Wikipedista:Jaroslav Gorochovsky/Pískoviště

Kostel svatého Petra na Poříčí je římskokatolický kostel v Praze na Novém Městě v Biskupské ulici, zasvěcený apoštolu Petrovi a patřící řádu křižovníků s červenou hvězdou. Byl postaven jako románská bazilika v druhé polovině 12. století jako farní kostel zaniklé osady Poříčí, později se dočkal několika přestaveb, dnešní podoba je převážně gotická.

Architekotnický popis editovat

Přesbytář kostela je protáhlý, obsahuje tři obdélná křížová pole a je zakončen trojbokým dvojpaprskovým závěrem. Lod´ kostela je též obdélná a obsahuje čtyři obdélná pole. Jižní zed´ lodi je pokračovaním jižní zdi přesbytáře. Nižší severní boční lod´ původně obsahovala čtyři křížová pole, její východní pole má čtvercový půdorys, ostatní jsou obdélná. Neodstupněné opěrné pilíře, jež jsou nahoře zakončené pultem, zesilují zdi přesbytáře kostela. Ostění lomených dvojdílných oken je prostě vyžlabeno. Plaménkové motivy v jednoduchých kružbách pocházejí patrně z pozdního 14. století

Dnešní podoba severní boční lodě je výsledkem Mockerovy restaurace. Z původních tří oken zbývají pouze nejspodnější části ostění. Poškozený lomený portál, profilovaný výžlabky, hruškovcem a oblounem je kryt předsínkou v západním poli boční lodě.

Z dvakrát odstupněných jehlanových konzol vybíhají při obvodových stěnách klenební žebra. Jedná se o klenební žebra čtyř nestejných křížových polí, která mají hruškovou profilaci. Do hlavní lodi vybíhají žebra přímo ze sloupů dvojlodí. Samotné sloupy jsou štíhlé a válcové, původně byly však obezděny pilíři hranolového tvaru a následně z majoritní části odtesány. Na svornících jsou vyobrazeny různé motivy. Jedná se o pětilistou růži, nůžky na štítku a zkřížený klíč a meč. Poslední je zobrazeno torzo muže s mečem v pravé a knihou v levé ruce.

Do hlavního prostoru kostela se vstupuje od západu skrze barokní portál a dále pak přes neprofilované hmotné arkády umístěné na pilířích hranolové profilace. Na nízkých jehlanových konzolách vybíhají klenební žebra obdélných polí, jež jsou hruškově profilována. Poté se stýkají v profilovaných svornících, přičemž žebra probíhají v půlkruzích. Meziklenební žebra obdélných polí jsou naopak zaoblena jen mírně.

Zařízení: editovat

Oltáře

Hlavní oltář je barokní a rokokový, dřevěný, mramorovaný a zlacený z doby kolem r. 1740. Na jeho mense je zlacený svatostánek s nástavcem završeným římsou, na níž je postavena plastika Beránka božího, po stranách adorovaného dvěma anděly. Nad bočními brankami je oltář sochy sv. Jana Křtitele a sv. Pavla, pod nimi jsou reliéfy Osvobození sv. Petra z vězení a Stětí sv. Petra. Oltářní obraz je v masivním černém rámu zavěšen na východní zdi kněžiště, představuje Předání klíčů sv. Petrovi. V závěru sev. boční lodi je oltář sv. Máří Magdalény barokní, sloupový, dřevěný, lakovaný, s titulním obrazem Sv. Máří Magdalény odvrhující od sebe skříňku se šperky. Oltář i obraz jsou průměrnou prací asi z 1et 1730-40. U prvního pilíře sev. boční lodi je oltář sv. Barbory,který je barokní, dřevěný, panelový, lakovaný. Po stranách jsou plastiky sv. Václava a sv. Jiří, raně barokní, dále pak titulní obraz sv. Barbory s anděly a v nástavci obraz smrti sv. Barbory. Jedná se o průměrnou práci, sochy jsou raně barokní, architektura a obrazy pochází asi z roku 1750-60. U druhého pilíře je oltář sv. Floriána, barokní, podobný předchozímu, s titulámím obrazem od Molitora, s plastikami sv. Vavřince a sv. Agáty. V nástavci je obraz sv. Františka z Pauly. V jižní boční lodi je oltář P. Marie, portálový, s nikou, završený nástavcem s mohutnou římsou. Po stranách niky jsou dva sloupy s hlavicemi s volutami a andílčími hlavičkami, v konche niky jsou mušle, v nice samotné je socha Assumpty, kolem ní svatozář a po stranách dva andělé. Assumpta je ze 17. století. Na jižní stěně jižní lodi je oltář raně barokní, panelový, s nikou, po stranách jsou závěsy a andílčí hlavičky. Nad nikou je trojúhelníkový nástavec, nad ním symbol Nejsvětější Trojice se svatozáří a s andílky. Nika a její rámování jsou raně barokní z doby 1660-70, nástavec z let 1720-30.

