Wikipedie

Wikipedista:Harold/Haroldovo pískoviště 7

< Wikipedista:Harold
Na tento článek je přesměrováno heslo Jehnice. Další významy jsou uvedeny na stránce Jehnice (rozcestník).
Brno-Jehnice
Městská část Brno-Jehnice • Nahoře: Pohled na Jehnice od jihu • Vlevo 1 (vlevo): Pomník obětem válek • Vlevo 1 (vpravo): Zvonice na nám. 3. května • Vlevo 2: Rybník U Lesa • Vlevo 3: Jehnický hřbitov • Vpravo 1: Ulice Blanenská • Vpravo 2: Rodinná suburbánní zástavba • Vpravo 3: Bývalá trať Brno–Tišnov
Městská část Brno-Jehnice

• Nahoře: Pohled na Jehnice od jihu
• Vlevo 1 (vlevo): Pomník obětem válek
• Vlevo 1 (vpravo): Zvonice na nám. 3. května
• Vlevo 2: Rybník U Lesa
• Vlevo 3: Jehnický hřbitov
• Vpravo 1: Ulice Blanenská
• Vpravo 2: Rodinná suburbánní zástavba

• Vpravo 3: Bývalá trať Brno–Tišnov
Znak městské části Brno-JehniceVlajka městské části Brno-Jehnice
znakvlajka
Lokalita
Statusměstská část
Statutární městoBrno
OkresBrno-město
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
Základní informace
Rozloha4,07 km²
Katastrální územíJehnice
Nadmořská výška295 m n. m.
PSČ621 00
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa úřadu MČnám. 3. května 221/5
621 00 Brno
info@brno-jehnice.cz
StarostaVáclav Šicha
Oficiální web: brno-jehnice.cz
Brno-Jehnice na mapě
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.

Brno-Jehnice je městská část na severním okraji statutárního města Brna. Je tvořena městskou čtvrtí Jehnice, původně samostatnou obcí, která byla k Brnu připojena v roce 1971. Její katastrální území má rozlohu 4,07 km² a žije zde obyvatel. Nachází se kolem Jehnického potoka a její okolí tvoří především zalesněné území Soběšické vrchoviny.

První možná zmínka o Jehnicích pochází z roku 1292, v dalších staletích patřila ves převážně Lichtenburkům a hlavně Boskovicům. Jejich majetek získali počátkem 17. století Lichtenštejnové. Součástí vesnice byl od středověku svobodný dvůr, který koncem 18. století také zakoupili Lichtenštejnové. Z Jehnic a Mokré Hory vzniklo v roce 1801 malé samostatné panství, postupně s různými majiteli. Od poloviny 19. století byly Jehnice samostatnou obcí a v roce 1971 se staly součástí Brna. Na přelomu 20. a 21. století zde vznikla rozsáhlejší suburbánní zástavba.

Okolí Jehnic je díky svému lesnatému charakteru využíváno jako turistické a rekreační zázemí pro obyvatele Brna. U silnice na Vranov stojí památkově chráněná boží muka, přímo ve vesnici se nachází zvonice a několik dalších pamětihodností.

Název editovat

Název Jehnice vznikl z osobního jména Jehně či Jehňa přidáním přípony -ice; místní jméno tedy znamená tedy „ves lidí Jehňových“.[1][2]

Během historie se varianty zápisu názvu vesnice příliš nelišily. První možná zmínka z roku 1292 uvádí Jechnecz, krátce poté Genicz,[3] a ve 14. století šlo už přesvědčivě o Jehnicz či Jehnice. V průběhu 18. století převažovala forma Jehnitz, zatímco v 19. století bylo již užíváno české jméno Jehnice a poněmčené varianty Jechnitz či Jehnitz.[1] V době Protektorátu byl v letech 1939–1945 používán v němčině název Jechnitz.[1][4]

Historie editovat

Do roku 1850 editovat

Jméno Jehnice se v historických pramenech poprvé objevuje v letech 1292 (jako Jechnecz) a 1300 (Genicz), kdy je v listinách jmenován, coby svědek při prodeji majetku, jistý Budivoj z Jehnic.[3] Souvislost s nynějšími Jehnicemi je možná, avšak není zcela prokazatelná.[2] K roku 1324 je uváděn les Bílová poblíž Jehnic, který Jindřich z Lipé daroval nově založenému starobrněnskému klášteru.[3] První přímá zmínka o Jehnicích jako vesnici pak pochází z roku 1365, kdy byly součástí nového panství hradu Ronov, které vlastnil Čeněk Krušina z Lichtenburka z lichtenburského rozrodu Ronovců. Ten dal na panství zapsat do zemských desk věno své manželce. Čeněk Krušina zemřel bezdětný a panství, jehož centrem se tehdy nově stal Nový hrad, proto odúmrtí získal moravský markrabě Jošt. V roce 1411 jej jako zástavu získal Vaněk Černohorský z Boskovic a jeho černohorská větev pánů z Boskovic držela novohradské panství až do přelomu 16. a 17. století; navíc jí ho král Ferdinand I. v roce 1562 prodal. Pouze kolem roku 1419 a v průběhu 60. let 15. století nedrželi panství Černohorští. V roce 1460 ho měl v majetku přímo král Jiří z Poděbrad, který zastavil místní dvůr Janu z Drozdové Hory, čímž vznikl zdejší svobodný dvůr. Ten zůstal po česko-uherských válkách zřejmě jedinou nezničenou stavbou, neboť ves zpustla. První zprávy o alespoň zčásti obnovené vesnici pochází z 50. let 16. století, kdy se uvádí zdejší rychtář i tři osedlé grunty. Když Boskovicové vymřeli v roce 1597 Janem Šemberou po meči, panství připadlo jeho dceři Kateřině. Ta si ještě toho roku vzala Maxmiliána z Lichtenštejna, jenž se v roce 1604 stal spolumajitelem novohradského panství, které bylo spojeno s pozořickým panstvím, jehož centrum se nacházelo v Pozořicích na tamním zámku.[5]

 
Jehnice na mapě prvního vojenského mapování ze druhé poloviny 18. století

Po třicetileté válce zůstaly zpustlé minimálně tři grunty, které však byly brzo osazeny. V roce 1657 bylo ve vsi evidováno 11 usedlostí, v roce 1678 13 usedlostí a tři domkáři.[6] Počet osedlých poté mírně stoupal, v polovině 18. století zde bylo 14 selských usedlostí, tři zahradníci a sedm domkářů, roku 1788 pak 30 popisných čísel.[5] Lichtenštejnové vlastnili Jehnice v rámci svého pozořického panství, týkalo se to však pouze vesnice samotné a severní části nynějšího katastrálního území. V dědině nadále existoval svobodný dvůr, k němuž patřila celá jižní část dnešního katastru. Svobodný dvůr, nacházející se v jihozápadní části návsi, byl v majetku rodu z Drozdové Hory až do 60. let 17. století, poté se majitelé, převážně různí šlechticové, střídali.[7] V první polovině 30. let 18. století jej vlastnil Jan Josef Noss von Nossberg, který na pozemcích dvora zřejmě založil novou ves Mokrá Hora.[8] Teprve v roce 1779 koupil prosperující svobodný dvůr s vinopalnou a pivovarem František Josef I. z Lichtenštejna, takže se majitel celé vsi sjednotil. Celé Jehnice Lichtenštejnové vlastnili do roku 1801, kdy je kníže Alois daroval Františku rytíři Haymerlemu, čímž vzniklo malé samostatné jehnické panství. Haymerle a jeho děti ho drželi do roku 1827, poté Josef Hayek a jeho děti a po roce 1831 Anna Hermannová a její děti.[7] Většina obyvatel vsi se až do konce 19. století živila zemědělstvím, postupně však narůstal počet obyvatel pracujících v místním pivovaru či dojíždějících do brněnských továren.[9]

