Otevřít hlavní menu

Wikipedista:Jan Polák/Lázně Libverda

Lázně Libverda (německy Bad Liebwerda, anglicky Spa Libverda) je lázeňská obec nacházející se v Libereckém kraji (v okrese Liberec), na severních úpatích Jizerských hor, ve vzdálenosti asi 18 km od krajského města. V obci je kromě zámečku a dalších lázeňských budov i mateřská a základní škola a též hasičská zbrojnice. Ve směru z východu na západ protéká obcí Libverdský potok. Severně od obce ve vzdálenosti asi 0,5 kilometru se nachází výletní restaurace Obří sud.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci, která se tehdy jmenovala Lybenwerde, se objevuje v roce 1381 v urbáři frýdlantského panství (urbář obsahoval soupis povinností poddaných vůči vrchnosti). Tento urbář je dnes uložen ve státním archivu v Děčíně. Tehdejšími obyvateli obce byli patrně pastýři. Na konci 14. století se začaly šířit zprávy o léčivých účincích zdejšího pramene a to přispělo k široké známosti obce. Pramen využívali k osvěžení především poutníci přicházející z Lužice do mariánského poutního kostela Navštívení Panny Marie v blízkých Hejnicích. Vodě se v té době přezdívalo „Boží voda“.[1][2] a jímala se do lipového špalku.[3]

Obec se úspěšně rozvíjela a v polovině 16. století již měla asi 40 usedlostí. Ty obývalo 21 sedláků, 1 zahradník, 10 podruhů a 8 domkářů. V obci tou dobou stály mlýn, tři kovárny a pila. Tou dobou se šířil i věhlas zdejší vody. Do Drážďan si ji nechával v soudcích dovážet saský kurfiřt August I. a na svá válečná tažení si ji nechal dopravovat také majitel zdejšího panství Albrecht z Valdštejna. Začátkem 17. století dala léčivá voda vzniknout malým lázním, které však během třicetileté války (1618 –1648) takřka zanikly.[3]

Majitelé zdejšího panství, rod Clam-Gallasů, ale začaly během druhé poloviny 18. století opět ožívat. Roku 1760 nechali vystavět nový lázeňský dům a mezi roky 1786 a 1818 došlo k odkrytí dalších pramenů, které postupně dostávaly názvy podle členů Clam-Gallasovské rodiny (Mariin, Josefinin, Kristiánův, Vilémův a Eduardův). Starou Boží vodu nechali zasypat. Majitelé panství si v obci nechali postavit také malý zámeček. Roku 1807 se v lázních léčila ruská princezna a velkokněžna, švagrová ruského cara Anna Fjodorovna a během roku 1814 také hudební skladatel Carl Maria von Weber, který zde údajně zkomponoval operu Čarostřelec. Léčit se sem jezdil i český jazykovědec Josef Jungmann.[3]

Roku 1910 se začalo s plněním zdejší kyselky do lahví a vyvážela se především do Německa. Roku 1936 byl obci udělen statut lázní.[3]

Hlavním zdrojem jsou dnes dva vydatné prameny navrtané během padesátých let 20. století. V lázních se léčí především nervové onemocnění, únava, vyčerpanost, potíže kloubů, oběhového ústrojí, srdce či cév. Při léčebných kúrách jsou aplikovány koupele, slatinné lázně, vodoléčba a elektroléčba.[3]

V parku se dochovalo několik cenných objektů: dřevěný hudební pavilon z roku 1803, dále pavilon nad Mariánským pramenem z roku 1808, klasicistní zámeček, patrový klasicistní objekt čp. 82 z roku 1800 a jiné. Areál doplňuje lázeňský ústav Nový dům.[3]

V roce 1651 byl proveden soupis poddaných podle víry[p 1] a z něj vyplývá, že v obci v té době žilo 113 osob,[1][2] a také, že v obci stál jeden vodní mlýn s jedním strojem, jež ovšem občas neměl ke svému provozu dostatek vody.[4]




http://www.laznelibverda.cz/cs/informace-o-obci/historie-obce/nejstarsi-historie.html V roce 1771 proběhlo, stejně jako v jiných obcích, číslování domů. Číslo jedna většinou připadlo hospodě. V obci v tu dobu bylo 68 domů. Do roku 1786 stoupl počet na 78. Pomalu začínal rozvoj obce a to díky léčivým pramenům. Po smrti hraběte Filipa Josefa Gallase v roce 1757 je ustanoven za dědice frýdlantského panství jeho synovec Kristián Filip Clam s podmínkou, že on i jeho potomci připojí ke svému jménu také jméno Gallas a budou užívat také Gallasovský erb. Tak vzniká nová rodová větev Clam-Gallasů. Tento majitel frýdlantského panství je považován za zakladatele dnešních lázní.