Kazatelna

Kazatelna je barokní, dřevěná, zlacená a lakovaná, asi z let 1720-30. Na korpusu řečniště jsou sochy čtyř církevních otců a reliéfy Had na poušti, Nalezení sv. Kříže a Povýšení sv. Kříže. Na stříšce je pět putti se symboly ran Kristových a postavy Krista a apoštola Tomáše.

Loď

Na severní stěně jižní boční lodi je na mohutné volutové konsoli barokní socha sv. Petra. V lodi je dvacet barokních lavic, které jsou na bocích zdobeny profilovanou lištou na čele akantové výplně, asi z doby kol. roku 1700. Pod kruchtou je jedna lavice barokní zdobená kvalitní řezbou ve tvaru dekorativního Ustoví z 1. 1730-40. Kruchta je opatřena barokní, dvakrát vyklenutou balustrádou s kuželkami, nesoucí v čele znak Nového Města pražského.

Sakristie

V sakristii jsou kredenční skříně a lavabo z 1. 1690-1700. Preciosa (vše v trezoru řádu křižovníků): Kalich s paténou je ze zlaceného stříbra; kalich je na laločnaté noze zdobený smaltovanými medailony v kartuších: Obrácení sv. Pavla, předání klíčů sv. Petrovi, Ukřižování sv. Petra. Dále jsou medailonky na koši: Povolání sv. Petra, sv. Petr zapřel Krísta, Petr uzdravuje svým stínem. Na paténě jsou ryté iniciály -IAM, na noze kalicha je rytá dedikace Jana Alexandra Malce (1684-1748) z řádu křižovníků s červenou hvězdou, s chronogramem 1743. Ikonograficky ojedinělá emailérská práce je značená pražským zlatníkem Jiřím Václavem Seitzem r. 1743. Monstrance je ze zlaceného stříbra a mosazi. Oválná noha s tepanými hrozny a snopy v rokajových karasích nese zasklenou schránku a paprsčitou korunu s věncem s tepanými figurami v oblacích: Bůh Otec drží polokouli z modrého skla, po stranách se vznášejí dva andílci bez atributů a osm andělů s nástroji Kristova umučení. Standardní pravděpodobně česká práce není značena, vznikla v r. 1760-70. Kalich je ze zlaceného stříbra, s kruhovou nohou zdobenou aplikovaným rostlinným dekorem s hrozny v mušlích, má na koši tepaný a prořezávaný dekor z klasů, mušlí a lístků Pacifikál ze zlaceného kovu; oválná noha s tlačeným páskovým ornamentem a kuželkovitým dříkem nese kříž zdobený zepředu smaltovanými Kristovými emblémy: planoucí srdce, nohy a ruce se stigmaty, nahoře je vytepána koruna a tabulka s nápisem INRI. Na rubu kříže uloženy relikvie sv. Klimenta a Panny Marie v kartuši pod sklem, plech je zdoben tepaným a rytým páskovým ornamentem s mušlemi a čabrakami. Ikonograficky ojedinělá česká práce není značena.