Po roce 1850 editovat

 
Zámek Jehnice na konci 19. století

Po zrušení patrimoniální správy a vzniku obecního zřízení byly od roku 1850 Jehnice samostatnou obcí v politickém okrese Brno-venkov.[10] Jeho součástí byly až do roku 1971, kdy došlo k přičlenění Jehnic k Brnu.[11] V systému soudních okresů patřily v letech 1850–1855 do okresu Brno-horní předměstí, poté do roku 1892 do sjednoceného okresu Brno[10] a následně, do roku 1949, kdy byly soudní okresy zrušeny, do soudního okresu Brno-okolí.[12] Součástí Jehnic dlouhodobě byla osada Mokrá Hora, která se osamostatnila v roce 1953.[13]

Jehnický statek, který zůstal po zrušení panství, vlastnila po roce 1850 nadále dcera Anny Hermannové a po její smrti její manžel a jejich děti. V roce 1863 od nich statek odkoupil brněnský průmyslník Theodor von Offermann,[14] za kterého prodělal velký rozvoj, včetně modernizace dvora i cihelny či stavby nového pivovaru a místního zámku. Offermann také od starobrněnského velkostatku odkoupil les Bílová, který od středověku vlastnily tamní cisterciačky (po zrušení kláštera v roce 1782 sdílel osudy se starobrněnským panstvím).[15] Po Offermannově smrti v roce 1892 vlastnili jehnický statek jeho dcera Adéla Bauerová, její syn Bruno von Bauer a Brunova manželka, později exmanželka, Berta. V průběhu 20. a 30. let 20. století ale jeho provoz upadal a roku 1937 zakoupili statek sourozenci Karel Žofka a Božena Rinchenbachová.[16] V letech 1949–1950 byl statek státem vyvlastněn, rodina ho získala zpět v rámci restituce v roce 1992.[17] Během komunistického režimu v něm sídlil Státní statek Jehnice, lesy pak spadaly pod státní lesy v Kuřimi (západně od silnice Řečkovice–Vranov) a Školní lesní statek tehdejší brněnské Vysoké školy zemědělské (východně od silnice Řečkovice–Vranov).[18]

 
Jehnice na pohlednici z doby před rokem 1900

Na návsi byla v roce 1872 postavena jednotřídní škola (nynější hostinec), která sloužila i pro Ořešín a Mokrou Horu. Kvůli rostoucímu počtu žáků postavila obec roku 1895 novou trojtřídní školu na návrší jižně od vsi, u cesty na Mokrou Horu.[19] V roce 1885 byla v údolí Ponávky, na západním okraji jehnického katastru, zprovozněna železniční trať z Brna do Tišnova. Někdy před rokem 1900 (doložena je roku 1902[20]) byla na ní otevřena zastávka Jehnice, nacházející se jeden kilometr západně od vsi, z níž byla přístupná cestou podél potoka.[21] I díky ní vzrostl v Jehnicích turistický ruch, jenž byl tvořen především Brňany, kteří mířili na procházky po okolí a na vyhlášené jehnické pivo do místní pivovarské restaurace.[22] Postavena byla silnice z Řečkovic přes Mokrou Horu, následně v roce 1908 silnice do Ořešína a roku 1912 na Vranov.[23] Ve vsi fungovala také četnická stanice.[19] Z první světové války se někteří Jehničtí nevrátili, roku 1920 jim proto byl postaven na návsi pomník.[24] Již v roce 1899 byl v Jehnicích založen sbor dobrovolných hasičů, roku 1911 Sokol, v roce 1919 dělnická tělocvičná jednota a roku 1923 Orel. Za první republiky vznikla ve vsi knihovna, postavena byla také hasičská zbrojnice.[25] Pivovar se sladovnou roku 1924 odkoupila společnost Moravia, která ho nadále provozovala,[16] provoz cihelny byl ale někdy v průběhu této dekády zastaven.[26] V roce 1930 byly Jehnice elektrifikovány,[27] zámek byl zbořen v roce 1938.[28] Během meziválečného období měli v obecním zastupitelstvu největší zastoupení národní socialisté, sociální demokraté a lidovci.[25]

Za druhé světové války byl v roce 1943 ukončen provoz jehnického pivovaru, areál pak získal starobrněnský pivovar, ale výrobu v něm neobnovil.[25] Boje na konci války postihly vesnici poměrně silně, neboť ustupující německá armáda se na čas usídlila v okolí Jehnic, včetně jehnické školy. Obyvatelstvu bylo 3. května 1945 nařízeno vystěhování, dědina byla následně poškozena boji. Osvobozena byla rumunskou armádou až po 8. květnu 1945.[29] Po válce probíhala obnova poničené vesnice. Komunisté obsadili post předsedy místního národního výboru (MNV) v roce 1946,[30] po převratu v únoru 1948 MNV ovládli.[18] Roku 1947 začalo fungovat v místním hostinci kino Slovan (zavřeno bylo někdy v 70. nebo 80. letech 20. století[31])[11] a v roce 1949 byl zahájen provoz autobusové linky Dopravního podniku města Brna z Řečkovic přes Mokrou Horu a Jehnice do Ořešína.[32] Roku 1949 došlo také ke změně jména obce, v té době používaný název Jehnice-Mokrá Hora byl zkrácen na dříve užívané Jehnice. Mokrá Hora se navíc v roce 1953 od Jehnic odtrhla a stala se samostatnou obcí.[18] Roku 1950 byl zaveden obecní rozhlas,[33] v roce 1953 došlo ke zprovoznění nové železniční trati z Brna do Tišnova, která nahradila tu starou,[34] v letech 1955–1956 vybudovali jehničtí občané východně od vsi hřbitov[35] a roku 1958 začala fungovat mateřská škola.[11] Pokus o založení jednotného zemědělského družstva se v Jehnicích nezdařil, ale místní hospodáři v roce 1958 vstoupili do Státního statku Jehnice.[36] V roce 1960 došlo ke zřízení poštovny[37] a roku 1963 byla parkově upravena náves.[33] Železniční zastávka, nacházející se mimo obec, byla zrušena v roce 1967.[38] Postupně byly rušeny místní obchody a soukromé provozovny, v roce 1968 se tak v Jehnicích nacházel pouze obchod se smíšeným zbožím a malá hospoda. Fungovaly tu organizace jako Svazarm nebo Československý svaz mládeže.[11]

V roce 1960 probíhala jednání o připojení Ořešína k Jehnicím a následném sloučení s Brnem, avšak tento plán nebyl schválen.[39][40] Na přelomu 60. a 70. let 20. století bylo diskutováno připojení vesnice k Brnu, s čímž převážná většina Jehnických na veřejné schůzi v roce 1971 souhlasila. Jehnice se staly součástí Brna společně s několika dalšími obcemi 26. listopadu 1971,[11] začleněny byly do městského obvodu Brno VI-Řečkovice.[41][42] Od 1. května 1972 byly součástí městské části Brno-Řečkovice,[41][43] která však byla krátce poté zrušena a její území, včetně Jehnic, 21. září 1972 přičleněno k městskému obvodu Brno V.[41][43]

 
Obecní dům s radnicí a hasičskou zbrojnicí

V roce 1973 došlo k pojmenování ulic v Jehnicích.[44] V letech 1986–1988 byla na návsi vybudována samoobsluha družstva Jednota, později zrušená.[44] Rybník na návsi byl z většiny zasypán někdy v poslední čtvrtině 20. století a poslední zbytek zanikl kvůli stavbě obecního domu. Ten byl vybudován v letech 1992–1994, nachází se v něm radnice, hasičská zbrojnice, pobočka městské Knihovny Jiřího Mahena a restaurace. Původně zde byla lékařská ordinace a poštovní pobočka, které ale byly zrušeny.[44] Při novém rozčlenění Brna po sametové revoluci se Jehnice staly k 24. listopadu 1990 samosprávnou městskou částí Brno-Jehnice.[45][46] Plynofikace Jehnic proběhla v letech 1988–1991, následně byl v letech 1993–1995 ve vsi realizován vodovod a kanalizace. Mezi lety 1994 a 1999 byla rekonstruována a rozšířena místní škola. Roku 1998 vzniklo v ulici Plástky sběrné středisko odpadu.[47] V letech 2004–2005 byl v katastru sousedního Ořešína v ulici Jasná postaven vodojem Jehnice.[48][49] Mezi lety 2009 a 2010 byla u školy realizována venkovní hřiště[50] a roku 2016 byla ve školním areálu zprovozněna nová budova mateřské školy.[51][52]

