Wikipedista:Haken Jan/Pískoviště

Kostel sv. Jiří (Hloubětín) editovat

Kostel sv. Jíří v Hloubětíně
Titulek 2

Kostel svatého Jiří v Hloubětíně je farní kostel hloubětínské farnosti v Praze, v katastru Hloubětína v městské části Praha 14. Kostel sv. Jiří v Hloubětíně jest spjat s první zmíňkou o Hloubětín jako obci. Tj. s listinou vydánou papežem Inocencem III. v roce 1207, ve které potvrzuje, že obce Hloubětín ( uveden jako Lupatin), Humenec ( Boseumenza) a další tři vesnice jsou darovány Přemyslem Otakarem I. řádu Německých rytířů spadají pod jeho majetek. Hloubětín byl majetkem Německých rytířů pouze čtvrt století, avšak tato doba je jak pro obci tak pro kostel velmi důležitá. V této době mezi léty 1207 až 1232 byl nejspíš kostel sv. Jiří založen, napovídá tomu zasvěcení sv. Jířímu, který byl patronem Německých rytířů. Kostel byl původně postaven v románském slohu. V roce 1232 královna Konstancie Uherská, vdova po Přemyslu Otakarovi I., koupila Hloubětín pro klášter cisterciaček, který zamýšlela založit, pak jej ale darovala své dceři Anežce jako jeden ze zdrojů zajištťující chod špitálu obstarávaný bratrstvem. V roce 1237 získala Anežka Česká od papeže Řehoře IX. pro toto bratrstvo statut církevního řádu (později řád Křížovníků s červenou hvězdou). Hloubětín jakožto vlastnictví tohoto řádu je potvrzeno papežskou listinou od Řehoře IX. z roku 1238. Křížovníci byli hospodáři a adminitrátoři hloubětínské farnosti a byl pro ně Hloubětín velmi důležitý, bylo zde zřízeno jejich centrální pohřebiště (okolo kostela, je tam umístěno dodnes). Postupem času byl hřibotov optařen zídkou a veřejnost měla taky možnost pohříbívat své zesnulé. Poslední křížovník, který je zde pohřebený je velmistr generál dr. Josef Vlasák a to roku 1954. Prvních úprav se dočkal kostel v roce 1355 za vlády Karla IV., byla mu přistavěna gotická věž, která stála na místě dnešní sakristie – na severní straně presbytáře. Prameny dávají poměrně deatilní přehled o místních farářích a adminitrátotorů. Jména farářů jsou známa od roku 1365 do roku 1419, kdy zprávy o hloubětínské faře jsou nejasné. Dále jsou jména farářů známi až od roku 1709. Během třicetilété války jsou o kostele dvě zprávy. Kostel spadal do prosecké farnosti a byl vyplněn vojsky císaře Ferdinanda II., kdy byla kaple svatého Jiří dokladem hrozivého chování jeho vojáků. Během třicetileté války byly také roztaveny zvony. Na kostelní věži zůstal pouze malý zvon. Roku 1654 k němu přibyly další dva. Zvony byly slité nákladem rytíře Jana Millera ze Zlaté Koruny a jeho manželky Judity, jak dokazuje nápis na jednbom z nich. Roku 1707 byla obnovena samostatná správa Hloubětína jako obce. Křížovníci předtím nejspíš dojížděli z Ďáblic, avšak první známý administrator a farář, který sídlil v Hloubětíně je známý až z roku 1709, kdy se jím stal P. Samuel Dvořák. Další úprav se kostel dočkal v roce 1695 kdy byl Pospíchalem, velmistrem řádu Křížovníků, opatřen novým průčelím. Také byla rozšířena hlavní loď o devět stop. Z prvních dějin Hloubětína uveřejněnýcch 1786, se lze dozvědět o interiéru kostela: Na klenutém kamenném stropě byl vymalován výjev z vítězné bitvy císaře Konstantina a po stranách kostela visely čtyři olejové obrazy, zobrazujíc legendu křížovníků (v současnosti jsou zdi a bíle vymalované). V roce 1847 byla dle návrhu cestmistra Antonína Sängera stržena věž a na jejím místě byla postavena dnešní sakristie. Nová věž byla vztyčena v průčelí kostela ve stylu novogotiky a došlo také k prodloužení chrámové lodi. Roku 1863 byl upraven vnitřek kostela spravena žebra a hlavní oltář byl zvýšen o jeden stupeň a opatřen novým obrazem sv. Jiří od pražského malíře Viléma Kandlera. Presbytář byl zbaven nánosů vápna a byla objevena původní modrá omítka s hvězdami. Kostel byl vymalován až na již zmiňovaný motiv vítězné bitvy Konstantina. Taktéž byla opravena kazatelna a natřena dřevěná kruchta. V roce 1865 vznikl nový nový boční oltář. Roku 1869 byly pořízeny nové varhany. Roku 1876 byla upravena sakristie, bylo zjištěno, že nemá pevné vykopané základy, proto byla podezďena a spojena železnýma sponama se zdmi kostela. Další upravy, které jsou jasně viditelné dnes, byly provedeny v roce 1892 byl stržen původní obloukový stop, který byl nahrazen současným dřeveným kazetovým. Taktéž byl upraven celý interier kostel, byl zařízen pseudogoticky. Byl opatřen novým obrazem tehdy pouze blahoslavené Anežky České od ak. malíře Emanuela Dítěte. Roku 1902 byl kostel zaopatřen dřevenou soškou Panny Marie. Současnou podobu získal kostel až po [[II. vatikánský koncil|II. vatikánském koncilu], který skončil v roce 1965. Kdy se souhlasem pražské památkového střediska byla odraněna kazatelna a boční oltář. Jako hlavní oltář slouží nyní stolový oltář uprostřed pětibokého presbytáře, avšak je to bez původního svatostánku, pouze spodní část. Okna presbytáře dostaly nová barevná mozaiková skla, na jedné mozaice je vyobrazen sv. Jiří. Udajně je pod presbytářem krypta s ostatky několika křížovníků.