Křtitelnice

Křtitelnice je cínová a je ve tvaru obráceného zvonu na třech nohách, s nápisem datujícím vznik k r. 1544. Stylově tradiční dílo pražského konváře bylo r. 1738 doplněno novým víkem, podle dedikace zhotoveným za faráře Jana Alexandra Malce, inspektorů kostelních Jana Kozáka, místoprimátora, Jana Ulbrichta a úředníků Karla Kozáka a Jakuba Janouše.

Historie editovat

Románská bazilika editovat

Z původní románské baziliky z doby po polovině 12 století se bohužel dochovalo jen značně přestavěné torzo – dvouvěžové průčelí a také jádro jižní zdi z hlavní lodi. Zbytek její dispozice byl popsán archeologickým výzkumem V. Birnbauma. Bazilika s jednotnou metrovou tloušt´kou zdiva byla vyzděna z opukových kvádříků, které byly následně velmi pečlivě kladeny na vápennou maltu s podřezávanými spárami. Její hlavní lod´ se do postranních otevírala vždy třemi arkádami nesenými režnými hranolovými pilíři z větších opukových kvádrů. Pilíře pak vyrůstaly z širších soklů s šikmou římsou a vrcholily anologickými římsovými hlavicemi. Dva z jižních arkádových pilířů se dochovaly do dnešní doby. Stěny románské hlavní lodi byly původně otevřeny třemi půlkruhově završenými okny, též dochovanými na jižní straně. Překrásná poprsí andělů v záklencích oken slouží jako důkaz, že záhy po dokončení byla bazilika bohatě vyzdobena malbami. Fragmenty maleb můžeme najit na záklencích všech tří oken. Špalety oken byly pokryty ornamentem, který měl podobu vlnovky, ve středním poli ovšem převládá šachovnicový vzor. Zlomky těchto maleb byly objeveny v roce 1928 a následně konzervovány V. Čílou. Dle Birnbauma nebyla hlavní lod´ klenutá, přičemž na východe ústila do přesbytáře složeného ze skoro čtvercového chóru a půlválcové apsidy. O osvětlení přesbytáře není dochován žadný záznam. Boční lodi byly klenuté (otisk klenebního čela je zachován na jižní zdi) a na východě byly uzavřené rovnou zdí. Fakt toho, že tribuna byla podklenutá na bednění křížovou bezžebernou klenbou s hranami kápí vysazenými na ostrých kamenných hřebenech, nedá se uvažovat o dataci kostela před polovinou 12. stoleti, vzhledem ke konstrukční pokročilosti daného prvku. Prostor pod tribunou, otevřený do hlavní lodi velkou půlkruhovou arkádou, sloužil zároveň jako průchod do západního vstupního portálu, který se ale nedochoval. Na spodní straně kvádříkové arkády je restaurována malovaná geomtericky ornamentální románská výzdoba. Obě přiléhající podvěži si zachovala původní románské křížové klenby. Podvěží se otevírala pulkruhově ukončenými arkádami jak do navazujících bočních lodí, tak do mezivěží s tribunou. Kolem roku 1200 ke kostelu uvedl moravský markrabě Vladislav Jindřich řád německých rytířů, který tu založil svůj špitál a také své sídlo. Po smrti svého manžela, Přemysla Otakara I., se zde Konstancie Uherská rozhodla založit klášter cisterciaček a kvůli tomu vykoupila kostel, špitál a okolní polnosti od řádu německých rytířů, který přesídlil k nedalekému kostelu sv. Benedikta. Nakonec ale klášter cisterciaček založila u Tišnova. Kostel i s dalšími majetky odkoupenými od německých rytířů darovala špitálu sv. Františka, který téhož roku založila její dcera Anežka. Z původního špitálního bratrstva se postupně stává nový český církevní rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, který zde nadále zajišťuje bohoslužby. Po povodních v roce 1280 vznikl u kostela hromadný hrob, na jeho místě vzniká později regulérní hřbitov. Začátkem 14. století byla u kostela postavena farní škola.

