Wikipedista:Eva Kodešová/Pískoviště

Šenov, Kostel Prozřetelnosti Boží,

barokní stavba z roku 1764, zvaná též "Perla Slezska", stojí v areálu šenovského parku. Je kulturní památkou od 3.5.1958. K zvláštnostem patří vstupní most (empora) s klenutým obloukem, sloužící jako samostatný vstup panstva, oltář z kararského mramoru z Itálie postavený v roce 1914, obraz v kostele se světskou tématikou znázorňující krále Karla Velikého, jak dává bořit pohanské modly a stavět křesťanské kostely. Vzácné varhany z 2000 píšťal (umělci uznávané jako nejlepší na Severní Moravě). Kostel Je obracen hlavním vchodem směrem na východ, což je orientace opačně než je u kostelů obvykle.

Historie

Šenov je starým osídleným místem. Současnému kostelu Prozřetelnosti Boží předcházely dva, možná tři kostely, které byly v průběhu několika století zde vystavěny. První písemná zmínka o kostele v Šenově pochází z roku 1447, je uveden v seznamu farností povinovaných odvodem Svatopetrského haléře. Šenov byl zde zapsán jako "Schonwald". O starém dřevěném kostele v Šenově je zápis ve farní kronice ze dne 10.7.1684. Farář Josef Henner píše, že šenovský kostel sv. Mikuláše je ze dřeva, vymalovaný malbou nějakého těšínského malíře. Údajně starý dřevěný kostel stával v místech bývalé farské zahrady, asi 50 m severovýchodně od současného kostela Prozřetelnosti Boží. Pozůstatky po této stavbě se však nezachovaly.

V polovině 16. století došlo na šenovsku k rozšíření učení Martina Luthera a šenovský kostel a fara připadly do správy evangelického (luterského) duchovenstva. Šenov v té době náležel Sedlnickým z Chotic,  rudu, jehož příslušníci patřili ke stoupencům reformace. Kolem roku 1576 zakoupil Šenov od Sedlnických z Chotic Václav Skrbenský z Hřiště (zemř.1590. Po jeho smrti mu syn Jan Skrbenský  nechal  v kostele umístit náhrobek z bílého mramoru o rozměrech 205 + 95 cm, které se dodnes nachází .........

V rámci rekatolizace byl kostel 26. března 1654 odňat evangelíkům a kostel se stal centrem obnovené katolické farnosti. V současné době je kostel sídlem

V roce 1618 za Jana Skrbenského z Hřiště na Šenově, došlo údajně k přestavbě zdejšího dřevěného kostela nebo k výstavbě kostela nového. O počátcích kostela se dochovaly pouze kusé informace a to v souvislosti s pohřby jednotlivých členů rodu Skrbenslých. Rodinnou hrobku pánů Skrbenských u Hřiště nechal zbudovat Kryštof Bernard Skrbenský z Hřiště v roce 1642. Důvodem bylo uchování těla zemřelého strýce Jana mladšího Bruntálského z Vrbna, diplomata, literáta, významné renesanční osobnosti 17. stol. Do rodinné hrobky v kostele sv. Mikuláše byli postupně pohřbeni paní Judita Skrbenská rozená v Vrbna, zemřela 10.2.1962, o tři roky později její manžel Jan sv. pán Skrbenský z Hříště, který zde byl uložen 22.6.1665. Jeho pohřeb se konal společně s pohřbem jeho syna Alberta Skrbenského z Hříště, který zemřel o několik dnů dříve.

V žádném z písemných záznamů není uvedeno, že kostel sv. Mikuláše byl dřevěný. Předpokládá se, že kostel, který nechal vystavět Jan Skrbenský z Hříště v roce 1618 byl zděný. Ve vizitační zprávě z roku 1688 je uvedeno, že dřevěná ja kazatelna, sakristie a podlaha je cihlová. Ve vybavení kostela je uváděn hlavní oltář s obrazem Panny Marie a další dva menší oltáře po stranách, zasvěcené sv. Kříži a sv. Mikuláši, patronu kostela. Šenovský farář Jan Ignác Pazdierovský (1687-1698) v roce 1588 se zmiňuje o zděné kryptě. Skrbenští z Hříště drželi Šenov do roku 1692, kdy zemřel Karel Dětřich Skrbenský z Hříště, který byl pochován rovněž do rodinné hrobky v Šenově.

Dne 29.12.1761 nechal Karel František Skrbenský z Hříště strhnout starý kostel sv. Mikuláše a dne 22.6.1764 bylo započato se stavbou nového kostela a došlo k jeho svěcení. Na stavbě pracovalo denně 100 lidí. Rok 1764 je zapsaný na průčelí kostela a od něj se odvíjí existence kostela Prozřetelnosti Boží v Šenově. Autorem projektu kostela byl významný moravský architekt Cyrani z Bolleshausu, a stavitelem Jakub Pánek, na výzdobě interiéru se podíleli významní umělci působící v druhé polovině 18. století na severní Moravě a Slezsku, sochaři Johann a Antonín Stanetti a malíř Jan Jablonský. Součástí interiéru jsou intarzované dveře mezi presbytářem a sakristií (údajně pocházející z původního kostela) a obraz Madony s dítětem u křtitelnice. Hodnotnou součásti výzdoby kostela jsou i čtyři kamenné náhrobky pánů Skrbenských z Hřiště. Výstavbu kostela dokončil až syn Karla Františka Otto Amadeus Skrbenský z Hříště.