Přírodní léčivé zdrojeEditovat

Vše je ze zdroje:[5] Přírodním zdrojem je přírodní prostá železitá kyselka obsahující zvýšený obsah kyseliny metakřemičité, hypotonická, s obsahem CO2. Prameny Hubert a Christians Brunch a také vhodné působí velice příhodné podhorské klima.

K nejznámějším pramenům minulosti a současnosti patří:

  • Boží voda (Bierborn, Bierwasser)
  • Mariin (Marienquelle, býval stáčen)
  • Ocelový (od 1768, též Železitý, užíval se k pití)
  • Kristián (od 1793, Christiansbrunn, užíval se ke koupelím)
  • Josefína (od 1793/1805, Josephinenquelle, užíval se k pití)
  • Wilhelm (od 1806, Wilhelmsbrunn)
  • Eduard (od 1818, užíván dodnes ke koupelím)
  • Kristián (Christians Brunch býval kdysi stáčen)
  • Stahlbrunn
  • Nová Marie (užíván dodnes k pití)
  • Nový Kristián (užíván dodnes k pití)
  • Hubert (nejnovější v provozu)

Indikace (= určení choroby a následné předepsání vhodné léčby (vhodného výkonu) při určité nemoci): V lázních se léčí nemoci oběhového ústrojí, nemoci pohybového ústrojí a duševní poruchy.

Léčba: komplexní lázeňská léčba nemocí kardiovaskulárních, chorob pohybového ústrojí a neuróz.

Lázeňské objekty a zařízení:

  • Lázeňský ústav Nový dům
  • lázeňské domy Frýdlant, Haná a Moravěnka
  • komplementární objekty Zámeček, Jizera, Ostrava

Historie:

  • první tištěná zmínka o libverdských zřídlech je z roku 1604, kdy jsou uvedeny ve spise Stirpium et fossilium Silesiae catalogus slezského lékaře Caspara Schwenckfelda z Hirschbergu
  • Němci nazývali v té době nejvydatnější pramen Bierborn (Bierwasser), a to podle hnědého zbarvení železitého okru. Češi mu říkali Boží voda
  • o pramenech kolovaly četné legendy vztahující se k zázračným uzdravením
  • dobrá chráněná poloha a léčivá zřídla známá nejpozději od 16. století vedly majitele panství Kristiána Filipa Clam-Gallase k založení lázní po roce 1782. Hrabě nechal roku 1785 provést chemickou analýzu pramenů od dr. J. H. Bauera a postavit u nich hostinec, lázeňská zařízení a park.
  • roku 1811 proslulý bílinský lékař F. A. Reuss provádí novou analýzu zřídel
  • někdejší letní zámeček hrabat Clam-Gallasů od sklonku 18. století postupně přebudován na lázně
  • v letech 1786 až 1818 postupně navrtány prameny Mariin, Kristiánův a Eduardův. Později zdejší hlavní prameny nesly jména Marienquelle, Josephinenquelle a Stahlbrunn
  • 1793 – některý zřídla byla znehodnocena, a tak došlo k navrtání dvou nových pramenů zvaných až do roku 1945 Christiansbrunn a Wilhelmsbrunn
  • novodobé jímání libverdských vod provedeno v letech 1912 až 1914. V téže době byly postaveny nové lázeňské a ubytovací budovy
  • prameny Kristián a Marie se exportovaly až do roku 1952

Z dobových pramenů:

