Wikipedista:D71STSI/Pískoviště 2

V geometrii patří kruhová inverze mezi geometrická zobrazení, které studuje tzv. inverzní geometrie. Mnoho obtížných problémů v geometrii se stává mnohem lépe zvládnutelnými, když je aplikována inverze. Inverze studovala řada matematiků současně, včetně Steinera (1824), Queteleta (1825), Bellavitis (1836), Stubbse a Ingrama (1842-3) a Kelvina (1845). [1]

Definice kruhové inverze editovat

K tomu abychom mohli definovat kruhovou inverzi je nutné rozšířit euklidovskou rovinu   o jeden nevlastní bod v nekonečnu (Möbiův bod)   . Tento bod leží na všech přímkách roviny a je vně každé kružnice roviny. O tento bod rozšíříme euklidovskou rovinu na Möbiovu rovinu.

Kruhová inverze je geometrické zobrazení určené základní neboli řídící kružnicí ω (   ), které bodu   přiřadí obraz bod   podle následujících pravidel:

  •   leží na polopřímce  
  • Platí  
  • Je-li    , pak  ′ =    tj. obrazem středu S kružnice ω je bod M . Jinak řečeno obrazem bodu   ležícím na středu řídící kružnice    , je bod  ′ nacházející se v nevlastním bodu roviny tj. v nekonečnu.
  • Je-li   =   , pak  ′ =  . tj obrazem    je střed   kružnice ω, neboli obrazem bodu   ležícím v nevlastním bodu roviny tj. nekonečnu, je bod   ležící ve středu řídící kružnice (  ).
  • Pro ( ) ani pro     , pak obraz bod  ′ je ten bod polopřímky SX, pro nějž platí  . Obrazem libovolného bodu   je bod   polopřímky  , pro nějž platíː 

Euklidovská konstrukce kruhové inverze editovat

 
Konstrukce kruhové inverze bodu X


Vlastnosti kruhové inverze editovat

Každý bod ležící na řídící kružnici v kruhové inverzi je samodružný.

Kruhová inverze je involucí, tj bodu X v kruhové inverzi ω odpovídá obraz X' a bodu X' naopak obraz X.

Body ve vnější oblasti řídící kružnice se zobrazí do vnitřní oblasti řídící kružnice a naopak.

Důvody jejího užití k řešení vybraných konstrukčních úloh editovat

[2]

Reference editovat

  1. Curves and Their Properties by Robert C. Yates, National Council of Teachers of Mathematics, Inc.,Washington, D.C., p. 127: "Geometrical inversion seems to be due to Jakob Steiner who indicated a knowledge of the subject in 1824. He was closely followed by Adolphe Quetelet (1825) who gave some examples. Apparently independently discovered by Giusto Bellavitis in 1836, by Stubbs and Ingram in 1842-3, and by Lord Kelvin in 1845.)"
  2. KUŘINA, František. 10 geometrických transformací. Praha: Prometheus, 2002. S. 226 - 243.