Wikipedista:Danekmilan/Pískoviště

Základní geografické a historické údaje

Zeměpisná poloha obce

Žumberk (původní německý název Sonnberg, Sunenberch, Sunnwerk), v současnosti část obce Žár v Jihočeském kraji, okres České Budějovice. Žumberk leží stranou od hlavní komunikace, která spojuje krajské město České Budějovice s Novými Hrady na jižní hranici České republiky s Rakouskem. Od obce Žár je vzdálen přibližně 2,5 km jihozápadním směrem. Nejbližším větším sídelním celkem jsou města Trhové Sviny, ležící od Žumberka severozápadním směrem přibližně 7 km daleko a také město Nové Hrady, které leží od Žumberka směrem východním ve vzdálenosti přibližně 8 km.

Pokud pojedete po silnici č. 156 z Českých Budějovic jihozápadním směrem přes Novou Ves, Strážkovice, Otěvěk, Trhové Sviny směrem na Nové Hrady, po projetí Trhovými Sviny se přiblížíte k obci Žár. Těsně po vjezdu do obce můžete odbočit vpravo na vedlejší silnici vedoucí z obce jihozápadním směrem. Po přibližně dvou kilometrech už uvidíte informační značku s názvem Žumberk. Důvodem, proč odbočit z hlavní silnice může být návštěva malebné jihočeské vesničky s tvrzí, kostelem a dochovaným opevněním, ale i krásnou přírodou v jejím okolí. Žumberk je unikátní tím, že v místní tvrzi je vystaven malovaný lidový nábytek, ale i další historické zajímavosti. V okolí tvrze je dochován původní obranný systém středověké tvrze – celkem pět původních obranných bašt včetně opevnění. Bašty a opevnění se týkali pouze tvrze a vedle stojícího kostela. V písemných pramenech a bedekrech je chybně uváděno, že se jedná o "opevněnou vesnici". Dokonce i jihočeský spisovatel, básník a malíř Ladislav Stehlík jej při popisu svých toulek milně přirovnával k hradu slovy: "Tato melancholie mne provázela až k Žumberku. Je to zvláštní ves. Její kostel je prý kopií pražské kaple Betlémské, ale nejpřekvapivější znamenitost má v hradu, obehnaném zdí a zpevněném pěti věžemi. Jako bych se rázem octl o celá století v minulosti. Tolik je tu roztodivných koutů a dvorků, kulatá věžní okénka s rozprýskanou omítkou připomínala pohled nějakého obřího oka, tolik je tu překvapivých zákoutí a stínů, z nichž je možno spřádat sny, příběhy a fantazie. Ano, tady bylo prý sídlo loupežných rytířů a tento hrad by jistě na dlouhou dobu připoutal básnickou duši Piranessiho svou realistickou fantaskností a inspiroval ho k mnoha grafickým listům". Kromě tvrze a opevnění je v Žumberku možno navštívit i unikátní kostel Stětí sv. Jana Křtitele s nedávno restaurovanou původní středověkou nástěnnou výmalbou, která je také unikátní - objevují se v ní totiž heraldické motivy a jméno .

Umístění obce v krajině

"Na západní stranu od Nových Hradův táhne se výšina vlnitá, lesy, háji, polemi, lukami a rybníky tak pokrytá, že jedno s druhým ladně se střídá a pozadí hor Novohradských s Dobrou Vodou ten pěkný obraz dovršuje. Cesta tudíž touto krajinou, zvláště jde-li se rozkošným údolím Tereziiným ke Svébohům, jest velice příjemna. Na této výšině leží ves Žumberk kromě kostela tak zakrytá, že ji spatřiti lze teprv od humen, ačkoliv leží dosti vysoko nad potokem Svinenským; ale kdo uvidí tuto ves poprvé spatří, že to není ves jako ves".

Žumberk leží v mírně zvlněné krajině Novohradského podhůří, konkrétně v podcelku s názvem Stropnická pahorkatina s rozlohou 274 km² . Prostor podhůří je tvořen jednak vyvřelinami (granity a granodiority), jednak krystalickými horninami (svory, ruly). Katastr obce Žumberk leží v části, která se nazývá Rychnovskou pahorkatinou a její složení je tvořeno z vyvřelin centrálního moldaunubického plutonu a jeho pláště tvořeného rulami. Novohradské podhůří je vymezeno na západě Vyšebrodským průsmykem, na severu přibližně linií mezi obcemi Lipí na západě a Ledenice na východě, a na východě jsou její hranice přibližně určeny spojnicí přes Borovany, Trhové Sviny, Nové Hrady a České Velenice. Samotné hranice Novohradských hor jsou vymezeny spojnicí od Nových Hradů přes Horní Stropnici,Benešov nad Černou k Cetvinám. Obec leží na severozápadním okraji Přírodního parku Novohradské hory. Jižně a jihozápadně od obce se krajina zvedá třemi vrcholy – Kamenskou horou (631 metrů), Bernardem (624 metrů) a Kondračskou horou (682 metrů). Severně od obce je jediný vyšší bod, hora Dubí (579 metrů) jihozápadně od obce Hrádek.