Gotická přestavba editovat

V roce 1382 byla zahájena gotická přestavba a rozšíření. Severní románská loď byla zbořena a na jejím místě začala stavba gotického dvojlodí, přičemž jižní loď tohoto dvojlodí kopírovala půdorys původní severní románské lodě. Stavba byla dokončena v roce 1395. K nové konfiguraci kostela se ale logicky nehodil ani starý románský presbytář, a proto začala příprava výstavby nového. Stavba byla dokončena roku 1406 – nový presbytář byl pětiboký a dvojnásobně široký, než stávající románský, který byl stržen, a zabíral hlavní románskou loď a jižní gotickou vedlejší loď. Přesto ale kostel vypadal dosti podivně, protože nový presbytář navazoval na hlavní románskou loď i jižní gotickou. Proto byla zahájena další přestavba, která spočívala ve stržení hlavní románské lodi i nedávno postavené jižní gotické a místo nich začala stavba nové mohutné gotické lodi. Jižní románská loď zůstala zachována. Přestavba byla dokončena kolem roku 1411.

Husitství editovat

V roce 1414 za doby husitství zde křížovnický farář Mikuláš zavedl unikátní způsob svatého přijímání, když kromě normálního katolického přijímání u hlavního oltáře probíhalo i přijímání pod obojí u bočních oltářů. V roce 1419 po bitce na posvícení husité vyhnali z kostela křížovníky, farář Mikuláš jen těsně unikl ukamenování. Samotný kostel nebyl zničen, zřejmě kvůli předchozímu přijímaní pod obojí. [1] Roku 1436 se vrátili křížovníci, Jiří z Poděbrad pak dosadil opět kališnické kněze. V druhé polovině 15. století probíhala další přestavba. Byla stržena jižní románská loď (dva sloupy zůstaly zachovány dodnes) a začínala být nahrazována novou, dvakrát širší gotickou lodí. Zgotizovány byly také obě věže – zvýšeny a místo stávajících románských okýnek byla proražena nová velká gotická. Změny se dotkly i vstupních portálů – západní byl přestavěn a vznikl i nový jižní. Vznikla také kaple mezi severní románskou věží a severní lodí (dnes využívána jako zpovědnice). Střechy byly přikryty břidlicí. Kostel tak získal novou tvář, přestavba skončila kolem roku 1500. Roku 1598 byla ke kostelu přistavěna gotická zvonice.

Třicetiletá válka a další katastrofy editovat

Po bitvě na Bílé hoře byl z kostela vypovězen poslední nekatolický kněz, luterán Štěpán, a o kostel se starala novoměstská rada. V roce 1628 byl kostel navrácen křížovníkům. V dalším průběhu třicetileté války v roce 1632město krátce kontrolovali Sasové a farářem se dočasně stal opět Štěpán. V roce 1648 byl kostel při obléhání Švédy pobořen. Za statečnou obranu Prahy král Ferdinand kostel vzal křížovníkům a dal ho novoměstské radě. V roce 1653 kostel postihl rozsáhlý požár. Nákladem novoměstské rady byl kostel opraven a nově vydlážděn. Roku 1666 byla bleskem a následný požárem poničena věž, roku 1680 ohromný požár postihl kostel i okolí. Shořela střecha hlavní lodi a věžiček, kaplička na hřbitově, plná kostnice, fara i zvonice, ve které se roztavily všechny tři zvony. Kostel po požáru chátral, protože novoměstská rada peníze na opravu neměla. Proto roku 1686 uzavřela rada smlouvu s křížovníky, kterým kostel vrací. Začala dlouhá oprava kostela, kterou financovala i křížovníci (notně přispěl i pražský arcibiskup křížovník Jan Bedřich z Valdštejna). Byla postavena nová střecha. Menší požár v roce 1689 postihl zvonici. Při opravě získává střecha zvonice svou charakteristickou barokní střechu.