Celková výzdoba kostela je barokní a boční oltáře jsou ve slohu rokoka. Sochařská a štuková výzdoba interiéru kostela je dílem Johana Schuberta ( *1741, †1792), známého sochařského mistra, který ke autorem mnha interiéru barokních kostelů ve Slezsku. Nejvýznamnějším dílem vytvořeným pro šenovský kostel je hlavní oltář, který vytvořil Johan Schuberta byl užívánaž do roku 1914, kdy byl nahrazen oltářem novým - z karalského mramoru.

Náhrobníky, neboli basreliéfy, jsou významným prvkem interiéru v šenovského chrámu. Jsou na nich vyobrazeni čtyři páni Skrbenští z Hříště, Jaroslav, Jan, Karel Dětřich a Karel František, kteří postupně drželi Šenovské panství. První tři jmenovaní zemřeli v době před postavením nového chrámu a byli pohřbeni do rodinné hroby ve starém kostele sv. Mikuláše.  Umístění náhrobníků na čtyřech nosných pilířích chrámu bylo zahrnuto do celkového projektu stavby nového kostela. Kostel byl budován s úmyslem vytvoření jakéhosi mausolea nebi rodové galerie Skrbenských z Hříště. Pod hlavní lodí chrámu Prozřetelnosti Boží se nachází rodinná hrobka pánů Skrbenských z Hříště. Vchod do ní je zakryt dlažbou, označen je dlaždicí s křížkem. Pod dlažbou je ukrytá kamenná deska se čtyřmi kruhy, která uzavírá vlastní vstup do hrobky.

Do nového kostela byla přenesená část vybavení interiéru kostela sv. Mikuláše a některé z jeho stavebních prvků, např. intarzované dveře do sakristie s kamenným renesančním portálem, ve kterém jsou osazeny. Kazetové dveře do sakristie jsou vyzdobeny intarzovanými obrazy s výjevy evangelistů.

Z kostela sv. Mikuláše byl přenesen do nového chrámu velký měděný renesanční lustr. V knize o historii Šenova L. Kiška uvádí, že je stejný jako lustry ve Vladislavském sále na Hradčanech. Měděný lustr byl pochromován a z hlavní lodi přenesen nad kůr. . V roce 2010 byl v chrámu umístěn centrální lustr, nikoli však původní, o kterém se zmiňuje pan Kiška, ale novější, který nechal postříbřit páter Sosna.

Obraz Panny Marie s Ježíškem je umístěn v průčelí chrámové lodi. Původně byl oltářním obrazem v kostele sv. Mikuláše, což dokazují zápisy vizitací provedené v 17. století některými "znalci". Jeho vznik však spadá do druhé poloviny 19. století. Z obrazu je patrno, že se tvůrce obrazu byl inspirován známým obrazem Matky Boží Čenstochovské. Tvář šenovské Madony však není černá, celková kompozice obrazu je zcela shodná s čenstochovskou Madonou, včetně užitých odstínů barev. Obraz je chráněn sklem a rámován silným zlaceným rámem.

Tabernakl stával v kostele v kapli vpravo od vstupu. Jedná se o oltář pocházející původně ze starého kostela sv. Mikuláše. Po postavení nového chrámu byl umístěn pod jeho levou věží, v tak zvaném Božím hrobu. TTabernakl byl v minulosti neodborně opraven, dnes se v kostele nenachází.

Zvony v šenovském kostele jsou umístěny v jeho levé věži. Nejstarší a největší zvon šenovského kostela nesl nápis „Ježíš Nazaretský král židovský“. Letopočet jeho odlití, rok 1744 a jméno výrobce, kterým byl zvonař Johanes Mateus, byl na něm uveden. Druhý zvon je menší a opatřen nápisem „Svatá Maria a svatý Jane Nepomucký, datován je rokem 1766, což odpovídá dataci dokončení chrámu. Zvon byl odlit v Opavě zvonařem Františkem Stankem. Třetí zvon nazvaný „Smiluj se nad námi“ byl přelit ze starého zvonu ve Vídeňském Novém Městě, za faráře Antonína Monczky v roce 1873. Původní zvony se nedochovaly asi bylyy za I. světové války rekvírovány pro válečné účely. V roce 1920 se proto kostelní rada usnesla, zakoupit dva nové železné zvony  Vyrobeny byly ve Vítkovicích, neb v Třinci, jejich cena činila 30 tisíc korun. Větší se jmenuje Tomáš, váží 1400 kg a menší, František váží 900 kg. Na půdě šenovského kostela však  byl objeven zvon ještě jeden, starší zvon. Rozměrově poměrně malý zvon je bohatě zdobený nápisy a erby šlechticů, kteří jej nechali zhotovit, byli jimi tři protestantští držitelé rozdělené vsi Bludovice. Dolních Bludovic a dílů Horních Bludovic, proto je někdy také nazýván „Bludovickým zvonem“. Dle datace na zvonu uvedené, byl odlit v roce 1617.

Odkazy

Reference

Národní památkový Nemovité kulturní památky - seznamhttp://www.obrazyzkroniky.cz/

http://www.obrazyzkroniky.cz/