Novohradské hory jsou hlavním rozvodím mezi Dunajem a Labem. V Novohradských horách pramení mnoho českých řek - Malše, Černá, Kamenice, Stropnice, ale i Svinenský potok, který protéká kolem Žumberka. Oblast Novohradska není tak důležitým centrem rybníkářství, jako je Třeboňská, nebo Českobudějovická pánev, ale i zde se nachází mnoho velkých i malých vodních děl, jejichž staviteli byli rožmberští rybníkáři Štěpánek Netolický nebo Jakub Krčín z Jelčan. V okolí Žumberka je kromě nejstaršího Žárského rybníka i několik dalších mezi Žárem a Žumberkem - Malý Žárský, Nový Žumberský, Pařezník, Farský rybník, Velký Šejpl, Malý Šejpl, Ulicový rybník a konečně i vodní nádrž na Svinenském potoce, která byla obnovena v roce 1998.

Oblast v okolí obce Žár, tedy i okolí Žumberka patří do mírně teplé klimatické oblasti, která se vyznačuje mírným jarem a podzimem, mírně chladným a také mírně suchým létem a konečně i mírně chladnou suchou zimou.

Flora

Nelesní vegetaci reprezentují louky a pastviny a vzácně i rašelinné a slatiné louky a smilkové louky. Okolo vodního toku se vyskytují porosty olše lepkavé a vrb. Flóra je pestrá, výjimečně se vyskytují i některé druhy alpské a danubiální. Převažují druhy středoevropské podhorské květeny, jako například svízel vonný a kopytník evropský. Zajímavý je výskyt na slatinách, jako kohátky kalíškaté a zvonečníku hlavatého, kostřavy sivé, tařice skalní a bělozářky větvité. Vyskytují se zde rašelinné druhy tuřice Davallova, suchopýr širolistý, vachta trojlistá.

Fauna

Vzhledem k tomu, že okolí obce je ovlivněno vodou z důvodu mnoha rybníků a také toku Svinenského potoka s vysokou kvalitou vody a zachovalými břehovými porosty v přírodním korytě, vyskytují se v jeho okolí vzácní vodní živočichové - mihule potoční, rak kamenáč a perlorodka říční.

V bioregionu se vyskytuje běžná lesní fauna vyšších poloh hercynika. Ovlivněná je sousedstvím horských regionů – Šumavským a Novohradským. Na řídkých výchozech vápenců se vyskytují teplomilná společenstva s kobylkou Leptophyes bosci a měkkýši suchomilkou obecnou nebo zrnovkou mechovou. Tekoucí vody patří do pásma pstruhového až parmového.

Významné druhy – ježek západní, vydra říční, myšivka horská, los evropský, jeřábek lesní, ořešník kropenatý, skokan štíhlý, kuňka žlutobřichá, ještěrka živorodá, zmije obecná, kobylka, jepice podivná, šídlo.

V širším území byla zaznamenána celá řada druhů živočichů, z nichž někteří jsou řazeni mezi chráněné a ohrožené druhy. Nebyly však zaznamenány výskyty reprezentativních populací těchto druhů, spíše ojedinělý výskyt. Nebylo doloženo jejich přímé hnízdění, případně prostor slouží spíše jako součást loviště. Byli registrováni poletující čmeláci.

Hlavní vývojové etapy sídla až do současnosti, vč. sociálně-ekonomického vývoje

Archeologické nálezy

V souvislosti s rekonstrukcí západní části opevnění tvrze probíhal v říjnu roku 2000 v Žumberku záchranný archeologický výzkum vedený Petrem Zavřelem, archeologem Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. byly provedeny 4 sondy přes hradbu až na podloží, jejichž účelem bylo zjistit konstrukci opevnění. Při výkopech byly nalezeny původní základy západní hradby a několik střepů, které pocházely ze středověkých nádob. V roce 2002 navázal další záchranný archeologický výzkum vedený Ondřejem Chvojkou, archeologem Jihočeského muzea v Českých Budějovicích na místě zřícené části jižního opevnění pocházejícího pravděpodobně ze 16. století. Na obou stranách hradby byla pod vrstvou ornice a novodobé navážky původní sídlištní vrstva s několika nálezy z 15. a 16. století s ojedinělým nálezem z 13. století. V prostoru za vnitřní stranou hradby byl zjištěn základ kamenné zdi, jdoucí kolmo od hradby severním směrem, která s hradbou nijak nesouvisela. Její datace zůstává zatím nezjištěna. Oba archeologické výzkumy nebyly zatím publikovány. Jiné archeologické výzkumy v katastru obce nebyly prováděny.

Historie tvrze a obce

Pohled na tvrz Žumberk a kostel z obnovené přehradní nádrže.