  • 1831 – Josefiin a Železitý pramen se užívá k pití, od roku 1793 se užívá pramen Christianův, hlavně ke koupelím mužů, čtvrtý pramen – Wilhelmův – je znám od roku 1805
  • 1837 – prameny byly užívány již kolem roku 1600, je zde velké množství pramenů, čtyři hlavní vývěry jsou Pitný pramen, Josefiin pramen, Ocelový pramen a Vilémův pramen. Pití, koupele a sprchy, pití vody smíchané s oslím mlékem; indikace: dýchací potíže, astma, ledvinové nemoci, potíže močových cest, poruchy menstruace, revmatismus, dna
  • 1895 – alkalické kyselky Christian a Ocelový pramen, železitá kyselka, vodoléčba; indikace: nemoci cest dýchacích, tuberkulóza, choroby žaludku, ženské nemoci, chudokrevnost
  • 1899 – klimatické a ocelité lázně
  • 1920 – dva prameny prostých kyselek (Kristián a Eduard), pitná a taktéž koupelová léčba, dále Mariánský pramen na export 200 000 lahví ročně. Kompletní lázeňský dům; indikace: nemoci zažívacího ústrojí a nemoci krevního oběhu, chudokrevnost, ženské nemoci, nemoci nervové. Majitel lázní (hrabě) Filip Clam-Gallas.
  • 1931 – lázně pro nemoci srdce, rašelinné lázně, železité prameny, silně mineralizované peloidy, radioaktivní alkalické kyselky Christian a Eduard, mnoho druhů koupelí; indikace: nemoci srdce, chudokrevnost, dna, revmatismus, ženské nemoci, neuróza
  • 1949 – prameny Kristiánův, Eduardův, Mariánský, železnaté kyselky, kapacita lázní 260 lůžek
  • 1999 – lázně při úpatí Jizerských hor, dnes pět pramenů uhličitých vod, prameny jsou známé od 14. století; léčba: choroby srdce, cév a pohybového ústrojí

Dnes se využívají kromě nejmladšího pramene Eduard z nových vrtů S1 a S2 k pitným kúrám prameny Nová Marie a Nový Kristián.

Slavní návštěvníci a pacienti:

Významné budovy a plastiky:

  • dochovaný dům čp. 114, bývalý letní zámeček hrabat Clam-Gallasů z roku 1816, dnes hlavní léčebný ústav. Klasicistní budova postavená podle projektu A. Otty von F. Thuna. Jako protějšek byl ve stejném roce vybudován objekt čp. 113
  • ředitelství lázní z doby kolem roku 1800
  • pavilon nad Mariánským pramenem původně z roku 1808
  • dřevěný osmiboký hudební pavilon z roku 1803
  • u aleje obelisk z roku 1803
  • na konci aleje památník s vázou z roku 1798

Obecní správa a politikaEditovat

Zastupitelstvo obceEditovat

Související informace naleznete také na stránce Volby do zastupitelstva obce Lázně Libverda.
Obecní úřad v Lázních Libverdě

Obec má do od roku 1998 devítičlenné zastupitelstvo (do té doby bylo pouze sedmičlenné), v jehož čele je starosta. Jím od roku 2002 je Jan Pospíšil,[6] jenž vystřídal Jaroslava Havránka.[7] Ve volbách v roce 2010 kandidovala dvě uskupení. Ze „Sdružení pro Libverdu“ se do zastupitelstva dostalo šest kandidátů, zbylí tři zastupitelé kandidovali za uskupení „Libverda 2010“.[8]

Ve volbách roku 1994 se do zastupitelstva dostali čtyři kandidáté „Sdružení nezávislých kandidátů“, jež doplnili tři nezávislí, kteří se voleb účastnili každý samostatně.[9] Vedle nich ještě samostatnou kandidátku postavila Komunistická strana Čech a Moravy, jejíž člen (Vladimír Pastyřík) se ovšem do zastupitelstva nedostal.[10]čtyři roky později kandidovalo do zastupitelstva jedno tříčlenné „Sdružení nezávislých kandidátů“ a dále devět samostatně kandidujících nezávislých. Všichni samostatně nezávislí kandidáté se do zastupitelstva obce dostali, ze sdružení mandát nezískal nikdo.[11] Pro obecní volby roku 2002 byly sestaveny kandidátky dvou sdružení (pojmenované „Sdružení pro Libverdu“ a „Sdružení Libverda“) a dále se jich účastnili čtyři samostatně kandidující nezávislí kandidáté (Josef Forman, Jiří Kellner, Ladislav Jeřábek a Vlastimil Řezníček). Do zastupitelstva se dostalo šest kandidátů „Sdružení pro Libverdu“ a tři ze „Sdružení Libverda“). Z nezávislých neprošel nikdo.[12] Ve volbách v roce 2006 kandidovalo v obci jedno devítičlenné uskupení „Sdružení pro Libverdu“, jehož všichni členové získali mandát obecního zastupitele.[13]