Urbanistický vývoj editovat

Katastrální území Jehnic vzniklo před rokem 1826, kdy byl pořízen stabilní katastr. Původně zahrnovalo i nynější katastrální území Mokrá Hora, které bylo odděleno v roce 1953, kdy se tato vesnice stala samostatnou obcí. Vlastní Jehnice byly v roce 1826 tvořeny především přibližně okrouhlou návsí, kterou ve směru východ–západ protékal potok, zatímco hlavní cesta jí procházela severojižním směrem. V jihozápadním rohu návsi stál panský dvůr. Jižně od vsi se samostatně nacházela budova kovárny a hostince. Samotná náves (dnešní náměstí 3. května) byla nepravidelně obklopena selskými staveními, postavenými z nehořlavého materiálu, zatímco stodoly v zahradách byly dřevěné. Uprostřed návsi se nacházel špalíček domů (zbořen 1959/1961[53]) a domkářská zástavba se také nacházela podél cesty k Lelekovicím (nynější spodní část Lelekovické ulice).[4][54][55]

 
Náměstí 3. května

Rozvoj vesnice probíhal pomalu, na přelomu 19. a 20. století byly stavěny především malé domky podél původní cesty do Ořešína (ulice Meziboří) a ve svahu severozápadně od vsi kolem cesty do Lelekovic („na Příhoně“), ve kterých bydleli hlavně pivovarští dělníci.[23] Před první světovou válkou vznikly první domy kolem silnic na Vranov a k Ořešínu.[56] Největší stavební rozkvět probíhal v meziválečném období, kdy se zástavba rozšiřovala nejen k Lelekovicím, ale i podél vranovské a ořešínské silnice, kde se objevovaly i patrové vilky. Mezi těmito dvěma komunikacemi začala také vyrůstat spojnice (nyní ulice Sousední).[27] V oblasti Příhonu nechala obec vystavět v letech 1930–1934 nouzovou kolonii domků pro nemajetné a nezaměstnané, kterou místní nazvali Šanghaj (horní část dnešní ulice Plástky).[57]

Po druhé světové válce stavební rozvoj obce spíše stagnoval, přesto byly do roku 1990 postupně zastavěny ulice Blanenská (směr Vranov) a Ořešínská. Součástí Jehnic se také staly nově postavené domy Tumaňanova 61, 63 a 65, urbanisticky tvořící severní okraj Mokré Hory, k níž jejich pozemky původně patřily.[50] V 90. letech 20. století začala rozsáhlá suburbanizace Jehnic, především jižně a východně od vsi. Výstavba rodinných domů byla zahájena v roce 1994 mezi školou a hřbitovem (ulice Havláskova, Kamelova, Pulkrábkova, Živanského)[58] a pokračovala do let 2007/2008 západně a jižně od školy (ulice Kleštínek, Planinka, Pod vrškem, Cikánkova, Aloise Havla). Od roku 2000 vznikly na severním okraji intravilánu, mezi vranovskou a ořešínskou silnicí, ulice Zámezí (rodinné a bytové domy) a U Mostku (rodinné domy). Přestavba chátrajícího areálu bývalého pivovaru na bytový komplex započala roku 2015.[50][59][60] V roce 2020 se v Jehnicích nacházelo 19 ulic a jedno náměstí.[61]

Přírodní poměry editovat

Poloha editovat

Jehnice se nachází v severní části Brna v okrese Brno-město, osm kilometrů od centra Brna. Leží na silnici mezi brněnskou čtvrtí Mokrá Hora a obcí Vranov (okres Brno-venkov), jeden kilometr severně od Mokré Hory, dva kilometry severovýchodně od brněnské čtvrti Ivanovice, tři kilometry jihovýchodně od obcí Česká a Lelekovice, čtyři kilometry jižně od obce Vranov (všechny tři okres Brno-venkov) a jeden kilometr jihozápadně od brněnské čtvrti Ořešín. Katastrálně sousedí na východě se čtvrtěmi Ořešín a Soběšice, na jihu se čtvrtí Mokrá Hora, na jihozápadě se čtvrtí Ivanovice a obcí Česká, na severozápadě s obcí Lelekovice a na severu s obcí Vranov. Katastrální území Jehnice má rozlohu 4,07 km². Z toho tvořila v roce 2020 orná půda 1,56 km², zahrady 0,31 km², ovocné sady 0,07 km², travní porosty 0,09 km², lesní pozemky 1,45 km², vodní plochy 0,06 km², zastavěná plocha 0,11 km² a ostatní plocha 0,42 km².[62]

Vesnice leží v údolí Jehnického potoka, poblíž jeho pramenné oblasti,[4] na západním okraji výrazného zalesněného hřbetu Drahanské vrchoviny, směřujícího na jih směrem k Brnu. Nadmořská výška katastrálního území se pohybuje v rozmezí od 258 m (údolí Ponávky na jihozápadní hranici katastru) do 393 m (poblíž vrcholu bezejmenné zalesněné kóty v severní části katastru). Střed městské části na návsi je umístěn v nadmořské výšce 295 m. V katastru čtvrti se nachází vrchol Nad svatým Františkem o nadmořské výšce 328 m a dvě bezejmenné kóty s nadmořskými výškami 342 m (západně od vsi) a 377 m (v severní části katastru).[63][64]

Geologická stavba, reliéf a půdy editovat

Po geologické stránce spadá území Jehnic do brněnského masivu, jenž je součástí Českého masivu. Z hornin zde převládají spraše a sprašové hlíny, granodiorit a kolem vodního toku nivní sedimenty.[65] Z geomorfologického hlediska patří jehnický katastr do okrsku Soběšické vrchoviny, který je částí podcelku Adamovské vrchoviny, celku Drahanské vrchoviny, oblasti Brněnské vrchoviny, v rámci soustavy Česko-moravské subprovincie v provincii Česká vysočina.[66]

Z půdních typů převládají v jehnickém katastrálním území kambizemě, v menší míře se zde vyskytují černozemě a hnědozemě, místy jsou pseudogleje a gleje a ojediněle silně svažité půdy.[67][68]

Podnebí a vodstvo editovat

 
Rybník U lesa v údolí Ponávky

Podle Quittovy klasifikace podnebí spadají Jehnice do mírně teplé oblasti MT11,[66] dle Köppenovy klasifikace podnebí patří do mírného oceánického podnebí Cfb.[69] Na nejbližší profesionální meteorologické stanici v Brně-Tuřanech činila v roce 2019 průměrná roční teplota 11,5 °C a roční úhrn srážek 576,90 mm.[70]

Území Jehnic patří do úmoří Černého moře a povodí Dunaje, celý katastr je odvodňován do Ponávky. Nejvýraznějším tokem je právě říčka Ponávka, tekoucí po západní hranici katastrálního území. Má dva přítoky, Rakovec (délka 5 km), jenž vede hlubokým zalesněným údolím a zčásti tvoří východní hranici katastru, a Jehnický potok (2 km), vedoucí přímo přes náměstí 3. května. V krátkém úseku na severu zasahuje na území Jehnic také Babídolský potok (3 km), rovněž přítok Ponávky. Na této říčce se v lesnatém údolí na západní hranici katastru nachází několik menších rybníků (po toku Ledňáček, U nádraží, zaniklý Prostřední a U lesa, na něž navazuje již na území Mokré Hory ještě rybník U mlýna). Několik malých nádrží bylo postaveno také na Rakovci.[63]

Flora a fauna editovat

Z hlediska biogeografického leží Jehnice v brněnském bioregionu na jihovýchodním okraji hercynské podprovincie v rámci provincie středoevropských listnatých lesů. Podle fytogeografického členění spadají do okresu Moravské podhůří Vysočiny, jenž patří do českomoravského mezofytika v rámci mezofytika.[66] Potenciálně přirozenou vegetací je černýšová dubohabřina.[71]

Ochrana životního prostředí editovat

V katastru Jehnic se nenachází žádné zvláště chráněné území, území soustavy Natura 2000, ani žádný památný strom či významný krajinný prvek.[72][73] V severní části zasahuje na území Jehnic ochranné pásmo přírodní rezervace Babí doly.[73] V letech 1987–2004 byla jako památný strom chráněna dvojice javoru mléče a jasanu ztepilého za prodejnou u tenisového hřiště.[74]