Tvrz a přilehlá vesnice měla pohnutou historii. Ves Žumberk byla založena pravděpodobně v první polovině 13. století na okraji hraničního hvozdu jako samostatný statek. Podle své polohy na prosluněném návrší byla i přiléhavě pojmenována jako Sonnberg. První písemná zmínka o ní se objevuje v listinných materiálech 24. června 1278. Touto listinou Jindřich z Rožmberka potvrdil držení vsi Sonnberg a několika dalších Vyšebrodskému klášteru. Stejný obsah měla i listina z roku 1380, ovšem již stvrzena bratřími Petrem, Joštem, Oldřichem a Janem z Rožmberka. V místě ale žili zároveň i osoby svobodné, jako byl například Pavlík ze Žumberka, který se v letech 1383 až 1412 v rožmberských službách zúčastnil jako svědek mnohých jednání. Pavlíkův vnuk odkázal svůj majetek v Žumberku na počátku 16.století bratřím Stachovi a Jiříkovi z Rajbolce. Kdy přesně se ves Žumberk stala majetkem rodu Rožmberků nelze přesně písemně doložit. Prvním dokladem o tomto držení byl až soupis majetku Petra z Rožmberka, připraveného pro vklad do desk zemských v roce 1541, kde byla uvedena i ves Žumberk.

Tvrz, ves a dvůr Žumberk si ale již roku 1544 dal do desk zemských zapsat Volf Pouzar z Michnic. Když se potom roku 1549 dělil majetek tohoto rodu, připadl žumberský majetek Jindřichovi Pouzarovi z Michnic. Ten, vzhledem k tomu, že neměl potomky, odkázal roku 1597 žumberské panství svému příbuznému Častolarovi Dlouvoveskému z Dlouhé Vsi. Již roku 1602 však došlo k další změně majitele Žumberka. Častolar Dlouhoveský toho roku prodali „…Žumberk tvrz s pivovarem a sladovnou k tvrzi téže ustavenou, tvrze Chvalkov a Michnice se všemi osedlými…“ Petru Vokovi z Rožmberka za 23.000 kop míšeňských. Petr Vok z Rožmberka byl majitelem sousedního novohradského panství. Ale ani Petr Vok nebyl dlouho majitelem Žumberka. V roce 1610 žumberské panství Theobaldu a Janu Hockovým, kteří byli v roce 1605 povýšeni na rytíře z Zweibrucku, za 1.000 kop grošů českých. Ve skutečnosti se ale spíše jednalo o velkomyslný dar zakotvený v závěti Petra Voka jako odměna za služby Theobalda Hocka jako osobního sekretáře posledního Rožmberka. Theobald Hock byl totiž zasvěcen do pánových styků s německými protestantskými knížaty a protihabsburskou opozicí. Po smrti Petra Voka roku 1611 byl tento majetek rozdělen tak, že Jan Hock převzal tvrz Chvalkov a ves Bukovou, a ostatní majetek zůstal Theobaldu Hockovi.

Tomuto majiteli Žumberka je také připisována přestavba žumberské tvrze ve stylu opevněných renesančních italských vil. Do prostoru ohraničeného opevněním vyztuženým kruhovými baštami byla začleněna tvrz s pivovarem, sladovnou i kostel se hřbitovem. Frankovací bašty však byly na svou dobu již značně zastaralé, ale jejich výstavbu patrně urychlil hrozivý vývoj politické situace v Čechách. Theobald vinil svého strýce Jana z falšování císařského majestátu, Jan zase vyčítal Theobaldovi, že ze zištných důvodů opravil závěť Petra Voka z Rožmberka. Spor došel až k vzájemným žalobám, které vedly roku 1617 k zatčení obou Hocků, odsouzení na smrt a konfiskaci všeho majetku. Tento konfiskovaný majetek byl opět přičleněn k novohradskému panství. Po vypuknutí stavovského povstání byl tento soudní proces zastaven a oba Hockové propuštěni, majetek ale již zpět nezískali. Theobald zemřel roku 1625, Jan se dožil roku 1648 v Jindřichově Hradci. Další osudy Žumberka již byly nadále spojeny s osudy majitelů novohradského panství.

Po Petru Vokovi z Rožmberka novohradské panství připadlo rodu pánů ze Švamberka, kterým poté připadl i Hockům konfiskovaný Žumberk. Švamberkové za svou aktivní účast v povstání o celý majetek přišli při konfiskacích a novohradské panství získal na základě zvláštního císařského dekretu z roku 1620 jako odměnu císařský generál Karel Bonaventura de Longueval–Buquoy za vojenské zásluhy. V tom okamžiku ztratila význam původní koncepce přestavby tvrze, kterou započal Hock. Žumberská tvrz ztratila samostatnost, stala se postupně poplužním dvorem a vlastní objekt tvrze se změnil na obydlí panských úředníků, od druhé poloviny 17.století byly bašty využívány pro hospodářské účely a také k ubytování sezónních pracovníků. Z toho důvodu byla do zdí bašt proražena okna a nové vstupní otvory, na které navazovaly nově budované přístavky. Ani tyto původně přízemní stavby nakonec nepostačovali potřebě a proto byly koncem 18. století a počátkem 19. století zvyšovány a rozšiřovány. Za Buquoyů byla ubourána vstupní věž a hradby po obou jejích stranách.