Obecní symbolyEditovat

Dne 18. března 2003 převzali zástupci obce z rukou tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Lubomíra Zaorálka na základě rozhodnutí číslo 17 znak a vlajku obce. Na znaku je v modrém poli zlatě vyvedené zřídlo se dvěma stříbrnými prameny přeložené červeným srdcem. Po pramenech kráčí kohout s červenou zbrojí. Vlajka (mající poměr šířky ku délce listu 2:3) má modrožlutě šikmo dělený list s bílým šikmým pruhem, jehož šířka činí jednu čtvrtinu délky listu. Horní okraj tohoto pruhu tvoří úhlopříčku listu. V modrém žerďovém poli je žlutě zbarvený kráčející kohout s červenou zbrojí. Přes bíle a žlutě zbarvené pole je umístěno červené srdce.[14]

Členství ve sdruženíchEditovat

Lázně Libverda jsou členem euroregionu Nisa sdružující obce z České republiky, Polska a Německa v příhraničních oblastech FrýdlantskéhoŠluknovského výběžku, jehož snahou je podpora a rozvoj této oblasti.[15] Obec je také členem dvou mikroregionů. Jedním je Frýdlantsko, jenž podporuje vzájemnou spolupráci a koordinaci činnosti svých členů v oblasti rozvoje regionu,[16] a dále je zakládajícím členem Svazku obcí SMRK, který se snaží o rozvoj cestovního ruchu v oblasti (vybudoval například Singltrek pod Smrkem).[17]

Nejbližší okolíEditovat

Popis obceEditovat

Dopravní spojeníEditovat

Vybavení obceEditovat

PamětihodnostiEditovat


Z průvodce pro zloděje: Dům č. p. 113 Postaven současně se zámkem, tvoří jeho protějšek. Trojkřídlý na podkovovitém půdorysu, patrový.

Budova ředitelství lázní Z doby kolem roku 1800. Klasicistní, patrová, členěná obdélníkovými okny v rámcích (v patře s obdélníkovými parapety) a obdélníkovým portálem se segmentovým záklenkem a ukončená kladím s triglyfovým vlysem.

Pavilón nad Mariánským pramenem Z roku 1808, dřevěný, osmiboký, na sloupech.

Hudební pavilón Z roku 1803, postaven zednickým mistrem F. Thunem, kruhový, dřevěný, na sloupech.

Obelisk Poblíže aleje - z roku 1803. Původní reliéf J. Malínského odstraněn.

Památník Na konci aleje - z roku 1798. S vázou ve vrcholu.


POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 2. 1.. vyd. Praha: Academia, 1978. 580 s. (Umělecké památky Čech; sv. 2). Heslo Lázně Libverda, s. 212-213. 

Radan KvětEditovat

[18]

  • kyselka: uhličitá, hydrogenuhličitanověhořečnatovápenatá voda
  • historie lázní začíná nenápadně v 16. století obezděním pramene kyselky
  • je pravděpodobné, že zdroj byl využíván od osídlení již ve 14. století
  • koncem 18. století založeny skutečné lázně
  • v průběhu 19. století se výstavba lázní rozvinula, ale v poslední třetině století ustala a poklesla také návštěvnost lázní
  • až ve 20. století přes válečná běsnění v jeho prvé polovině se lázně opět těší přízni pacientů
  • zdroje kyselek pro lázně v současné době poskytují tři vrty. Jeden z nich – S-1a – zajišťuje přítok do pavilonu s pítkem (pramenní vázou) a další dva – S-2a, BJ-5 – slouží jak pro koupele, tak pro pitnou kúru
  • ostatní starší prameny již byly opuštěny
  • libverdská kyselka byla už v 19. století plněna do lahví, ale provoz plnírny byl v roce 1952 zastaven

Lázeňští Asklépiové a jejich pacientiEditovat

[19]

