Wikipedista:Jiriskaloud/Pískoviště 4

Jiří Škaloud
Narození	11. listopadu 1921 Jičín
Úmrtí	6. září 1986 Jičín
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Jičín
Vzdělání	vyučený zámečník
Znám(á) jako	správce Loutkového divadla Srdíčko
Choť	Vlasta, od 1. srpna 1942
Děti	Vlasta, Jiří, Olga

Jiří Škaloud byl jičínský rodák, který se značnou měrou zasloužil o založení a provoz Loutkového divadla Srdíčko. Zde působil v celé řadě funkcí a přispěl tak ke kulturnímu životu města po 2. světové válce.

Mládí

Jiří Škaloud byl prvorozený syn jičínského cukráře Josefa Škalouda a jeho manželky Boženy Škaloudové. Navštěvoval v Jičíně základní školu a později se zde vyučil zámečníkem. V době svého mládí byl aktivním členem Skautského oddílu. Po vyučení na zámečníka nastoupil jako brusič v továrně v Radotíně u Prahy, kde poznal svoji budoucí manželku Vlastu Vorlíčkovou. Ta bydlela v obci Třebotov na základě tehdy platného obecního práva. Vlasta byla sirotek,(matka jí zemřela když jí bylo 8 let a pak byla vychovávána u své tety. Po smrti otce, který zemřel když jí bylo 13 let, přešla zpět do obce Třebotov u Prahy). Spolu měli po třech ohláškách dne 1. srpna 1942 v kostele svatbu. Protože to bylo ještě před jeho plnoletostí, musel mít ke svatbě zplnoletěn. Po svatbě se jim dne 2. února 1943 narodila dcera Vlasta, která však brzy, dne 28. května 1943, zemřela. Dne 5. září 1944 byl odvolán do Německa, byl v táboře u Vratislavi (nyní Polsko) v továrně, která vyráběla součástky pro stavbu letadel. Vykonával tam seřizování a opravy strojů pro blízký koncentrační tábor. Odtud po krátké době, dne 5. ledna 1945, utekl a vrátil se ke své manželce. Zde byl až do květnových dnů a zúčastnil se také bojů za pražského povstání. Byl při tom i lehce zraněn, za svoji činnosti byl vyznamenán. Po skončení války se s manželkou přestěhovali do Jičína a dne 1. června 1945 se stal zaměstnancem České pošty a zapojil se do veřejného života. Ve skautském oddílu a získal po válce přezdívku Čkalov. V té době také krátce bydlel u Jaro Frice, kterého znal ze skautu a se kterým pak spolupracoval v loutkovém divadle Srdíčko. Po válce byl ovlivněn celou řadou okolností - nasazením za války, těžkými poměry své manželky a svou účastí na pražském národním povstání a vstoupil do KSČ.

Loutkové divadlo Srdíčko

V roce 1949 vzniklo v Praze Divadlo hudby a krátce po jeho založení začalo působit i v Jičíně, kde přehrávání desek a přednes průvodního slova v přízemí poštovního úřadu zabezpečil ředitel pošty v Jičíně pan L. Beyvl, bratr známého herce Josefa Beyvla, který zprostředkoval program. Zde také Jiří Škaloud působil a upravoval prostory pro posluchače. V roce 1951 pan Emil Kolář, který byl pracovníkem pošty, přispěl k zakoupení kompletního loutkového divadla (14 loutek, scény, dekorace a technického vybavení) a divadlo si dalo název Loutkové divadlo Srdíčko. Prvním principálem divadla se stal Jaro Fric, se kterým se Jiří Škaloud znal ze skautského života, technickým vedoucím se stal Emil Kolář a Jiří Škaloud převzal funkci správce divadla. Divadlo zahájilo v roce 1952 svůj provoz v budově pošty, kde působilo ve stejném prostoru i Divadlo hudby. V roce 1957 se Jiří Škaloud společně s paní Kalábovou ujali vedení divadla, pro tento účel byly  přestavěny a upraveny suterénní prostory dnešního Masarykova divadla (původně skladiště, byt a prádelna) a dne 13. září 1959 zahájilo divadlo Srdíčko provoz v nových prostorách, kde sídlí dosud. Divadlo bylo úspěšné, za rok bylo i 10 premiér, hrálo se v sobotu dvakrát odpoledne a divadlo zajíždělo se svým vystoupením do širokého okolí (např. Libáň, Hořice, Sobotka a další). V divadle působila i jeho manželka Vlasta, která dostala za svoji činnost i uznání a byla zde později krátce i jeho dcera Olga Novotná, která pak hrála v amatérském divadle Máj a která napsala i několik divadelních her pro děti, které se hrály v některých divadlech a z nichž jedna se hrála v Českém rozhlase. V divadle Srdíčko působil Jiří Škaloud až do konce šedesátých let, svoji činnost v souboru ukončil krátce před ruskou okupací.

Po odchodu z veřejného života

Po 21. srpnu 1968 ukončil ihned svoje členství v KSČ a dostal se do problémů. Musel ukončit pracovní poměr u České pošty, protože funkce mistra, který na poště zabezpečoval opravy a rozvod telefonu byla zrušena. Našel si místo závozníka ČSAD v Jičíně a později, až do důchodu zde byl skladníkem a řídil nakládku a vykládku aut nákladní dopravy. Po odchodu do důchodu pak zde pracoval ve vrátnici. Ve stáří se projevily následky kouření, které se naučil při nasazení za války, onemocněl na zápal plic a krátce na to zemřel na rakovinu.