Průčelí s věží editovat

Kostel sv. Jiří má jednolodní asymetrickou dispozici, orientovanou presbyteriem na východ. Vstup do kostela je ze západní strany, průčelím. Průčelí má tympanon, který je bez reliéfu a je uveden lomenným obloukem. Na vrcholu lomeného oblouku je kamenný kříž. Z lomeného oblouku vychází římsa, která obkružuje celou věž a chrámovou loď. Pručelím je zaroveň i věž. Věž má hranolovitý půdorys, je odstupněná ještě dalšíma dvou římsama a je zakončená jehlancovou sřechou, která díky své výšce dělá z kostela dominnatnu svého okolí. Věž je osvětlená pseudogotickými okny a rozetou.

Chrámová loď editovat

Po vstoupení do hlavní lodě je kruchta, na které jsou varhany. Kruchta je dřevěná a stojí na sloupech postavených v chrámové lodi. Vstup do kruchty je stejný jako vstup do věže a to ze severní strany chramové lodě po točitém schodišti. Díky tomutu vstupu má kostel asymetrický půdorys. Hlavní loď je osvětlená postranními okny symetricky rozmítěnými po stránách lodě. Loď leží na obdélníkovém půdorysu. Okna jsou do interieru více rozevřena, aby dovnitř byl větší přístup světla a jsou opatřeny novodoubou gotickou kružbou z roku 1892. Zabírají poměrně malou část prostoru zdi. Kostel díky tomu i když je sestaven z gotických prvků nepůsobí dojmem pro gotiku typickým. Tj. vzdůšným co nejvíce zanedbávající hmotu dojmem. Právě díky subtilním oknům a mohutným příporám u presbyteria vytváří dojem spíše obrácený. Strop lodě je dřevěný a kazetový.

Presbytář a sakristie editovat

Presbýtář je oddělen od ostatního prostoru dvoumi stupňemi schodů, oddělení presbytáře je umocněno otevřenním lomeným triumfalním obloukem. Strop presbytáře je nesen na dvou polích žebrové klenby, tíha je vždy snesene na konzole, které nejsou svedeny až na zem. První pole žebrové klenby je opatřen klasickou křížovou klenbou. Ve druhém poli je stejným způsobem, svedena váha na konzoly. Konzole jsou symetrické a velmi jednudeché stejně jako žebra, která díky neomítnutí jsou jeden z hlavních gotickým prvků v celém kostele. Presbytář je zakončen třemi stranami osmiúhelníka a sklenut do do žeber.Při vnější nároží jsou mohutné opěrné pilíře o jednom ústupku. Klenba se skládá ze dvou polí. Žebra klenby jsou z pískovce a jsou na dolejších stranách výžlabková. Žebra jsou svedeny na konzolách jehlanových a jsou přikrité deskou, žlábkem a s profilovaným oblounem. Presbyterium je osvětleno pěti okny, barevnou mozaikou vysklenými a opatřenými novodobou gotickou kružbou. Na severení straně presbyteria je přistavená již zmiňovaná sakristie, která je zařízena velmi střídmě. Celý kostel sv. Jiří je zařízen velmi střídmě a je bíle vymalován.

Zdroje editovat

A. Podlaha – E. Šittler, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese karlínském., Praha, 1901
Broncová, Dagmar: Kniha o Praze 14, Milpo, Praha, 2000
Kuranda, Miroslav: Dějiny Hloubětína, ONV v Praze 9, 1977
Pelzbauerová Věra: Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů,Volvox Globator, Praha, 2008
Podlaha Antonín, Posvátná místa království českého, 1907, Praha