  • v lázních po dobu 25 let působil na pozici vedoucího lékaře MUDr. Jan Sláma. Měl podíl na zvelebení lázní a byl prvním z lékařů, kteří u nás prováděli akupunkturu. Sám s touto metodou dosahoval vynikajících výsledků.
  • v používání akupunktury po MUDr. Slámovi po jeho úmrtí pokračoval MUDr. Vojtěch Kotek[20]
  • po úmrtí primáře Jana Slámy na jeho místo v Libverdě nastoupil MUDr. Josef Suchomel[21]
  • MUDr. Josef Suchomel byl několik roků v Libverdě primářem[22]
  • MUDr. Zdeněk Kopal byl v Libverdě primářem. Nad obcí stojí vyhlášený Obří sud. Na vrchu sudu byl nápis restaurace vyveden neonovými písmeny. Jednou se stalo, že písmeno „S“ přestalo svítit[23]

Tajemná místa Jizerských hor a Českého rájeEditovat

Prameny v Lázních Libverdě sloužily už zřejmě obyvatelům hradiště na Chlumu. Toto hradiště bylo osídleno od doby bronzové až po Slovany.[24]

Již odtěžená skalka východně od libverdského hřbitova sloužila jako údajné místo čarodějných sabatů (tedy kultovních obřadů pohanů, kteří byli v očích křesťanů ďábly). Lidé se zde prý mohli potkat i s trpaslíky, vílami a dalšími elementárními bytostmi. Podobně jako u Hradce zde dochází k prolínání hranice mezi sférami a světy.[24] – docházelo tak zde zřejmě k okultistickým akcím/seancím/…

Toulavá kameraEditovat

[25]

  • původně pastevecká obec
  • díky rozvoji lázeňství se změnila na rekreační letovisko
  • hlavní lázeňská budova vznikla v roce 1964
  • součástí lázeňského areálu je i anglický park
  • Obří sud po požáru na Javorníku je jedinou stavbou toho druhu v ČR


Ve dnech 10. až 30. července 1814 pobýval v Lázních Libverda zakladatel německé romantické opery, tehdy sedmadvacetiletý Carl Maria von Weber. Přijel z Prahy, kde působil od roku 1813 jako ředitel německé opery, a cestou přenocoval v libereckém hotelu U Zlatého beránka na dnešním Sokolovském náměstí. Traduje se, že ho romantické skály Ořešníku a Divé Maří inspirovaly při psaní opery Čarostřelec. Ta však měla premiéru až o sedm let později. To už Weber šéfoval drážďanské opeře a stejně tak ho mohlo inspirovat neméně krásné Českosaské Švýcarsko. Devadesát let po jeho návštěvě byla na zdi lázeňského hotelu Helm odhalena pamětní deska. Hotel v říjnu 1911 vyhořel a na jeho místě byla postavena nová budova nazývaná dnes Ostrava. Zejména péčí německého státu a sdružení Hematkreisverband Friedland e. V. na ní byla osazena nová deska připomínající pobyt světoznámého romantického skladatele.
— Roman Karpaš[26]