Roku 1817 byla provedena parcelace a nakonec tvrz prodána čtyřem buqoyským poddaným, kteří se o ni podělili. Protože většina příjmů pro buquoyské panství plynulo hlavně ze sklářských hutí, ve kterých bylo vyráběno unikátní hyalitové sklo, dostala se tato oblast, převážně zemědělská až na okraj zájmu buquoyských úředníků. Vzhledem k tomu, že tato část pohraničí byla velice chudá, majitelé tvrze neměli dostatek finančních prostředků na opravy, proto tvrz neustále chátrala.

Již ve třicátých letech 20.století byla tvrz v dezolátním stavu a nepodařilo se na opravy trhlin ve zdech, výměnu střešní krytiny a krovu získat ani dotaci od státu. V roce 1921 byla jižní ohradní zeď částečně stržena a na jejím místě byla vybudována prostora, dnes zvaná „Vyhlídka“, která má tvar kruhové bašty. Po skončení války, na jaře roku 1945, bylo znovu připojeno Novohradsko k ČR a to znamenalo odchod německého obyvatelstva z této části pohraničí. Do vsi Žumberk přišli noví osídlenci, ale již nikdy nebyla ves obydlena celá. V této době docházelo k řadě změn vlastníků jednotlivých objektů. Značně zanedbaná tvrz se v tomto období dostala do majetku státu. Původně se uvažovalo o tom, že tento objekt bude upraven na dětský domov, ale později bylo od tohoto záměru upuštěno pro nevhodnost objektu k tomuto účelu.  V  letech 1953-1957 byl zpracován projekt k přestavbě tvrze na dětskou ozdravovnu, ale ani tento záměr nebyl realizován.

Již v roce 1957 bylo rozhodnuto využít objekt tvrze pro potřeby Jihočeského muzea, nicméně ještě uplynulo mnoho let, než byl tento záměr uskutečněn. V průběhu 60 let 20.století došlo k mnoha koncepčním změnám a proto bylo pouze provedeno dílčí zajištění havárií, přestavba bašty a dostavba zřícených částí ohradního zdiva. Rozsáhlá památková rekonstrukce do podoby pozdně gotického a renesančního sídla drobné venkovské šlechty byla zahájena až po roce 1969. její hlavní část proběhla v letech 1971 – skončila v roce 1974. Celou rekonstrukci zaměřenou na otevření této historické památky pro veřejnost zajišťoval Okresní stavební podnik České Budějovice ve spolupráci s Podnikem pro údržbu památek z Tábora. Nová historie Žumberka začala až poslední změnou jejího majitele. Roku 1972 převzalo tvrz Žumberk do své správy Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, které dále řídilo rekonstrukci v duchu původní, nejcennější renesanční fáze s úpravou tvrze do dnešní podoby. V letech 1974 – 1975 zde byla instalována expozice  lidového, malovaného nábytku z celých jižních Čech spolu s úvodní expozicí, která byla tak jako v současnosti věnována historii lokality a objektu tvrze.

Hlavní kulturně-historické události či tradice

• Každý rok v období měsíce října se v prostorách tvrze pořádá tradiční výstava chryzantém, ovoce a zeleniny a suchých vazeb květin. Většinou je umístěna v prostorách kočárovny v přízemí tvrze. Výstavu každoročně navštíví několik stovek návštěvníků.
• V roce 2018 bude na nádvoří tvrze již III. ročník výstavy novodobých střeleckých terčů akademického malíře a restaurátora Antonína Hamšíka.
• Od roku 2011 je v prostorách kočárovny instalována výstava Ryby a lidé. Tato výstava byla instalována u příležitosti oslav výročí úmrtí posledního Rožmberka - Roku Rožmberků.
• V letech 2008 a 2012 proběhlo v okolí tvrze mezinárodní dřevosochařské sympozium. Dřevěné sochy jsou rozmístněny jak v areálu opevnění tvrze, tak v jeho okolí.
• Pravidelně se na tvrzi konají muzejní noci v měsíci červnu.
• V roce 2011 a následujících letech se v prostorách tvrze konalo několik doprovodných akcí k Rožmberskému roku a následně k výstavě Ryby a lidé.
• V rámci letní sezony se pořádají prohlídky za letních úplňků.
• V Žumberku se konala Mezinárodní numizmatická konference.
• V minulých letech byla v Žumberku obnovena výroba piva.

Urbanisticko-architektonická skladba sídla

Půdorysná a prostorová kompozice historického jádra; charakter zástavby

Původně je namístě vesnice uváděn statek, který pravděpodobně doprovázelo sídlo malého šlechtického rodu, tedy tvrz. Ves Žumberk (Sonnberg) vznikla až následně. V literatuře je mylně uváděna jako opevněná vesnice stejně jako v případě Čížkrajíc a Radenína. Opevnění se týkalo toliko tvrze a vedle stojícího kostela se hřbitovem.