Roku 1757 kostel poškodili Prusové. Spolu s opravou poškozených částí se uskutečnila i částečná barokizace interiéru. Přestavěna byla kruchta a celý prostor mezivěží. Kostel byl vydlážděn mramorem a stěny získaly barokní omítky. Tyto úpravy proběhly v letech 1760–61.Roku 1700 byly instalovány nové lavice (zachovány dodnes). Roku 1702 byl vysvěcen obnovený hlavní oltář Sv. Petra, kam byl později dodán obraz od Václava Vavřince Reinera. O rok později byly opraveny popraskané klenby, které hrozily zřícením už od požáru v roce 1680. Tou dobou bylo v kostele už 7 oltářů – hlavní Sv. Petra, sv. Karla Borromejského, sv. Jana Nepomuckého, sv. Anny, sv. Barbory, oltář ran Kristových a Dušičkový oltář. Do polovičky 18. stol přibyly ještě další – obnovený sv. Marie Magdalény, sv. Lazara, sv. Floriana a další dva „soukromé“ oltáře. Dohromady 12 oltářů. Roku 1725 byl opět vylepšen i hlavní oltář sv. Petra řezbami andělů z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

Regotizace a reromanizace editovat

V letech 1874–1879 byl nákladem novoměstské rady kostel zcela přestavěn a opraven architektem Josefem Mockerem, který jej puristicky reromanizoval a regotizoval. Nejdříve byla odstraněna barokní omítka a kostel byl obnažen až na kameny. Přistoupilo se i k bourání – zbořen byl barokní štít hlavní lodi včetně portálu, stejný osud postihl i pět opěráků. Ty byly znovu postaveny, objevil se i nový sokl a také nové pseudogotické portály na jižní, severní a západní straně. Nový hlavní portál byl vyzdoben novogotickým tympanonem Krista a sv. Petra od Ludvíka Šimka, také znakem českým a pražským. Byla zvýšena koruna zdiva jižní a severní lodi, a také sakristie a severozápadní kaple. Kostel také dostal zbrusu nové střechy, na severní straně přibyl komín s novodobou plastikou. Velké změny se dotkly i oken, některá byla zazděna, jiná proražena a další (zvláště barokní) přestavěna. V interiéru zmizely barokní a renesanční omítky, výplně oken byly nahrazeny novými od firmy Neuhauser. Objevily se také nové lavice (ne všechny) a zpovědnice. Velká změna postihla oltáře, z původních 12 oltářů jich tedy zbylo jen šest. Barokní balustráda kruchty zůstala překvapivě zachována, ale do jejího středu byl alespoň usazen znak Nového Města pražského. Celá časově i finančně náročná rekonstrukce a přestavba byla dokončena roku 1885. 20. století Při opravě kostela v letech 1913–1914 začal důkladný archeologický a stavebně historický a průzkum. Byly objeveny hlavně základy románské baziliky, také další románské a gotické prvky. Po tomto průzkumu následovala nová oprava interiéru a restaurování oltářních obrazů v letech 1929–1936. Ta přinesla do kostela další novogotické a novorománské prvky. Tentokrát ale už jen na místa, kde prokazatelně v minulosti byly. Po roce 1948 byl kostel opět křížovníkům zkonfiskován, vrácen byl po roce 1989. Další generální oprava se uskutečnila v letech 1989–1991. Po povodních v roce 2002 se v části kostela propadla dlažba.

Literatura editovat

Baťková J. a kol.: Umělecké památky Prahy – Nové Město, Vyšehrad. Academia. Praha 1998.
Bitnar V.: Průvodce Prahou Svatováclavskou. Svatováclavský výbor. Praha 1928.
Ekert, F.: Posvátná místa královského hlavního města Prahy – svazek II. Praha 1883. Reprint, Volvox Globator. Praha 1996.
Kulač J., Opatrný T.: Kostel sv. Petra na Poříčí v Praze. Praha 1940.
EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. Dostupné online. - kapitola Hlavní farní chrám sv. Petra na Poříčí, s. 29-39.
BAŤKOVÁ, Růžena, a kol. Umělecké památky Prahy - Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Redakce PhDr. Pavla Landová. 1.. vyd. Svazek 2. Praha : Academia, 1998. (840 s.) ISBN 80-200-0627-3. Nové Město (II.), s. 153 - 159.
LÍBAL Dobroslav, Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek.Místo vydání a rok