Obyvatelstvo editovat

Struktura obyvatelstva editovat

Podle lánové vizitace tvořilo Jehnice v roce 1656 šestnáct usedlostí, z nichž tři byly pusté, a svobodný dvůr, roku 1675 bylo osedlých šestnáct (plus dvůr). Počet domů se postupně zvyšoval, v roce 1750 zde bylo kromě dvora 21 osedlých (12 čtvrtláníků, čtyři zahradníci a pět domkářů bez polí). Roku 1771 žilo v Ořešíně 202 obyvatel hovořících česky. Počet obyvatel nadále stoupal: v roce 1790 zde v 30 domech pobývalo 238 osob, nicméně roku 1834 ve 32 domech poklesl na 191 obyvatel. V roce 1850 čítaly Jehnice společně s Mokrou Horou 457 lidí. Celá jehnická komunita byla dlouhodobě velmi výrazně českojazyčná, počet německy mluvících byl do roku 1945 největší v roce 1890 (26 osob), v dalších letech ale klesal a roku 1930 zde byli už pouze tři německojazyční obyvatelé.[4]

Vývoj počtu obyvatel a domů (sčítání lidu)[75]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 271 293 342 397 460 502 675 658 656 630 614 532 752 1 102
Počet domů 45 47 52 61 71 86 133 181 153 161 171 192 259 337

Podle údajů Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) se v Jehnicích nacházelo 337 domů (z toho 327 rodinných domů, devět bytových domů a jeden dům zařazený mezi „ostatní budovy“), z nichž 313 bylo obydleno. Z celkového počtu 337 jich 168 bylo postaveno po roce 1991. Dle SLDB 2011 žilo v Jehnicích 1 102 obyvatel, z toho 550 mužů a 552 žen. Celkem 583 osob uvedlo národnost českou, 242 osob národnost moravskou, 7 národnost ukrajinskou, 4 národnost slovenskou a 1 národnost polskou; ostatní národnost neuvedli.[76]

Náboženský život editovat

 
Zvonice na náměstí 3. května

Jehnice v minulosti spadaly do řečkovické farnosti, kam jsou v rámci římskokatolické správy příslušné dosud.[77][78] K náboženským účelům byla přímo ve vesnici využívána zvonice postavená někdy v průběhu 19. století (po roce 1826), u které byly například konány májové pobožnosti. V roce 1964 ji poškodil jedoucí traktor, místní obyvatelé proto zvonici roku 1968 rozebrali a znovu postavili o několik metrů dále od silnice.[79] Přes Jehnice vedla od 17. století poutní cesta z Řečkovic do Vranova, podél níž se nacházelo několik drobných sakrálních památek (sochy, boží muka). V katastru vesnice stojí u silnice směrem na Vranov boží muka s letopočtem 1674, podle pověsti vystavěná poutníky z Březí u Mikulova.[80] Hřbitov východně od vsi byl postaven v letech 1955–1956,[35] předtím Jehničtí používali hřbitov v Řečkovicích.[81]

Území Jehnic spadalo od roku 1922 do obvodu brněnské náboženské obce církve československé, od roku 1927 patřilo k náboženské obci v Králově Poli a od roku 1940 příslušelo k řečkovické náboženské obci.[82][83]

Při SLDB 2011 se k římskokatolické církvi přihlásilo 146 osob, k českobratrské církvi evangelické 9 osob, k církvi československé husitské 5 osob a k pravoslavné církvi 1 osoba.[76]

Obecní správa a politika editovat

Městská část Brno-Jehnice zahrnuje celé katastrální území Jehnice, ve kterém se nachází evidenční část obce Jehnice. Celé Jehnice jsou také jedinou základní sídelní jednotkou.[84]

Pro účely senátních voleb je území celé městské části Brno-Jehnice zařazeno do volebního obvodu č. 60.[85]

Zastupitelstvo a starosta editovat

Související informace naleznete také na stránce Seznam představitelů městské části Brno-Jehnice.

Městská část má sedmičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta. Od roku 1990 je starostou Václav Šicha.[86]

Přehled výsledků voleb[87]
Období Voliči
v seznamu		 Účast v % Mandáty Vítězná kandidátka (počet mandátů) Starosta
1990–1994 Václav Šicha (1990–1994)[86]
1994–1998 418 75,36 7 3 m. KDU-ČSL Václav Šicha (1994–1998)[86]
1998–2002 517 66,54 7 2 m. Sdružení nezávislých kandidátů-míst.celkem
2 m. KDU-ČSL		 Václav Šicha (1998–2002)[86]
2002–2006 642 64,17 7 3 m. Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 Václav Šicha (2002–2006)[86]
2006–2010 802 62,84 7 3 m. Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 Václav Šicha (2006–2010)[86]
2010–2014 929 57,80 7 4 m. Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 Václav Šicha (2010–2014)[86]
2014–2018 865 56,76 7 3 m. Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 Václav Šicha (2014–2018)[88]
2018–2022 869 62,95 7 2 m. SNK č. 1
2 m. KDU-ČSL		 Václav Šicha (od 2018)[89]

Symboly editovat

Dochován je jediný pečetní typář Jehnic. V opisu pečetě, mezi linkami, ohraničeném věncem, se nachází nápis WVBEC DIEDINY GEHNICZ LETA PANIE, který je ukončen letopočtem 1645, nacházejícím se ve spodní části pole pečetě. V pečetním poli je beránek Boží stojící na třech vrších, z prostředního vyrůstají tři květiny. Beránka obklopují tři květy.[90] V Moravském zemském archivu se nachází na dokumentech josefínského katastru dochovaný exemplář pečetě.[91]

Znak městské části Brno-Jehnice byl přijat v roce 1996 a vychází ze symboliky pečetě. Je tvořen modrým štítem, ve kterém na zvýšeném návrší leží beránek Boží s předníma nohama položenýma na hnědé otevřené knize se zlatě zdobeným hřbetem. V návrší je znázorněn zlatý srp s křížovou rukojetí. Poslední heraldická figura, srp s rukojetí, odkazuje na pečeť Budivoje z Jehnic z roku 1292. Vlajka městské části byla přijata rovněž v roce 1996. Její list o poměru šířky k délce 2:3 je tvořen třemi vodorovnými pruhy, modrým, bílým a zeleným.[90]

Hospodářství a doprava editovat

Hospodářství editovat

Jehnice si zachovaly vesnickou podobu doplněnou novější suburbánní výstavbou, takže se zde nenachází žádné větší provozovny. Jedinou výjimkou je zdejší pila.[92] V roce 2020 mělo na území městské části zapsáno sídlo celkem 88 obchodních společností a 256 živností.[93] Fungovaly tu restaurace Obecní Dům[94] a Na Staré.[95] Celá městská část spadala v roce 2020 pod pobočku České pošty v Řečkovicích (Brno 21).[96] Na severozápadním okraji čtvrti se nalézá sběrný dvůr městského podniku SAKO Brno.[97]

V minulosti byl největším podnikem ve vesnici velkostatek (bývalý svobodný dvůr), se kterým souvisela existence jehnického pivovaru se sladovnou a nedaleké cihelny.[26]

Doprava editovat

 
Výrazně přestavěná budovy bývalé železniční zastávky Jehnice

Přes Jehnice vede silnice III/37918, která spojuje Řečkovice a silnici III/37917 mezi Lelekovicemi a Vranovem. V Jehnicích vede po ulici Blanenské a přes náměstí 3. května, čímž vytváří severojižní osu vesnice. Jedná se také o jediné silniční spojení čtvrtě s Brnem.[98] Z ulice Blanenské se v severní části Jehnic odděluje ulice Ořešínská, která jakožto místní komunikace III. třídy napojuje sousední Ořešín.[99] V letech 2010 ani 2016 nebylo ve vsi provedeno celostátní sčítání dopravy.[100][101]

Veřejná hromadná doprava je zajišťována v rámci Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje městskými autobusovými linkami Dopravního podniku města Brna. V roce 2020 jezdila přes Jehnice denní linka č. 70 a noční linka č. N90, které obě vedly do sousedního Ořešína.[102] Nejbližšími železničními zastávkami jsou zastávky Brno-Řečkovice a Česká, nacházející se na trati Brno – Havlíčkův Brod ve vzdálenosti 2,5 km od Jehnic.

