, aby víc vydělali. První zákon definující řádnou výrobu a kvalitu byl přijat v roce 1887 v Anglii. Upřesňoval, že produkt „margarin“ neobsahuje víc než 10% másla, resp. mléčných tuků a že musí být prodáván ve formě kostek oproti máslu, které je prodáváno v podobě cihel k porcování při prodeji.
Z kokosových ořechů se získával:
- Panenský olej ,
se lisoval v místě sklizně za studena ,maximálně 4 hodiny po načesání ořechů. Z čerstvé dužiny ořechu bylo možné získat 45 % objemu vysoce kvalitního oleje pro přímou spotřebu. Do Evropy se dovážel.
- Olej DRY
Z dovezených ořechů se získával kokosový olej suchou DRY metodou, kdy se dužina po rozpůlení ořechu nechala seschnout. Tyto oleje měly výraznější chuť a aroma a tím, že obsahovali méně vlhkosti, měly i delší dobu trvanlivosti. Při této technologii se ale už využívalo i zahřívání, kvašení, chlazení, a kvalita oleje vůči oleji panenskému byla nižší . Na trh byl dodáván jako levnější náhrada oleje panenského .
Olej RBD
- Dalším způsobem získávání kokosového oleje byl postup lisování z vysušené kokosové dužiny tzv. kopry. Kopra se do výrobních závodů v Evropě dovážela již usušená na slunci nebo v pecích. Olej se pak zde lisoval, jenže na rozdíl od panenského a oleje DRY se chemicky upravoval pro konzumaci a další využití a aby ho zbavili příchutě, barvy a zápachu, Z kopry se získávalo z objemu dužiny 60-70 % oleje, Tento olej se proto využíval zejména v průmyslové výrobě - na kosmetické a potravinářské výrobky široké spotřeby. Jelikož nemá vůni a ani chuť, je vhodný i pro lidi, kterým kokos nemají v oblibě. Tento olej byl základem výroby ztuženého tuku.
V současné době je kunerol někdy hanlivě označován jako margarín či umělohmotný fujtajbl nepovedeně se snažící napodobit kvalitní máslo. Kunerol jako výrobek do dnešních dnů nepřežil, ovšem jako lidové označení pro takovéto “máslové humusy” přetrval.
Kunerol u nás
V Rakousku a v části Čech i Moravy se margain Kunerol rozšířil od roku 1897 z továrny Emanuel Khuner & Sohn Kunerol v Atzgersdorfu u Vídně .
V roce 1907 byla postavena továrna na pokrmové tuky v Ústí nad Labem a současně pobočka v Moravské Ostravě. V roce 1910 došlo k výraznému rozšíření továrny v Ústí nad Labem, která měla tři základní výhody – levnou vodní dopravu z přístavů v Německu, blízkost uhlí a dostatečnou pracovní sílu.. V roce 1911 pak byla uvedena do provozu ztužovna tuků. Ta byla první ztužovnou na evropském kontinentě (pevnině) a teprve čtvrtou na světě. Do firmy denně docházelo 5.000 objednávek, v evidenci bylo 100.000 zákazníků a podnik zaměstnával 2.500 osob. Firma v Ústí se stala největším podnikem svého druhu v Evropě. V Německu sice byla větší olejna, v Holandsku margarínka, ale neexistoval větší komplex tukových podniků než továrny v Ústí nad Labem, které navíc byly na vysoké technické i profesní úrovni .
Komplex v Ústí nad Labem vyráběl i další margaríny s názvy Sana, Smetol, Vitol, Vega, Vitello a po roce 1945 tuk s lidovým označením "100 % tuk"
Zdroj : ,)
Odkazy editovat
Odkazy editovat
reference editovat
- Rudolf Píša, Věstník Muzeum cenných papírů , nadační fond, ročník IV, číslo 9 Pod Vilami 1038/13, 140 00 Praha 4 - Nusle (http://www.das-mcp.cz/muzeum/files/vestniky/ve1109.pdf
- Internetový slovník vytvářený otevřenou komunitou (na principech web 2.0 - Čeština 2.0 (cestina20.cz)
- /www.naureus.cz/blog Petra Janigová