Jádrem obce je náves trojúhelníkového tvaru, která je na východní a západní straně obestavěna jednotlivými usedlostmi. Náves uzavírá na jižní straně kostel. Západně od něho na ostrožně nad záhybem Svinenského potoka je situována vlastní tvrz.

K výstavbě opevnění došlo na počátku 17. století v době, kdy ves vlastnil Theobald Hock z Zweibrucku. To vymezilo v prostoru vsi lichoběžníkový prostor, který zahrnuje kromě vlastní tvrze i dvůr a kostel se hřbitovem. Opevnění bylo tvořeno jednoduchou hradební zdí s bránou na severní straně a sedmi válcovými věžemi (existence sedmé věže není jistá, její umístění je předpokládáno severozápadně od kostela. Fortifikaci zajišťoval příkop a rybník na jižní a západní straně ostrožny, který byl později vysušený. V 90 letech 20. století bylo vodní dílo na Svinenském potoce obnoveno. Z původního opevnění se do dnešních dnů zachovala jeho podstatná část včetně pěti věží. Šestá věž se zachovala pouze v terénním náznaku.

Dvůr byl situován severovýchodně od tvrze. Tvrz ztratila svůj sídelní význam v 17. století, po připojení vsi k Novým Hradům. V 80 letech 18. století byl rozprodán dvůr, roku 1817 byla prodána a rozdělena tvrz čtyřem místním zájemcům. Současně s tím byla zbořena severní část opevnění. Zde také došlo z vystavění několika chalup. Samotný dvůr je ještě na mapách stabilního katastru z roku 1827 vidět severovýchodně od tvrze.

V 70. letech 20. století byla provedena celková nákladná rekonstrukce tvrze, bohužel ale za cenu ztráty autenticity.

Hlavní dominanty a objekty

Opevnění tvrze a kostela

Tvrz a kostel s opevněním je situován v jižní části obce na pozvolně se snižujícím návrší. Opevnění zajišťovalo vlastní tvrz, kostel a poplužní dvůr. Jednalo se o příkop, kamennou hradbu, která byla zesílena celkem šesti kruhovými baštami. Z nich se dochovalo do dnešních dnů pět bašt, ta poslední byla roku 1832 zbořena. Hradba je vystavěna z lomového kamene a v minulosti byla snad opatřena dřevěnou obrannou chodbou. Věže jsou omítané, dvoupatrové, s okénky v kamenných obrubách. Věže kryty šindelovými střechami. Příkopa a valy již jsou pouze málo znatelné. Původně bylo ohradní zdivo vyšší a pravděpodobně bylo zakončeno šikmo vně ukončenou korunou, která byla zakryta krytinou. Zdi byly opatřeny střílnami s klíčovým otvorem, podobné střílny byly i v přízemním prostoru bašt, kde byly rozšířeny malými nikami. Ohradní zdivo bylo po celé ploše omítnuto hrubou omítkou. Bašty, které byly začleněny do panského dvora byly vyzdobeny. V jedné z nich byla restaurátorským průzkumem zjištěna výzdoba ornamentální malbou kolem oken, a podobná malba byla nalezena i kolem ostění u vstupu v patře. Dochovaly se z ní ale jen nepatrné zbytky. Většina původní výzdoby byla zničena při stavebních úpravách v 18. a 20. století. Na základě průzkumů a kamenné desky, která byla původně umístěna v baště na severozápadním nároží bylo dokončení opevnění datováno do roku 1615. Zmíněná deska obsahuje centrálně umístěnou rožmberskou růži podložená erbovními figurami Hocků z Zweibrucku, nad korunou je tesaný nápis HOCK ZWEIBRUCK a dole letopočet 1615. V současnosti je deska umístěna v přízemí expozice tvrze věnované historii objektu.

Tvrz Žumberk

Datování vzniku tvrze, která stojí v jihozápadním cípu opevnění je stanoveno na konec 15. století. Vlastní objekt tvrze tvoří jednopatrová budova, jejíž čtyři křídla vytvořila uprostřed malé nádvoří, v jehož středu se nachází kašna zakrytá kovanou mříží. Z půdorysu vystupuje v jeho severovýchodním nároží křídlo, kde původně byla dvoupatrová věž, která byla v 16. století opatřena cimbuřím a nárožními věžkami. Ty byly roku 1901 sneseny. Všechny budovy jsou kryty valbovou střechou se šindelem. Vstup do tvrze se nachází ve východní části vedle výše uvedené věže. Vstup je zaklenut ve dvou polích křížovými klenbami. Jeho šířka je přibližně 5,7 metru široký a 9,7 metru dlouhý. Nádvoří tvrze o rozměrech 10x12 metrů je ze tří stran obestavěn pavlačemi na zděných pilířích, na čtvrté straně se nachází dřevěné schodiště. zdi nádvoří jsou vyzdobeny kvádrovaným sgrafitem. Dveře a okna jsou tvořeny kamenným ostěním. Vzhledem k tomu, že byla tvrz několikrát přestavována, současný vzhled zhruba odpovídá její renesanční přestavbě.