Školství, kultura a sport editovat

Jehnické děti původně navštěvovaly školu v Řečkovicích. V roce 1872 byla v místě domu obecního pastýře na návsi zřízena jednotřídní škola (nyní restaurace Na Staré, nám. 3. května 7), která byla určena i pro žáky z Ořešína a Mokré Hory. Protože koncem 19. století již kapacitně nepostačovala, došlo v roce 1895 k vybudování nové trojtřídní školy v lokalitě Na Kovárně, tedy na návrší jižně od vsi.[103] Zdejší školní areál byl v dalších desetiletích rozšiřován a modernizován, sídlí v něm příspěvková organizace Základní škola a mateřská škola Brno, Blanenská 1, zřizovaná městskou částí Brno-Jehnice.[104] Celá čtvrť byla roku 2020 součástí spádového obvodu Základní školy a mateřské školy Blanenská (MŠ, ZŠ 1.–5. ročník) a Základní školy Novoměstská v Řečkovicích (ZŠ 6.–9. ročník).[105][106]

V Jehnicích funguje sbor dobrovolných hasičů, jehož hasičská zbrojnice stojí na náměstí 3. května (součást Obecního domu),[107] a Myslivecký spolek Paseky-Jehnice.[108] Působí zde tělovýchovná jednota TJ Sokol Jehnice,[109] která má oddíly badmintonu (úspěšný kolem roku 2010, kdy získal v české extralize několik titulů[110]),[111] futsalu[112] a volejbalu.[113]

Lesnaté a kopcovité okolí Jehnic využívají k rekreační turistice Brňané.[114] V roce 2020 vedla Jehnicemi jedna značená turistická trasa Klubu českých turistů, dvě další byly vedeny po okrajích katastrálního území údolími Ponávky a Rakovce.

Pamětihodnosti editovat

Související informace naleznete také na stránce Seznam kulturních památek v Brně-Jehnicích.
 
Boží muka u silnice na Vranov
 
Torzo původního sloupku božích muk, nyní vystavené na nám. 3. května

Dříve se v Jehnicích nacházel malý zámek, který tvořil zázemí místního statku. Zbořen byl v roce 1938.[28]

Památkově chráněn je v Jehnicích následující objekt:

  • Raně barokní kamenná sloupková boží muka z roku 1674 u silnice z Jehnic na Vranov[115] vznikla u staré poutní cesty k vranovskému kostelu. Na božích mukách se nachází iniciála BB; podle pověsti byla postavena v roce 1674 poutníky z obce Březí u Mikulova (německy Bratelsbrunn, odtud BB).[116] Někdy kolem roku 1957 byl původní pískovcový sloupek i se základovým soklem nahrazen betonovými kopiemi.[117]

Dále se v Jehnicích nachází několik dalších kulturních pamětihodností:

  • budova pivovaru z roku 1886, v jejímž přízemí se původně nacházel hostinec, v dalších patrech byly byty správce a sládka.[118] V roce 2020 přestavována na bytový dům.[60]
  • hranolová zvonice z 19. století (postavena po roce 1826, poprvé zmiňována 1897) na náměstí 3. května s vedle stojícím dřevěným křížem. V roce 1964 poškodil zvonici traktor, místní občané ji roku 1968 rozebrali a sestavili o 6 m dále od silnice. Vchod byl tehdy umístěn na opačnou stranu.[79][119]
  • torzo původních božích muk (sloupek a sokl) z roku 1674 na náměstí 3. května. Části byly roku 2005 objeveny zakopané vedle božích muk u silnice na Vranov, vyzvednuty a v roce 2010 restaurovány a osazeny na návsi.[117]
  • pomník obětem světových válek z roku 1920 na náměstí 3. května[24]
  • dvě kamenné vázy ze zbořeného zámku, které byly druhotně využity. Jedna se nachází na náměstí 3. května, druhá byla osazena na jehnickém hřbitově.[120]

Osobnosti editovat

  • Bruno von Bauer (1883–po 1943) – statkář, v letech 1905–1922 majitel jehnického velkostatku, v letech 1912–1922 starosta Jehnic, syn Bruna Johanna Bauera, vnuk Theodora von Offermanna[121][122]
  • Bruno Johann Bauer (1843–1924) – podnikatel v cukrovarnictví, zeť Theodora von Offermann, otec Bruna von Bauer[123][124][125]
  • Jan Havlásek (1854–1914) – sochař a kameník, strýc Ludvíka Havláska[126]
  • Ludvík Havlásek (1901–1964) – gynekolog a porodník, v letech 1946–1948 ředitel Zemské porodnice v Brně, synovec Jana Havláska[127]
  • Theodor von Offermann (1822–1892) – podnikatel v cukrovarnictví, pivovarnictví, vlnařství a strojírenství, v letech 1863–1892 majitel jehnického velkostatku, tchán Bruna Johanna Bauera, děd Bruna von Bauer[128][129]