  • Územní plán Lázní Libverdy - textová část: http://www.laznelibverda.cz/filemanager/files/file.php?file=19703
  • Seznam nemovitých kulturních památek v Libverdě
  • Zajímavé info o Lázních Libverdě: http://www.wowdaily.info/menhiry/a.asp?a=2002759&db=444
  • v http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/92004043AA/$File/13n106cd2.pdf na straně 267
  • silnice:
    • silnice III/29015 (Hejnice – Ludvíkov pod Smrkem) [[|]]
    • roku 2000 — http://www.rsd.cz/doprava/scitani_2000/html/tab_li.htm
      • N1 = 43 — lehká nákladní vozidla (užitečná hmotnost do 3,5 t) [počet vozidel / 24 hod]
      • N2 = 7 — střední nákladní vozidla (užitečná hmotnost 3,5 - 10 t) [počet vozidel / 24 hod]
      • PN2 = 0 — přívěsy středních nákladních vozidel [počet vozidel / 24 hod]
      • N3 = 3 — těžká nákladní vozidla (užitečná hmotnost přes 10 t) [počet vozidel / 24 hod]
      • PN3 = 0 — přívěsy těžkých nákladních vozidel [počet vozidel / 24 hod]
      • NS = 0 — návěsové soupravy [počet vozidel / 24 hod]
      • A = 27 — autobusy [počet vozidel / 24 hod]
      • PA = 0 — přívěsy autobusů [počet vozidel / 24 hod]
      • TR = 3 — traktory [počet vozidel / 24 hod]
      • PTR = 1 — přívěsy traktorů [počet vozidel / 24 hod]
      • T = 84 — těžká motorová vozidla a přívěsy [počet vozidel / 24 hod]
      • O = 572 — osobní a dodávkové automobily [počet vozidel / 24 hod]
      • M = 8 — jednostopá motorová vozidla [počet vozidel / 24 hod]
      • S = 664 — součet všech motorových vozidel a přívěsů [počet vozidel / 24 hod]
      • TNV = 41 — těžká nákladní vozidla [počet vozidel / 24 hod] (0,1.N1+0,9.N2+PN2+N3+PN3+1,3.NS+A+PA)
      • C = 1 — traktory [počet vozidel / 24 hod]
    • roku 2005 — http://www.scitani2005.rsd.cz/html/tab_li.htm
      • T = 159 — celoroční průměrná intenzita těžkých vozidel [počet vozidel / 24 hod]
      • O = 789 — celoroční průměrná intenzita osobních vozidel [počet vozidel / 24 hod]
      • M = 15 — celoroční průměrná intenzita motocyklů [počet vozidel / 24 hod]
      • S = 963 — celoroční průměrná intenzita všech vozidel [počet vozidel / 24 hod]
    • roku 2010 — http://scitani2010.rsd.cz/pages/results/section/default.aspx?l=Libereck%C3%BD%20kraj
      • TV = 82 – těžká motorová vozidla celkem (RPDI [počet vozidel / 24 hod])
      • O = 490 – osobní a dodávková vozidla bez přívěsů i s přívěsy (RPDI [počet vozidel / 24 hod])
      • M = 19 – jednostopá motorová vozidla (RPDI [počet vozidel / 24 hod])
      • SV = 591 – všechna motorová vozidla celkem (součet vozidel) (RPDI [počet vozidel / 24 hod])
  • Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (2. díl), vydalo Libri v roce 2002, strana 333:
    • spis „Stirpium et fossilium Silesiae catalogus“ z roku 1604 upozorňuje na libverdská zřídla využívaná poutníky směřujícími do Hejnic
    • prameny byly podrobeny analýze:
      • roku 1785 hrabě Christian Philip Clam-Gallas
      • roku 1811 F. A. Reuss — lékař z Bíliny
    • existovala tu i stáčírna minerálních vod
  • publikace „Encyklopedie lázní a léčebných pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“
  • Počty obyvatel v Lázních Libverdě:[27]
    • 1869: 924
    • 1880: 849
    • 1890: 780
    • 1900: 813
    • 1910: 795
    • 1921: 712
    • 1930: 719
    • 1950: 502
    • 1961: 478
    • 1970: 450
    • 1980: 388
    • 1991: 389
    • 2001: 456
  • Počty domů v Lázních Libverdě:[27]
    • 1869: 147
    • 1880: 151
    • 1890: 153
    • 1900: 160
    • 1910: 159
    • 1921: 160
    • 1930: 170
    • 1950: 172
    • 1961: 115
    • 1970: 110
    • 1980: 101
    • 1991: 94
    • 2001: 123
  • V Liberci byla na počátku 90. let 19. století budována vojenská nemocnice (dnes základní škola Lesní). Nemocnice měla několik odloučených pracovišť a jedno z nich bylo i v Libverdě.[28]

Šachová koncovkaEditovat

Šachová koncovka v lázeňském parku

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Tak zvaný Soupis poddaných podle víry z roku 1651 byl proveden v rámci rekatolizačních snah v pobělohorské době po podepsání Vestfálského míru dne 24. října 1648, jímž se ukončila Třicetiletá válka.[4]