Kostel stětí sv. Jana Křtitele

Poprvé je v písemných pramenech uváděn v roce 1332. Jako farní je doložen již roku 1384. Poslední čtvrtina 13. Stol. Podle expertýzy nástěnných maleb a SHP – prof. Jana Royta a Dobroslava Líbala je datace nástěnných maleb datována do poslední třetiny 13. století.

V letech 1370-1412 byl Rožmberky zaklenut presbytář. Roku 1422 byl vypálen a roku 1455 byla loď a věž znovu vystavěny. Do 1455 znovu vybudován jako trojlodní kostel. Na přelomu 15. A 16. Století přestavba do čtyřlodní kompozice - pozdně gotická podoba, jméno tehdejšího stavitele nebo kameníka se našlo při průzkumu nad vítězným obloukem kostela - maister hans zu Schweincz - Jan z Trhových Svinů i s cechovním znamením a letopočtem dokončení prací 1513.

Erbovní galerie v polích síťové klenby s celkem 26 znakovými štíty, které bylo možno datovat do roku 1513 s tím, že patrně odkazují na donátory, kteří přispěli na přestavbu chrámu. (iniciátoři přestavby byli pravděpodobně tehdejší majitelé tvrze Stach a Jiří z Rajbolce)

Theobald Hock z Zweibrucku se roku 1611 oženil s Anežkou Kolikrejtarovou z Kolikrejtu – velká nástěnná malby v kostele objevené roku 2012. Jde o biblické citáty v němčině, položené na ornamentálně a figurálně zdobené kartuši převýšené aliančním znakem Hocků a Kolikrejtárů. Zároveň byl odkryt náhrobní kámen ve středu chrámové podlahy (některé z dětí Theobalda Hocka), který je nyní připevněn na severní stěně kostela pod kruchtou.

Další pohromou byl požár roku 1837, při kterém shořely střechy, následně byl v letech 1875-1881 vnitřek kostela znovu opraven. Jedná se o kamennou budovu postavenou v gotickém stylu, který původně stál v bezprostřední blízkosti hřbitova. Jedná se o obdélnou budovu čtyřlodní kompozice, k němuž na západní straně přiléhá věž. V jihozápadním rohu je předsíňka se schodištěm na kruchtu. Věž je čtyřpatrová.

V interiéru kostela nalezeny vzácné, zejména  pozdně gotické nástěnné malby. Jedná se o příchod Tří králů, sv. Zikmunda, Kalvárii, sv. Kateřinu s mečem a sv. Markétu s drakem, erbovní galerii v klenebních polích síťové klenby lodi kostela i o nápis „Maister Hans zu Schweincz“ s letopočtem 1513 nad vítězným obloukem. Mistr Jan z nedalekých Trhových Svinů řídil a v tomto roce také dokončil zcela neobvyklou přestavbu kostela a jeho rozšíření o čtvrtou loď.

Chrám svému původnímu účelu slouží zcela výjimečně, ovšem na požádání a po domluvě je zpřístupněn široké veřejnosti.

Významné prvky v interiéru sídla (morové sloupy, sochy, kašny, historická dlažba, osvětlení, domovní znamení, typické detaily domů atd.)

Expozice o historii tvrze

První část expozice se týká historie tvrze a okolní lokality. Je instalována v přízemních, klenutých  místnostech a obsahuje mimo jiných exponátů i model Žumberka z období jeho největšího rozkvětu. Součástí expozice je několik starobylých kusů nábytku – stůl a několik truhel. Způsob života šlechty ve středověké renezanci představuje  v expozici tzv. „Rožmberský salonek“ – v původním stavu dochovaná místnost ze 16. století s fragmenty nástěnných maleb a nápisů ve staročeštině, dřevěným trámovým záklopovým stropem, podepřeným dubovými trámy s vyřezávanými pětilistými rožmberskými růžemi a s dochovanou fragmentární renesanční freskovou výzdobou. Nástěnné malby se poté částečně zachovaly i v nejrozlehlejší místnosti tvrze, jíž je Rytířský sál ve vyvýšeném prvním patře.

Expozice bašta "A" a "B" - lapidárium

V dalších dvou nárožních baštách „A“ a „B“ je umístěno lapidárium Jihočeského muzea, sestávající z ukázek náhrobních kamenů, drobných kamenných fragmentů, archeologických nálezů i zvonů.

Expozice bašta "C" a přístavky - úředník Rožmberský

Třetí část expozice je nově otevřena ve střední jižní baště „C“ s přístavky. Název expozice je Úředník rožmberský, s podtitulem Vzestup a pád rožmberského úředníka. Expozice je koncipována podle současného aktuálního tématu defraudace a zpronevěry majetku a peněz ze strany úředníků. Inspiraci tvůrci našli v historii – Jan Ledenický, správce rožmberského majetku v Praze nechvalně proslul zpronevěrou takřka 2 500 kop míšeňských grošů Petru Vokovi. Expozice pojednává také  o nejvýznamnějším rožmberském úředníkovi, o regentovi panství Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan, který na počátku své úřednické kariéry zakládal v okolí Žumberka rybníky a dohlížel na hospodářský chod novohradského velkostatku. V 1. patře bašty je expozice  věnována Theobaldu Höckovi, který zde měl svou knihovnu, pracovnu a prostor pro duchovní rozjímání. Tato věž je hodnotná i ze stavebně historického a architektonického hlediska.  V přízemí je totiž dochována nejen unikátní fresková výzdoba, ale i další původní dřevěný strop, tentokrát s malovanými rožmberskými růžemi. Nástěnné malby ovšem vyniknou zejména v patře kruhového prostoru, v okenních nikách a kolem nich se totiž střídají kresebné i linkové motivy v podobě volut.