Za místní badmintonový oddíl TJ Sokol Jehnice hráli například Petr Koukal či Alžběta Bášová.[130]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, I. díl A–L. Praha: Academia, 1970. S. 352. 
  2. ↑ a b FASORA, Lukáš; ŠTĚPÁNEK, Václav, a kol. Dějiny Brna 6: Předměstské obce. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2017. ISBN 978-80-86736-54-9. S. 611. Dále jen Fasora–Štěpánek. 
  3. ↑ a b c ČERNOHLÁVEK, Jan, a kol. Jehnice od minulosti k dnešku : sborník statí k výročí 720 let obce 1292–2012. Brno: PhDr. Karel Kovařík, 2012. ISBN 978-80-85763-71-3. S. 22–23. Dále jen Černohlávek. 
  4. ↑ a b c d KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 370–372. Dále jen Kuča. 
  5. ↑ a b Fasora–Štěpánek, s. 611–612.
  6. ↑ Černohlávek, s. 18–19.
  7. ↑ a b Fasora–Štěpánek, s. 612–614.
  8. ↑ Černohlávek, s. 22–23.
  9. ↑ Černohlávek, s. 50.
  10. ↑ a b Kuča, s. 209.
  11. ↑ a b c d e Fasora–Štěpánek, s. 623.
  12. ↑ Kuča, s. 217.
  13. ↑ Kuča, s. 460.
  14. ↑ Černohlávek, s. 33.
  15. ↑ Fasora–Štěpánek, s. 615.
  16. ↑ a b Fasora–Štěpánek, s. 618.
  17. ↑ Černohlávek, s. 54.
  18. ↑ a b c Fasora–Štěpánek, s. 622.
  19. ↑ a b Fasora–Štěpánek, s. 617.
  20. ↑ Jehnice [online]. Brnak.net, 2019-02 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 
  21. ↑ Černohlávek, s. 123–125.
  22. ↑ Černohlávek, s. 123–125.
  23. ↑ a b Fasora–Štěpánek, s. 616.
  24. ↑ a b Černohlávek, s. 179–180.
  25. ↑ a b c Fasora–Štěpánek, s. 620.
  26. ↑ a b Černohlávek, s. 40.
  27. ↑ a b Fasora–Štěpánek, s. 619.
  28. ↑ a b Fasora–Štěpánek, s. 613.
  29. ↑ Fasora–Štěpánek, s. 620–621.
  30. ↑ Fasora–Štěpánek, s. 621.
  31. ↑ Černohlávek, s. 46–47.
  32. ↑ ČUMA, Libor; KOCMAN, Tomáš; MRKOS, Jiří. Autobusy v brněnské městské dopravě 1930–2005. Praha: Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, 2005. ISBN 80-903012-6-6. S. 267. 
  33. ↑ a b Černohlávek, s. 44.
  34. ↑ KOTRMAN, Jiří, a kol. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 39. 
  35. ↑ a b MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Otevření hřbitova v Brně-Jehnicích [online]. Encyklopedie dějiny města Brna, rev. 2020-05-06 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  36. ↑ Černohlávek, s. 52.
  37. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Zřízení samostatné poštovny v Jehnicích [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-06-29 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  38. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Zrušení zastávky vlaku v Jehnicích [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-06-29 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  39. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Jednání o sloučení Jehnic a Ořešína [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-06-29 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  40. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Jednání o připojení obce Jehnice k Brnu [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-06-29 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  42. ↑ Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 10, č. 20/1971, str. 153
  43. ↑ a b Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 6, č. 10/1973, str. 56
  44. ↑ a b c Černohlávek, s. 45.
  45. ↑ Usnesení č. XXIII/110-17 - k územnímu členění města Brna pro organizaci nejbližších komunálních voleb [online]. Národní výbor města Brna, 1990-08-30 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  46. ↑ Vyhláška č. 1/1991, kterou se stanoví základní pravidla pro výkon samosprávy a státní správy v městě Brně [online]. Zastupitelstvo města Brna, 1991-03-27 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  47. ↑ Černohlávek, s. 164–165.
  48. ↑ Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Jihomoravského kraje: územní celek Brno-město – přehledná situace vodovodů [online]. Kr-jihomoravsky.cz [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-14. 
  49. ↑ TONAR, František, a kol. Ořešín : 1275–2005 : sborník k výročí 730 let obce. Tišnov: SURSUM, 2005. ISBN 80-7323-102-6. S. 198. 
  50. ↑ a b c Historická ortofota [online]. Brno.cz [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  51. ↑ ŽLEBEK, Jan. Školní rok? V části škol přijde později kvůli opravám [online]. Brnensky.denik.cz, 2016-08-30 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  52. ↑ Přístavba mateřské školy v MČ Brno-Jehnice [online]. Zsjehnice.cz [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  53. ↑ Černohlávek, s. 47.
  54. ↑ Císařský otisk SK: 1065-1-002 [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  55. ↑ Císařský otisk SK: 1065-1-003 [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  56. ↑ Černohlávek, s. 38.
  57. ↑ Černohlávek, s. 141–144.
  58. ↑ Černohlávek, s. 42–43.
  59. ↑ ČAMBORA, Jan. Chátrající areál bývalého pivovaru v Jehnicích zmizí. Nahradí ho bytové domy [online]. Brnensky.denik.cz, 2015-07-13 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  60. ↑ a b OSOUCH, Marek. Developer sliboval péči o seniory, na kraji Brna však staví komerční byty [online]. Idnes.cz, 2020-08-26 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  61. ↑ Seznam současných názvů ulic: Brno-Jehnice [online]. Encyklopedie dějin města Brna [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  62. ↑ k.ú.: 658201 - Jehnice - podrobné informace [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-26. 
  63. ↑ a b Geoprohlížeč [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  64. ↑ Analýzy výškopisu [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  65. ↑ Geologická mapa 1:50 000 [online]. Geology.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  66. ↑ a b c Přírodní poměry [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  67. ↑ Mapy zemědělské půdy [online]. Vumop.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  68. ↑ Půda v číslech – Vybrané zájmové území: Jehnice [online]. Vumop.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  69. ↑ TOLASZ, Radim, a kol. Atlas podnebí Česka. Praha – Olomouc: Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-86690-26-1, ISBN 978-80-244-1626-7. S. 230–231. 
  70. ↑ KLIMA V BRNĚ SE MĚNÍ – Analýza meteorologických dat Brna od roku 1961 [online]. Brno.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  71. ↑ Potenciální přirozená vegetace (CENIA) [online]. Arcgis.com [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  72. ↑ Mapový projekt ÚSOP [online]. Nature.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  73. ↑ a b Ochrana přírody [online]. Brno.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  74. ↑ Javor mléč a jasan ztepilý [online]. Nature.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  75. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-město [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  76. ↑ a b Vše o území > městská část Brno-Jehnice (obec Brno): SLDB 2011 [online]. Czso.cz [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  77. ↑ BLAŽKOVÁ, Jana. Sbírka matrik: Okres Brno-město 1587–1949 – Inventář. Brno: Moravský zemský archiv, 2017. Dostupné online. S. 92. Dále jen Blažková. 
  78. ↑ Římskokatolická farnost u kostela sv. Vavřince, Brno-Řečkovice [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  79. ↑ a b Černohlávek, s. 99–100.
  80. ↑ Černohlávek, s. 101.
  81. ↑ FLODROVÁ, Milena. Brněnské hřbitovy. Brno: Vydavatelství Rovnost, 1992. ISBN 80-901354-3-9. S. 17. 
  82. ↑ VODIČKA, Jaroslav. Přehled vývoje farních a matričních obvodů v Brně. Brno v minulosti a dnes : sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. 1965, čís. VII, s. 193–217. 
  83. ↑ Blažková, s. 112–113.
  84. ↑ Městská část Brno-Jehnice: podrobné informace [online]. Uir.cz [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu. 
  85. ↑ Popis volebního obvodu číslo 60 [online]. Senat.cz [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  86. ↑ a b c d e f g Černohlávek, s. 169.
  87. ↑ Výsledky voleb a referend [online]. Volby.cz [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  88. ↑ Informace Zastupitelstva MČ Brno-Jehnice. Jehnické listy. 2014, čís. 11. Dostupné online. 
  89. ↑ Informace Zastupitelstva MČ Brno-Jehnice. Jehnické listy. 2018, čís. 11. Dostupné online. 
  90. ↑ a b HOUZAR, Petr. Brněnské symboly. Pečeti, znaky a vlajky Brna a jeho městských částí. Brno: Archiv města Brna, 2019. ISBN 978-80-86736-60-0. S. 92–96. 
  91. ↑ Pečetě městských částí města Brna. Poř.č. 26 [online]. Mza.cz [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  92. ↑ Pila Brno Jehnice [online]. Pilajehnice.cz [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  93. ↑ Brno-Jehnice, městská část ve městě Brno [online]. Kurzy.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  94. ↑ Restaurace Obecní Dům [online]. Firmy.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  95. ↑ Restaurace Na Staré [online]. Firmy.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  96. ↑ Detail pobočky: Brno 21 [online]. Postaonline.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  97. ↑ Sběrná střediska odpadu [online]. Sako.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  98. ↑ Silniční a dálniční síť: Jihomoravský kraj [online]. Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  99. ↑ Geografický informační systém: Pasport vodorovného a svislého značení + technický pasport komunikací [online]. Cdsw.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  100. ↑ Celostátní sčítání dopravy 2010 [online]. Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  101. ↑ Celostátní sčítání dopravy 2016: Sčítání dopravy [online]. Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 2020-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-12. 
  102. ↑ Jízdní řády IDS JMK [online]. Idsjmk.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  103. ↑ Černohlávek, s. 36.
  104. ↑ Rejstřík škol a školských zařízení [online]. Msmt.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  105. ↑ Obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 2/2019, kterou se mění a doplňuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 3/2017, kterou se stanoví spádové obvody mateřských škol, ve znění obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 1/2018 [online]. Zastupitelstvo města Brna, 2019-02-23 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  106. ↑ Obecně závazná vyhláška č. 3/2019, kterou se mění a doplňuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 2/2017, kterou se stanoví spádové obvody základních škol, ve znění obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 2/2018 [online]. Zastupitelstvo města Brna, 2019-02-23 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  107. ↑ 120 let SDH Brno-Jehnice. Jehnické listy. 2019, čís. 6, s. 1. Dostupné online. 
  108. ↑ KAČÍREK ST., Jiří. Představujeme organizace působící v naší městské části: Myslivecký spolek Paseky – Jehnice. Jehnické listy. 2019, čís. 6, s. 5–7. Dostupné online. 
  109. ↑ TJ Sokol Jehnice [online]. Bts.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  110. ↑ VALAŠKOVČÁK, Tomáš. Badmintonové Jehnice útočí na čtvrtý titul. I s Koukalem [online]. Brnensky.denik.cz, 2013-04-12 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  111. ↑ TJ Sokol Jehnice [online]. Badmintonjehnice.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  112. ↑ TJ Sokol Jehnice [online]. Tjsokoljehnice.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  113. ↑ Volejbal Jehnice [online]. Volejbaljehnice.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  114. ↑ Soběšické lesy [online]. Brno.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  115. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-10-30]. Identifikátor záznamu 138635 : boží muka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  116. ↑ Černohlávek, s. 100–102.
  117. ↑ a b Černohlávek, s. 108–109.
  118. ↑ Černohlávek, s. 35.
  119. ↑ Černohlávek, s. 183.
  120. ↑ Hřbitov v Jehnicích. Jehnické listy. 2019, čís. 3, s. 5–7. Dostupné online. 
  121. ↑ Černohlávek, s. 38–39.
  122. ↑ ŠIBÍČKOVÁ, Jitka; JORDÁNKOVÁ, Hana; MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Bruno Theodor Eduard Bauer [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-10-25 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  123. ↑ Černohlávek, s. 145–146.
  124. ↑ Černohlávek, s. 38–39.
  125. ↑ ŠIBÍČKOVÁ, Jitka; MENŠÍKOVÁ, Miroslava; JORDÁNKOVÁ, Hana. Bruno Johann Bauer [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-10-25 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  126. ↑ Černohlávek, s. 147.
  127. ↑ LINHARTOVÁ, Věra; MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Prof. MUDr. Ludvík Havlásek, DrSc. [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-08-05 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  128. ↑ Černohlávek, s. 147–150.
  129. ↑ JORDÁNKOVÁ, Hana; MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Theodor Gustav Anton Offermann [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2017-04-02 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  130. ↑ VALAŠKOVČÁK, Tomáš. Šanci na mistrovský hattrick pokazilo Jehnicím zranění [online]. Brnensky.denik.cz, 2014-02-03 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Statutární město Brno
Městské části
Části obce a
katastrální území
Další čtvrtě
Historická předměstí
Zaniklé obce