ReferenceEditovat

  1. a b Historie lázní [online]. Lázně Libverda: Lázně Libverda, a. s. [cit. 2011-09-19]. Dostupné online. 
  2. a b Floresiensis. Nejstarší historie obce [online]. Lázně Libverda: Obec Lázně Libverda, 2007-02-07 [cit. 2011-09-19]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f DAVID, Petr; DOBROVOLNÁ, Věra; SOUKUP, Vladimír. Frýdlantsko. Praha: Nakladatelství S & D, 2008. 176 s. ISBN 978-80-86899-38-1. Kapitola Za známými i utajenými krásami, s. 108–109. 
  4. a b KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-167-1. Kapitola Vodní mlýny na Frýdlantsko v roce 1651, s. 82–83. 
  5. BURACHOVIČ, Stanislav; WIESER, Stanislav. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. 456 s. ISBN 80-7277-048-9. Kapitola Lázně Libverda, s. 191–194. 
  6. POKORNÁ, Lucie. Singltrek v Jizerských horách nabízí 70 kilometrů cyklotras [online]. Praha: Česká televize, 2012-09-25 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online. 
  7. PEŠKOVÁ, Žaneta. Historie sboru [online]. Lázně Libverda: Obecní úřad Lázně Libverda, 2009-10-24 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online. 
  8. Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2010 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online. 
  9. Volby do zastupitelstev obcí 18. 11. – 19. 11. 1994 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Jmenné seznamy. Dostupné online. 
  10. Volby do zastupitelstev obcí 18. 11. – 19. 11. 1994 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Výsledky hlasování. Dostupné online. 
  11. Volby do zastupitelstev obcí 1998 – 2000 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Výsledky hlasování. Dostupné online. 
  12. Volby do zastupitelstev obcí 01. 11. – 02. 11. 2002 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Výsledky hlasování. Dostupné online. 
  13. Volby do zastupitelstev obcí 20. 10. – 21. 10. 2006 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Výsledky voleb. Dostupné online. 
  14. Symboly – Lázně Libverda [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2003-03-18 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online. 
  15. Oblast působnosti / Členství [online]. Žitava: Euroregion Neisse [cit. 2013-04-02]. Kapitola Členství. Dostupné online. 
  16. Frýdlantsko [online]. Frýdlant: Dobrovolný svazek obcí mikroregion Frýdlantsko [cit. 2013-04-02]. Dostupné online. 
  17. Stanovy Svazku obcí SMRK [online]. Nové Město pod Smrkem: Svazek obcí SMRK, 2007-03-06 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online. 
  18. KVĚT, Radan. Minerální vody České republiky: vznik, historie a současný stav. Třebíč: Akcent, 2011. 150 s. ISBN 978-80-7268-862-3. Kapitola Lázně Libverda (okres Liberec), s. 73. 
  19. Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Efektní akupunktura, s. 62–63. 
  20. Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Neobvyklá léčebná metoda, s. 77. 
  21. Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Ten šroubek mi dal do nohy doktor Šroubek aneb nomen omen, s. 80. 
  22. Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Revmatologovi k narozeninám, s. 81. 
  23. Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Obří sud, s. 105. 
  24. a b KROČA, Jan. Tajemná místa Jizerských hor a Českého ráje. 1. vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2008. 174 s. ISBN 978-80-86720-42-5. Kapitola Libverda a Hejnice, s. 12. 
  25. PODHORSKÝ, Marek; TOUŠLOVÁ, Iveta; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera. Praha: Freytag & Berndt, 2005. 229 s. ISBN 80-7316-228-8. Kapitola Lázně Libverda, s. 80. 
  26. KARPAŠ, Roman. Návštěva, o které se mluví dodnes. Krkonoše – Jizerské hory [online]. [cit. 2013-06-04]. Roč. 2004, čís. 7, s. 37. Dostupné online. 
  27. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Liberec, s. 440–441. 
  28. NOVÁK, Vladimír. Armáda v Liberci a Libereckém kraji: vojenské posádky, vojenské útvary, vojenská zařízení, vojenské školy. Liberec: Knihy 555, 2008. 136 s. ISBN 978-80-86660-27-1. Kapitola Vojenská posádka Liberec, s. 7. 


Ukázka algebraické šachové notace Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.
Co to je za partii?
abcdefgh
8
Chessboard480.svg
c7 bílý pěšec
d4 černý věž
c2 bílý král
a1 černý král
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Bílý na tahu vyhraje
Růžice kompasu Frýdlant Nové Město pod Smrkem Růžice kompasu
Raspenava Sever Smrk
Západ   Lázně Libverda   Východ
Jih
Hejnice Bílý Potok

