Wikipedista:Bojínek/Pískoviště
Karel Krejčí
editovatKarel Erhart Krejčí ( Vídeň 5. 12. 1889 - Halmstad 27. 6. 1942) byl český hudební skladatel, malíř a pedagog. Působil v českých zemích, Jugoslávii, Rusku, Holandsku a Švédsku. Vedle hudby se věnoval též malbě.
.jpg)
Krejčí se narodil ve Vídni českým rodičům Josefu Krejčímu a Marii rozené Antl. Již od raného dětství projevoval hudební a výtvarné vlohy. Jako desetiletý začal studovat hudbu a natolik se zdokonalil, že byl ve čtrnácti letech přijat na místo druhého houslisty do Národní opery v Brně. Dále usilovně studoval a zároveň podnikl cesty mj. do Ruska, Polska, Německa a Jugoslávie, kde hrál ve velkých operních orchestrech. Do Brna se vrátil po několika letech coby první koncertní mistr Národní opery. Mimo jiné zde působil jako učitel na hudební konzervatoři pod vedením Leoše Janáčka. V roce 1913 se oženil s Markétou Wanjekovou (1893 - 1917) dcerou Johanna Thomase Wanjeka a Ernestiny rozené Jahoda. Z manželství vzešla dcera Markéta (1914 - 1991) později provdaná za bulharského inženýra a vynálezce Zlatana Ananieva Zlatkova (1924 - 1976). Po smrti manželky a ukončení války pobýval ve Francii, kde studoval výtvarné umění. Následně odcestoval do Holandska, aby se v roce 1919 usadil ve švédském Helsingborgu. O dva roky později získal místo kapelníka v Härnösandu. V listopadu 1928 se usadil v Halmstadu a působil tam až do konce života. V tomto městě se etabloval jako uznávaný učitel hudby a houslista v různých orchestrech. Byl členem spolku Halmstads Orkesterföreningen a stal se též jedním ze zakladatelů sdružení komorní hudby Halmstads Kammarmusikförening a orchestru ABF. Často též hrával v göteborském symfonickém orchestru spolu s cellistou Guido Vecchim. Ve Švédsku se Krejčí v roce 1932 oženil s Alteou Emmou Charlottou Gärtner (1903 - 1976) původem z Uddevally dcerou Georga Bernharda Gärtner a Marie Elisabet född Olsson.
V Halmstadu složil Krejčí čtyřvětou symfonii g-moll klasické formy s autobiografickými rysy. Po melancholické předehře líčí první věta neklidné mládí a touhu po cizí zemi, ze které se nakonec stane poklidný pobyt ve Švédsku. Druhá věta, z hlediska formy nejvolnější (quasi fantasia), je zcela prodchnutá hluboce tragickým pocitem coby vzpomínkou na čas mezi léty 1914 a 1918. Pro třetí větu "Scherzo", je charakteristická ironie a satira, kromě Tria s atmosférou pastýřské scény z Čech. Bouřlivý úvod čtvrté věty s náhlým utlumením představuje divoké návaly choroby a následovnou odevzdanost. Hned poté však přichází bouřlivě groteskní Allegro. Pro kontrast je vedlejší motiv věty imitací na hudbu českých dudáků. Symfonie se uzavírá nábožensky laděnou fugou.
Karel Krejčí zhudebnil mezi dalšími díly slavných spisovatelů i báseň Petra Lagekvista Allt står emot evighetsgrunden ze sbírky Genius z roku 1937. Sonáta C-dur (Na severskou notu) byla věnována pianistce Sigrid Mahrström. Z Krejčího Pěti písní pro hlas a piano provedl pěvecký program jeho přítel Hugo Norén (1894 - 1965) ve 40 . letech Göteborském rádiu.
Své malířské kompozice vystavoval Krejčí jak v Halmstadu, tak v Göteborgu. V letech 1935, 1937 a 1940 prezentoval své malby spolu s Erikem Aroseniem, Knutem Götharsonem, Gunnarem Christensonem, Erikem Gyllensvärdem a Holgerem Erikssonem. Posmrtnou vzpomínkovou výstavu uspořádalo Hallands konstmuseum v roce 1943.
Výběr z hudebního díla:
- Pět písní pro hlas a klavír
- Sonatina A-moll pro klavír
- Sonáta C-dur Na severskou notu pro klavír
- Šest písní pro střední hlas a klavír
- Symfonie G-moll
Literatura: Tom Manhof, Karel Krejci, en nydanare och eldsjäl, som präglat Halmstads musikliv in: Föreningen Gamla Halmstad, Halmstad 2001, s. 249-261.