[[Kategorie:Brno-Jehnice| ]] [[Kategorie:Vesnice v Brně|Jehnice]] [[Kategorie:Místní části Brna|Jehnice]] [[Kategorie:Městské části Brna|Jehnice]] [[Kategorie:Katastrální území v Brně|Jehnice]] [[Kategorie:Základní sídelní jednotky v Brně|Jehnice]] [[Kategorie:Sídla v Drahanské vrchovině|Jehnice]]

Brno-Medlánky
 
Socha sv. Jana Nepomuckého s novou výstavbou v pozadí
  
znakvlajka
Lokalita
Statusměstská část
Statutární městoBrno
OkresBrno-město
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
Základní informace
Rozloha3,51 km²
Katastrální územíMedlánky
Nadmořská výška250 m n. m.
PSČ621 00
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa úřadu MČHudcova 239/7
621 00 Brno
podatelna@medlanky.brno.cz
StarostaMichal Marek (Občané pro Medlánky)
Oficiální web: medlanky.cz
 
  Zdroje k infoboxu a českým sídlům.

Brno-Medlánky je městská část na severním okraji statutárního města Brna. Je tvořena městskou čtvrtí Medlánky (německy Medlan), původně samostatnou obcí, která byla k Brnu připojena v roce 1919. Její katastrální území má rozlohu 3,51 km². Samosprávná městská část vznikla 24. listopadu 1990. Žije zde přibližně 5900 obyvatel.

V katastru čtvrti se nachází letiště Medlánky, převážně s provozem kluzáků. Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Medlánky zařazeno do volebního obvodu číslo 60.

V Medlánkách se také nachází viniční trať V pustých.

Historický přehled editovat

Většina moderního katastru Medlánek sice původně náležela ke katastrálnímu území bývalé obce Medlánky, okrajové části moderního katastru však do 2. poloviny 60. let 20. století náležely ke katastrálním územím Komín a Královo Pole, naopak některé části původního katastrálního území Medlánky náležejí od konce 60. let 20. století k moderním katastrálním územím Královo Pole a Řečkovice.

Počátky osídlení editovat

K jihu otevřený katastr Medlánek s hojností sprašových půd tvoří, jak dokládají archeologické nálezy, součást odedávna osídlené oblasti jižní Moravy. Svědčí o tom četnost nálezů v medlánecké cihelně, zejména v roce 1905 objevená sídlištní jáma se zdobenými zachovalými zvoncovitými poháry stejnojmenné kultury (2000 př. n. l.) a v letech 1935 – 1937 nalezené pohřebiště s hroby typických „skrčenců“ doby bronzové – kultury unětické (1900 – 1700 př. n. l.).

Také archeologický ústav ČSAV při průzkumu v roce 1954 a následně plánovaném záchranném výzkumu v letech 1964 a 1984 na staveništích Meopty a Výzkumného ústavu energetického odkryl desítky základů kůlových domů a jámových sídlištních objektů s obilnými sklípky z období kultury popelnicových polí (kultury velatické, 1250–1000 př. n. l., a podolské, 1000–700 př. n. l.) a ze starší doby železné (kultury horákovské, 700–400 př. n. l.). Jednu odkrytou sídlištní jámu – obilnici se starobylou keramikou – kladou archeologové do 8. století a dalších bezmála 70 – z toho 8 obytných kůlových, s kamennými pecemi v rohu – do 9. století, tj. období vzniku a rozmachu Velké Moravy.

Dějiny následných století, která zatím nejsou sídlištními ani hrobovými nálezy dokumentována, nám ponechávají právo usuzovat, že v té době zde usídlené společenství se dotvářelo v osadu či ves přemyslovského státu – majetek panovníka, jak stroze informují historické prameny. V této době, jak se domníváme, vznikl také název obce. Obec v této době žila plně v souladu s přírodou a podle pomalu tekoucího potoka si zřejmě vzala za základ slovanské jméno Medl (pomalý) a dotvořila jej do tvaru Medlany (latinsky prokazatelně Medlan).

Středověká historie editovat

Prvním dochovaným písemným dokladem, prokazujícím existenci obce v této době, je listina krále Václava I. ze 14. srpna 1237, kterou Medlánky, zničené jeho vlastním válečným tažením a doposud patřící škole sv. Petra v Brně, směňuje za svůj nepoškozený majetek v Bosonohách.

Po roce 1237 historické prameny znovu o Medlánkách na více než 100 let mlčí. Teprve v letech 1344–1380 se připomínají jako vlastníci brněnští měšťané. Od roku 1381 do 1489 vlastní Medlánky vladykové Medlanští z Medlan. Od roku 1489 do 1559 pak pánové z Pernštejna – toto 70 let trvající vlastnictví je pro Medlánky významné rokem 1532, kdy tehdejší majitel Jan z Pernštejna (byl tehdy zemským hejtmanem Markrabství moravského) osvobodil medlánecké poddané od roboty – tato výsada trvala zhruba 100 let a byla zrušena v době pobělohorské. Od roku 1559 do 1588 vlastnil Medlánky Petr Sádovský ze Sloupna, který je odkoupil od Pernštejnů, spolu s panstvím sokolnickým. Roku 1588 se novým majitelem Medlánek za 22 tisíc zlatých stal Hendrych Pfefferkorn z Ottopachu. Dlouho se však ze svého majetku netěšil, neboť vzápětí zemřel. Zadlužení potomci prodali v roce 1590 Medlánky panu Jindřichu mladšímu, Purkrabímu z Donína. I zde však vlastnictví netrvalo dlouho a roku 1596 se Medlánky stávají majetkem Bohuslava Bořity z Budče.

V pobělohorské době, roku 1622, prodává Medlánky pan Bohuslav Bořita z Budče paní Alžbětě Pergarce z Pergu, rozené Kummerové, v jejímž vlastnictví jsou Medlánky až do roku 1650. V těchto letech na krátkou dobu drží Medlánky Ferdinand Zikmund Sak z Bohuňovic. Tento se zadlužil a již roku 1650 Medlánky prodává a tak se znovu ocitají v držení rodu Pergů. Paní Alžběta odkázala však tento majetek své dceři Prisce, která tou dobou byla provdána za hraběte z Magni. František Magnis udělal v období třicetileté války poměrně rychlou kariéru. Nejdříve byl rytířem, svobodným pánem, pak hrabětem. Na Moravě zastával úřad nejvyššího podkomořího, roku 1640 byl jmenován správcem země a od roku 1649 byl zemským sudím. Roku 1652 umírá.