Expozice lidového malovaného nábytku

V další části expozice, která se nachází v 1. patře budovy je národopisně pojatá expozice lidového malovaného nábytku 18. a 19. století, především z národopisných oblastí jižních Čech – Šumavy a Pošumaví, Doudlebska i oblasti pohraničí a přilehlé části Horního Rakouska. Malovaná výzdoba nábytku se liší v jednotlivých částech jižních Čech charakteristickou skladbou ornamentálních prvků. Nábytek v této expozici doplňují podmalby na skle, keramika a lidové dřevěné malované plastiky. Expozice je zaměřena na představení lidového malovaného nábytku z několika oblastí Jihočeského kraje. Postupně se návštěvníci mohou podívat na nejstarší zařízení domácností, které bylo prosté, pouze natřené volskou krví až k nábytku používanému v pozdějších obdobích, které bylo již malováno jednak zručnými výrobci, případně jejich manželkami. Je možno tak přibližně rozdělit rozšíření na Šumavu, Doudlebsko a Blatsko.

Výstava Ryby a lidé, Rožmberkové a rybníkáři v jižních Čechách a ve Waldviertlu

Výstava Ryby a lidé je instalována v jihozápadní části přízemí tvrze, v tzv. kočárovně.  Instalována byla v jubilejním rožmberském roce 2011, kdy probíhaly oslavy 400 let od úmrtí posledního rožmberského vladaře Petra Voka z Rožmberka. Pro širokou veřejnost je zpřístupněna zcela zdarma, díky financování z programu Evropského fondu pro regionální rozvoj. Výstava Ryby a lidé představuje chov ryb a zakládání rybníků, což se hojně dělo nejen na Třeboňsku, ale i v Novohradském podhůří a má to se Žumberkem i značnou místopisnou souvislost.

Celý projekt Ryby a lidé byl připraven Jihočeským muzeem ve spolupráci s rakouským městem Weitra, kde rovněž během letních měsíců roku 2012 proběhla obdobně zaměřená výstava. Na té místní se podílelo mnoho odborníků z různých institucí - Státní oblastní archiv Třeboň, Střední škola rybářská ve Vodňanech, Střední škola rybářská a vodohospodářská Jakuba Krčína v Třeboni a Rybářství Nové Hrady, s.r.o. Samotná výstava se věnuje historii rybníkářství na rožmberském panství Nové Hrady a rakouském Waldwiertelu v 16. a na počátku 17. století.

Památkové zhodnocení obce

• Ochranné pásmo nemovité kulturní památky tvrz Žumberk s hrazeným areálem – katalogové číslo 1379286024, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, kategorie území, památkově chráněno od 17.6.1998.