OdkazyEditovat

LibverdaEditovat

FrýdlantskoEditovat

  • Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Okres Liberec, A-Le (ze stránky)
  • http://www.mesto-frydlant.cz/cs/mesto-frydlant/uzemni-planovani/uzemne-analyticke-podklady.html
  • Vursta P. a kol., 130 let Pardubicko-liberecké dráhy (NADAS, Praha 1989) – mají ji v ODISu
  • seznam silnic na Frýdlantsku (barevný symbol před číslem silnice zobrazuje, zda byla komunikace zařazena do CSD 2010):
  • z publikace Drama '38 (vypůjčeno z městské knihovny):
    • strana 106 (kapitola Vyvrcholení napětí):
      • odpoledne 15. září 1938 došlo ve Frýdlantě k pokusu obsadit okresní úřad, ale byl tam vyslán pohotovostní oddíl poručíka Kreissingera, který tvrdě zlikvidoval veškerý odpor
    • strana 107 (kapitola Vyvrcholení napětí):
      • 15. září 1938 opravoval liberecký automechanik František Gernet vůz vedoucího SdP z Libverdy. Vedoucí SdP se chlubil, že SdP v Libverdě je vyzbrojena tak, že o tom nikdo nemá ani tušení
      • 16. září odmítli dělníci pracovat v lomech poblíž Frýdlantu, které dodávaly materiál na opevňovací práce. Okresní úřad situaci rychle uklidnil.
    • strana 109 (kapitola Vyvrcholení napětí):
      • 16. září 1938 vláda oficiálně zrušila SdP. V reakci na to někteří přívrženci strany neskrývali odpor k republice a například povozníky z Raspenavy a Dětřichova museli vojáci donutit k práci pro armádu pod hrozbou násilí
      • 17. září 1938 vznikl Sudetendeutsches Freikorps (SF), ozbrojená organizace sudetských Němců, kteří z území Německa a s jeho podporou podnikali bojové akce proti Československu. Náčelníkem SF byl Konrád Heinlein a sídlo štábu bylo v Donndorfu v Bavorsku. SF vznikla z tisíců Němců, kteří v předchozích dnech prchali za hranice. Tito lidé byli vycvičeni instruktory z SA a vybaveni výstrojí a výzbrojí po rakouské armádě. Jejich úkolem bylo trvale narušovat klid u hranic a ve formě teroristických skupin podnikat menší akce proti československým orgánům a vojenským hlídkám.
  • http://zpravy.idnes.cz/liberecko-ma-o-ctyri-kulturni-pamatky-mene-smetly-je-povodne-p5p-/domaci.aspx?c=A100908_173109_liberec-zpravy_alh – Frýdlantsko vlivem povodně přišlo o kulturní památky
  • přejmenování obcí na Frýdlantsku:[2]
    • pro osadu Philippsberg (místní obec Albrechtice) název Filipov
    • pro obec Bullendorf název Bulovka
    • pro obec Bunzendorf název Boleslav
    • pro obec a osadu Engelsdorf název Andělka
    • pro osadu Hohenwald (místní obec Kristiánov) název Vysoký
    • pro obec Mildenavu název Luh
    • pro obec a osadu Mildeneichen název Lužec
    • pro osadu Karolinthal, patřící k téže obci, název Peklo
    • pro obec Dittersbächel název Dětřichovec
    • pro obec Hegewald název Hajniště
    • pro obec Lusdorf pod Smrkem název Ludvíkov pod Smrkem
  • přejmenování obcí na Frýdlantsku:[3]
    • pro osadu Philippsthal (místní obec Andělka) název Filipovka
    • pro osadu Zahne (místní obec Andělka) název Saň
    • pro obec Ringenhain název Větrov
    • pro obec Schönwald název Krásný Les
    • pro obec Wustung název Poustka
    • pro obec Wünschendorf název Srbská

ReferenceEditovat

  1. a b VONIČKA, Pavel; BURDA, Jan; HONSA, Ivo; MAZÁNKOVÁ, Šárka. Příroda Frýdlantska. 1. vyd. Liberec: Jizersko-ještědský horský spolek, 2010. 246 s. ISBN 978-80-87095-04-1. Kapitola Úvod a stručná historie výzkumů, s. 81. 
  2. Vyhláška ministra vnitra ze dne 1. července 1947 č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. In: Sbírka zákonů. 1947. Dostupné online. Čl. II. V zemi České. Ve znění pozdějších předpisů. České Dostupné online.
  3. Vyhláška ministra vnitra ze dne 16. ledna 1948 č. 7/1948 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1947. In: Sbírka zákonů. 1948. Dostupné online. Čl. I. V zemi České. Ve znění pozdějších předpisů. České Dostupné online.

KunraticeEditovat