Po jeho smrti založila bezdětná vdova Jana Františka Prisca z Magni roku 1654 Nadaci Marie Školské (tzv. Mariaschul) pro výchovu mladých šlechtičen a měšťanských dcer. Testamentem z 29. ledna 1654 této nadaci odkázala nejen 60 tisíc rýnských zlatých, četné šperky a klenoty, ale i dům na rohu Kobližné ulice č. 3, dvě zahrady a svůj statek Medlánky. A tak se stala nadace pro naše předky i pozemkovou vrchností. Podle přání paní hraběnky se staly vrchními ředitelkami nadace vždy císařovny. Ony jmenovaly vedoucí nadace, byly jimi dámy ze šlechtických rodů – svobodné paní hraběnky.

Novodobá historie editovat

 
Nová výstavba v Medlánkách

Počátkem 19. století byla nadace přeměněna na Světský zaopatřovací ústav šlechtičen a v průběhu století doznala řadu změn. Od roku 1880 užívala titulu C. k. nadace šlechtičen (C. k. Adelige Stiftung). Poté se v roce 1913 změnil statut nadace a tato dostala nový název Adelige Stiftung Maria Schul, v roce 1918 pak, nesprávným překladem, název Dámský nadační ústav Marie Školské.

Výše zmíněná nadace majetkově přetrvala do roku 1947/1949, kdy její majetek v rámci pozemkové reformy převzalo Ministerstvo zemědělství ČSR a oprávněným byl z nadace vyplácen sociální důchod. V nastalém období kolektivizace zemědělství bylo v Medlánkách v roce 1951 ustaveno Jednotné zemědělské družstvo. Zprvu je tvořili bezzemci a kovozemědělci. Později vstoupili i s majetkem rolníci, které k tomu donutila hospodářská úprava půdního fondu a nemožnost samostatně hospodařit.

JZD v Medlánkách prosperovalo až do roku 1975, kdy se sloučilo s JZD Komín a v Medlánkách zůstal pouze pobočný závod s ubývající rentabilitou výroby zeleniny a květinářství, končící do ztracena. Zůstaly po něm chátrající a nevyužité budovy někdejšího statku s přilehlými pozemky, kde v současné době probíhá rekonstrukce areálu a nová výstavba.

Ve druhé polovině 60. let došlo při radikální druhé katastrální reformě Brna k velkým změnám katastrální hranice Medlánek, při níž Medlánky ztratily ve prospěch Řečkovic mimo jiné jihovýchodní cíp původního katastru s domy na východní straně Kuřimské ulice i areál cihelny, ve prospěch Králova Pole přišly o nejjižnější část původního katastru, kde se dnes nacházejí vysokoškolské koleje. Naopak tehdy získaly lesní pozemky na severovýchodě původního katastru Komína či okrajovou severní část původního katastru Králova Pole.

Pokud jde o urbanistický vývoj, došlo po roce 1968 v Medlánkách k rozsáhlé změně, kdy díky iniciativě několika mladých nadšenců (bratři Hlaváčové, Ing. Sedlák, paní Pokorná a další) zde vzniklo sídliště Jabloňová, jež se z části nachází na pozemcích původně náležejících ke Královu Poli. Po jeho dostavbě (návrh Ing. arch. Fuchse a Ing. arch. Rozehnala) se počet obyvatel městské části téměř ztrojnásobil.

V roce 2009 se v Medlánkách dostavovalo nové moderně koncipované sídliště V Újezdech, budované v rámci projektů Kouzelné Medlánky a Nové Medlánky.

Ve čtvrti se nachází jedna ze tří českých SOS dětských vesniček (další jsou v Doubí u Karlových Varů a Chvalčově).

Pamětihodnosti editovat

Související informace naleznete také na stránce Seznam kulturních památek v Brně-Medlánkách.
 
Kříž v zámeckém parku
 
Socha Sv. Jana Nepomuckého

Státní památkový ústav v Brně evidoval roku 1935 v Medlánkách jako památky následující objekty: zámek, zámecký park, panský dvůr, sochu sv. Jana Nepomuckého, zvonici, památník padlých, dva kříže a předvěké naleziště v cihelně.[zdroj?]

Zámek a zámecký park editovat

Původně přízemní budova raně barokního založení v užívání Nadace Marie Školské, zvednutá o jedno patro v pol. 19. stol. Park v jižním průčelí zámku po vykácení ovocné zahrady osázen okrasným stromovím. Původní barokní charakter parku průběhem času nabyl charakteru parku anglického se vzrostlým jehličnatým a listnatým stromovím. Na přelomu 20. a 21. století došlo k zásadní rekonstrukci parku – očištění od náletových dřevin a výsadba dřevin okrasných.

Panský Dvůr editovat

Panský dvůr je přízemní barokní budova, ještě v roce 1935 s krásnými vyklenutými okenními mřížemi, byla do podoby známé z fotografií dostavěna v letech 1765 – 1766. V 90. letech 20. století započala rekonstrukce dvora a v jeho části, bývalé sýpce, zbudováno Společenské centrum Medlánek – SÝPKA. Postupně probíhají rovněž přestavby bočních traktů budovy.

Socha sv. Jana Nepomuckého editovat

Socha sv. Jana Nepomuckého je hodnotná barokní plastika neznámého autora z r. 1750.

Zvonice editovat

Zvonice na nároží ul. Kytnerovy a Suchého postavena nepochybně ve stejné době jako socha sv. Jana Nepomuckého. Svědčí o tom zvon odlitý roku 1758 firmou I. F. Klietz. Další nápis na zvonu Anna constantia freyn miniatin zřejmě prokazuje, že jeho dárkyní byla Svobodná paní Konstancie Miniatiová z Campoli, roz. Žalkovská ze Žalkovic, která byla v letech 1749–1759 ředitelkou Nadace Marie Školské, která byla pro Medlánky do roku 1948 pozemkovou vrchností. Dnes o ní nejsou žádné informace.

V těsné blízkosti zvonice byl v roce 2021 postaven dvoupatrový rodinný dům, čímž ztratila své dominantní postavení.[1]

Kříže editovat

Památkáři měli v Medlánkách evidovány dva: železný na Kytnerově ulici – na rozhraní s řečkovickým katastrem a dřevěný, v pozdější době nahrazený kamenným, na cestě k letišti. Třetí, v popisu památek nezaznamenaný, se nachází v Zámeckém parku.

Památník odboje a padlým editovat

Památník odboje a padlým byl postaven k 10. výročí vzniku ČSR v roce 1928 z podnětu místní organizace Čs. obce legionářské za přispění ostatních medláneckých spolků a občanů. V období 2. světové války – po příchodu německých orgánů – byl rozebrán a na bezpečném místě uložen. Ve své původní podobě však po válce nebyl nalezen a proto byl při jeho opětovné instalaci, v roce 1992, nahrazen památníkem novým.

Předvěké naleziště v cihelně editovat

Nálezy popsány v části o prehistorii Medlánek. Díky změnám hranic katastru se území dnes nachází v katastrálním území Řečkovice.

Zajímavost editovat

Jméno je zdrobnělinou k předpokládanému Medlany – ves lidí bydlících u mdle tekoucí vody. Je protikladně svým základním významem k názvu sousední Bystrce.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ KROUPOVÁ, Šárka. Zvonička v obležení. Místní zuří marně, dvoupatrový dům má všechna povolení. iDNES.cz [online]. 2021-9-7. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • FLODROVÁ, Milena. Brno v proměnách času (Malá zamyšlení). Brno: Šimon Ryšavý, 2008. 179 s. ISBN 80-86137-79-1. Kapitola Medlánky, s. 142–145. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Statutární město Brno
Městské části
Části obce a
katastrální území
Další čtvrtě
Historická předměstí
Zaniklé obce

[[Kategorie:Brno-Medlánky| ]] [[Kategorie:Místní části Brna|Medlánky]] [[Kategorie:Městské části Brna|Medlánky]] [[Kategorie:Katastrální území v Brně|Medlánky]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Harold/Haroldovo_pískoviště_7&oldid=20454554“