• Hřbitov – katalogové číslo 1732493367, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, typ hřbitov, kategorie areál, památkově chráněno od 21.2.2006 – Žumberk byl, stejně jako většina příhraničí osídlen převážně německým obyvatelstvem, původní hřbitov byl okolo kostela, založení nového hřbitov spadá do období přelomu 19. a 20. století. Datace na vstupní bráně je 1901. Na hřbitově se nachází ucelený soubor hřbitovních litinových křížů a kamenných náhrobků z první poloviny 20. století. Vše se nachází v původním prostředí na hřbitově na severním okraji obce vedle komunikace směrem k obci Žár. Památková ochrana se vztahuje na plochu hřbitova, soubor litinových křížů a kamenných náhrobků na hřbitově, a na márnici v SV rohu hřbitova a ohradní zeď s bránou.
• Boží muka – katalogové číslo 1000129686, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, kategorie objekt, památkově chráněno od 3.5.1958 – jedná se o pozdně gotická kamenná boží muka, typ běžný od 16. století, doklad lidového kamenictví, původně byla umístěna na jiném místě a druhotně přenesena na náves.
• Fara – katalogové číslo 1000148028, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, adresa Žumberk č.p. 1, typ fara, kategorie areál, památkově chráněno od 3.5.1958 – jedná se o pozdně renesanční stavbu, která byla pravděpodobně postavena souběžně s kostelem koncem 14. století na severozápadním okraji obce. Během husitských válek byla vypálena, roku 1654 přestavěna a zvětšena, znovu přestavena roku 1876, stáje pochází z 19. století. V interiéru se nachází zbytky černé kuchyně, klenby, fabionové stropy, prkenné podlahy. Dále jsou v interiéru detaily – dveře, kování, klasicistní kamna. V areálu fary se nachází hodnotné částečně klenuté hospodářské objekty z druhé poloviny 19. století a stodola v zadní části dvora. Dále je zde na sucho zděný kamenný taras se zábradlím osazeným do betonových sloupků a dláždění zápraží. Doplňkem terasy je kamenná květinová váza.
• Boží muka I. – katalogové číslo 1000124582, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, typ boží muka, kategorie objekt, památkově chráněno od 3.5.1958 – jedná se o kamenná sloupková boží muka ve tvaru bachratého toskánského sloupu se čtyřbokou kaplicí, která se nacházejí severně od vsi u části Chudějov.
• Boží muka II. – katalogové číslo 1000146627, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, typ boží muka, kategorie objekt, památkově chráněno od 3.5.1958 - jedná se o torzo kamenných sloupkových božích muk, která jsou umístěna na rozcestí na Chudenice u hřbitova.
• Kostel Stětí sv. Jana Křtitele – katalogové číslo 1000133989, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, typ kostel, kategorie objekt, památkově chráněno od 3.5.1958 – kostel původně ze 14. století, nebo ještě starší – presbytář se sakristií a obvodové zdivo lodi, přestavba a rozšíření kostela na přelomu 15. a 16. století, 90. léta 15. století byla přistavěna před západní průčelí zvonice, kolem roku 1500 a v prvním desetiletí 16. století došlo k rozšíření kostela a zaklenutí prostoru velice netypickou a vzácnou formou čtyřlodí. Stavba je významným dokladem jihočeské sakrální architektury doby lucemburské a především architektonické tvorby jihočeské pozdní gotiky za vlády Jagellonců. Neméně významná je také kamenná ohradní zeď bývalého hřbitova, která má pravděpodobně také středověký původ, vymezuje areál kostela a hranice bývalého pohřebiště a proto musí být zachována spolu s kostelem.
• Venkovská usedlost – katalogové číslo 1000160042, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, adresa Žumberk č.p. 15, typ usedlost, kategorie areál, památkově chráněno od 3.5.1958 – jedná se o patrovou uzavřenou usedlost na západní straně návsi.
• Tvrz – katalogové číslo 1000147841, Jihočeský kraj, okres České Budějovice, obec Žár, část obce Žumberk, katastrální území Žumberk u Nových Hradů, typ tvrz, kategorie areál, památkově chráněno od 3.5.1958 – jedná se o pozdně renesanční sídlo s opevněním, která se nachází na jihozápadním okraji obce nad vodním dílem, které vzniklo přehrazením Svinenského potoka. Čtyřkřídlá tvrz s pozdně gotickým jádrem, které však mělo již spíše reprezentační funkci. Tvrz s celým areálem je unikátním příkladem dochovaného pozdně renesančního sídla i se zachovaným opevněním, které v tomto případě již neplnilo obrannou, ale spíše reprezentační funkci. Nejvyšší hodnotu má samotná budova tvrze s pozdně středověkými a renesančními prvky (zdivo, klenby, trámové konstrukce, nástěnné malby. Celý areál tvrze spolu s kostelem sv. Jana Křtitele tvoří unikátní, kulturní, sídelní a urbanistický celek, který významně utváří charakter celé lokality a okolní krajiny.

Návrh na zlepšení ochrany urbanisticko-architektonických hodnot sídla

V průběhu 60 let 20. století došlo k mnoha koncepčním změnám a proto bylo pouze provedeno dílčí zajištění havárií, přestavba bašty a dostavba zřícených částí ohradního zdiva. Rozsáhlá památková rekonstrukce do podoby pozdně gotického a renesančního sídla drobné venkovské šlechty byla zahájena až po roce 1969. Její hlavní část proběhla v letech 1971 –1974. Celou rekonstrukci zaměřenou na otevření této historické památky pro veřejnost zajišťoval Okresní stavební podnik České Budějovice ve spolupráci s Podnikem pro údržbu památek z Tábora. Nová historie Žumberka začala až poslední změnou jejího majitele. Roku 1972 převzalo tvrz Žumberk do své správy Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, které dále řídilo rekonstrukci v duchu původní, nejcennější renesanční fáze s úpravou tvrze do dnešní podoby. V letech 1974 – 1975 zde byla instalována expozice lidového, malovaného nábytku z celých jižních Čech spolu s úvodní expozicí, která byla tak jako v současnosti věnována historii lokality a objektu tvrze. V posledních deseti letech 20. století došlo k rekonstrukci všech pěti dochovaných původních bašt i k znovuobnovení vodní nádrže v údolí pod tvrzí. Na tyto práce poté navázala kompletní oprava jihozápadního úseku hradební zdi.

Od doby, kdy byl areál tvrze, kostela a přilehlého opevnění svěřen do správy Jihočeského muzea, příspěvkové organizace Jihočeského kraje, je jeho ochrana a zvelebení zajištěna. V posledních letech došlo postupně i k opravě a domů v Žumberku. V současnosti prochází rekonstrukcí i bývalá škola mezi baštami A a B.